Fanoušci bojovek mají žně a v říjnu je čeká další chuťovka. Pokračování se dočká krvavá série Mortal Kombat, které jsem si měl možnost osahat.
Brutalita se jen tak neomrzí. To mi potvrdil víkendový stress test nového Mortal Kombatu, v průběhu kterého jsem strávil pár hodin lámáním a drcením svých protivníků. Nebudu lhát, sám jsem taky dostal slušně na budku. Na Mortal Kombatu mám sice z velkých bojových značek nahráno nejvíc, ale to v mém případě znamená Mortal Kombat II, později čtvrtý díl, od kterého se série posunula podstatně víc než jen v ohledu grafiky. I přes to, že stále spoléhá hlavně na neomezenou brutalitu, stále baví.
Během testu byla k dispozici čtveřice hratelných bojovníků. Vedle mého oblíbence Sub-Zera jsem si vyzkoušel i Liu Kanga, Kenshiho a Kitanu. Po výběru postavy na mě ale vybafla ještě jedna nabídka, tentokrát s Kameo postavami, o kterých byla řeč při představení hry. Jako společníka jsem si mohl vybrat Jaxe, Sonyu nebo Kana. Kameo bojovníky přímo neovládáte, ale po nabití ukazatele si je můžete jedním tlačítkem zavolat na pomoc. Jejich útoky se liší podle toho, jakou směrovku zrovna držíte. V rámci hratelnosti je to ten nejvýraznější přírůstek. I když nejde o převratnou mechniku, přináší nové možnosti pro útok i obranu.
Ovládání je celkově v Mortal Kombat 1 intuitivní a podstatně jednodušší než ve Street Fighteru 6, který mám zrovna živě v paměti. S taktikou “mačkej všechno” sice nepochodíte ani tentokrát, ale komba či speciální schopnosti zvládne provést začátečník na první dobrou. To platí i o závěrečných fatalitách. Ze starších dílů si pamatuju, že byly náročnější, než je kombinace dvou tlačítek. Stejně jednoduše provedete i Fatal Blow, což je brutální úder použitelný jednou za zápas, pokud vaše zdraví klesne dostatečně nízko. Stačilo ale pár online zápasů a bylo mi jasné, že i tady bude potřeba spousta tréninku, pokud se chcete vyšplhat na vyšší ranky.
V této verzi se mi trénovalo těžko, protože kromě online zápasů byla k dispozici jen krátká verze věží typických pro sérii, ve kterých postupně bojujete proti různým nepřátelům. Dvojice protivníků byly složeny ze stejných postav, jaké jsem si sám mohl vybrat, takže jsem v akci bohužel kromě již zmíněných nikoho dalšího neviděl.
Stress test měl hlavně prověřit servery hry a z mého pohledu to byl test úspěšný. S připojením jsem neměl jediný problém, ať už můj protivník hrál na kabelovém připojení nebo přes wi-fi. Když už ale vám nebo oponentovi vypadne spojení nebo zkrátka odejde ze zápasu ještě před koncem, proběhne Quitality. Postava odcházejícího hráče si jednoduše zlomí vaz a je konec. Podobnou funkci si můžete pamatovat už z desátého dílu, kde v takové situaci bojovníkům explodovaly hlavy.
Graficky vypadá Mortal Kombat 1 pěkně, což je případ modelů i animací postav a arén. PlayStation 5 nevypadal, že by mu plynulých 60 FPS dělalo nějaký problém. Neočekávejte velkou revoluci, spíš menší pokrok oproti předchozímu dílu. To bych vlastně mohl říct i o hratelnosti. Zázraky se nekonají, ale souboje jsou stále velmi zábavné a přírůstek v podobě Kameo bojovníků je zajímavou součástí, která si určitě najde místo ve větvení komb i při efektivní obraně. Pokud je použijí oba hráči naráz, tak je na bojišti už docela chaos, ale to se tak stává, když v aréně pro dva jsou najednou čtyři bojovníci.
Jediné, co bych vytknul, je menší variabilita speciálních animací. Každý bojovník má jen jednu Fatalitu i Fatal Blow. Ten alespoň ozvláštňují rozdíly podle toho, kdo vám dělá Kameo. Můj dojem se dost možná odvíjí od značně omezeného obsahu stress testu. Finální verze samozřejmě bude macatější, nejen co se bojovníků týče. Z příběhového režimu, který představí restartované univerzum, jsem si bohužel nemohl vyzkoušet ani chvilku. Na něj jsem obzvlášť zvědavý, takže to určitě není naposledy, co jsem někoho rozseknul vejpůl.