Na Gray Zone Warfare jsem se těšil jako malý kluk. Obecně jsem fanoušek vojenských her a vyžívám se v realisticky zpracovaných zbraních a jejich ovládání. Tento český počin pro mě byl tedy jasnou volbou za každou cenu. Nicméně byť s nelibostí musím říct, že to, co je představeno v rámci předběžného přístupu, má daleko k příjemné hratelnosti. Od toho ale předběžný přístup je. Hned na úvod je třeba zdůraznit, že budu mluvit pouze o tom, co hra v současné době a stavu nabízí. Nemá cenu hodnotit něco, co se může nebo nemusí v plné verzi objevit.
Vezmeme to pěkně postupně. První věc, o které bych rád mluvil, je celkový styl a žánr. Jedná se o PvPvE hru s otevřeným světem a persistentní progresí. To znamená, že nejste nijak omezeni časem v rámci toho, jak dlouho vám dané činnosti zaberou. Otevřený svět je v tomto případě rozhodně velkým plusem celé hry. Mnoho lidí již od začátku přirovnávalo Gray Zone k Escape from Tarkov. I když si hry mohou být podobné na pohled, tím to asi tak končí.
Otevřený tropický ostrov
Otevřený svět je něco, čím se například Tarkov pochlubit nemůže a Gray Zone z toho naopak těží. Než se ovšem dostanu k tomu, jaké výhody otevřený svět přináší, je potřeba se podívat na systém frakcí, který je klíčovým prvkem celé hratelnosti. Na výběr dostanete ze tří skupin. Všechny jsou v podstatě totožné a liší se především v tom, na které části mapy bude vaše frakční základna, kam se budete po každém výsadku vracet.
Na tento systém se dá nahlížet z mnoha různých úhlů. Na mapě se nachází vždy 16 hráčů z jedné frakce, tudíž 48 hráčů celkově na jednom serveru/mapě.. Můžeme říci, že se jedná o pozitivní mechaniku, která i sólo hráčům dává možnost, aby nebyli vydáni na pospas osudu a mohli se snažit kooperovat s ostatními. Na straně druhé jsou názory, že nutnost „snášet“ a spolupracovat s dalšími patnácti lidmi je příliš otravná a omezující.
Pokud procházíte oblastí a přestřelujete se s nepřáteli, členové vaší frakce vám mohou pomoci nebo naopak zkazit den. Stačí pouze aby si vás jeden z nich spletl s nepřítelem a je hotovo. Nebo se vrhne kupředu a sebere vám všechny předměty, kvůli kterým jste se tak dlouho přestřelovali. Jednoznačná odpověď na toto dilema není a závisí na jednotlivém hráči, jak zpracování frakcí vnímá a jak ostatní zahrne do svého herního plánu, protože zabíjení spoluhráčů je tabu a vyhnout se jim zcela nedá. S tím se pojí další drobnost. Jednotlivé frakce od sebe nejsou vizuálně rozpoznatelné, což může způsobit mnoho chaosu i přeteklých nervů.
„Frakce od sebe nejsou vizuálně rozpoznatelné, což může způsobit mnoho chaosu i přeteklých nervů.“
Teď když jsme si představili frakce, můžeme se zaměřit na mapu a její otevřenost. Hned od začátku je vám dostupná celá délka i šíře herního světa. Nejste nijak omezeni, a pokud se vám chce projít pěšky přes celou mapu, tu možnost máte. Rád bych se ale zastavil u faktu, že mapa je strukturována do trojúhelníku, kdy v každém vrcholu je jedna frakční základna. To v praxi vede k tomu, že základní oblasti, kam se vydáváte jako první, jsou víceméně bezpečné a narazíte většinou pouze na NPC. Čím dále ovšem postupujete, tím více do „neutrálních“ teritorií vás hra vede. Ve vztahu ke zmíněné metafoře trojúhelníku se tyto oblasti z pravidla vyskytují na prostředku úsečky mezi vrcholy. To jsou ta místa, kde kromě PvE přijde na řadu i PvP.
V tomto tkví krása otevřeného světa, můžete jít kamkoli, kdykoli. Určujete si své vlastní tempo hry, vlastní tempo progrese. Nic vám nebrání v tom, abyste se pouze tři hodiny toulali po mapě a objevovali tzv. LZ neboli přistávací plochy vrtulníků, k čemuž se dostanu vzápětí. Gray Zone tímto způsobem dokázal nádherně skloubit naléhavost možného střetu s nepřítelem spolu s krásou odpočinkového zážitku.
