Žánr: RPG
Minimum: Pentium II 233 MHz, 32 MB RAM, Windows 95, DirectX 7.0, 600 MB HDD, 4x CD-ROM, DirectX Certifikovaná videokarta s 4 MB video RAM, DirectX certifikovaná zvuková karta
3D: ano
Multiplayer: ano
Výrobce: Black Isle Studios
Distributor: Interplay
Několik měsíců po famózním Planescape: Torment vydává Black Isle Studios v řadě další RPG, posazenou na skvělý engine, který poprvé představili v roce 1998 spolu s dnes již legendární, pěticédéčkovou hrou Baldur’s Gate. Kdo byl tehdy příznivcem RPG žánru se všemi jeho finesami a detaily, tomu při spatření Baldur’s Gate vypadla sanice. A není divu. Od začátku do konce všechno promyšlené do nejmenšího detailu a navíc to celé nádherně zpracované. Jak zvukově, tak graficky. Dodnes nezapomenu, jak mi při spatření portrétů postav ještě před samotným zahájením hry běhal z té nádhery mráz po zádech. A tím to všechno teprve začalo. Odpusťte mi malou odbočku směrem do herní historie. Nyní máme před sebou nový počin stejné dílny a pojďme se tedy bavit především o něm.
Jak jsem již poznamenal, Icewind Dale je další hra, která využívá vynikající RPG engine, který vyniká zřejmě úplně vším. Jeho základem jsou pravidla Advanced Dungeons&Dragons (zkráceně se jim říká AD&D, která jsou v současnosti v tzv. druhé edici), která jsou převzata ze stolních RPG her, kdy se při soubojích hází mnohostrannými kostkami a k výsledným hodům se přičítají nebo naopak odečítají další bonusy. Jde v podstatě o to, že k zasažení (ovlivnění, okouzlení atd.) soupeře je potřeba hodit více než má on na svou obranu. Pokud jej přehodíte, máte přiměřeně silný zásah, pokud ne, soupeř se ubránil. Hraje se na tahy (kola) a záleží na dovednostech vaší postavy, kolikrát za kolo může provést útok, zakouzlit atd. Pravidla jsou to poměrně rozsáhlá a propracovaná a stala se celosvětově uznávaným standardem stolních RPG. Engine hry Icewind Dale vlastní na tato pravidla od firmy TSR licenci a tím máte možnost si tuto skvělou zábavu vychutnat v poněkud stravitelnější podobě tak, že všechny hody a výpočty, které normálně provádí hráči ručně za vás provádí a vyhodnocuje počítač.
K dalším skvělým vlastnostem enginu patří geniální systém soubojů, který je zpracován přímo famózně. Jak je již zvykem v RPG, ovládáte svoji postavu či celou družinu. Při souboji, který probíhá v reálném čase můžete v Icewind Dale kdykoli hru zastavit a nařídit svým postavičkám (každé zvlášť), co má právě udělat – zaútočit (na koho a čím), ustoupit, vyvolat kouzlo, vypít lektvar apod. Potom hru opět spustíte a sledujete, jak vaše postavy podle vašich příkazů reagují. Vzhledem k tomu, že vše probíhá v reálném čase a na bojišti může být při vřavě poněkud nepřehledno, máte možnost si navolit, v jakých situacích se má běh hry pozastavit automaticky. Můžete si vybírat z několika možností jako například při zpozorování nepřítele, při jeho zaútočení, když jste zraněni, když některá z vašich či soupeřových postav zahyne, atd. A to ještě není všechno. Každé postavě můžete přiřadit tzv. AI script, podle nějž se má při hře v rozličných situacích chovat. Máte od autorů již předvoleno na dvacet scriptů a další svoje si můžete editovat. Takový script obsahuje informace o tom, jak v různých situacích bude ta která postava reagovat. Například při spatření nepřítele může automaticky útočit, prchat, vyčkávat, kouzlit, při vlastním zranění může pokračovat v boji, hledat léčitele, utíkat do bezpečí apod. Voleb je celkem hodně a jejich kombinacemi si můžete vytvořit postavy dle vlastního gusta. Není to nijak samoúčelné a při hře to je hodně znát.
