Hráli jsme Kingdom Come: Deliverance 2. Toulky Českým rájem jsou takřka bezchybné 

Prozatím mám dovoleno mluvit o úvodu hry po určitý úkol v hlavní dějové lince, ke kterému jsem se měl dostat zhruba za 10 hodin. Realita je taková, že jsem pobíháním v okolí Trosek strávil víc než dvojnásobek času a k onomu úkolu jsem se ještě nedostal, takže vám vlastně můžu říct o všem, co jsem viděl.  

Tvrdá lekce 

Když si vzpomenu, v jakém stavu byl první díl při vydání, nebude se určitě technická stránka pokračování řešit o nic méně. S klidem můžu říct, že si ve Warhorse vzali připomínky hráčů k srdci a poučili se z předchozí lekce, protože Kingdom Come 2 běží, vypadá a funguje takřka bez problému. Konkrétně je řeč o verzi pro PlayStation 5.  

Narazil jsem jen na chyby grafické. Občas zlobí odrazy na vodních hladinách rybníků, kdy v nich objekty podivně poskakují s pohybem postavy. Z okna chalupy v Tachově se podivně čadilo, jako kdyby byla v plamenech. Ve skutečnosti ale nic nehořelo a místní nevypadali, že by jim oblak kouře nějak vadil. Při souboji s lapkou mu jeho luk na zádech jako by ožil a vypadalo to, že ho chce uškrtit. Jednou jsem při snaze prodat věci u kupce narazil na NPC zaseknuté ve dveřích.  

Nejvíc mě ale ze všech chyb určitě štve vylamování zámků. Funguje na stejném principu jako v jedničce. Musíte najít správný bod a otáčet páčkou spolu se stiskem tlačítka. Problém je ale v tom, že se ukazatel jakoby lepí na vertikální a horizontální osy. Musíte páčkou více pohnout, aby se přes ně dostal. Nejsem si jistý, jestli je to chyba, nebo záměr. Jestli je to chyba, doufám, že ji opraví. Jestli záměr, tak ho opravdu nechápu. 

A to je vše, co se mi v hlavě vybaví. Což je po více než 20 hodinách hraní velmi slušné skóre na obrovskou hru s takovým množstvím možností. Navíc to jsou všechno trable, které je možné ještě vyladit a nejde o nic, co by rozbilo samotnou hru. Doufám, že stejně bezproblémově se dostanu až do konce a nedopadne to jako v jedničce, kterou jsem nedohrál kvůli bugu těsně před finále. Ale teď už pojďme k samotné hře. 

Fatální zranění 

Nejlepší bude, když si to vezmeme pěkně od začátku. Nebudu zbytečně rozpitvávat příběh do detailu. Stačí vám vědět, že se při cestě na Trosky cosi šeredně semele, následkem čehož Jindra a pan Jan přišli o všechno. Aby toho nebylo málo, náš hrdina se pořádně zranil. Skrz tuto událost je ve druhém Kingdom Come udělaný reset Jindřichových schopností. 

V realitě by samozřejmě nedávalo smysl, že po těžkém zranění zapomene komba a přijde o perky, ale pro potřeby hry je to pochopitelné vcelku bez problému. Všechno se ale učit od začátku nemusíte. Jindra stále umí číst a ani v boji to není marné, a tak rovnou můžete při šermu vystřihnout perfektní blok.  

Boj jako takový doznal několika úprav. I když v rozhovorech několikrát padlo, že se zjednodušovat nebude, tak jednoduší zkrátka je. Už jen kvůli tomu, že útočit můžete z méně směrů. Na snímcích ze hry si můžete všimnout, že spodní část hvězdice při boji je spojená. Pokud zaútočíte z tohoto směru, Jindřich mečem bodne.  

Když bojujete obuchem nebo palcátem, možnosti se vám smrsknou na tři směry, protože takovými zbraněmi probodnete nepřítele jen těžko. Většina mých soubojů v úvodu vypadala hlavně tak, že jsme si s nepřítelem vraceli jeden perfektní blok za druhým a buď jsem se trefil, nebo mi došla stamina.  

