Znechucenej
2. prosince 2005 • 22:48

Jasně že má pravdu, hry jsou pro osmnáctiletý onanisty a co nas Score slintaj při pohledu na kozatý 3D holku (a že je teda maj!).

Radoslav
3. prosince 2005 • 20:54

Jen mi vrtá hlavou jak jsi se dostal na tyto stránky
Inu potrefená huse se ozve, anebo - podle sebe soudím tebe

bob
2. prosince 2005 • 22:25

OK, nevidel som hru, ktora by sa mohla rovnat zo Sixtinskou kaplnkou, alebo, Mozartovym Tureckym pochodom. Na druhu stranu som hral vela hier, ktore mali urcite vacsiu umelecku hodnotu, ako vacsina filmov, alebo hudobnych albumov. Ale ked ten debilko skusil hrat akurat tetris, arkanoid (bud im chvala) a mozno mu ukazali ako hry dnes vyzeraju a jedine co postrehne je ze to dobre vyzera... Cital knihu, videl film, vypocul si operu, ale pochybujem, ze presiel nejaku spickovu hru s kvalitnym pribehom a spickovou hratelnostou. Takze nevie o com hovori.
PS: Navrhujem vymysliet iny nazov nez "hra" je to potupne "Hram sa na pocitaci." znie to ako "Lozim po preliezkach."

xyz
2. prosince 2005 • 23:09

A knihu, která by se dala srovnat se Sixtinskou kaplí, už jste četl? Takhle se to přece nedá srovnávat. Jde o dva naprosto odlišné druhy umění. Kdyby se Michelangelo narodil dnes a namaloval to, co tehdy, asi by ho za génia nikdo nepovažoval. Nejspíš by to slízl od zasvěcených kritiků na slovo vzatých (neoriginalita, špatná kompozice, zastaralá malířská technika...).
Počet témat i zpracování je prostě omezen a někdo byl holt první. Je třeba mít taky na paměti, že díky použitému médiu (PC + OS) je případna hra-umění dost omezená v čase.
Taky ještě nikdo nezodpověděl otázku, nakolik je uměleckost v rámcí daného prostoru vůbec možná. Kupříkladu fotografie dává ve srovnání s kresbou nebo malbou mnohem méně možností pro vyjádření "uměleckosti". A barevná ve srovnání s černobílou ještě méně. Proč jeden a týž obrázek může působit jednou jako barevný kýč a podruhé jako černobílé umění?
Není-li tedy žádná z her dosud skutečným uměním a připustíme-li, že je možné hru-umění vytvořit, jak tedy potom bude vypadat? Bude lepší než onen Planescape? The Longest Journey? (A nemám na mysli pouze vizuální a zvukovou stránku, ale hru jako celek s evokovanou atmosférou, s příběhem plným náznaků, zjevných i skrytých symbolů, nedořešených míst atd.)

Chumbaba
4. prosince 2005 • 10:10

BOB: Nevím, jestli jsi tu (tj. ve světě her) byl v půlce 90. let, když se s nástupem multimédií a velkého businessu hromadně přestávalo mluvit o hrách a mluvilo se o "interaktivní zábavě" - odtud změny firem z "Games" na "Interactive" atd. Byla to snaha businessu vyvést hraní z "ilegality" a prezentovat ho jako legitimní zábavu. Sám nevím, jestli to byl dobrý nebo špatný pokus, ale ta snaha tu už byla - v masovém měřítku.
PS: V čem přesně je Turecký pochod lepší než Quake?

wildbaraka
2. prosince 2005 • 12:12

apsolutně mě nezajíma nějaký názor zatrvzelého kritika (který ví o hrách apsolutně HOVNO) at uš je uznávaný sebevíc-- každý ma svuj názor ne věc ale někdy je lepší držeti usta pane kritik

Chumbaba
2. prosince 2005 • 10:53

Rád bych věšchny varoval před reakcemi na podobně hloupé výroky, jako je ten od "uznávaého amerického kritika".
Celý koncept "umění" jako čehosi vyššího je poměrně nový, pochází cca z 19. století, kdy bylo umění povýšeno nad řemeslnou zručnost (tj. um). Všichni kritikové a lidé, kteří tady na fóru tvrdí, že hry nejsou umění, by napřed měli sami přijít s nějakou rozumnou definicí "umění" a nespoléhat na určitý nepřesný a obecně vžitý, bezobsažný, pocit čehosi "vyššího" ve "skutečném" umění.
My dnes možná hledíme na Davida, Monu Lisu a Shakespeara jako na cosi "vyššího", ale jsem přesvědčený, že jejich autoři a jejich současníci je viděli prostě jen jako řemeslně perfektně zvládnutá díla.
Naprosto souhlasím s tím čtenářem, který přirovnával hry k filmu.

