Série Guilty Gear sice nepatří mezi ty nejznámější bojovky, ale rozhodně si za dobu své existence našla hodně pevnou základnu fanoušků. Strive by měl ale být přístupný i pro nováčky. Jak to s novým dílem vypadá?
Parádní vizuál
Rozmanitost postav
Soundtrack
Uvedení do stylu boje krok po kroku
Encyklopedie přímo ve hře
Složitější pro nováčky
Delší připojování k serverům
9 /10
Pokud se alespoň okrajově zajímáte o žánr bojovek, na jméno Guilty Gear jste určitě už někdy narazili. Jedná se o sérii od japonského studia Arc System Works, která odstartovala už v roce 1998 na prvním PlayStationu. Od té dobu ušla pořádný kus cesty, ale mezi fanoušky tohoto žánru byl Guilty Gear vždy známý jakožto jedna z těch nejnáročnějších bojovek. Nestačí totiž jen chvíle tréninku, abyste se naučili alespoň základní komba. Každá postava tady má výrazně jiný herní styl, najdete tady mechaniky jako v žádné jiné bojovce a aby toho nebylo málo, tak to celé doprovází spletitý příběh.
Nováčky čeká zmatek
Vývojáři v rozhovorech, které poskytovali před vydáním hry, několikrát říkali, že Strive chtějí udělat přístupnější pro nováčky. Přijde mi, že to ale rozhodně neplatí ohledně příběhu. Jakožto neznalec univerza Guilty Gearu jsem se pustil do Story módu, který je tady zpracovaný jako epizody anime vytvořené přímo v herním enginu, a absolutně jsem netušil, o co jde. Je to poprvé, co jsem takové zpracování příběhového módu v jakékoliv hře viděl. Očekával jsem, že mezi animacemi dojde i k boji, ale opravdu celou dobu jen sledujete příběh.
Chcete se orientovat v příběhu? Žádný problém. Součástí hry je obří encyklopedie a mapa vztahů
Musíte mít zkrátka nastudované vše, co se dělo v minulých dílech, abyste se chytali. Kvůli tomu nemusíte chodit na internet. Strive totiž obsahuje bohatou encyklopedii čítající stovky stránek textu. A abyste se v tom vyznali ještě lépe, tak kromě toho si můžete projít také mapu vztahů postav, které se kdy v sérii objevily. Jsou toho zkrátka hromady a věřím, že prozkoumat něco takového dopodrobna může jen opravdový nadšenec do Guilty Gearu. Občasný hráč bojovek, mezi které se řadím i já, raději hned zamíří na bojiště. Ani tady se ale nemůžete střemhlav pustit do akce.
Hned v prvním zápase jsem poznal, že bez pořádného tréninku to v Guilty Gearu rozhodně nepůjde. S náhodným mačkáním tlačítek tady nemáte šanci pochodit. Oproti sériím jako je Injustice nebo Mortal Kombat je po stránce náročnosti úplně někde jinde. Vývojáři nicméně splnili to, co slibovali. Aby hru více zpřístupnili nováčkům, tak ji nedělali jednodušší. Nepochybuji, že to by nepotěšilo skalní fanoušky série. Místo toho jsou tady ale bohaté tutoriály a mise, které vás zdejším uměním boje provedou krok po kroku.
„Ti z vás, kteří znají předchozí díly Guilty Gearu, většinu osazenstva poznají. Úplní nováčci jsou totiž jen dva.“
Od základů se tak plynule dostanete ke složitějším technikám, přičemž většina z nich se liší podle toho, za kterého bojovníka zrovna hrajete. Celkově je momentálně v nabídce 15 postav, přičemž nepochybuji, že postupně budou přibývat další skrz DLC. Ti z vás, kteří znají předchozí díly Guilty Gearu, většinu osazenstva poznají. Úplní nováčci jsou totiž jen dva. Velký samuraj Nagoriyuky a členka speciálních jednotek Giovanna spolu s jejím vlčím duchem. I když Nagoriyuky nemá dash, tak mi přišel jako jedna z jednodušších postav. Oproti tomu Giovanna zabere na plné ovládnutí více času.
