Českoslovenští legionáři, kteří se v chaotické době rozpadu ruského impéria během první světové války pokouší dostat domů. Přesně to je základní premisa titulu Last Train Home. Občanská válka mezi rudými a bílými, tedy bolševiky na jedné a stoupenci cara na straně druhé, uvěznili značné množství našich vojáků na horké ruské půdě. Cesta na západ není možná, poslední nadějí tak je procestovat celé širé Rusko a domů se dostat oklikou přes východ. Jasné je, že tato cesta nebude snadná, bude krvavá, dlouhá a plná těžkých morálních voleb.
No není to naprosto ideální námět pro strategii? Skoro se až nabízí otázka, jak je možné, že něco takového nenapadlo některé herní studio již daleko dříve. Buďme ale nakonec rádi, že tvůrci z Ashborne Games se tohoto tématu chopili a my se již brzy dočkáme (snad) kvalitního herního zpracování. Dle dema se zdá, že naděje vkládané do tohoto projektu, nevyjdou na prázdno. Přesto je ještě potřeba na spoustě věcí zapracovat.
Hra se skládá ze dvou částí, kdy v každé z nich strávíte obdobné množství času. Nejprve jde o cestování vlakem po transsibiřské magistrále, kde se krom poutě na východ staráte i o váš vlak, mužstvo a též sháníte suroviny. Těch je zde poměrně dost. Musíte mít dostatek paliva, abyste se vůbec mohli vydat dále. Samozřejmostí je i věčně nedostatkové jídlo, dále pak dřevo, ocel či textil a bylinky. Dřevo, ocel a textil využijete hlavně při vylepšování vašeho vlaku, ale také při směně za jiné materiály. To ale není vše. Dále sbíráte i munici, granáty, zbraně, ale i lékárničky a další věci určené k přímé spotřebě. Je toho opravdu dost a ne vždy je hned jasné, k čemu co slouží. Ano, je zde samozřejmě i tutoriál, ale funkcí je zpočátku tolik, že chvilku trvá, než se se vším hráč sžije.
V této fázi hry se navíc staráte i o své mužstvo. Zadáváte jim práci, rozdělujete příděly a za nasbírané zkušenosti z misí i povyšujete a vylepšujete statistiky. Rolí je zde poměrně dost. Legionáři mohou být jak bojovníci, tak například dělníci, doktoři, inženýři, ale třeba i kuchaři. Zároveň pracují na denní a noční směny, které musíte pokrýt. Například upgrade vagónku tak není jen otázkou prostého kliknutí. Za získané suroviny zvolíte, co chcete vylepšit. Dále musíte na práci přiřadit dělníky a to ideálně pro denní i noční směnu. Pak je potřeba zastavit vlak a počkat, než se celý proces dokončí.
Nedílnou součástí této části hry je pak i shánění materiálu a potravin. Z vlaku vysíláte družstva do okolních vesnic, lesů a k jezerům. Zde obchodujete, hledáte zásoby v opuštěných staveních, ale i lovíte zvěř či těžíte dřevo. Každý voják má několik perků a vlastností, které vám při těchto výpravách mohou pomoct. Máte ve své jednotce lovce? Chytíte více ryb. Je mezi vojáky zloděj? Pak najde více železa v opuštěném baráku.
Celkově je správa vlaku a pohyb po železnici poměrně zábavným prvkem hry. Dost komplexním a ne vždy je úplně jasné, co máte dělat, ale postupem času si veškeré funkce osvojíte. Co mi chybělo, byla třeba textová oznámení o splnění úkolu. Občas totiž máte rozplánovaných několik akcí najednou. Upgrade, několik výprav apod. Bylo by fajn, kdyby mi dala hra jasněji vědět, kdy se co dokončilo. Případně by mi hru při každé změně stavu i zapauzovala, abych si mohl prohlédnout výsledky.
Funkci pauzy lze nastavit pro velké množství akcí, ale chyběl mi jediný čudlík, kdy bych hru zastavil při každém splnění dílčího úkolu. Takto se hra občas sice pozastaví, ale vy kolikrát nevíte proč. Jindy se zase proklikáváte statistikami a pak najednou zjistíte, že hra zároveň běží ve zrychleném režimu. Což znamená, že vám ubývá i drahocenné jídlo a posádka zahálí, což zamrzí.
Druhou fází hry jsou samotné souboje. Ty probíhají real-time s možností pozastavení času, kdy svým jednotkám zadáte rozkazy. Tato část hry je zajímavá a připomíná mix her Company of Heroes a Commandos. Na druhou stranu se těmto výše zmíněným titulům kvalitativně nevyrovná, což je způsobeno některými zvláštními rozhodnutími vývojářů, případně nedodělky, které demo musí ještě zákonitě obsahovat.
Na bojišti se vám do rukou dostanou bojovníci různých profesí. Jsou zde průzkumníci, medici, kulometčíci nebo třeba klasičtí pěšáci. Každá profese má své přednosti, které je životně důležité si osvojit. Třeba takový průzkumník se dokáže díky dalekohledu podívat i tam, kam ostatní nedohlédnou. Což je zásadní při tichém postupu hrou.
Právě zvládnutí tichého postupu je klíčové k přežití vašich vojáků a splnění vytyčených cílů, zároveň mám k němu ale nejvíce výtek. Plížení se aktivujete stiskem speciálního tlačítka. V praxi to znamená pouze to, že vaši svěřenci nezačnou na nepřítele pálit hned, jak je spatří. Vy se k tak můžete k rudým, proti kterým budete minimálně zpočátku nejvíce bojovat, dostat tak blízko, že je pomocí nože pošlete na věčnost a nespustíte tím alarm. Jenže ono se to lehko řekne, hůře provede.
