Platforma: PC
Typ hry: akční RPG
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: procesor 500MHz, 128 MB RAM, 16MB grafická karta, 650MB HDD
Doporučená konfigurace: procesor 800MHz, 256 MB RAM, 32MB grafická karta, 650MB HDD
Testovací konfigurace: P4 2,4@2,8GHz, 256 MB DDRAM, GeForce 3 Ti 128MB, 650MB HDD
Výrobce: Silverback Entertainment (www.silverbackgames.com)
Distributor: Dreamcatcher (www.dreamcatchergames.com)
Distribuce v ČR: zatím není
„Pod nemilosrdnou nadvládou Overlorda již padl stín Harbinger na nespočet světů. Pustošena nekončícími konflikty se tato zjizvená loď plouží vesmírem. Kde jiní padli, Harbinger stojí: pomník ničivých choutek svého vládce. Ale uvnitř jejích chladných zdí se staré aliance bortí. Dnes je Overlordova nadvláda ohrožována ze všech stran. Zkažení Vantirové, první a nejstarší obyvatelé Harbinger, se roztahují po celé lodi jako nezadržitelná infekce. Scinitillové, po desetiletí usmiřovaní falešnými sliby a snůškami polopravd, znovu povstávají, aby vykonali pokrevní mstu za své předky. Ale jsou to nově příchozí, kdo představují největší nebezpečí. S broukovitými Cimicidae přišla vlna změn a nebezpečí, hrozících rozkolem na lodi.
Výběr postavy, zleva člověk, gladiátor, culibine * Takhle dopadnete, když život strávíte před TV... konzolisté!
Projitím kruhu uprostřed získáte trvalý bonus k nějaké vlastnosti * V těch zařízeních odpočívali Vantirové... a bylo jich hodně
A to je přesně místo, kam přicházíš. Jsi pouze jeden z malé skupiny nájezdníků, bydlících na místě zvaném Torvusova křižovatka. Chodby Harbinger jsou jediným místem, které znáš. Celý život jsi žil mezi odpadky s nepřáteli všude kolem. Občas děláš špinavou práci pro Overlorda. Občas svou vlastní. Žije se podle nepsaných zákonů, krvežízniví parchanti nejsou nikdy daleko. To je tvůj osud. Volby, které nyní učiníš, ovlivní vše, co bude dál. Vybírej moudře..."
EZ-truhla * Smiley, docela zajímavá a důležitá postavička
Jeden z teleportů, tento vede jen na jedno konkrétní místo... kam asi? * Tuhle věcičku jsem moc nepochopil... ale vypadá hezky
To je tedy začátek příběhu, který se před vámi začne rozvíjet, pokud Harbinger rozehrajete. Snaží se být ponurý, v jistém ohledu možná i negativistický a cynický. Nutno podotknout, že se to často i daří. O tom ale později. Pojďme se na věc podívat pěkně po pořádku.
O co vlastně jde?
| Za koho hrajeme?
Člověk
 S obrovským arzenálem a vyzbrojen svoji přirozenou vytrvalostí a houževnatostí stojí člověk neohroženě proti hordám nepřátel. Jakožto fyzicky nejslabší postava musí spoléhat na širokou nabídku smrtonosných nástrojů, které mu dávají výhodu nad oponenty. Některé z jeho pušek jsou vybaveny ostřím pro boj na blízko, na ochranu mu slouží helma a zbroj. Specialitou je pokládání nejrůznějších druhů min. Vybavení je pro něj ze všech charakterů nejlevnější.
Gladiátor
 Výsledek programu na přenos vědomí, gladiátoři slouží po celé Harbinger k potírání různých agresivních skupin. Zbraně jsou upevněny na koncích paží, na jedné soustava ostrých čepelí, na druhé palná zbraň. Specialitou je ovládání minirobotů od kamerových až po silně vyzbrojené kousky. Místo lékárniček používá gladiátor baterie na dobití štítů. Vybavení je pro něj dražší, což je vyváženo velkým bojovým potenciálem.