Z počátku mi kvůli tomu přišly boje jednotvárné a nezáživné. To se ale o dost zlepšilo, když mě místní hromotluk naučil mistrovský sek, kdy místo blokování musíte v pravou chvíli zaútočit. Sice je to riskantnější, ale máte jistý zásah do těla nepřítele, pokud se vám povede.  

Vzpomínka na Ignáce 

Místo toho, abych se hnal za hlavní dějovou linkou, jsem se poflakoval všude možně po Trosecku a poznával krásy Českého ráje a kecal s každým, na koho jsem narazil. Plnění vedlejších aktivit pro mě v jedničce byla ta největší zábava a vypadá to, že to platí i ve dvojce. Navíc je tady takového obsahu hromada. Po více než 20 hodinách ještě nemám ani zdaleka vše v kraji hotovo, a to mě ještě čeká celá Kutná Hora. 

Vedlejší úkoly jsou rozmanité tematicky a nechávají vás situace řešit tak, jak sami chcete, což oproti prvnímu dílu platí ještě víc. V jednom z větších příběhů jsem řešil spor. Mohl jsem pomoc jedné, nebo druhé straně. A co takhle se jim na to vykašlat a jít si po svých, ať si to urovnají mezi sebou? Nakonec to všechno dopadlo tak, že jsem rozkmotřence usmířil, a ještě za to dostal tučnou odměnu. Každý z questů má několik takových variant, jak to s nimi nakonec může dopadnout. 

Kromě možností řešení se mi líbí také různorodost témat, která se snadno vryjí do paměti. Dlouho si budu pamatovat, jak jsem s tvrdohlavým beranem Ignácem šel lovit vlky. Nebo když jsem nesl domů nameteného lovčího, který si vyvrkl kotník při hrdinném seskoku ze stromu. 

Občas jsem si říkal, že si připadám, jako bych hrál některou z klasických pohádek. Tomuto dojmu dost pomáhá nádherně zpracovaný svět a hodně dělá i český dabing, který je zatím perfektní. U běžných NPC se hlasy občas opakují, ale výkony herců jsou prvotřídní. Trochu jsem měl problém s panem Ptáčkem, který má v dabingu hlásek jako konipásek. Ale potom, jak se v úvodu choval a vystupoval, mi k jeho nátuře vlastně celkem sedí. 

Zázraky přírody 

Trosecko se dost liší od toho, co známe z Posázaví (kdo by to byl čekal). Vesnice jsou menší, lesy hlubší a kousek od posledních chalup už narazíte na pár skalisek. Prostředí je zpracované nádherně, čímž se mohla pochlubit už jednička. Vegetace je ve druhém díle celkově víc a působí živěji.  

Na dojmu, že svět okolo vás opravu žije, přidává hromada náhodných událostí a jejich rozmanitost. V jedničce to vypadalo většinou tak, že jste při rychlém cestování v lese přišli do křížku s bandou Kumánů. Takový scénář může nastat také, ale častěji jsem narážel na pozitivní shledání. Jednou to byl pocestný, co mi za rozluštění hádanky dal pár grošů. Potkal jsem taky chlapíka hledajícího smysl života na rozcestí. A taky jednu podivnou babičku beze jména. 

Může nastat i situace, kdy si lapkové počíhají na někoho jiného a vy můžete přispěchat na pomoc. To se mi stalo hned v úvodu a při pokusu o záchranu jsem rychle zjistil, že s obuchem toho proti lapkovy ve zbroji moc neudělám.  

Po načtení hry byl scénář zase trochu jiný. Místo obyčejné selky byl přepadeným jakýsi kupec. I při tomto střetu jsem ale neuspěl. Napotřetí to už vyšlo a jak na potvoru jsem zrovna zachránil šarlatána, ze kterého jsem ani nedostal pořádnou odměnu. 

Na náhodné kolemjdoucí už nenarazíte jen po cestě. V okolí vesnic jsou různá tábořiště a jejich osazenstvo se také často mění. Takhle jsem potkal utíkající kejklíře a zastavil se na partičku kostek. Další den tady byl jakýsi šlechtic, se kterým jsem zkřížil meč poté, co se ukázalo, že podporuje Zikmunda. No anebo se tady mohou objevit obyčejní lapkové, jejichž vybavení mi vydělalo pěknou sumu. 

