Herní filosofie: jak se hrálo před čtvrt stoletím aneb počínající krize průmyslu

jo neco na tom bude že dřív bylo hraní svátek a vyjjímečná událost.. doted vzpomínám na první hru golden axe je i ted na gplay

Přijde mi, že je tam nějak nedokončená myšlenka, nebo to není uzavřené. Pořád jsem čekal na nějaké Deja vu, ale nepřišlo.
Jsem podobně starý, prošedivělý a protřelý pařan. Většinu současného paření za mne však zastanou moje děti. Přesto nemám pocit, že by aktuální hry byly lepší nebo horší. Jen se změnila pravidla hry. Úspěch a neúspěch hry se měří jinou metrikou a pohlíží se na něj jinou optikou. Dřív byla spousta mizerných her, které neměly úspěch a většina dobrých se stala legendami. Dnes je spousta dobrých her, které nedostaly šanci mít úspěch. Pokud nezaujme hned, mizí v propadlišti dějin. Co se hrálo včera, zítra už není dnes populární a ztrácí. Trendy udávají streameři a jejich views, dříve to byly herní časopisy. Co je trendy sledují zástupy casual hráčů, dříve zástupy platících hardcore pařanů. Je třeba však udržet jejich pozornost a zájem. Na grafiku a 4k se hraje jen u AAA her, u indie a nezávislé tvorby se naopak cení jiné věci. Letí retro, které soupeří o hráče s novinkami. Obtížnost her klesla kvůli platícím casual hráčům, kteří dohrají sotva 15% her. Ziskovost zásadně mění velryby, nebo čínský trh. Vydavatelské korporace a vývojářské studia obsadili lidé, kter nezajímají hry, ale jen jejich marketingový dosah..business ovládají politické a socio-ekonomické trendy i na úkor zisku. Výsledek je podobný Tinderu...dál..dál..dál..tahle by šla...dál..dál. O naše peníze soupeří moc dravců, všechny nás nahnali do mělké a plytké vody.

parádní článek, souhlasím, byly to parádní časy :) dnes jsou již priority jinde a bohužel není co pořádně hrát. Co bych dal za pořádnou singleplayer FPS hru s propracovaným příběhem, bez zbytečného balastu okolo alá první Bioshock. Čistý herní zážitek a člověk si tu jízdu užíval... :)

Jetpac, Jet Set Willy a Asteroids na počítači Ondra V8, to byly prvopočátky mého hraní, nepočítám ptákoviny v Basicu, pak se začaly objevovat u kolotočářů první coin-up, v domácnostech Zx spectrum, Didaktik Gama a další. Byla to krásná doba, hraní nebylo tak dostupné a bylo to pro člověka vzácné. Jsem rád, že jsem to zažil od začátku až do dneška, kdy už jsem starý pařan, který má doma pořád svůj první Didaktik i Master system 2. A asi tunu herních časopisů od Bitu, přes Excalibury až po Levely a Score :) Doupě jsem nekupoval :)

Velice trefný článek, jako někdo, kdo hraje již 30let a neměl jsem to nikdy jen "na zabíjení času", ale opravdu jako zálibu musím ještě jednou říct,,, dobré!

Ono vseobecne sa so sentimentalnym spominanim dob minulych nestotoznujem.
Je dobre pripominat si ako veci fungovali kedysi a ako funguju dnes a dalej reflektovat co by sme chceli do buducna.
Vela krat sa uz "znovuobjavili" veci a sposoby ( jeden priklad za vsetky: bezobalove obchody ) Niekedy proste stare sposoby maju alebo znovu zyskaju opodstatnenie.Trochu mi v clanku chybalo pokracovanie ze ci je teda herny priemysel v krize alebo nie. Aj dnes sa daju zohant hry dodavajuce podobny zazitok ako tie z konca 90 rokov. Len tak nejak nie su tolko vidiet kvoli velkosti herneho trhu. Znpvu zopar prikladov aby som len tak nestrielal do vetra: Stoneshard (rogelike rpg ), Legend of grimrock ( dungeon crawler ), Songs of conquest ( tahova strategia ako heroes 3 )Paradoxne po tom co sa mi deti narodili som sa prinavratil ku singleplayer hram... daju sa pauznut :)

Redaktor Novák má úplnou pravdu. Dříve bylo hraní na PC spíš za odměnu a ponecháno na "deštivé dny". I když jsme v rodině měli počítač poměrně brzo (1993 - Apple Mackintosh) pracovali na něm oba rodiče a já jsem se k němu skoro nedostal. Až teprve v roce 1998 se pořídil druhý s Windows 98 a dial-up modemem a mohl jsem si v té době zahrát něco lepšího a více. Stále se ale jednalo o maximálně 2 hodiny denně.
Teprve až v roce 2003 jsem si s bratrem sehnali v kancelářském výprodeji vlastní počítače (6 let staré Pentium II za 2x 1000 Kč). To jsem byl jak v sedmém nebi a i když jsme je neměli připojené do sítě a mohli jsme se pustit do LAN her přes křížený kabel, které nám tehdy rozhodně nezlepšovali studijní prospěch. Jít si hrát/pracovat ven ale mělo i v té době vždycky přednost a z hraní se stala spíš večerní záležitost mezi 7 a 10 hodinou.
Plně jsem počítači a internetu propadl až s nástupem na Univerzitu a s tím spojené pořízení Acer notebooku, který byl ve své době už něco jiného, než stařičké Pentium II.

To, ze jsme se dostali do brutalne konzumni doby s sebou nese vsechny tyto problemy. Slova jako "ja chci", "mam malo" odrazi stav lidi. Maji to, protoze to chteli a musiit, ale nepotrebuji to k nicemu.
Hra nemusiit 4K grafiku aby byla uzasne hratelna i po dvaceti letech. Je to problem spolecnosti, ktery zda se ... bude zanedlouho vyresen.
Mam ve stole Commodore64, NES, Segu ... a co hrajeme nejvic?? Tetris ve dvou a klidne denne :)
Hrani her dnes neni o zabave, ale o konzumu.