Culibine
 Poslední svého druhu, snaží se přinést naději všem opuštěným a utlačovaným. Používá speciální rukavice, které jí umožňují využít energii z okolí k cíleným i plošným útokům. Specialitou je používání zesilovačů - zařízení, které culibine obletují a přidávají různé bonusy. Její vybavení je nejdražší, avšak může si ho dovolit díky ušetřeným penězům za léčivé prostředky, které používá pouze okrajově - umí se totiž sama regenerovat.
|
Harbinger je izometrické akční RPG, umístěné na palubu stejnojmenného vesmírného plavidla. To je tak obrovské, že v podstatě funguje jako samostatný, plnohodnotný svět. Obývá ho mnoho ras (viz tabulka), které mezi sebou vedou drobné války a dalo by se říct, že takřka žádná vám není přátelsky nakloněna. Žijete v okrajové komunitě lidí, jež se nějak snaží najít si své místo na světě (tj. na Harbinger) a přežít.
Při pohledu na screenshoty okolo se pravděpodobně hráčům, kteří již aspoň těch pět let za PC tráví, zaleskne nostalgická slzička v oku. V dnešní době bombastických 3D enginů (nic proti nim) se ručně kreslená 2D grafika takřka nevidí. Rozhodně ne na takové úrovni, jakou předvádí Harbinger. Do nejmenšího detailu propracované lokace vás uchvátí na první pohled. Možná si vzpomenete na sérii Fallout, která je asi zpracováním nejblíže.
Sami autoři svoji hru nejvíce přirovnávají k Diablu 2, označují ji za jakési Diablo ve vesmíru a v podstatě mají pravdu. Tedy na první pohled. Již na ten druhý objevíme řadu nedostatků, které brání Harbinger stát se hrou takového formátu, jako je Diablo 2. Jako první příklad můžeme uvést třeba absenci multiplayeru - vzhledem k pojetí hry by hraní po síti nabízelo opravdu zajímavý zážitek. Za chvíli mi dáte za pravdu.
Tři postavy = tři hry?
Na začátku hry si musíte vybrat svoje herní alter-ego. Může to být gladiátor (takové všeničící kovové monstrum), culibine (podivná bytůstka, poslední svého druhu), nebo člověk (co čekáte, že sem napíšu? Podívejte se do zrcadla... nebo raději do tabulky.). Ač to na první pohled vypadá, že se příběh při hraní za každou postavu zásadně mění, není tomu tak. Změněny jsou pouze dílčí úkoly a některé dialogy. Zajímavé je, že každé postavě přísluší vlastní herní interface a dokonce i zcela specifický arzenál. Bohužel autoři jdou tak daleko, že každý předmět, který ve hře najdete, může používat pouze jedna jediná postava, pro ostatní je to jen zdroj financí. Zpočátku mi to přišlo jako dobrý nápad, ale postupem času jsem se utvrdil v názoru, že je lepší systém Diabla, kde je pouze několik druhů předmětů zaměřeno na konkrétní postavy (a i ty můžou využívat ostatní, ačkoli bez příslušných bonusů).
Efektní způsob futuristického osvětlení * Radiální útok v podání culibine
Obchůdek na Torvusově křižovatce. Vidíte ty nádherné detaily? * Trochu depresivní lokace s hromadou pavouků nebo co to bylo
Z technického a biologického hlediska však toto není v Harbinger možné. Autoři se rozhodli jednotlivé charaktery naprosto odlišit, jak můžete vidět v tabulce. Mělo by to zajistit variabilitu hraní a replayabilitu, ale ve skutečnosti zakrátko zjistíte, že zas tak jiný princip hry se změnou postavy neokusíte. Pořád jen chodíte a střílíte/sekáte. Nic víc. Na druhou stranu se poměrně zdařilo jisté psychologické vyprofilování postav (tedy pokud jste si ochotni hodně domyslet a trochu víc se vcítit). Člověk je typický cynik, který si jde za ziskem a občas pokecá s přáteli. Culibine je trošku namyšlená přesvědčením o svrchovanosti své rasy a náležitě tak komentuje okolní prostředí a postavy. Nejvíc se mi však zalíbil gladiátor. Dříve člověk, který ale padl při boji s Vantiry a teď se snaží zjistit, proč ho někdo dal zase dohromady, i když jako stroj.
Je to vůbec RPG?
