Immortals Fenyx Rising: nejlepší hra Ubisoftu posledních let | Recenze

Poslední dobou mám pocit, že Ubisoft tvoří svůj plán podle produkce Netflixu. Netflix vydal The Last Kingdom a Ubisoft vytvořil Assassin’s Creed Valhalla, Netflix vydal Blood of Zeus a Ubisoft vytvořil Immortals Fenyx Rising. No dobrá, v případě Immortals se možná jedná zejména o navázání na Assassin’s Creed Odyssey.

Assassin’s Creed Valhalla: pojďme vyplenit Anglii | Recenze

Assassin’s Creed Odyssey z peloponéské války ukázal, že herní ztvárnění Řecka je nádherné. Přitom tento díl velmi balancoval na hranici historické přesnosti (neplést s realističností) a mytologie. Když jsem poprvé viděl Immortals Fenyx Rising (v té době ještě Gods and Monsters), pomyslel jsem si, že někdo z vývojářů tu mytologii chtěl ještě víc a povedlo se mu to prosadit natolik, že se vytvořila hra na tom založená… s očividnou inspirací v The Legend of Zelda: Breath of the Wild.

Upřímná a vtipná hra

Ačkoli mytologie může občas znít jako mišmaš, vývojáři si na nic nehrají. Příběh je jednoduchý a vypráví o udatné bojovnici či bojovníkovi (dle vašeho výběru) snažící se porazit zlého Týfóna a pomoci bohům a zkamenělým lidem. Příběh je prezentován jako vyprávění Promethea (ochránce lidstva a dárce ohně) Diovi (vládce bohů, Zeus), což byl naprosto geniální nápad. Zatímco Prometheus se lidí zastává, pro Dia jsme sebranka odporných myší a často se v průběhu hry hádají.

Hra vypráví příjemný příběh, který zaujme zejména skvělým humorem

Příběh nakonec není tak důležitý jako právě vyprávění. Je neskutečně zábavné poslouchat otrávené poznámky či cílené vtipy, vidět šílené postavy a groteskní situace. Hra je možná trochu dětská, nicméně to vůbec nevadí. Osobně jsem si vzpomněl na Asterixe a Obelixe.

Přičemž ladění příběhu odpovídá také herní svět. Je dovádivý, má tématické aktivity a na řeckou mytologii odkazuje neustále. Hra to o sobě pouze netvrdí, ona skutečně je mytologickou a krásy řecké představivosti prezentuje chvalitebně.

Hravý svět plný možností

Immortals dost okatě vychází z The Legend of Zelda: Breath of the Wild, ačkoli k tomu přeci jen přistupuje po svém. Hra je výrazně zaměřená na boj a rovněž inspirace Assassin’s Creed je patrná. Mapa je plná ikonek s různými činnostmi, a dokonce můžete provést „synchronizaci“, tedy rozhlédnout se po okolí pomocí vyvýšeného místa. Zde tedy musíte mapu manuálně prohledat pomocí mířítka, což je trochu otravné, ale hře to ještě odpustíte.

Ve hře je mnoho zábavných aktivit, ačkoli se mnohé často opakují

Stejně jako v Assassin’s Creed zde bohužel najdeme zápor často se opakujících aktivit, zejména v případě sbírání truhel. Většina se ale stále nějak liší. Hra je výrazně založená na boji, zároveň je však protkaná hádankami a skákacími pasážemi. Je strašně zábavné skládat mozaiky či tlačit koule na správná místa a postupně zjistit, že vše dokonale zapadá do sebe.

Můžete se procházet po pláži a najít zapadlý chrám s truhlou za energetickou zdí či najít vstup do „podzemí“, což je asi nejvýraznější prvek hry. Je to samostatná oblast mapy, která je většinou zaměřena na určitou výzvu. Může to být náročná skákací pasáž, logické hádanky se zaměřením na umisťování koulí či klasická bojová aréna.

Průzkum je vyloženě radost a máte pocit, že je stále co objevovat

Za úspěšné splnění následně dostanete různé krystaly na vylepšování. Hra bohužel tlačí do nutnosti vydávat se za každou blbostí na mapě, abyste se mohli vylepšit, a pouhé chození je asi nejnudnější. Kladem je, že vylepšení dávají smysl.

