Slavná legenda o spravedlivém králi patří k oblíbeným tématům filmařů. Co by se ale stalo, kdyby na trůn usedl temný Mordred a z Artuše byla chodící mrtvola?
Občas mám pocit, že pokud chtějí filmaři vytvořit středověký film a nenapadá je téma, natočí buď Robina Hooda nebo další legendu o králi Artušovi. Ostatně legenda o poctivém králi a rytířích kulatého stolu provázela také mé dětství a mezi lepší adaptace patří například Merlin, První rytíř nebo ze všech zdaleka nejlepší Monty Python a svatý grál.
V herním světě se vyskytuje méně často, ačkoli pár titulů samozřejmě vyšlo. Zajímavý kousek momentálně chystá maďarské studio NeocoreGames, které můžete znát díky hrám jako Deathtrap, Van Helsing, Warhammer 40,000: Inquisitor či King Arthur. Nový kousek se drží jejich oblíbeného žánru tahových strategií a přenáší krále Artuše do mnohem temnějšího fantasy, než na jaké jsme zvyklí.
Na začátku musíme upozornit, že tohle jsou dojmy z pouhých třech hodin hraní. K vyzkoušení byl ždibec příběhu a pár misí. Škrábali jsme se tedy jen po povrchu. I tak nás ale hra zaujala.
Ve světě vládne temnota
Připomeňme si legendu ve zkratce. Král Artuš byl předurčen vládnout nejen svým původem (který byl dlouho skryt), ale také vytažením meče z kamene. Za pomoci kouzelníka Merlina získal král Artuš od jezerní paní mocný meč Excalibur a vybudoval hrad Kamelot. Zde vládl z kulatého stolu, kde si byli všichni rytíři rovni, což mělo zaručit silnou a spravedlivou vládu.
Hra začíná oživením Mordreda a dobytím Kamelotu
Významnou postavou je rytíř Mordred, syn Artuše a jeho poloviční sestry Morgany. Modred byl rytířem kulatého stolu, ale po mnoha intrikách (a příhodě s Lancelotem) se s Artušem rozhádají. Propukne válka a v závěrečné bitvě je Mordred zabit a Artuš smrtelně raněn. A právě v tento moment končí legenda, začíná však hra.
Ačkoli příběh víc zatím neříká, je patrné, že hra bude silně zakládat na rozhodnutích. Převezmete Kamelot jakožto dědic z rukou jezerní paní či se ho chopíte jako tyran?
V King Arthur: Knight’s Tale se probouzíte v kůži oživlého Mordreda a zjišťujete, že král Artuš je nemrtvý. Hra v ukázkové verzi moc výmluvná není a máte prostě jen zabít to, co je z Artuše nyní. Chopíte se proto vlády Kamelotu a hledáte příznivce. Těch je momentálně potřeba! Království ovládají zmatky, vesnice jsou přepadány bandity a nemrtvými a vy musíte přinést řád.
Vaše rozhodnutí utváří podobu hry
Ačkoli příběh víc zatím neříká, je patrné, že hra bude silně zakládat na rozhodnutích. Převezmete Kamelot jakožto dědic z rukou jezerní paní či se ho chopíte jako tyran? Popravíte poražené bandity pro výstrahu či jim nabídnete amnestii výměnou za jejich služby? Však si budete ještě zoufat, že jste radši nešli hledat svatý grál.
Kamelot sice vylepšujete, ale hra je hlavně o boji
Zda budete tyran či spravedlivý vládce bude hýbací prvek měnící tvář světa, ale také bude odemykat jiné schopnosti a jiné služebníky. Někteří tyrana nebudou zastávat, a dokonce i na podporu náboženství, staré náboženství versus křesťanství, budou rytíři citliví. Udržet si loajalitu nebude vůbec snadné.
