Half-Life Alyx: důkaz, že VR má smysl | Recenze

Série Half-Life je v herní branži nejen kultovní záležitostí, ale také často jakousi nedostižnou metou. Každý díl udával žánru směr a studio Valve je obecně známé tím, že si dává se svými hrami patřičně na čas. Po dvou špičkových dílech a několika epizodách, rozšiřujících příběh se značka odmlčela na dlouhých 13 let a po mnoha dohadech jsme se nakonec dočkali návratu do City 17. Nikoliv však takového, na který jsme čekali. 

Dlouhodobý test HTC Vive: co vám recenze o virtuální realitě neřeknou

Valve i tentokrát zvolil cestu průkopníka a rozhodl se mainstreamovému hernímu trhu ukázat, že virtuální realita má v naší branži budoucnost. Ba co více, dokáže být dokonalým doplněním zážitku, v symbióze s hratelností. Jen se na to zkrátka musí chytře. Za tímto účelem vývojáři stvořili vlastní brýle virtuální reality jménem Index, které posouvají interakci s virtuálními světy na zcela novou úroveň. Valve dokázalo, že ačkoliv je současná virtuální realita drahou a často i komplikovanou záležitostí, může posloužit jako další rozměr herního zážitku. A Half-Life: Alyx je toho dokonalou ukázkou. 

Nostalgie na prvním místě

Jak už jste asi pochopili, nejde tu o třetí díl této populární série. Příběh Alyx se odehrává pět let před událostmi druhého dílu a svým způsobem doplňuje celkové univerzum o nový, nezávislý příběh, střípky informací a mnoho nostalgických pomrknutí. Jakožto devatenáctiletá Alyx Vance se ocitáte ve starém dobrém City 17, kde zuří občanská válka a odpor vůči mimozemské invazi Combine. Její otec, vědec Eli Vance, byl unesen bezpečnostními složkami cizáků a Alyx se musí vydat do samého srdce karanténové oblasti města, aby jej zachránila a přivedla zpět. 

Přestřelky jsou plné adrenalinu, využít lze téměř vše v dosahu

Je zcela zřejmé, že se tu příběh nesnaží o nová odhalení, ale spíše doplňuje to důvěrně známé a celý titul silně hraje na nostalgii. Kde jinde se můžete vydat do tak blízkého a známého světa, který konečně můžete osahat ve virtuální realitě? Nostalgie se rozprostírá téměř všude, ať už mluvíme o známých postavách, celkové atmosféře nebo stylu boje, který byl hutně přizpůsoben VR zážitku. 

Všech 11 příběhových kapitol navíc dokonale kombinuje hned několik různých žánrů a zážitků, takže se nikdy necítíte v jednom kole. I to mi dalo často vzpomenout na to, jak často se měnila hratelnost ve druhém dílu. Také tady v jednu chvíli nasáváte odlehčenou atmosféru na střeše domu a kocháte se výhledem, abyste hned zkraje vklouzli do uliček města, tolik připomínajícího Prahu, a nejednou skončili v hororové části a bojovali s headcraby a zombíky ve stokách (Ravenholm z Half-Life 2 mě doteď straší ze spaní). 

City 17 dostalo díky novému grafickému kabátku druhý dech

Jedná se tak o plnohodnotný titul, na což u VR rozhodně nejsme zvyklí. Navíc si troufám tvrdit, že by byl zážitek ze hry rozhodně slabší, pokud by nebyla hra kompletně postavena kolem brýlí virtuální reality. Právě díky ní totiž budete neustále objevovat a všechno důvěrně známé se najednou stává nové a neokoukané. 

Reálně virtuálně

Valve už dříve tvrdilo, že tvořilo Alyx s úmyslem předvést sílu virtuální reality a po zahrání už chápeme, co tím vývojáři mysleli. Titul se doporučuje hrát na brýlích Index pro maximální požitek, ani Vive Pro se nám však nezdál jako špatná volba a ovladače od této platformy bez problému zvládaly všechny potřebné náležitosti. 