Všechny krásy světa si můžete nafotit skrz foto mód. Na rozdíl od konkurence má velmi základní funkce. Stiskem obou páček naráz se přenesete do režimu volné kamery, jednoduše si skryjete uživatelské rozhraní a můžete fotit. Žádné filtry ani další možnosti úpravy tady nejsou, ale vlastně ani nejsou potřeba. Krásné fotky můžete pořídit tak jako tak, o čemž se můžete přesvědčit nahoře v galerii. 

O stupeň výš 

Pokud jste sledovali po oznámení rozhovory a videa od Warhorse, jistě jste zaslechli, že každý herní systém chtěli vylepšit. Z toho, co jsem zatím viděl, se jim to povedlo. Střelba z luku je jednodušší díky úhlu kamery, se kterým se dá lépe odhadnout, kam šíp poletí. Obchodování a opravy jsou svižnější, protože si nabídku u kupců nebo řemeslníků můžete vyvolat jednoduše bez začínání konverzace. Podobným stylem jsou řešeny i povedly pro Vořecha. 

Některé herní systémy jsou více propracované. Třeba u sbírání bylinek platí, že se vám v inventáři budou postupně kazit jako obyčejné jídlo. Často ale narazíte na sušírný, kde je jednoduše usušíte a trvanlivost nemusíte řešit. Vedle nich přibyly také udírny, kde si můžete prodloužit trvanlivost a vylepšit výživové vlastnosti masa a sýrů. 

Prozatím jsem moc nevyužil presety zbrojí, budou se spíš hodit až Kutné Hoře. Teď jsem neustále navlečený v plné zbroji. S každým presetem si můžete vybrat, jaký oděv má Jindřich na sobě a jedním tlačítkem mezi nimi přepínat. Jeden tak může sloužit k boji, další je šlechtický ohoz k vyjednávání s vrchností a do třetice si můžete připravit třeba hábit ideální pro plížení. 

V inventáři také přibylo několik slotů na zbraně a doplňky, které můžete během boje rychle použít. K tomu jsou ale potřeba brašny a opasky, na které jsem mockrát nenarazil.  

Při první ukázce z hraní se hojně řešilo uživatelské rozhraní. Vypadá jinak? Určitě ano. Chce to trochu zvyku, protože orientace v úkolech a dalších nabídkách funguje trochu jinak, ale neřekl bych, že jde o downgrade. Už jen kvůli ukazateli se zajíčky pod kompasem, který vám ukazuje, v jaké jste zrovna situaci, jestli po vás někdo pátrá nebo vás vyhání ze svého pozemku, je to vylepšení. 

Kovařina není dřina 

Aby to ale nebylo jen o tom, co už znáte z dřívějška, pojďme se podívat na novou činnost. Osahal jsem si kovařinu a v tachovské kovárně zdárně ukoval pár mečů a sekyrku.  

Proces to není nijak náročný a svým stylem zapadá mezi ostatní aktivity. Nejdřív je potřeba sehnat plánek a dostatek surovin na výrobu. Pak už se jde do výhně, pořádně nažhavit, perfektně vypracovat kladivem a ve finále zakalit.  

Jestli vás kování nechytí, nikdo vás do něj nenutí. Funguje to zkrátka jako u všech ostatních aktivit. Já třeba nemám moc v oblibě alchymii. A tak se spokojím s odvary, které najdu po truhlách. Maximálně párkrát si něco namíchám v rámci questu a jde se dál.  

Alchymie mi připomněla sejvovici. Systém ukládání, kdy si musíte loknout tohoto nápoje, zůstává i ve dvojce, ale přijde mi, že je více vyvážený. Zatím jsem nikdy neměl o sejvovici nouzi, a navíc hned v úvodu dostanete recept, se kterým si můžete navařit větší zásobu. 

Když se kouknu na to, co mě v okolí Trosek ještě čeká, řekl bych, že dokončení se vším všudy bude na těch avizovaných 100 hodin herního času minimálně. Jedna mapa je totiž skutečně stejně velká, jako celý svět v prvním díle a něco mi říká, že v Kutné Hoře zajímavých vedlejších linek bude ještě víc. O tom vám ale povím víc až v plnohodnotné recenzi, kterou můžete očekávat těsně před vydáním hry.