Po hororovém The Dark Meadow se tvůrci z Phosphor Games pustili do pohádkovějšího světa. A mají zatraceně vysoké ambice.
V levém horním rohu ikonky hry Horn je sice červený psík Zyngy, firmy proslavené tituly jako FarmVille, CityVille, a tak podobně Ville, nicméně netřeba se bát další tupé klikací hříčky. Horn má totiž na svědomí studio Phosphor Games, které stojí i za solidním klonem Infinity Blade jménem The Dark Meadow a i Horn z něj do určité míry vychází. Ovšem tentokrát zapomeňte na svázaný svět, kde musíte chodit jen po cestičkách, jak vám to hra dovolí. Horn vám totiž nabízí možnost se volně pohybovat, díky čemuž se víc podobá klasickým akčním RPG hrám. Tvůrci navíc z poličky s inspiracemi vytáhlí kromě Infinity Blade i The Legend of Zelda, čímž si u hráčů pořádně šplhli. Jen škoda, že svůj roh (což je český překlad názvu hry) nevyladili pro úplnou herní symfonii.
Horn vás seznámí se stejnojmenným kovářovým učedníkem, který se jednoho dne probudí a zjistí, že v jeho rodné vesnici místo mírumilovných spoluobčanů podupávají podivná monstra. Mladík tudíž popadne svůj meč a…dál už je to na vás.
Hlavním lákadlem hry je kouzelný svět a jeho pozvolné odhalování
Klasický dobrodružný příběh je dostatečně zajímavý na to, aby vás dokázal pohánět dál, ovšem hlavním lákadlem hry je kouzelný svět a jeho pozvolné odhalování. V Horn narazíte na boje, ale větší prostor dostává prozkoumávání herních lokací, hledání schovaných beden s poklady a dalších tajemství. Z toho důvodu tvůrci vsadili i na trochu netradiční styl ovládání.
I když je hra zabíraná z pohledu třetí osoby, nehledejte tu klasický směrový kříž – hrdina se pohybuje ťukáním po displeji, tažením prstu se rozhlížíte. Prosté, jednoduché. Horn se tímto podobá klasické adventuře, kde se postavy též vydají automaticky na místo, kam kliknete. Možná někomu bude déle trvat, než si na tento styl pohybu zvykne, ale po pár okamžicích vše vejde do krve a působí naprosto přirozeně. Pro skok přes průrvu stačí ťuknout na druhou stranu a následně mávnout prstem vzhůru, aby se hrdina chytil, při překonávání úzkých říms opatrně šoupáte prstem do strany, pokud někde vidíte aktivní místo, stačí ťuknout a hrdiny už dle situace udělá, co má.
Tenhle pozvolný styl pohybu může fungovat díky tomu, že boje jsou od něj odděleny a fungují zase trochu jinak. V podstatě se dá použít přirovnání k Infinity Blade. Proti vám vždy stojí jen jeden protivník, ve spodních rozích obrazovky jsou šipky pro úskok vlevo a vpravo, občas se může na displeji objevit ikonka pro skok, mečem sekáte črtáním prstu po displeji a to je v podstatě všechno. Ach ano, když je situace kritická, můžete si pomoci léčivým lektvarem, či silným granátem, ale pozor, obojího je omezené množství a dokupování je pěkně drahé.
Každý z protivníků, kterým čelíte, má na svém těle ukryté slabé místo, které můžete sekáním odhalit a následně tak dávat silnější rány, zároveň stvůry mají i své typy útoků, takže boje nejsou jen tupým čmáráním po displeji sem i tam. Právě naopak, pokud na to půjdete chytře, zjistíte, že souboje jsou jednoduché. Možná až trochu moc.
Průzkum lokací a bitky ještě zpestřují různé jednoduché hádanky, jako tahání za páky v různém pořadí, svoji roli má i roh hlavního hrdiny, který díky postupně získávaným melodiím odkrývá další cestu vpřed. Přidejte i jednoduché vytváření nového vybavení, kdy hledáte po lokacích roztroušené plány, s kterými si následně můžete za zlaťáky a krystaly vykovat novou zbraň či brnění, a máte recept na zábavnou hru. Kardinální chybou však u Horn je, že tvůrci vymysleli funkční herní prvky, ale bohužel je točí pořád dokola. Když v šesti malých dungeonech posbíráte šest rudých krystalů, abyste se následně posunuli do nové lokace a dělali to samé znovu, přepadne vás beznaděj. Právě v tomto je rozdíl mezi zmíněnou Zeldou a Horn – v japonském herním klenotu na vás designeři chrlí jeden originální nápad za druhým, mění tempo i náladu hru. Horn v tomto působí jak chladný produkt sériové výroby – nějak to nabouchejte dohromady, ať to hráčům zabere aspoň pět hodin…
Je to škoda, protože jak jsem už zmínil, Horn staví na fungujících herních prvcích a naprosto nádherném fantasy světě. Výtvarná stránka lehce připomíná legendární melancholické ICO z Playstationu 2 a hra běží na Unreal Enginu, takže technicky vypadá úžasně.
Horn běží na Unreal Enginu, takže technicky vypadá úžasně.
Horn jsme zkoušeli na tabletu Nexus 7 s Tegrou, pro kterou byla optimalizována, takže se dočkáte nějakých grafických efektů navíc. Pochválit zaslouží hlavně nasvícení, částicové efekty, pohyb látek a detailní textury postav, ale i celkově je Horn jedna z nejkrásnějších her na mobilních zařízeních. Navíc je grafika podpořena i kvalitní audio stránkou, ať už se jedná o dabing postav, či hudbu.
Nebýt stereotypu, je Horn absolutním herním klenotem. Takhle představuje „jen“ slušné akční RPG, kterým můžete ukazovat se slovy: „zírej, jak krásnou to má grafiku.“ Mimochodem, ve hře narazíte i na mikrotrsansakce, za reálné peníze si lze kupovat herní měnu a tak se dostat dřív k silnějším zbraním a lepším brněním. Ovšem pokud nejste extrémně netrpěliví hráči, potřebovat to nebudete.