Propracovanost hry poznáte hned v jejím úvodu, když si budete vytvářet vlastní družinu. V Icewind Dale si celou družinu vytváříte hned na začátku hry, což je rozdíl oproti Baldur’s Gate, kde jste si vytvořili postavu jedinou a ostatní členy jste si mohli najímat v průběhu putování. V Planescapu to zase bylo trochu jinačí – tam vás zuboženého dotlačili do márnice a byli jste rádi, že „žijete“, natož abyste si ještě vybírali nějaké své vlastnosti. V Icewind Dale tedy všechny postavy generujete hned na začátku hry a máte možnost si zvolit jedno až šestičlennou skupinu. Záleží na vás, pro jaký počet a složení se rozhodnete. Zkušenostní body, které za vítězství v soubojích či splnění některých dílčích úkolů dostáváte se ve hře rozdělují mezi členy skupiny, takže čím méně členů, tím rychleji porostete, ale o to větší horko vám při soubojích bude. Vždy po dosažení určité hranice zkušenostních bodů vaše postava postoupí do vyšší úrovně a zlepší se tak některé její schopnosti, případně nějaké nové nabyde. Postavy se ve hře nevybírají, ale použijme raději slovo „generují“. Každé můžete postupně navolit, jakého bude pohlaví, rasy, povolání, přesvědčení, jaké bude mít vlastnosti a speciální schopnosti, vzhled, hlas, můžete jí dokonce přidat životopis a samozřejmě jméno. Většina vlastností není samoúčelných a jejich výběr a kombinace s ostatními mají vliv na chování a schopnosti postavy v průběhu celé další hry. Není zloděj jako zloděj, bojovník jako bojovník apod. Záleží na kombinacích především rasy, přesvědčení a některých dalších povahových rysů, jak a v čem bude postava vynikat. Schopnosti postavy se generují (přesně podle pravidel AD&D) tak, že se hází jednotlivé vlastnosti kostkou. Zde je to automatické a „házíte“ všechny vlastnosti najednou, ale máte možnost hod kolikrát chcete opakovat. Navíc můžete s body, které jste hodili manipulovat a přesouvat je z jedné vlastnosti do druhé. Můžete pak sami rozhodovat, jestli chcete mít postavu spíše chytrou než silnou apod. Vše souvisí se vším a tak pečlivě zvažte, které vlastnosti vám připadají méně důležité a na jejichž úkor posílíte ty druhé. Bojovník by měl vynikat asi silou a odolností vůči zranění, kouzelník nemusí být až tak silný, ale měl by být moudrý, protože pak má jisté výhody například v tom, že je schopen na určité úrovni připravit najednou více kouzel. Kromě standardních vlastností, které přidělujete každé postavě, mohou mít některé typy postav své speciální dovednosti. Takový zlodějíček například může umět krást, neslyšně se plížit, páčit zámky nebo třeba detekovat nastražené pasti a odstraňovat je tak, aby nezranily ostatní členy družiny. Opět záleží zcela na vás, jaké schopnosti a v jaké míře mu na začátku přidělíte a jak je budete dále rozvíjet. Kdo krade, ušetří peníze, kdo se umí tiše plížit, hodí se do role průzkumníka, který je schopen nepozorovaně proniknout mezi nepřátele a zjistit situaci před bitvou. Když se navíc k někomu tiše připlížíte a zezadu ho majznete speciálním úderem, nejen, že ho to zabolí, ale úder bude mít i několikanásobně větší účinnost.