Za rytíře promlouvá jeho meč
Ačkoli hra představuje jisté vylepšování Kamelotu, neočekávejte od hry simulátor stavění. V praxi jsou stavby v Kamelotu pouze jako pomoc pro léčení rytířů v nemocnici či kupování předmětů od obchodníka (čím lepší budovy, tím lepší služby), ale vše se točí kolem taktického boje. Máte čtyřčlennou skupiny hrdinů a v tahovém boji soupeříte s nejrůznějšími nepřáteli.
Revoluční novinky nečekejte, řemeslo je však provedeno skvěle
Systém se nezdá v ničem revoluční nebo unikátní. Speciální schopnosti se drží dost zkrátka. Jedná se většinou o silnější rány, oslabení nepřítele či overwatch do všech stran. Příkazy jsou také klasické. Útok, speciální schopnosti, pohyb, overwatch (zaútočení na nepřítele, když vstoupí do vybrané oblasti po ukončení tahu) a zachování bodů pohybu.
Třeba zde nenastane revoluce, ale všechny zmíněné věci jsou provedeny skvěle, a to je oč tu běží.
Třídy se rovněž drží klasiky. Máte tu hrdiny na blízko, kteří se dělí na odolnější a silnější, a hrdiny na dálku. Nepřátelé proti vám přichází v očekávaných formách - těžkooděnci, střelci, vyvolávači nemrtvých a slabší pěšáci. V prostředí, které není nijak zvlášť hravé a ovlivní vás hlavně možností se schovat. Neberte z mých slov však, že bych se nudil.
Jednoduchost je návyková a boje jsou dostatečně dynamické
Třeba zde nenastane revoluce, ale všechny zmíněné věci jsou provedeny skvěle, a to je oč tu běží. Vývojáři si dokázali pohrát v rozdílnou silou úderu dle směru, takže budete taktizovat s pohybem vojáků a snažit se dávat rány zezadu. Nepřátelé jsou jasně rozlišení, takže si budete dávat pozor, koho zabít jako prvního a kdo může ještě počkat. A nemrtví příjemně překvapili tím, že po zabití musíte zničit jejich ostatky, jinak se vrátí zpátky.
Boje jsou tahové, ale po mapě chodíte v reálném čase. Ačkoli je pohyb příšerně neohrabaný, možnost průzkumu za to stojí.
V jednoduchosti je vždy síla. Promýšlení taktik je snadné, hru bych klidně doporučil začátečníkovi, jelikož boje jsou relativně dynamické a neskutečně zabíjí čas. Dokáže být příjemnou výzvou stavět vojáky tak, aby odolnější kryli střelce, střelci měli dobrý výhled a abyste na nepřátele zaútočili z výhodnější pozice.
Jedna z nejtemnějších her, co jsem kdy hrál. Smrt a utrpení cítíte všude
Boje jsou tahové, ale po mapě chodíte v reálném čase. Ačkoli je pohyb příšerně neohrabaný, možnost průzkumu za to stojí. Herní svět jsem si velmi užil a bylo zábavné hledat poklady, svatyně (vylepšení schopností) či ohniště (uzdravení). Ve výsledném dojmu hraje hlavní roli zajímavý vizuál.
Smrt, kosti a krev
Hra se očividně odkazuje na fantasy s rytíři tak ze čtrnáctého až patnáctého století. V těžkých zbrojích (v případě Mordreda s ostny) chodíte po světě plném temnoty a smrti. Chvílemi je to možná přeplácané, ale povražděná vesnice, listí odfoukávané větrem či katedrála plná kostí vypadají skvěle. Vývojáři ví, jak přilákat vaši pozornost.
Hra mě rozhodně bavila a zaujala. Jen se nemohu zbavit pocitu, že tu nic vyloženě extra nebylo. Bude to temné fantasy, pokud však v plné hře nebude něco nevídaného, pravděpodobně se můžeme těšit na pouhou nadprůměrnou hru. I ty si však člověk rád zahraje.