Hned zkraje musím přiznat, že jsem testoval už spoustu VR her a rozhodně mám s čím srovnávat, Valve ale jako vždy ukazuje, že jsou mistři svého řemesla a pokud se soustředí na něco konkrétního, jen těžko se hledá konkurence. Fyzikální interakce ve hře je totiž na zcela nové úrovni. 

Umělá inteligence nepřátel je opět na úrovni

Hned úvodní lehárko na střeše s výhledem na zlověstnou citadelu slouží jako jakýsi tutoriál, aby si hráč zvykl na pohyb a interakci s prostředím. Stejně jako u Half-Life 2 i tady u všeho platí reálné fyzikální zákony a pokud si myslíte, že něco můžete udělat, pravděpodobně to také jde. Hráč najednou musí myslet jako v reálném životě, jak by se měl přes nějakou překážku dostat a nesnaží se přijít na to, jak obejít omezení konkrétního enginu, protože to tak "ve hrách prostě je". 

Co to znamená? Vaše ovladače simulují ruce velmi věrně. Inventář je velmi intuitivní a vše je poschováváno na vaší postavě. Chcete něco schovat do batohu? Jednoduše tu věc vezměte a mávněte nad ramenem rukou. Došly vám náboje? Musíte sáhnout pro zásobník, vyhodit prázdný a nabít nový. Brokovnice vyžaduje pěkně filmový švih zápěstím a s veškerými předměty v prostředí můžete manipulovat, pohazovat, odsouvat nebo si s nimi hrát. A ano, klidně si na hlavu nasaďte květináč. 

Tato míra interakce je na hry až nezvyklá, o VR světech ani nemluvě, neuvěřitelně rychle se ale dostává pod kůži. Zmínit se ještě musím o jednom geniálním nápadu - antigravitačních rukavicích, které vzdávají holt kultovnímu gravity gunu ze druhého dílu. Díky nim můžete zaměřit takřka jakýkoliv předmět ve světě a švihnutím zápěstí si jej "nadhodit" k sobě, ještě navíc s možností jej chytit přímo ve vzduchu. Po trošce trénování se budete v přestřelkách cítit jako nefalšovaný John Wick, navíc jde o výborný nápad, jak provést interakci s prostředím, aniž byste se museli zbytečně pohybovat (mimochodem, můžete si nastavit, zda chcete teleportaci nebo plynulý pohyb). 

Klasický Half-Life

Jakmile se přestanete blaženě usmívat po ozkoušení všech těch fyzikálních hrátek, dojde vám, že vlastně hrajete starý dobrý Half-Life. Příběh pomalu odsejpá, do cesty se vám dostávají výborně zahrané postavy. Dialogy mají šmrnc, nechybí vtípky a narážky a samozřejmě puzzly, které mají nyní díky virtuální realitě zcela nový (a více osobní) rozměr. Během své poutě narazíte také na speciální energetické články, kterými si vylepšujete zbraně a přestřelky jsou vždy jakousi minihrou. Poté, co jsem si v bitevní vřavě přiotevřel dveře auta, abych se za ním realisticky skryl před kulkami, už se v jiných hrách cítím divně, když to udělat nejde.

Audiovizuální kvality titulu jsou na míle daleko současným VR projektům

Obsah a podání rozhodně není to jediné, co v případě Alyx ukazuje, jak kvalitní AAA produkt můžete vyrobit pro brýle virtuální reality. Většina dnešních VR her totiž působí spíše jako demoverze a ukázky "co kdyby". Alyx však i z grafického hlediska často vyráží dech. Design úrovní je špičkový, atmosféra se geniálně trefuje do jednotlivých kapitol, postavy jsou živé a působí věrohodně. Modely futuristických zbraní a dalších udělátek Combine jsou už jen třešničkou na dortu. Korunku všemu nasazuje výborný dabing a hudební podkres.