Po vygenerování všech postav můžete skočit do hry a nechat se vést příběhem, který je opět zasazen do fantasy světa Faerun, tentokrát do oblasti sněhu a ledu. Však i název hry by se dal přeložit jako „Údolí ledového větru“. Příběh, podaný krásným pohádkově-vypravěčským hlasem vás zavede do doby, kdy krajinu postihla zloba, o níž ale nikdo netuší, odkud se vzala, proč, proti komu je namířená, nic. Pouze cosi visí ve vzduchu, ale nikdo přesně netuší, k čemu se schyluje. A jste to vy a vaše družina, kdo má věcem přijít na kloub a sjednat nápravu. Ihned od prvních okamžiků se hře nezapře příbuznost s Baldur’s Gate. Stejná krásná fantasy grafika propracovaná do posledních bitů, stejné rozvržení na obrazovce. I spousta dalších prvků je společná jako například většina zbraní, lektvarů, některá kouzla a další. Na první dojem můžete získat pocit, že vlastně hrajete tu stejnou hru. A bude to do značné míry pravda. Kdo Baldur’s Gate hrál, ten najde v obou hrách hodně společného. Odlišnosti budete nacházet až postupně časem. Koncepce Icewind Dale je ale přeci jen poněkud jiná a na hratelnosti se to citelně projeví. Předně není tak „ukecaná“. Tak jako jste dříve procházeli rozsáhlými městy, kde žily hordy NPC postav, s nimiž jste mohli komunikovat a často si přijít i na nějaký ten vedlejší úkol, budete nyní hovořit méně a více jednat. Města nebo spíše vesnice nejsou zdaleka tak veliké a zalidněné, což uvítají především ti, kdo mají raději pocit, že se pořád něco děje a hra má větší spád. Rovněž počet postranních úkolů – tzv. subquestů – není tak četný a hra se soustřeďuje především na svoji hlavní dějovou linii, která ovšem není nijak primitivní či plytká. Na svých putováních zažijete spoustu překvapení a nenadálých dějových zvratů, marných pokusů a zklamání, z přátel se stávají nepřátelé, tam, kde už už máte pocit, že jste u konce se vše zase zamotá a vy musíte jít řešit novou zápletku podle informací, které jste právě objevili. Mě osobně tento styl hry vyhovuje více a udržuje mě lépe při hře. Mapy, nebo chcete-li lokace, kterými postupně procházíte nejsou tak četné jako v Baldur’s Gate. Procházíte pouze mapami, které představují přímo klíčová místa hry a není tedy mezi nimi nutno projít několik map „neutrálních“, na nichž pouze sbíráte zkušenosti a sem tam najdete nějakou užitečnou lokaci. To je zřejmě i důvod, proč se hra rozkládá „pouze“ na dvou cédéčkách oproti svému pěticédéčkovému předchůdci. Nyní je ale třeba uvést věci na pravou míru a dodat, že co autoři ubrali na rozlehlosti a kvantitě, to přidali na hutnosti. Mapy, kterými se budete prodírat jsou více bludišťového typu a ty jsou doslova nadupané různorodými nepřáteli. Je tedy dobré postupovat obezřetně a nehnat se bezhlavě dopředu. Rozhodně se zapotíte a nebudete se nudit. Co je další plus hry je variabilita prostředí, v němž se děj odehrává. Prakticky nenajdete dvě stejné lokace. Všechno je originál, každé prostřdí je jiné, navíc nádherně zpracované. A co víc, v každém najdete něco specifického pro vlastní hraní. Někde jsou široká prostranství, kde můžete družinu rozdělit a postupovat či bojovat raději otevřeně, jinde jsou úzké chodby a je taktičtější si nepřítele nalákat do úzkých ústí chodeb. Jindy jsou zase lokace prošpikované pastmi a tam zjistíte, jak se vyplatí zloděj vytrénovaný k jejich detekci a odstraňování.