xyz
1. prosince 2005 • 23:19

Mno, a jestli je ten překlad jeho výroků přesný, tak by mě vážně zajímalo, co to má být ten "strukturální důvod". Co to je struktura uměleckého díla bych věděl, ale pojem "strukturální důvod" jsem v rámci studia literatury ještě nepotkal. Že by to mělo být "protože autor"? Zkušenost mi říká, že lidé, kteří kolem sebe takhle házejí bezobsažnými pojmy, jsou celkem velcí pitomci. Nic ve zlém Jedna z těch nejtriviálnějších pouček o umění říká, že uměleckým se stává to, co se dívá novým pohledem na to známé nebo je schopno odkrývat dosud neznámé. A do téhle definice se určitě ze pár her vměstná. Možná by měl Roger Ebert víc číst skutečné kritiky, třeba Šaldu

desaix
1. prosince 2005 • 23:07

Uz len to porovnavanie umenia a hier mi pride divne.Ja osobne som naozaj velky milovnik hier,ale za umenie ich teda nepovazujem.Su to naozaj(poniektore) vynikajuce produkty,podobne ako televizne programy.Mozno ich povazovat za druh sportu,podobne ako sach,ktory tiez nezapada do kategorie sport uplne idealne.Hry podporuju logicke myslenia a vyzaduju aj zrucnost(napr. micro pri Warcrafte)ako kazdy sport.Umenie ma vsak uplne inu funkciu.Umenie nesutazi.Nesnazi sa dosiahnut nejaky ciel.A posoby na emocie cloveka nie na jeho logicke myslenieA to su podstatne rozdiely.Za umenie nepovazujem ani mazanice ktore nemaju ziaden zmyslel,myslienku a poslanie.Dokonca suhlasim z nazorom (aj ked myslenym ironicky) ze prave umenie musi preverit cas.

elenril
2. prosince 2005 • 6:59

Když dokážeš vyslovit něco takového, tak jsi určitě nehrál nebo nepochopil hry jako Ico, Metal Gear Solid, některé díly Final Fantasy, Xenogears/sagu. Ano, i tam má hra souboje, přemýšlení, cíl a konec, ale není to smyslem.
A navíc je imho umění hodně relativní pojem, například četl jsem Shakespeara a přestože to bylo docela dobré tak nějakým vjimečným dílem bych to nenazval.

bob
2. prosince 2005 • 22:01

Myslim si, ze iste hry emocie evokuju v nevidanej miere. Ak je film umenie, potom musia byt umenim vsetky hry zo scenarom. A to ponukaju toho este viac, prakticky to ze prechadzas pribehom Ty sam umocnuje cely zazitok z diela (pasivne sledovanie deja mi pride, menej vzrusujuce ako hra)a dejova linia sa moze stiepit.

alexej
1. prosince 2005 • 22:55

Poslednich tak 5 let co film to nesmysl (chtěl jsem použit nějaky ostřejši slovo) a ten debil řekne, že se to nemuže rovnat hře. Idiot nevi o čem mluvi. Takovy kritiky mám rád, umi jen camrat o blbostech.
Neřikám, že každá hra je uměleckej kousek, ale našlo by se jich hodně.
A současná hudební scéna taky odpad jak filmy

12345
1. prosince 2005 • 20:32

Uzivately Martin_Bocek svata pravda

Rude
1. prosince 2005 • 19:30

Tak nevim jak takový ignorant mohl dosáhnout nějakého uznání. Nikdo mu nebyl schopen říct jedinou hru, která by byla umění a proto teda hry umění nejsou, nesmysl. Já znám hned 3, které pro mě jsou rozhodně umělecká díla a to Xenogears, Final Fantasy VII a Xenosaga. Žádný příběh ať už v knížce nebo ve filmu mě tak nedokázal pohltit a ohromit. Tyto hry mají skutečně hloubku a rozhodně narozdíl od jiných her (GTA, Half Life) nelituju jediné chvíle, které jsem u nich ztrávil.

xyz
1. prosince 2005 • 22:51

Já přidám ještě další Planescape: Torment. Jedna z mála věcí v mém životě, která - z mého pohledu - naplňuje Aristotelovu představu o očistné funkci umění (katharsis). Vzhledem k tomu, že je katarze svou povahou estetická a základem umění je tzv. estetická funkce, tak už potom vážně netuším, čím by se mohl ten Amík uspokojit.
Jen tak na okraj, osobnost tvůrce je pouze jedním z předpokladů umění, nikoli však nutně jeho nezbytný základ. Takhle by pak bylo možné zkraje vyloučit např. film, protože je jednoduše kolektivním dílem. Stejně tak dnes dobře víme, že řada malířů či sochařů v dávných dobách (třeba v renesanci) nedělala svá díla zcela sama, ale opět jde o cosi jako kolektivní dílo.
Apropó, i z největšího díla se může stát kýč, stačí jen když se dostatečně změní hodnotový rámec společnosti (kultury), v níž dílo funguje jako kulturní element - viz např. tragédie Romeo a Julie, která dnes již působí silně křečovitě. Ačkoli jde o "věčnou látku", v současné době má šanci pouze v přepracování ve stylu Petr a Lucie či Romeo, Julie a tma. Dílo je však natolik kanonizováno jako součást "vyšší" kultury, že si jen málokdo dovolí jeho zpochybnění (nehledě na to, že jej doopravdy četlo/vidělo jen hodně málo lidí).