Jestliže se u Diabla spekulovalo, nakolik se ještě dá mluvit o RPG a ne jen o akci s RPG prvky, zde je situace ještě komplikovanější. Co má tedy Harbinger společného s RPG? Zkušenost, úrovně, čtyři atributy a... to je všechno. Žádné další schopnosti, kouzla, či cokoli jiného. Nic. Jo a příběh. Ale HC hráči RPG by asi zaplakali. Prostě jde o jednoduchost a v jistém smyslu i ničím nerušené vnímání atmosféry. Pojďme si však o vývoji vaší postavy povědět trošku více. Zabíjením nepřátel získáváte zkušenostní body a po dosažení počtu potřebného pro další úroveň ji získáváte a spolu s ní i tři bodíky na rozdělení mezi čtyři vlastnosti. Dvě pro dva druhy útoku, jedna pro zacházení se speciálními zařízeními (člověk-miny, gladiátor-robůtci, culibine-zesilovače), poslední pro počet životů. Nic víc, nic míň. A v podstatě to stačí.
Pro změnu zase kostry... prostě idylka * Tahle potvůrka se jenom silně tváří
Jak jsem již ale nastínil, Harbinger má jakous takous atmosféru. Dokonce takovou, že prvních pár hodin hraní ji budete hltat po litrech, až vám poteče ušima. Možná jsem to trochu nadsadil, ale jsem přesvědčen, že je mezi vámi hodně těch, kteří při vyslovení slova Fallout nebo Diablo (teď myslím jedničku) zasněně pokývají hlavou a vzpomenou na mnoho probdělých nocí, pozdních příchodů do školy, práce atp. Zdá se že z toho Harbinger umí vytěžit.
| Některé z frakcí
 Vantirové
Po lidech jsou Vantirové nejstarší obyvatelé Harbinger. Dalo by se říct, že jejich přítomnost byla činitelem, který přeměnil obyčejné plavidlo na obrovitou válečnou loď, jakou je Harbinger dnes.
 Cimicidae
Pouze málo je známo o společnosti Cimicidae kromě toho, že jsou nebojácní a velmi dobře organizovaní. Šíří se zvěsti o možnosti jakéhosi jejich centrálního řídícího mozku a nějaké formě uspořádání podobného mraveništi či úlu.
 Scintilla
Přestože se jedná o nepočetnou skupinu, patří k elitě Harbinger. Od příchodu Cimiccidae malý počet Scintillů znovu získali dlouho ztracenou moc a opět nabývají na síle.
 Herpové
Obvykle spíše mrzutost než opravdoví nepřátelé. Tyto červy lze nalézt kdekoli na Harbinger. Před časem se rovněž objevily zprávy o zmutovaných formách.
 Kousálkové
Tlupy divokých kousálků (biters) jsou k nalezení kterak pobíhají po povrchu Aegis 9. Sice nejsou nejchytřejší, ale jejich pronikavé smysly a ostré zoubky mohou být fatální pro nepřipraveného cestovatele.
 Létající brouci
Obrovské úly tohoto hmyzu jsou na Aegis 9. Jejich silné čelisti a tendence k útokům v hejnech dělají z těchto brouků nebezpečné protivníky.
|
Bohužel po určité době vám hra začne připadat poněkud jednotvárná. Ano, výběr druhů nepřátel, zbraní a vybavení je velký. Časem máte k dispozici čtyři základní druhy útoků (elektrický proti živým tvorům, rušivý proti složitějším strojům a zbraním, EMP proti robotům a plasma tak trochu na všechno) a několik dalších přídavných, jež do zbraně implementujete pomocí čipů (mají výhodu, že jdou vymontovat - žádné dilema jako s gemy v Diablu se tedy nekoná) a zjišťujete si, který typ útoku je nejlepší na který druh havěti. Ale to neskryje neodbytný pocit dělání stále toho samého pořád dokola. Podobný syndrom existuje i u Diabla, avšak tam se člověk aspoň může hnát za vidinou nových či alespoň silnějších schopností. U Harbingera takovou motivaci postrádám.
Poněkud rozporuplný je rovněž ekonomický systém. Jako platidlo slouží jakési UANy a zhruba od 10. úrovně jich máte tolik, že si můžete vytapetovat pokojík. Zároveň v obchodě dohromady nic nemají a stejně jako v Diablu to nejlepší vybavení není v obchodech, ale najdete ho někde v nějaké zastrčené truhle. Proto se tedy nezdráhejte zvláště v počátcích nakupovat hory léčiv, peněz bude dost a je to lepší něž se uprostřed rozsáhlé nepřátelské lokace stresovat s jedním health packem.