A když jsme u variability prostředí, přejděme k nepřátelům, kteří jsou na tom co do rozmanitosti také velice dobře. Při svém putování se setkáte s gobliny, jedovatými i jinak nebezpečnými druhy pavouků, ještěry, zombíky, výbušnými hovnivály, kostlivci mnoha druhů, kouzelníky, vlky, sněžnými muži a dalšími a dalšími neřády. Co je ale velice důležité je, že se tyto postavy neliší pouze vzhledem, velikostí či tuhostí měřenou na to, kolikrát do nich musíte praštit než lehnou. Je to celé jinak. Jednak v duchu pravidel AD&D není zdaleka co úder to trefa. Nebudu to podrobně pitvat, ale jen řeknu, že u každého úderu či kouzla hraje svoji roli celá řada faktorů jak na vaší straně, tak i na straně toho, koho se snažíte trefit či jinak zasáhnout a nemalou roli zde hraje i náhoda a pravděpodobnost. Takže žádné počty stylu „goblin je na dvě rány mečem a yeti na čtyři“ vůbec neplatí. Navíc mají různé postavy různé svoje slabiny a silné stránky, jsou odolné vůči různým vlivům a tak je třeba často vymýšlet způsoby, které jsou na jejich likvidaci účinné. Někdo je odolný vůči ráně mečem, jiný vůči kyselině, jedu, ohni, kouzlům apod. Jako příklad uvedu třeba goblina, který se mě sakra natrápil, než jsem přišel na to, jak jej vůbec dostat. Vždycky jsem ho skolil na zem, kde ležel a nehýbal se, ale pak zase po chvíli vstal a začal mi dávat na frak. Tak jsem ho zase skolil, ale všechno se pořád opakovalo. Nakonec jsem vyměkl a vzal si manuál (hezky a přehledně zpracovaný v PDF formátu, který má asi 160 stran a jsou v něm mimo jiné popsané charakteristiky postav, kouzel a také pravidla AD&D včetně různých tabulek pro jejich pochopení), kde jsem si přečetl, že takový goblin je skoro imunní proti ranám meče a dalším vlivům mechanického poškození. Naopak na něj platí oheň a jed. Tak jsem řekl huraráá, namemoroval si ohnivá kouzla a hrr na goblina. Vypráskal jsem do něj všechno, co se můj čaroděj stihl přes noc naučit a nic. Zoufalství. Pak mě konečně napadlo nejdříve goblina naklepat „klasicky“ a až leží na zemi na něj chrstnout trochu jedu či ohně a ejhle! Bylo vymalováno. Takže takovéhle chvíle můžete s Icewind Dale také zažít. Na někoho platí síla, na jiného rozum, na někoho kombinace obojího. Když nevíte kudy kam, dá se často i zbaběle utéct, ale zachránit tak aspoň holou ... kůži.