Pokud se vrátím k již zmíněným LZ, nemůžu opomenout několik drobných nedostatků. Všechny tyto zóny jsou sdíleny a využívány všemi frakcemi, což v praxi vypadá tak, že mnohdy nějaký jedinec klečí v keři vedle přistávací zóny a vysolí do vás zásobník ještě během toho, co jste v animaci vysedávání z vrtulníku, během které se nelze nijak bránit. Druhým, už ne tak velkým problémem je nutnost většinu LZ fyzicky objevit při prozkoumávání mapy. Někomu to jako nedostatek přijít nemusí, to se samozřejmě odvíjí od subjektivního pocitu. Já ovšem s tímto systémem pozitivní zkušenost nemám, a i když chápu snahu vývojářů zapojit do hry i efekt prozkoumávání, raději bych se tomu vyhnul.
Ovšem poté, co již LZ objevíte, můžete si kdykoli zavolat vrtulník, který vás vezme zpět na základnu a naopak. Ke každému LZ máte možnost se dopravit vrtulníkem nebo tam dojít pěšky. V pozdějších fázích už ovšem cesta přes celou mapu pěšky zabere slušně dlouhou dobu, takže je žádoucí se obracet na služby kolegů od letectva.
Každopádně nyní se dostáváme k tomu, co vše nabízí vaše frakční základna. Kromě toho, že je to bezpečné místo, kde můžete spravovat svůj inventář, úkoly a nakupovat u obchodníků, je to také místo, kde se vždy po smrti znovu objevíte.
K inventáři toho není mnoho, co říct. Funguje na stejném principu jako už je v dnešní době u těchto her zvykem, a tedy prosté přirovnání k Escape from Tarkov dostatečně jako vysvětlení stačí. Jedna věc by se ovšem zde dala vyčíst, a to absence tlačítka na automatické srovnání věcí v inventáři. Je to sice pouze věc ovlivňující kvalitu života, ale pomohlo by to ušetřit spoustu času při přerovnávání všemožného harampádí, aby se vám do inventáře vešla ještě jedna helma navíc.
Obchodníci ve světě Gray Zone plní dvojí roli. Jsou to zároveň zásobovači a zadavatelé úkolů. Tyto dvě věci jsou propojené. Plněním úkolů si u obchodníků budujete úroveň, a když se dostanete na vyšší, tak vám poté nabídnou více zboží, jako například lepší zbraně nebo vesty.
Prvně bych se chtěl pověnovat zbraním a celkově vybavení. Neprůstřelné vesty jsou tu vyřešeny z mého pohledu velmi dobrým způsobem, který úzce souvisí také se systémem zdraví. Vesty disponují pláty, které v závislosti na tvaru a možnostech vesty kryjí buď přední, zadní nebo boční část vašeho těla. Samozřejmě také jednotlivé pláty disponují úrovněmi podle toho, jak moc dokáží před střelbou ochránit. Nicméně se teď dostaneme k tomu, jak to souvisí se systémem zdraví a proč si myslím, že je to v dokonalé symbióze a bravurně vymyšleno.
Ochrana orgánů je zásadní
Zdraví tu nefunguje jako v jiných střílečkách, nemáte počet HP ani nic podobného. Vidíte pouze množství krve v těle a stav orgánů, který určuje, jestli žijete, či nikoli. Proto dávají pláty a rozdělení jejich polohy takový smysl, protože základním úkolem toho plátu je krýt životně důležité orgány a zabránit tak jejich poškození. Pokud tedy máte krytí pouze zepředu a někdo vás bude střílet do zad, orgány vám to neochrání a jste jisto jistě mrtví.
Pokud to ovšem přežijete, potřebujete se vyléčit a musím říct, že se systémem léčení nejsem úplně tak spokojený. Vzhledem k tomu, že vaše postava nemá HP, ale pouze krev a orgány, léčení se omezuje na základní reálné procesy, jako je zastavení krvácení, dlaha na zlomeninu nebo zašití střelné rány. Nejdůležitější je poté pytlík plný krve, díky kterému si dáte okamžitou transfuzi a budete tak po ztrátě krve opět „vyléčení“.
Výhrad k tomu mám ovšem několik. Hra obsahuje množství zdravotnických předmětů, které mají naprosto totožný účel a výsledek použití, liší se jen vzhledem a názvem. Zároveň nejsou předměty popsány v tom smyslu, k čemu slouží a kdy vám mohou pomoci. Tyto dvě věci poté vedou k tomu, že někteří hráči naprosto netuší, co mají, jak řešit trable a používají všechno, co zrovna můžou, aby přišli na to, co jim příště pomůže. Chápu asi záměr, že se to má hráč naučit a zjistit sám, ale ocenil bych alespoň, kdyby nebylo tolik stejných předmětů se stejným účinkem odlišených jen vzhledem. Působí to pak jako snaha o nafouknutí a dodání hloubky jinak solidně funkčnímu systému.
