V dnešní době se nevidí často, že by se největší společnosti pouštěly do tvorby klasických skákaček. PlayStation ale přeci jen dal šanci týmu Asobi, aby mohl pro Astro Bota vytvořit plnohodnotnou hru. Z toho, co jsem si mohl vyzkoušet, působí zatím velmi slibně.
První dojmy z chystané exkluzivní plošinovky pro PlayStation 5 se rozletěly do světa už začátkem měsíce, kdy se k hratelné ukázce dostali někteří ze zahraničních novinářů. Možnost osahat si Astro Bota se dostala i k nám, a tak jsem s ním během návštěvy pražských kanceláří PlayStationu strávil necelou hodinku, kdy jsem měl možnost osahat si trojici úrovní společně se dvěma výzvami.
Jelikož jsem hrál Astro’s Playroom, což je technologické demo, které má každá konzole PS5 předinstalované v základu, ovládání Astro Bota jsem měl v ruce během chvilky. Ještě, než jsem se dostal do prvního levelu, se ukázala šestice galaxií reprezentující každá jinou příšeru. Moje cesta mířila k obří chobotnici Wako Tako. Před naším střetnutím mě ale čekaly ještě dvě úrovně, které byly hlavně o představení toho, co všechno Astro umí a co je jeho cílem. Každá úroveň ukrývá několik robůtků, které musíte najít a nakopnout, čímž je zachráníte.
Ovladač DualSense mi vrněl v rukách od prvních momentů, což mi připomnělo, jaká je škoda, že s haptikou si více pohrává jen málokterá hra. Jelikož Astro’s Playroom bylo ukázkou funkcí nového ovladače celkově, tak na tyto prvky tým Asobi tlačí i tentokrát. V jednom z rozhovorů zaznělo, že se možnostmi jejich využití zabývá celá jedna část týmu.
Odlišnou odezvu ucítíte při chůzi na každém povrchu, během skákání, létání... Na dojmu navíc ještě přidávají zvuky vycházející z repráčku ovladače, kdy třeba při cachtání ve vodě mimo vibrování slyšíte také šplouchání. Jeden by si řekl, jaká je to maličkost, a přitom na ve výsledku zážitek dokáží zlepšit znatelně.
„Odlišnou odezvu ucítíte při chůzi na každém povrchu, během skákání, létání... Na dojmu navíc ještě přidávají zvuky vycházející z repráčku ovladače“
Astro Bot láká hlavně na postavičky v oblečcích, které budete znát z ostatních značek. Mně se podařilo zachránit třeba Ratcheta spolu s Rivet nebo rappera PaRappu. K jejich nalezení je nutné dokončit úroveň, nebo splnit určitou výzvu. Během pobíhání úrovní pak narazíte na obyčejné roboty, kteří také čekají na záchranu. Jako správný sběratel jsem nemohl vynechat ani jednoho. Kompletování bude v Astro Botovi o něco jednodušší, protože během hraní jasně vidíte, jestli jste nějakého robůtka vynechali a rovnou víte, ve které části úrovně byste ho zhruba měli hledat. Ke kompletaci je potřeba ještě nasbírat trojici puzzlíků, ale jejich využití zatím zůstává záhadou.
Od prvních chvil je jasné, že Astro Bot bude hodně barvitý, hravý a nebere se vůbec vážně. Už v první úrovni najdete spoustu věcí, které se na první dobrou mohou jevit jako zbytečnosti, ale ve výsledku tvoří v kombinaci s bravurně zvládnutým ovládáním příjemný, a hlavně zábavný zážitek. Astro může třeba svými lasery na nohách usekávat kousky dřeva z nedaleko se povalujících klád. Když někde uvidí míč, není problém si s ním zakopat. Když narazíte na plechovky s barvami, tak je můžete míchat mezi sebou a zároveň si s jejich pomocí odhalíte neviditelné plošiny.
Během průchodů úrovní vám pomohou nejen barvy, ale také power-upy. V každém levelu jsem si mohl osahat odlišnou vychytávku, kterou na konci Astro zase odložil a vyrazil dál. Jednou se může nafukovat jako balón, díky čemuž se dostane na vyšší místa. V dalším levelu se mi dostal do rukou psí parťák, který zároveň funguje jako raketový pohon. S jeho pomocí není problém překonat širší propasti nebo vyklepnout pozlacené nepřátele, na které běžné útoky nefungují.
Na závěr přišel duel s obří chobotnicí, která dostala nakládačku pěstmi na pružinách ve stylu Arms. Když Wako Tako dostal, co si zasloužil, vyloupla se z nedaleko plující vody dvojice Kratos a Atreus z God of War, která mě naváděla k další, již zamčené úrovni. Na otázku, jestli je tento “zapovězený” svět celý ve stylu série boha války, jsem odpověď nedostal, ale jeho samotné vzezření pro mě bylo odpovědí víc než dostatečnou.
Astro tedy nejspíš bude pracovat celkově s dalšími značkami PlayStationu a netýká se to jen samotných robotů. Zároveň to ale nebude platit pro každou úroveň. Věc, která mě celkem potěšila, je, že v rámci jedné galaxie se mění tematika na každé planetě. Není to tedy tak, že jedna galaxie je celá v poušti, další jen ve vodě a následující pouze v mrazivých končinách. V Asobi byli v tomto ohledu kreativnější, což je jen dobře.
Kromě základních úrovní jsem měl možnost nakouknout i do dvojice výzev. Tyto levely mají být o něco náročnější a opět tady naleznete jedinečného robota. V obou bylo zapotřebí hlavně precizního skákání a načasování. Jelikož nejsem v tomto žánru žádný nováček, stačilo mi k projití pár pokusů. Jsem ale zvědavý, jak moc bude v těchto nepovinných výzvách postupně stoupat obtížnost. Na odpověď každopádně budu muset čekat až do vydání, tedy do 6. září.
Svojí hravostí a podobnými malými detaily mi Astro hodně připomíná tvorbu od Nintenda. Na druhou stranu si ale nemyslím, že by přišel s revolucí či větší evolucí, jak se to daří v tomto žánru Super Mariovi už dlouhou dobu. Naposledy loni ve Wonder s netypickým využitím online hraní. To ovšem neznamená, že by to nebyla dobrá hra. Astro na mě zatím působí jako skvěle zpracovaná 3D skákačka přístupná pro širokou sortu hráčů. Jak svým vzhledem, tak jednoduchostí ovládání. Navíc si odnáší body k dobru za českou lokalizaci, která nechyběla ani v této ukázce. Textový příklad v tomto případě stačí bohatě, protože postavičky se dorozumívají hlavně posunky a huhláním, takže by ani nebylo co dabovat.