U kouzel se musím trochu zastavit. Je jich ve hře skoro dvě stě. Napočítal jsem jich kolem stopětaosmdesáti. Jsou rozdělena do dvou základních kategorií na kouzla kněžích a mágů. V obou kategoriích jsou kouzla rozdělena do několika úrovní (sedm a devět), na které se postupně můžete (pokud vaše postava některá z kouzel může vůbec používat) vypracovávat. K tomu, abyste kouzla mohli používat je třeba je tzv. „namemorovat“. K tomu dochází vždy v době odpočinku – spánku. Podle toho, na jaké je vaše postava úrovni máte k dispozici určitý počet pozic, do nichž si můžete před odpočinkem kouzla nastavit a po probuzení je máte připravená k použití. Po použití kouzlo z pozice vymizí a je třeba jej potom opět při dalším odpočinku vyrobit. Pozic je málo, kouzel je mnoho. Tak to většinou ve hře bude a budete se muset rozhodovat, jaká kouzla do následujícího dne si připravíte podle toho, co vás čeká nebo co si aspoň myslíte, že vás potká. Kouzla, která můžete používat vám nejsou většinou přidělena nijak automaticky, ale je třeba je nějak získat. Nejčastěji formou kouzelného svitku, který se dá občas někde najít nebo častěji koupit. Kouzla z rodu kněžských se postava naučí tak, že svitek jednou použije a tím je považováno kouzlo za známé. V případě mága se kouzla ze svitků zapisují do kouzelnické knihy, v níž se vám přidají do seznamu známých kouzel a vy si z nich pak vybíráte ta, která chcete připravit. Co je na kouzlech dále parádní je způsob jejich interpretace ve hře. Jednak mají všechna kouzla svoji efektní animaci, navíc k nim patří i zaklínadlo, které je skvěle zvukově zpracováno. Ostatně stejně jako všechny zvuky ve hře. Když se pak díváte na bitevní vřavu, kde má i každá zbraň skvěle zpracované zvuky, je úchvatné poslouchat a sledovat řinčení zbraní, do něhož zní zaklínadla kouzelníků, nad hlavami létají barevná kouzla všemi směry, ranění křičí bolestí a umírající vydávají svůj poslední vzdech než padnou mrtví k zemi. U kouzel ještě zmíním, že kromě těch, která posíláte na konkrétní postavy je řada kouzel, která působí plošně. Například taková ohnivá koule či třeba pavučina se vhodí prakticky kamkoli a z tohoto místa se rozšíří všemi směry a zasáhne všechno, co se neubránilo a stálo v tomto poli, ať už jste vlastní nebo nepřítel. Takže klidně můžete zlikvidovat i své přátele, což je rovněž šikovná věc a nutí vás strategicky přemýšlet a zvažovat, co, kdy a jak použít.
To, co platí o grafice hry – tedy že je vynikající – to samé se dá říct i o zvucích a v neposlední řadě i o hudbě. Jestli se dá nějaká hudba v počítačových hrách označit jako skvělá, pak to musí být ta z Icewind Dale. Nádherná scénická hudba, která se mění podle situace na obrazovce vám dává chvílemi pocit, že se díváte na film. Nedá se o ní říct nic jiného, než že je perfektní. O zvucích jsme již také psali a platí o nich totéž.
Nakonec se zmíním ještě o multiplayeru. Ten je zde zpracován tak, že v podstatě jakoukoli uloženou herní pozici můžete hrát dál v multiplayer i singleplayer režimu. Tím chci říct, že mohu hrát svoji hru s partou vygenerovaných postav, pak se domluvit s někým dalším a uloženou pozici načíst a hrát dál jako multiplayer. Ostatní se do hry připojí, hráčům se přidělí herní postavy a jedeme. Hráčů může být maximálně šest což je dáno maximálním počtem postav ve hře. A co víc. Kdykoli v průběhu hry si mohu jakoukoli postavu vyexportovat včetně jejích zkušeností, inventáře atd. (je dokonce volitelné, co všechno se má s postavou exportovat) a postavu si uložím. Pak ji mohu do jakékoli hry načíst a přidat do party či vyměnit ji za jakéhokoli jejího člena a pokračovat s ní ve hře. Herní postavy a uložené pozice jsou tedy libovolně přenositelné a použitelné pro jakoukoli hru, kterou se rozhodnete hrát. Co dodat. Snad jen to, že by měla hra být podporována oficiálními internetovými herními servery, což ale zatím zřejmě nefunguje nebo se mi to aspoň nepodařilo rozchodit.
