Herní filosofie: mohou nás hry vzdělávat?

Mohou a nemusí. Rozmáhá se totiž nešvar, kdy i hry založené na "historických" událostech bývají zkreslené.
Na druhou stranu ve hrách a simulacích se naučíte věci, které by jste si v reálu vyzkoušeli jen těžko. Například rozborku automatických zbraní. Nikdy jsem neměl v ruce AK47, ale dokázal bych ho jednoduše rozebrat, vyčistit a zase složit. Nebo praktický návod na výrobu útočných granátů z domácích potřeb, za to by vás mohli zavřít, kdyby to u vás v reálu objevili.
V životě jsem třeba neseděl v Cesně, ale věděl bych kam sáhnout abych ji nastartoval a kdyby nebylo zbytí i dostal jí do vzduchu a zase na zem. Obdobně bych si poradil s vojenskou helikoptérou.

Velice přesně popsáno "..Hry, které umožňují hráči zrychlené postupy v analogii s realitou (např. vydělání peněz, pěstování zeleniny) často vyvolávají nudu a pocit nezajímavosti offline světa hlavně u mladé generace, jelikož jí přijde příliš pomalý."..Jenomže o to právě jde, a nejen v případě výuky s pomocí počítačových her, ale i moderních metod výuky, se učí dovednosti, které pak v tom reálném světě nevyužijí, a naopak. Ostatně jako nejjednodušší příklad,naučené reakce řidiče závodního vozu jim asi nebudou moc platné, když si budou dělat pak v reálitě řidičák, šprtat se dopravní předpisy a značky a pak při zkoušce v padesátce projíždět městem...