nem
2. prosince 2005 • 0:02

doplnil bych Fahrenheit, protože to je VELICE dobře udělaná hra s VELICE dobrým příběhem i atmosférou

elipsoid, elipsoid
2. prosince 2005 • 1:00

Pardon, ale Fahrenheit se da srovnavat mozna s beckovymi filmy, ale ne s umenim. Ano, uznavam, bavil jsem se (krome otravnejch klikacich frekvenci a konce pritazenyho za usi), ale do umeni to ma daleko.

rraven
1. prosince 2005 • 17:26

nic ve zlém, ale až nějaká hra bude i za několik stovek let stále aktuální a živá, můžete ji zkusit srovnat třeba s tím shakespearem. do té doby prosím zanechte zaujatého filozofování svědčícího pouze o kulturní ignoranci

Martin_Bocek, Martin_Bocek
1. prosince 2005 • 17:30

Mám váš příspěvek chápt tak, že co není aktuální a živé už několik stovek let, to není umění? Nechci se nijak přít, jen aplikuji výrokovou logiku...

rraven
2. prosince 2005 • 14:31

Samozřejmě to tak chápat můžete, ovšem logika a umění se dost často přímo vylučují Pokud otrockou logikou trváte jen na zúženém symptomu trvanlivosti v čase, byly by zřejmě nejumělečtější hrou šachy, go, případně Člověče nezlob se!
Co je a co není umění samozřejmě závisí na výsostně subjektivním hodnocení daného díla. Podle mého subjektu prostě existují kusy, které obsahují skoro až archetypální přesahy. Shakespearovy hry vznikly před několika staletími, ale témata v nich obsažená jsou bez problémů srozumitelná i dnes. V tom je mimo jiné jejich genialita. (mimochodem - dost bych polemizoval s názorem uvedeným níže, že je Romeo a Julie dnes hratelný jen po výrazném přepracování - mění se jen kostýmy, nikoli podstata hry) Např. Final Fantasy VII je skvělá hra, ale přiznejme, že je to žánrově spíše zručně napsaná naivní pohádka.
Rozdíl mezi uměleckým dílem a zručně zhotoveným spotřebním výrobkem (myšleno bez negativní konotace) je v tom, jak chápou realitu. Výrobek umí vyvolat emoce, dokáže být poutavý, na pohled zajímavý, ale to z něj umění nedělá. Je totiž spotřební, tudíž musí být jednoduše nahraditelný novým výrobkem - ergo nejde do hloubky a je povrchní. Umělecké dílo se oproti tomu podle mého názoru snaží opravdu pojmenovávat realitu, snaží se být trvalé, archetypální. Tedy přesný opak výrobku.
Tolik řečeno ve zkratce. Hezká diskuse

Glutton
1. prosince 2005 • 18:27

Znamená to, že veškerá literatura, hudba a malba, co vznikla během posledních (desítek) let nelze považovat za umění? Protože je ještě neprověřil čas?

Ono totiž existuje umění v mnoha kvalitách. Jedno brilantní, který je fakt extra - to jsou fakt prvotřídní kousky, který se uchytí po stovky let - a ono jich taky za sto let vznikne jen velmi málo kousků.
No a pak je takový to všední umění, kterýho je všude plno. desetitisíce různejch obrazů jsou považovaný za umění (mnohdy jsou výstavy příšerností jako žlutej trojúhelník a modrej čtverec považovaný za umění a vystavovaný a lidi si na to platějí vstupný). Stejně tak v literatuře vychází stovky knih, co se běžně považují za umění.

Jen hry jsou zvláštní tím, že i když nesporně dosahují kvalit tohoto všedního umění (který nepochybně umění je), tak přesto se po nich žádá aby všechny hry dosahovali minimálně té brilantní staleté kvality, aby se dalo vůbec začít uvažovat o otm, jestli to umění je nebo není.
Což mi přijde trochu zvláštní.

Samozřejmně nejde říct, že všechny hry jsou umění (ale to nai ne všechny obrazy, všechna hudba a ani literatura není) ale určitě existuje mnoho kousků který jsou. Vizuálním zpracováním, hudební složkou, "recitací" (velmi kvalitním dabingem), příběhem apod. mezi hrami neexistuje pouze Doom3 a tetris. Jsou tam i kousky jako Sw: Kotor nebo Outcast (ten je uměním ať chcete nebo ne , které srší emocemi.

Odsoudit hry, že nejsou umění, kvůli velké části z nich mi přijde naprosto totéž, jako říct, že mozart nebyl umělec, protože techno se nedá poslouchat.

Určitě si přečtěte

Články odjinud