Jak to tedy celé na závěr shrnout? Icewind Dale je další hra (a bude jich víc) na motivy AD&D, která používá v současné době zřejmě nejlepší a nejpropracovanější RPG engine. Kdo hrál předchozí hry s tímto enginem, tuší, co ho čeká a nebude tolik překvapen jako ten, kdo ještě takovou hru neokusil. Navzdory spoustě společného má Icewind Dale opět něco, co dělá v podstatě stejnou hru poněkud odlišnou. V tomto případě autoři vsadili na méně dialogů, postranních úkolů a menší počet map což na druhé straně kompenzuje vyšší hutnost lokací a rychlejší herní spád. Společný prvek těchto her je jejich maximální propracovanost, ať už se na hru budete chtít dívat z kteréhokoli úhlu. Kdo má rád fantasy RPG se vším, co k němu patří, nemůže se zklamat. Čím víc toho o pravidlech hry budete chtít vědět, tím víc budete na hru zírat a tím víc vás bude bavit. Svojí propracovaností je hra určena především těm hráčům, kteří systém ocení a budou do něj chtít proniknout. Pokud nemáte náladu na vedení alespoň nějakých dialogů či zjišťování, jak to či ono vlastně funguje, dejte od hry ruce pryč. Jste – li naopak fascinování promyšlenými systémy se spoustou vzájemných vazeb, berte všemi deseti. Přečtení manuálu a pro neznalé alespoň základů AD&D pravidel doporučuji. Už proto, že účinnosti všech zbraní, kouzel či brnění jsou udávány v jejich kódu a přece jen je dobré vědět, jestli je lepší zbraň s účinností 2D4 + 2 nebo 1D10 (v českém překladu se místo písmene „D“ používá „K“ jako „kostka“). Anebo aspoň to, že brnění úrovně 4 je lepší než úrovně 5. A ve chvílích zoufalství nezapomeňte juknout do bestiáře, jestli v něm není náznak toho, co by na potvoru, která vás právě trápí mohlo účinkovat. Hra vlastně nemá nic, co by se jí dalo vytknout a pokud jste neměli to štěstí a nezírali jste na její bohatost a promyšlenost již v případě Baldur’s Gate či Planescape: Torment, můžete to napravit a zírat nyní. Je toho ještě spousta, co jsem nezmínil, například možnost importování vlastních portrétů, hlasových hlášek, definice vlastních zkratkových kláves prakticky na jakoukoli činnost atd. atd. Vlastně jednu kritiku bych měl – nejde zapisovat do mapy vlastní poznámky. Není to nic, co by bylo nutné, ale v hrách to bývá a tuto možnost mám rád. To samé platí i u deníku, který se automaticky generuje a do nějž se samy zapisují důležité poznámky z hraní hry, úkoly, které jste dostali, děj a jeho vývoj a prostě všechno více i méně důležité, co byste mohli někdy potřebovat. Deníku by nějaké to vlastní zapisování docela prospělo. Alespoň možnost si zatrhávat třeba úkoly, které jste již splnili. V Icewind Dale to není ještě tak těžké si úkoly pamatovat, ale v jiných hrách, kde se to subquesty jen hemží by to hodně pomohlo v přehlednosti. Hře dám devítku. Dal bych deset, ale to už jsem dal kdysi jejímu předchůdci. To, že Icewind dale není v sérii první je snad to jediné, co by se hře mohlo mít opravdu za zlé. Takže jedině za tohle bodík dolů. Webová stránka této hry je na www.interplay.com/icewind. Pokud máte zájem si přečíst na webu alespoň pravidla AD&D, tak zkuste v některém webovém vyhledávači hledat „AD&D rules“. Určitě něco objevíte. Mě se podařilo kdysi na webu vyštrachat dokonce český překlad, který je sice bez háčků a čárek, ale to snad tak nevadí. Kdo tedy chce, může si jej přečíst cesky tady. Na stránce www.sorcerers.net se můžete zase zastavit, pokud budete chtít poradit jak dál či sehnat něco zajímavého nejen k Icewind Dale.
 | Grafika: 9/10 |
| Zvuky: 9/10 |
| Hudba: 9/10 |
| Hratelnost: 9/10 |
| Icewind Dale je nejlepší RPG posledních let, což myslím mluví samo za sebe. |
| Celkové hodnocení: 9/10 |