Měl jsem možnost si vyzkoušet chystaný survival Soulmask, který přináší zajímavé mechanismy prostřednictvím masek, ovšem celkové technické zpracovaní hry je nanejvýš pochybné.
Začněme tím základním. Soulmask je zástupce survival žánru, herní náplní je tedy přežívání, těžba, crafting, ale i boj. Hra začíná tvorbou postavy, která není bůh ví jak propracovaná, ale pro potřeby žánru to postačí. Nicméně poté přichází zajímavá část, a tou je výběr masky. Masky v této hře můžeme chápat jako třídy. Na výběr jsem měl ze tří a každá měla jiné benefity a své uzavřené stromy dovedností.
Zvolil jsem si tu, která mi poskytla bonusy ke stavění, těžbě a lovu. Chtěl jsem jít mírumilovnou cestou, ovšem později jsem zjistil, že takovou možnost úplně mít nebudu. Hra je online, hrál jsem tudíž na novinářských serverech, které byly ale pokaždé v době mého hraní úplně prázdné. Je to škoda, jak jsem z popisků serverů pochopil, hra nabízí i PvP mezi hráči, které jsem bohužel neměl možnost vyzkoušet.
Každopádně jsem se chopil své nově vytvořené postavy a vrhl se do jakési džungle. Hned první věc, které si všimnete, je ne úplně kvalitní grafické zpracování. Vegetace je mdlá a zvířata taktéž. Jediné, co vypadá jakž takž, je vaše postava. To by ještě nebyl takový problém. Co mě ovšem neskutečně překvapilo v negativním slova smyslu, byly animace pohybu, útoku, sběru a vlastně všeho. Přirovnal bych to asi k těm animacím, které vidíte na YouTube, když si pustíte video, jak jeden nadšenec vytváří svou vlastní hru.
Zvěř se pohybuje záhadným způsobem, při kterém téměř nehýbe končetinami a spíše tak levituje, při útoku na vás opakuje stále tu stejnou animaci dokola a postava se také nehýbe příliš přirozeně. Pokud jste ovšem fanoušky anime Naruto, možná vám udělám radost informací, že při používání jedné konkrétní zbraně vaše postava praktikuje takzvaný „Naruto run“. Na druhou stranu jsou ve hře i animace, které vypadají dobře, například všechna těžba.
Pojďme se posunout od technického zpracování přímo k herní náplni. Ze začátku jsem byl provázen lehkým tutoriálem, který mi představil základní mechaniky. Těžit, stavět, vyrábět a překvapivě i velkém zastoupení bojovat. Ovšem nejzajímavější mechanikou je již zmíněná maska, která poskytuje jak pasivní, tak i odemykatelné schopnosti.
Co mě bavilo, byl způsob odemykání nových výrobních receptů. Nejedná se o nic převratného, pouze o jakýsi strom receptů, který se odemyká tím, jak vyrábíte předměty z předchozí větve. Prosté, ale funkční. Jediná výtka směřuje k tomu, že abyste mohli nový recept použít, je potřeba manuálně jít do zmíněného stromu a odkliknout „claim“. Progres je rychlý. Během patnácti minut jsem se dostal od látkového brnění a dřevěných zbraní ke kostěnému brnění a zbraním, což už by se dalo považovat za lepší vybavení.
Vše nejde ovšem vyrobit jen tak na koleni, ale je k tomu potřeba konkrétní výrobna. Například koželužna, tkalcovský stroj a tak dále. Co se týče samotné těžby potřebných surovin, nic převratného nečekejte. Na dřevo je sekyra, na kámen krumpáč... však to znáte. Párkrát se sekne a je hotovo.
Pokud se budeme bavit o souboji, musím opět připomenout pochybné animace, které mě bily neustále do očí. Samotný soubojový systém také není nijak extra propracovaný, ale pocitově je dobrý. Můžete se krýt, útočit a každá zbraň také disponuje jedinečným útokem. Speciální útoky vypadají a používají se dobře. Některé jsou těžce přestřelené, že si říkáte, kde se to v člověku vzalo, jiné jsou o trošku reálnější.
Se soubojem se pojí další náplň hry, což je vybíjení vesnic a ruin. První se dostanete do ruin, kde z pravidla najdete pár domorodců, truhly s cennostmi a krystaly potřebné k vylepšování masky. Bez nich masku nevylepšíte a přijdete tak o všechny bonusy a schopnosti, které může poskytnout. Pobít domorodce není nijak obtížné a nabízí to určité výhody. Máte možnost si polomrtvého domorodce nechat a udělat z něj vašeho spojence. Pokud se tedy budeme bavit o nějakém endgamu, můžete si vybudovat celou vlastní vesnici. Společníkům se dají dávat rozkazy, může vás následovat, těžit nebo stavět. Také se můžete přepnout na jeho postavu a hrát za něj.
„Máte možnost si polomrtvého domorodce nechat a udělat z něj vašeho spojence.“
Vybíjení vesnic je lehce odlišné. Hra vám předem říká, že už je potřeba pokročilejší vybavení, protože se tam nachází více schopných nepřátel. Jinak se ovšem jedná o klasický boj, který si ulehčíte naverbováním dostatečného množství domorodců. Cílem je zabít náčelníka. Upřímně se přiznám, že se mi to nikdy za dobu hraní nepodařilo. Ne z důvodu, že by to bylo obtížné, ale pokaždé když jsem hru vypl, nezůstaly mi žádné předměty ani společníci, pouze naučené dovednosti a recepty. To mě poněkud frustrovalo, protože jsem musel pokaždé trávit hodiny získáváním dostatečných zásob a verbováním domorodců. Po několikátém zapnutí jsem to již vzdal a vrhl jsem se do vesnice sám s horším než doporučeným vybavením. No, co vám budu povídat, nešlo to dobře. Ale jsem přesvědčený, že tento problém s neuloženým progresem je pouze záležitostí demo verze a při plném vydání už se to stávat nebude.
Pokud bych měl Soulmask nějak shrnout, tak bych ho popsal jako nápaditý survival s dobrými a zábavnými mechanikami, dobře vybalancovanou progresí a zajímavým nápadem s maskami jako ekvivalentem tříd. Nicméně zvláštní a pochybné technické zpracování na mě zanechalo nepěkný dojem a pokaždé, když si na hru vzpomenu, vzpomenu si spíše na to, jak ke mně levituje tapír, než na to, že v jádru je hra zábavná a překypuje potenciálem.