Dungeonborne je extrakční fantasy hra, která vsází, jak z názvu vyplývá, na průzkum dungeonů a neustálé riziko, že přijdete o vše.
Extrakční žánr se v poslední době stává čím dál tím populárnějším. Důkazem toho je například Escape from Tarkov, Dark and Darker nebo chystaná česká hra Gray Zone Warfare. Dungeonborne kromě tohoto principu pracuje i s fantasy světem a různými vychytávkami, které v reálném světě nenajdete.
Základní mechanikou je jednoduchá výprava do podzemí, kde narazíte na PvE i PvP. Sbírání drahých předmětů vám budou znepříjemňovat nejrůznější potvory a ostatní hráči. Vše začne jednoduchým vytvořením charakteru a výběrem třídy. Nabízí se tradiční fantasy třídy jako například rytíř s mečem, zabiják, mág nebo mnich. Co mě mile překvapilo, byl fakt, že si můžete vytvořit hned několik postav s různými třídami a libovolně mezi nimi přepínat v lobby. Inventář i peníze jsou sdílené, takže vám v podstatě nic nebrání si na každou výpravu vzít něco jiného.
Jediné, co se mezi postavami nepřenáší, je jejich úroveň, což je velice podstatný prvek. Každá z nich má základní atributy jako sílu, mrštnost, inteligenci a tak dále. Ty se zvyšují s dosaženou úrovní a tím pádem vám i poskytují určitý progresivní růst šance na přežití. Nesmím ani opomenout, že každá z tříd má i dvě svá unikátní kouzla. U zabijáka je to neviditelnost a možnost proměnit nepřítele v kámen, což mu znemožní pohyb. Poté je to doplněno i pasivními schopnostmi, které dělají docela velký pocitový rozdíl mezi třídami.
Než se vrhnete do podzemí, ať už sami nebo ve skupině, je potřeba se podívat do inventáře a k obchodníkům. Vaše postava je pokaždé vybavena základními předměty jako oblečení a zbraně. Což nás přivádí k tomu, že každá zbraň má tady jedinečný herní styl a musím říct, že se mi tenhle přístup líbí. Dýky například útočí velmi rychle a do zad nepřítele dávají kritický zásah. Těžký meč na druhou stranu útočí pomalu, ale udeří jak kamion. Najdete i zbraně, se kterými žádná z tříd nezačíná, například kuše. Vrátím se ještě k obchodníkům. Je vám k dispozici kovář, alchymista a prostý obchodník.
U kováře se vylepšují zbraně pomocí krystalů, které najdete v podzemí. Alchymista zase poskytuje možnost vytvořit unikátní lektvary, které vás mohou proměnit na nejrůznější předměty, poskytnout léčení, obranu nebo třeba i házecí lektvary, které po dopadu zanechají velkou stěnu. S alchymií si vývojáři vskutku vyhráli, ovšem k mému údivu jsem za dobu hraní nepotkal snad ani jediného hráče, který by jejich benefity využíval. U prostého obchodníka koupíte vše, co potřebujete. Léčení, zbroj, zbraně i talismany. K dispozici je také systém aukcí, kde si hráči mezi sebou mohou prodávat cokoli.
Konečně se můžeme vydat za dobrodružstvím. V podzemí se zrodíte na náhodném místě a máte volnou ruku, můžete si dělat, co chcete. Pokud hledáte drahé předměty, stačí se jen rozhlédnout kolem sebe, najdete nepřeberné množství truhel a rozbitelných váz, které také skrývají předměty. Čeho je ovšem nepřeberné množství, jsou i AI nepřátelé. Upřímně se přiznám, že to byla moje nejméně oblíbená část hry. Nebyl by problém, kdyby jich bylo hodně a dali se jednoduše zabít, ale všichni vydrží tolik útoků, že to po chvíli přestávala být zábava.
V každé místnosti na vás čekají hordy a všemi se probojovat k jedné truhle zabere bezmála deset minut. Během toho, co se snažíte přežít nájezd tří kostlivců, se vám bez starostí do zad dostane hráč a jste jednoduše po smrti. Ano, s progresem a lepšími zbraněmi se dají posléze zabít jednodušeji, ale i tak je to na mě pořád hodně stráveného času v PvE boji, když se tady snažíme dostat k boji mezi sebou živé hráče. Nicméně souboje s bossy jsou světlou výjimkou. Na mapě jich najdete hned několik a je to příjemné zpestření jinak repetitivní hratelnosti. Jejich pokoření vás i odmění lepšími předměty k prodeji, což je v tomto žánru her vždycky příjemný bonus.
Jedná se o předběžný přístup a nemohu to zdůraznit dostatečně, aby nedošlo k nedorozumění, že tu haním hru, která ještě není ve finální podobě. Nicméně se tu bavíme o verzi, kterou jsem měl možnost vyzkoušet a ta byla jednoduše repetitivní. Hře chybí tah, nějaký cíl, kromě sbírání předmětů, za kterým jdete do podzemí. Chybí úkoly a příběhové pozadí, které by vás táhlo čím dál hlouběji. Upřímně nemám rád bezcílné toulání mapou a sbírání předmětů, potřebuji cíl a potřebuji vědět proč dělám to, co dělám. Pokud se tohle v budoucnu do Dungeonborneu dostane, věřím, že to bude skvělé. Hratelnost je totiž relativně návyková. Nějaké denní úkoly a výzvy se ve hře nacházejí, ale převážně se jedná o věci typu zabij pět goblinů, vydej se třikrát do podzemí, a to zrovna není to, co mám na mysli.
Co je změna oproti jiným extrakčním titulům, zde se dočkáme i jednoho battle royale prvku. Bezpečná zóna se s postupem času zmenšuje a vy musíte tedy pořád hlouběji ke středu mapy, abyste měli šanci na přežití. Zóna postupuje relativně rychle, což dodává celé hře příjemný spád a nutí hráče k pohybu. Utéct se dá pomocí portálů, které se individuálně objevují na mapě. Stačí k němu přijít a otevřít ho, ale ovšem i to zabere nějaký čas, a pokud neseberete v průběhu výpravy svitek, tak to bude i hlasité a naláká ostatní hráče. Jinak najdete i portály, které vás vezmou hlouběji do podzemí, kde jsou těžší oponenti, ale také lepší poklady.
Celkově je Dungeonborne velmi slibným přírůstek do extrakčního žánru. Souboj je nápaditý a plynulý, každá zbraň má jiné útoky i bloky a možnost hrát každou výpravu jinou třídu dodává různorodost, která je v tomto žánru tak potřeba. Přidáním úkolů a pozadí k nim by z mého pohledu posunulo celkový zážitek na úplně jinou úroveň. Výpravy by poté nebyly tolik repetitivní a do každé byste mohli jít s určitým cílem, a ne jenom honit peníze. Každopádně se těším, co dalšího si pro nás vývojáři připravují a rozhodně doporučuji si vyzkoušet otevřenou betu, která bude dostupná v rámci Steam Next Festu.