Bohatý vojenský arzenál
Zbraně - nedílná součást každé střílečky. I v Gray Zone jich najdeme velké množství. Od západních moderních útočných pušek, až po východní lehce zastaralé modely. Co je ovšem nejlepší, je škála dostupných modifikací. Systém úprav zbraní je v podstatě stejný jako v Escape from Tarkov. Dá se vyměnit každá část zbraně, od pažby po úsťovou brzdu. K dispozici je také velké množství optik, ať už s přiblížením nebo bez. Hra vám dá dostatek prostoru na to, abyste mohli vytvořit přesně tu zbraň, kterou chcete. A samozřejmostí je také jiné chování zbraně po určitých úpravách.
Čímž se dostáváme ke gunplayi neboli k tomu, jak se zbraně ovládají a jaký z nich má hráč pocit při střelbě. Musím říct, že jsem to čekal poněkud horší, než to ve skutečnosti je. Zbraně se opravdu ovládají příjemně se vším všudy. Střelba je přesná, zpětný ráz působí reálně a ovladatelně, optiky opravdu slouží k lepšímu míření a je skrz ně krásně vidět. Nemám v podstatě v tomto ohledu, co vytknout, tuto část zvládli brněnští vývojáři na jedničku.
Úkoly na jedno brdo
Co ovšem už na jedničku, minimálně v tuto chvíli, není, jsou úkoly. Opět je možné přirovnání s Escape from Tarkov. V Gray Zone ovšem nepůsobí jako ta hlavní náplň hry. Jsou hrozně repetitivní, nudné a bez jakéhokoli pozadí. Ano, jedná se o předběžný přístup a může se to vše ještě změnit, ale opravdu jsem si plnění úkolů neužíval. Většina z nich se skládá z klasiky "někam jdi, něco přines nebo tam nech, někoho zabij a přijď zpátky".
Jediné, co z plnění úkolů máte jsou odměny v podobě peněz, předmětů a úrovní k danému obchodníkovi. Někdo by mohl namítat, že díky úkolu, který mě pošle do neobjevené části mapy, jsem měl možnost se podívat na neprozkoumané místo, ale tak to není, mohl jsem tam jít kdykoli i bez úkolu. Nejhorší na tomto asi je, že úkoly je nutné plnit, jestli si chcete odemknout lepší zbraně a vybavení. Získáváte za ně totiž body k danému obchodníkovy a po dosažení nové úrovně vám nabídne nové a lepší věci. Upřímně doufám, že se s úkoly něco v budoucnu ještě stane.
Další téma, kterému bych se chtěl věnovat, je AI. Vzhledem k zaměření hry, kdy i samotní vývojáři se nechali slyšet, že jde spíš primárně o PvE, nikoli PvP, musím konstatovat, že umělá inteligence nepřátel je mnohdy jednoduše blbá. Chování a reakce NPC jsou poněkud nepřirozené a divné. Mnohdy si vás ani nevšimnou, i když stojíte před nimi. Pak zase v jinou chvíli vás začne střílet z pěti set metrů.
„Chování a reakce NPC jsou poněkud nepřirozené a divné. Mnohdy si vás ani nevšimnou, i když stojíte před nimi.“
Kolikrát se mi stalo, že jsem do nepřítele začal střílet a jemu to bylo jedno. Vzápětí se na mě ovšem sesypala lavina jeho kamarádů, kterých bylo asi deset. Největší problém jim dělá boj s více hráči najednou, protože v určitých situacích nejsou schopni zaměřit hráče nebo si vybrat jednoho, na kterého v ten moment budou útočit. Každopádně na téma AI už od vydání předběžného přístupu vyšlo několik hotfixů a její chování se tedy postupně zlepšuje.
Optimalizace je největší kámen úrazu
Velkým zklamáním je za mě optimalizace a problémy serverů. Opravdu dlouho jsem nehrál hůře optimalizovanou hru, která pomalu i na těch nejlepších možných strojích běží v 90 FPS. Já se sestavou, která odpovídá minimálním požadavkům, jsem měl stabilních 60 fps možná tak v menu. Opravdu se to nepovedlo, a i když se jedná o předběžný přístup a je samozřejmé, že zrovna tento problém se postupem času vyřeší, výrazně mi to zhoršilo zážitek. K tomu se v prvních týdnech přidaly také problémy se servery. Hráči byli neustále odpojováni. Když už se člověk dostal na server, tak se příšerně lagoval a postava se teleportovala. Nicméně minimálně problémy se servery se zdají být vyřešeny a nezbývá tedy než doufat, že v budoucnu se vše pořádně doladí.
Gray Zone Warfare je v současném předběžném přístupu velmi slibná a nápaditá hra. Jeho otevřený svět zaručuje velkou škálu možností a vyžití, zatímco frakční systém dělá některým vrásky na čele. Nebýt nudných a jednotvárných úkolů a špatné optimalizace, už teď by se jednalo o skvělý titul. Vývojáři každopádně musí stále přidávat, jelikož tyto úkoly a činnosti, které prozatím hra nabízí, se rychle omrzí.