Final Fantasy je synonymem pro nádherný příběh a hlavně dlouho řadu her - v našem podrobném tématu pokračujeme legednárními díly čtyři až šest
Kapitoly článku:
Vítejte zpět u našeho gigantického tematického článku o jedné japonské herní legendě, RPG sérii Final Fantasy. Minule jsme povídání ukončili u dílu třetího, takže bez zbytečných cirátů pokračujme k dalšímu, čtvrtému.
Final Fantasy X-2 (2003 – JP, US/2004 - EU, PS2) – první svého druhu
Final Fantasy IV (1991, SNES) – v zajetí lásky, citů a smrti
Čtvrtý díl Final Fantasy se vyznačoval doslova revolučním pojetím hry jako celku, tedy v rámci série. Byl to druhý titul ságy, který se dostal do Ameriky, kde se prodával jako Final Fantasy II. Hra představila mnoho prvků, pro které je celá série dodnes ceněná. Jako první přinesla opravdu komplexní příběh s vyhraněnými postavami plný citů a emocí.
Jako první přinesla i jednoduchý, avšak geniální soubojový systém Active Time Battle (ATB). V tomto systému se boje odehrávají v reálném čase a postavy jednají na základě svojí rychlosti – rychlejší postava bude na tahu dříve než ta pomalejší.
Hra představila mnoho prvků, pro které je celá série dodnes ceněná
Tehdy se ale nedalo ještě dopředu poznat, kdy se která postava dostane ke slovu. Hra se vyznačovala velkým počtem hratelných postav (celkem 12!) a bojová parta se skládala z pěti postav.
Hra představila Zemi, kde na povrchu žijí lidé a v podzemním světě trpaslíci. Okolo planety pak kroužil umělý rudý Měsíc, kde přebývají příslušníci rasy Lunarianů, kteří pocházejí ze zničeného světa. FF IV měla jako hlavní charakter temného rytíře Cecila, který pro svého krále plnil rozličné úkoly. Jednoho dne se vypravil do vesničky Mysidia, kde měl vyzvednout Krystal vody. To se mu povede, i když jeho vojáci musejí povraždit nějaké vesničany. Svědomím nahlodaný Cecil se králi vzepřel, za to byl zbaven velící funkce a odeslán společně s dragounem Kainem a tajemným balíčkem do vesničky Mist. Tak začal opravdu hezký příběh plný citů, lásky i smrti, za který by se kdejaký hollywoodský biják rozhodně nemusel stydět.
Hra opět byla velmi kladně přijata, v Japonsku se prodalo 1,44 milionu kopií původní verze hry na Super Famicom. Na přelomu let 2007 a 2008 vychází 3D remake FF IV pro NDS; a v květnu 2009 se prodalo něco přes milion kusů tohoto remaku.
Final Fantasy V (1992, Super Famicom) – za záchranou krystalů a světa
FF V opět neopustila Japonsko, avšak její anglická verze byla v přípravě – stejně jako v případě FF II. Jenže projekt překladu hry byl nakonec předčasně ukončen. Hlavní překladatel Ted Woosley to vysvětlil vcelku jednoduše a výstižně: „Tahle hra prostě není dostatečně přístupná průměrnému hráči“. Narážel tak na velmi komplexní systém vývoje postav, který se opíral o vylepšený job systém známý z FF III. To, co oficiální překladatelé zahájili a nedokončili, nakonec udělali fanoušci. FF V totiž byla jednou z prvních her, na které vyšel kompletní amatérský překlad vytvořený fanouškovskou komunitou. Poprvé se zde objevil Gilgamesh coby mini-boss.
Příběh hry se točí kolem čtyř krystalů, na kterých stála rovnováha světa a přírodních živlů. Hra začíná pozdvižením v královském městě Tycoon, když najednou přestane vát vítr. Král Tycoonu se vypraví do Wind Shrine, aby zjistil, co se stalo s Větrným krystalem. Jakmile dorazí, krystal se roztříští. Mezitím hlavní hrdina Bartz odpočívá v lese, když tu najednou nedaleko spadne meteorit…
Hlavní překladatel Ted Woosley to vysvětlil vcelku jednoduše a výstižně: „Tahle hra prostě není dostatečně přístupná průměrnému hráči“
Gameplay se takřka nelišil od čtvrtého dílu, navíc přibyla tolik důležitá ATB gauge – byl to postupně plnící se pásek, který ukazoval, kdy nastane tah které postavy. Jakmile se tento pásek některé postavě naplnil, mohla jednat.
Final Fantasy V se na Super Famicomu (pochopitelně pouze v Japonsku) prodalo téměř 2,5 milionu kusů, později hra vyšla v Americe coby součást kolekce Final Fantasy Anthology. Evropa se hry dočkala až v roce 2002 na PSX a v roce 2007 na GBA.