Důraz na hledání truhel je typickým záporem Ubisoftu, každopádně klady silně převažují

Některá čistě zvýší statistiky, ačkoli obvykle se specifickým zaměřením (např. silnější útok ve vzduchu), postupně odemykáte nové schopnosti například na odhazování nepřátel či zvýšení rychlosti. Nacházíte také nové vybavení, které nezmění herní styl, vždy máte meč, sekeru a luk, může vás nicméně směrovat na trochu jinou taktiku.

Rozprašte mytologické bytosti

Herní systém je úžasnou kombinací jednoduchosti s dostatkem možností pro plánování, což vede k návykovosti. Duo meče pro rychlejší útok a sekery pro pomalejší a silnější je doplněno možností střílet z luku, schopností házet těžší předměty (často používána v logických hádankách) a využívání schopností všeho druhu.

Hra si skvěle pohrává s řeckou mytologií a na nic si nehraje

Skvělý základ, který potřebuje také dobré nepřátele. Hra obsahuje pestré množství nepřátel, od „zlých“ zvířat (prasata, medvědi, vlci) po Kyklopy, harpyje či prosté zlé vojáky. Kvantita možná není tak velká jako u konkurence, nicméně všichni nepřátelé se liší a vyžadují trochu jinou taktiku. Minotaurus vás rád nabere na rohy, Kyklop zase hází stromy. Boj s nimi je obrovská zábava, kterou kazí jen horší umělá inteligence.

Asi největším záporem hry je tupost nepřátel. Když se schováte za předmět, málokdy na to dokážou logicky reagovat. Horší je skrytý útok. Použijete ho obvykle jako předehru boje, protože nepřátelům ubere hodně života a automaticky vás odhalí. V praxi vás však nepřátelé pronásledují na velmi omezeném úseku a když ho překročí (nebo se za rohem schováte do keře a oni vás nenajdou), vrátí se zpátky a neví o vaší přítomnosti, nicméně stále mají ubraný život. Udělejte to párkrát a máte vyhráno.

Slabší umělá inteligence je nepříjemným záporem hry

Diskutabilní je rovněž výdrž. Hra je méně omezená na to, co můžete dělat. Můžete lézt skoro na všem, klidně na strmé skále, můžete plachtit či sprintovat. Musíte si ale hlídat rychle docházející výdrž, která se v boji pomalu nabíjí. Její přítomnost chápu. Vývojářům to dalo možnost dát vám do rukou dostatek síly, ale stále balancovat hratelnost.

Kompenzací jsou lahvičky (či granátová jablka, bobule a houbičky) a to jak na doplnění, tak na zvýšení množství vašeho života či energie. To bohužel posiluje již zmíněný zápor opakování aktivit, jelikož hra vyžaduje jejich získávání. 

Na ostrově bohů

Osobně hodnotím hru zejména po promyšlené noci. Před spaním v hlavě přemýšlím o tom, co mě bavilo a co ne… a musím říct, že zápory jsem hře odpustil. Klady zde převažují a rád vzpomínám na úkol, kdy jsem sháněl slzy pro Afroditu, plnil podzemní výzvu či porazil posedlého Achilla, jednoho ze čtyř přízraků, které ovládá Týfón.

Každou chvíli narazíte na zajímavé místo, díky čemuž je průzkum radostí

Takže dostanete open-world ve stylu Ubisoftu, který ale naprosto poráží profláklé Ubisoftí světy. Je vtipný, pestrý a láká k prozkoumávání. Hra ve mně probudila chuť prohledat tamten chrám či vyluštit tuto logickou hádanku, což se podaří málokteré hře.

Pochválit musím příjemný vizuál. Hra vypadá opravdu pěkně, radostí jsou zejména maličkosti. To, že obří Kyklop může svou silou vyvrátit strom nebo to, jak se znudění vojáci opírají o své štíty. Obličeje postav a vlastně i dabing hlavní postavy jsou divné, ve výsledku naštěstí jen menší vady na kráse celé hry.