Bez tréninku to nejde
Pokud budete chtít dostat do ruky byť jednu postavu, tak se připravte minimálně na několik hodin tréninku. Nemusíte ale hned umět ty nejnáročnější techniky. I bez nich se dá nepříteli zasadit pořádná rána. Základní speciální útoky, které nejsou zase tak složité na používání, většinou uberou za třetinu zdraví. Nepočítejte ale s tím, že je vyvoláte stisknutím tlačítka či dvou jako v některých konkurenčních titulech. Pokud nejste na bojovky zvyklí, může pro vás být provedení kombinací tlačítek opravdu náročné.
15 postav, každá s osobitým herním stylem
Kromě trénování tady samozřejmě najdete i další tradiční herní módy. V arcade vás čeká nekonečný zástup nepřátel a není problém rozdat si to s dalším hráčem lokálně či online. Nechybí samozřejmě ani rankedy, tedy souboje o umístění v celosvětových žebříčcích. Vyhledávání her v rankedu tady funguje trochu jinak, než můžete být zvyklí od konkurence. Vytvoříte si vlastního avatara, se kterým vás hra pošle do lobby, kde následně vyzýváte ostatní hráče k boji. Ještě před tím ale přichází souboj, podle kterého je určena úroveň vašich schopností. Přeci jen není od věci, abyste bojovali s hráči, kteří ovládají zdejší techniku na stejné úrovni, jako vy.
Přijde mi, že multiplayer mají Arc System Works po technické stránce zvládnutý velmi dobře. Snad ani jednou jsem během hraní nenarazil na lagy a spojení s oponentem také netrvá nijak dlouho. To se ale nedá říct o úvodním připojení se serverem, které probíhá po každém spuštění hry. Pár minut jsem si zkrátka musel počkat, než jsem se vůbec dostal do hlavního menu.
Náročná, ale parádní show
Už několik předchozích dílů Guilty Gearu využívalo klasického stylu 2D bojovky v trojrozměrném prostředí. Strive na to jde podobně, ale po vizuální stránce ho autoři posunuli o pořádný kus dopředu. Oproti starším dílům je změna stylu zpracování postav vidět na první pohled. Přirovnal bych to ke Dragon Ballu FighterZ, který je stále jednou z nejlépe vypadajících bojovek, i když letos oslavil už třetí narozeniny. Podobnosti se vlastně ani není proč divit. FighterZ totiž mají také na svědomí vývojáři z Arc System Works. To celé pak doprovází výborný soundtrack od Dajsuke Išivatariho, který se o hudbu Guilty Gearu stará dlouhá léta.
V kombinaci s parádními efekty útoků to čím dál více vypadá, jako byste opravdu hráli epizodu klasického anime. Postavy jsou ale stejně jako prostředí ve 3D, což ale uvidíte více méně jen během ukončovacích úderů, během kterých kolem scény kamera poletuje v různých úhlech. Jedinou vadou tohoto stylu je občasný chaos na obrazovce. V začátcích, než se naučíte, jaké techniky a útoky postavy dělají, tak se můžete dostat do situace, kdy vlastně nevíte, co se vůbec děje. I v tomhle ohledu je zkrátka na místě spousta tréninku.
I když měl být Strive přístupnější pro nováčky, tak se do něj dostává těžce. Bojovat vás naučí alespoň skrz mise, které vás provedou souboji od základu krok po kroku až k těm nejtěžším technikám. Jestli se ale chcete orientovat v příběhu, připravte se na hodiny pročítání loru. Bez jeho znalosti totiž nemáte šanci pochopit, o co tady vlastně jde. I bez toho je ale nový Guilty Gear velmi lákavou záležitostí, pokud se poohlížíte po nové bojovce a nevadí vám nějaký čas věnovat tréninku. Není žádný problém si bez znalosti příběhu užít výborně zpracovanou akci plnou propracovaných postav, kdy každá z nich má osobitý styl hraní.
Verdikt
Stejně jako jeho předchůdci, i Guilty Gear Strive patří mezi ty náročnější bojové hry. Pokud jste mu ochotni věnovat pár hodin tréninku, tak vás čeká opravdu komplexní a propracovaná zábava plná efektních i efektivních technik a speciálních útoků. To celé v nádherně zpracovaném grafickém zpracování.