A jak se to tedy hraje?
Dobře. No, uznávám, že taková odpověď by vás asi trochu mátla. Tak tedy podrobněji. Přestože se hraní za jednotlivé charaktery příliš neliší, stojí za to vyzkoušet všechny. Na druhou stranu tady mnohem více než právě v Diablu platí, že si najdete svého oblíbence a na ostatní příliš (možná vůbec) nešáhnete. Z poněkud nepochopitelných důvodů u Harbinger neexistuje náhodné generování lokací, takže rozehrání za jinou postavu vás asi příliš lákat nebude. Pravděpodobně chtěli autoři spíše propracovat do nejmenších detailů prostředí, ale myslím, že bychom jim klidně jistou ztrátu maličkostí odpustili, jenom kdyby hra byla pokaždé jiná. Nejhorší na tom všem je přítomnost nepřátel na stále stejných místech. Jediné, co je tak na náhodě, je obsah truhel.
Co se ovšem autorům upřít nedá, je velmi kvalitní design lokací. Místa, kterými projdete, jsou nápaditá, plná krásných detailů (vím, že se opakuji, ale musela to být piplačka, však to vidíte na obrázcích) a velice rozsáhlá. I když je občas v oné rozsáhlosti trošku problém, když se musíte ploužit z jednoho místa na druhé. Přesun mezi lokacemi se děje pomocí speciálních teleportů, jež můžeme rozdělit na dva druhy. Jedny prostě vedou z jednoho konkrétního místa na druhé a zpátky. Druhou skupinu představují teleporty spojující více lokací, takže si při vstupu vyberete cíl, ke kterému vlastníte přístupový kód (ten vám musí někdo dát).
Moderní telefoní vedení? * Se Scintillany není sranda, zvláště je-li jich víc.
Šíří se nám tu nějaké podivné rostlinky... * A tady je máme. Je to vynikající halucinogen...
Naboostuju se adrenalinem a Vantirové si ani neškrtnou * „Nyní, pokud mne omluvíš, mám na vyřízení nějaké to umírání.“
Výborným nápadem, jenž řeší problémy s nedostatkem místa v inventáři (ten je opravdu VELMI malý) je přítomnost "EZ-truhel". Jsou to jakési krabice, na něž občas narazíte, a jedna je i na Torvusově křižovatce. Tato truhla má poměrně dost velkou kapacitu a k věcem v ní uloženým se dostanete přes kteroukoli jinou truhlu, i kdyby byla na konci Harbinger.
Tak co nám zbývá?
Celá hra je podbarvena velmi dobrou hudbou, která se vskutku hodí k atmosféře tmavých ponurých chodeb, prosvětlených jen místy zelenavým svitem nukleárních reaktorů či žnoucím rudým světlem, jaké vydává topení. Na druhou stranu zvuky jsou jednotvárné a nepříliš atraktivní. Příběh je na typ hry poměrně slušný, pozvolna se rozvíjí, je správně cynický, stejně jako celá Harbinger. Dobu hraní odhadují autoři na 20-25 hodin čistého času a vcelku to sedí. Pokud si budete chtít projít lokace do posledního zákoutí, připočtěte si dalších cca 5 hodin. Pakliže si navíc Harbinger zahrajete za všechny tři postavy, vzroste vám délka hry na něco okolo hutných 80 hodin a to už, myslím, stojí za to.
Díky svému grafickému zpracování má Harbinger velmi nízké HW nároky, takže si ho zahraje téměř každý. K dispozici jsou dvě rozlišení: 800x600 a 1024x768, s tím, že v tom nižším máte opravdu malý přehled o tom, co se děje kolem, čili je lepší zvolit to vyšší a sledovat dění z většího odstupu. Máme tu tedy nádherně vypadající akční RPG (i když RPG prvků příliš není) s třemi absolutně rozdílnými postavami, slušnou délkou hraní a zajímavým příběhem doprovázeným kvalitní hudbou. Bohužel jsou tu jisté nedostatky v designu, o nichž jsme si již řekli a které hře ubírají.
Grafika: 8/10
Zvuky: 6/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 7/10
Poctivě a viditelně z láskou vytvořená hra ze staré školy, jakých se už moc nevidí.
Závěrečné hodnocení: 7/10