„Právě zvládnutí tichého postupu je klíčové k přežití vašich vojáků a splnění vytyčených cílů...“
Nepřátelé vás totiž spatří na dost velkou vzdálenost. Zároveň vám nepomohou ani kryty. Můžete se krčit za kamenem nebo stromem, nic vám to nepomůže. Soupeř vás během vteřiny zmerčí a za další chvilku se na vás seběhne vše, co má ruce a nohy, což často končí pláčem a nahráváním uložené pozice. Skrývat se tak můžete pouze za budovami, dostatečně vysokými skalisky nebo ve křoví. Ano, čtete správně, za překážkou vidět jste, ve křoví vás nikdo neuvidí ani když bude stát metr od vás.
Na druhou stranu se ale nemusíte zabývat takovými maličkostmi, jako je uklízení těl mrtvých zlořádů. Pokud někoho odpravíte, jeho ostatky za okamžik zmizí. Když místem následně projde patrola, ničeho si nevšimne. Pozor musíte dát i na to, že jestli vás nepřítel objeví, váš tichý mód se nedeaktivuje. Když pak rozkážete legionářům, aby na nepřítele zaútočili, rozběhnou se k němu s tím, že ho umlátí pěkně na férovku holýma rukama. Užití palných zbraní je ani nenapadne. Paradoxní je, že právě frontální útok pěstmi je mnohdy účinnější, než střelba. Když je zlounů jen pár, zmasakrujete je takto rychleji. U větších bitek je ale nutné, abyste si poté, co vás soupeř objeví, hru zapauzovali, deaktivovali tichý režim a následně rozdali rozkazy k palbě. I tak se občas stane, že vaši svěřenci zaútočí střemhlav pomocí pěstí, ale je to méně časté.
Co hraní dále znesnadňuje a hráče otravuje, je i nahrávání. Pokud nějaká chybka nebo vaše nešikovnost způsobí, že vaši hrdinové skončí pod drnem, je potřeba nahrát starší pozici. A že se tento jev bude opakovat velmi často, není asi nutné zdůrazňovat. Problémem je, že načítání je v tomto případě dvojí. Nejdříve se objeví obrazovka s nahráváním pozice. Když tento proces proběhne, objeví se obrazovka druhá s dalším načítáním. Až poté se dostanete zpět k hraní. Úspěšné načtení ale také není bez rizika. Hra v tu chvíli totiž zapomene to, zda vaši vojáci byli v tichém či normálním režimu. Pokud se tak skrýváte v keříku a kolem vás se potuluje nepřítel, ihned vás odhalí, jelikož v keříku se lze ukrývat pouze pokud je aktivní tichý pochyb. Naštěstí se hra načte vždy pozastavená. Takže nejprve je nutné opětovně zadat všem vojákům rozkazy a teprve pak hru spustit.
Takových maličkostí a nedodělků je zde stále dost. V režimu plížení například nelze potichu zabít vojáky, kteří jsou přiřazení k obsluze děla či kulometu nebo kteří se nachází na strážní věži. Ty musíte odpravit pouze pomocí palných zbraní. A takto bych mohl pokračovat dále. Na druhou stranu musím uznat, že přes všechny výtky mě hraní bavilo. Pokud si totiž na zdejší trochu krkolomné mechanismy zvyknete, hra vás odmění zajímavým a pestrým obsahem a chytlavým námětem. Jen to bohužel chvíli trvá a frustraci se nevyhnete. Otázkou tak je, zda titul v současném stavu ocení například i zahraniční hráči, kteří o legiích nic neví.
Neoslní ani grafické zpracování, které je přeci jen poměrně zastaralé. Naopak potěší výtvarný styl celkového vyprávění. Hra je prokládána statickými obrazy, které dále vysvětlují dění na obrazovce. Tyto obrazy jsou moc pěkně zpracované a dodávají hře správnou retro atmosféru. Povedl se i český a slovenský dabing postav. Ve hře dále nechybí ani poměrně obsáhlá encyklopedie, kde se dozvíte mnoho zajímavých informací o cestě našich legionářů za svobodou. Krom historických faktů, je zde i popis techniky či životopisy nejvýznačnějších vojáků.
Demo obsahovalo nějakých 10 % celkové kampaně a já v něm strávil přes 7 hodin času. Rozhodně nešlo o čas ztracený, jen si dokáži představit, že by hra mohla být ještě zajímavější. Nebál bych se například inspirace u konkurence. Však nedávno vyšla zajímavá strategie Shadow Gambit, která stealth část hry dokázala parádně vybalancovat a zpracovat. Otevřené bitvy a přestřelky pak efektně zachytil titul Comany of Heroes 3. Last Train Home v konfrontaci s těmito hrami zatím bohužel znatelně ztrácí. Možná je to i přílišnou roztříštěností a ambiciózností. Méně herních prvků, zato propracovanějších, by dle mého skromného názoru titulu prospělo.
Ano, demo není plná hra. Tvůrci mohou na spoustě mechanik ještě zapracovat, mnohé vylepšit. Zároveň se ale vydání plánuje již na letošek, takže příliš času nezbývá. A já se obávám, že ne vše se podaří vypilovat k dokonalosti. Moc bych si to přál, protože téma legionářů je zajímavé a skýtá značný potenciál. Taktéž je vidět, s jakou péčí a láskou k této dějinné etapě našich dějin tvůrci přistupovali. Přesto musím konstatovat, že mé celkové dojmy ze hry jsou bohužel zatím dost rozpačité.