Pojďte a poslyšte příběhy dávných časů. Časů tak dávných, že se zdráhám připustit jejich reálnou existenci. Vzpomeňte, jak jsme přenášeli hry na disketách, jak jsme s úžasem naslouchali zvukům Soundblasteru AWE 32, jak jsme vychvalovali výhody kapacity paměti 16MB a harddisku 850MB. Je to jen pár let, a přece tak dávno. Pojďme do doby, kdy vznikaly legendy.
Pojďte a poslyšte příběhy dávných časů. Časů tak dávných, že se zdráhám připustit jejich reálnou existenci. Vzpomeňte, jak jsme přenášeli hry na disketách, jak jsme s úžasem naslouchali zvukům Soundblasteru AWE 32, jak jsme vychvalovali výhody kapacity paměti 16MB a harddisku 850MB. Je to jen pár let, a přece tak dávno. Pojďte na chvíli do doby, kdy každý nový nápad v tvorbě počítačové hry znamenal základ pro budoucí standard. Pojďme do doby, kdy vznikaly legendy.
Byl jednou jeden ostrov jménem Metavira. Na něm rostly vzácné stromy a hodní domorodci z nich pod vedením profesora Richardse těžili léčivou mízu na léky pro nemocné děti. Jenže jednoho dne se dobře vyzbrojená banda zlých chlapíků v čele s bývalým profesorovým spolupracovníkem Santinim rozhodla vzít vývoj medicíny do svých rukou, a ještě lépe do svých peněženek, a ostrov obsadila. Domorodci si s ozbrojenci nevěděli rady, a tak přicházíte ke slovu VY, muž činu. (Nepřipomíná vám to „Sedm statečných“?) A abyste to nemuseli všechno odmakat sami, využijete své kontakty na mezinárodní organizaci námezdných vojáků AIM a najmete si na špinavou práci žoldáky, chlapy jako křemen. Příběhem, který je tak trošku naivní, začíná jedinečná strategická hra z roku 1995 od firmy Sir-Tech: „Jagged Alliance“.
Vlastně se nejedná o čistokrevnou strategii. Jagged Alliance se proslavila právě vynikající kombinací více herních žánrů: zejména RPG a tahové válečné strategie, nedílně provázané s ekonomickou stránkou. Tento mix dával hře vynikající hratelnost a nutil hráče k dalším a dalším misím, dokud je fyziologické potřeby nezvedly od monitoru a nepřilepily k úplně jinému zařízení.
Dostali jste k dispozici srub na bezpečnější části ostrova, spojení se světem zajišťoval v elektronické formě počítač a fyzicky helikoptéra. Pomocí počítače jste měli přístup do světové databáze nájemných žoldáků, z které jste vybírali vhodné členy svého komanda. Výběr byl převelice důležitý a řídil se řadou pravidel. Žoldnéři se lišili (nebo podobali) v mnoha vlastnostech, na které jsme zvyklí z RPG: síla, odolnost, rychlost, přesnost, ale také schopnost opravovat, léčit či odpalovat (nebo zneškodňovat) výbušniny. Každý měl svou vlastní minulost, výbavu, ale také určité osobnostní rysy, s nimiž bylo dobré počítat. Hlavní kritérium byla ovšem jejich cena za služby pod vaším velením, neboť vaše finanční situace nebyla vůbec růžová. Hra ještě navíc zohledňovala vaši pověst, takže v prvních fázích bojů o ostrov se s vámi někteří drsňáci odmítali vůbec bavit.
V taktické části jste nad mapou rozhodovali, který z 60 sektorů ostrova dobýt, rozmísťovali jste domobranu z řad domorodců a starali se o sběrače mízy ze stromů, jejich počet a plat. To, že jste jednou sektor dobyli, samozřejmě neznamenalo, že zůstal navždy váš. Často nepřítel podnikl protivýpad a bylo-li v sektoru málo obránců, přišli jste o něj a nezbylo, než ho znovu pracně dobývat. V každém sektoru rostl určitý počet léčivých stromů a pokud se dostal pod vaši kontrolu, znamenalo to pro vás zvýšení příjmů z prodeje léků, vyrobených ze vzácné mízy. Tohle vše se dělo na schematicky vyobrazené mapě, protože šlo v podstatě jen o předehru ke strategické části – dobývání nepřítelem kontrolovaných území.
Ovšem před vlastním bojem bylo ještě potřeba rozdělit mezi vojáky výbavu: neprůstřelné vesty, zbraně a náboje, vysílačky, medikity, lahve s vodou, výbušniny, páčidla, detektory kovů a desítky dalších užitečných záležitostí. Zraněné jste nechali odpočívat v péči lékaře, opraváře opravovat rozbité zbraně a se zbytkem hurá do akce!
Přichází hlavní část hry – boj. Vaši commandos, ideálně sestavená partička ostrých hochů (v tu chvíli si to aspoň myslíte) se vydávají pod vaším velením obsadit sektor a zlikvidovat vetřelce. Vidíte shora, jak opatrně postupují džunglí a křovisky, brodí se přes potoky, snaží se krýt jeden druhého. Někomu křupne větvička pod nohou a objevuje se nepřítel. Hra se z realtime módu přepne na kola a začíná bitka. Každý voják má určitý počet bodů, které lze utratit zejména pohybem a střelbou, ale i léčením, nabíjením, voják může zalehnout či zakleknout, střílet přesně nebo, nebo…. Nebo méně přesně. Svou váhu má viditelnost v nepřehledném terénu, někdy se dokážete proplížit nepříteli až za záda a zlikvidovat ho nožem. Samozřejmě že výstřel, nebo i šramot, který působí vaše ovečky při chůzi, vás můžou prozradit.
Zpočátku toho vaši svěřenci mnoho nedokázali. Slabé zbraně, žádná odolnost, o nějaké přesnosti ve střelbě se nedá ani uvažovat. Jenže. Jenže jak hra pokračovala, nacházeli jste po zabitých nepřátelích lepší zbraně a výstroj, munici, zaměřovače, tlumiče, časované nálože, granáty a nášlapné miny, naučili jste se používat zesilovač tichých zvuků, minohledačku, upravovat zbraně a používat (a hlavně kombinovat) další předměty. Beránci se pozvolna měnili ve vlky, byli silnější (co dřív nevypáčili teď hravě otevřou), přesnější (trefí i mouchu na sto kroků), odolnější než salmonelóza a drsnější než smirkový papír. Prostě zabijáci. Po čase vám přirostli k srdci a byli-li zabiti nebo vás finanční situace donutila některého propustit, ranilo vás to, jako by vám umřel oblíbený papoušek.
Hru občas zpestří i náznak příběhu, tu začnou plesnivět léčivé stromy a je třeba nalézt protilátku, tu zase unesou lumpové profesorovu dceru a musíte ji zachránit, nebo se třeba vzbouří domorodci a musíte si je udobřit. Po grafické a zvukové stránce byla hra mírně nad průměrem, dnes je to samozřejmě o něčem jiném. Nicméně u her tohoto typu je vzhled až na druhém místě, kdo nevěří, ať si zapaří.
Pro velký úspěch prvního dílu vydal Sir-Tech rok nato pokračování „Jagged Alliance: Deadly Games“, který obsahoval pár vylepšení (hra po síti, větší výběr žoldáků a zbraní, větší rozmanitost misí, pestřejší grafika, zlepšená umělá inteligence a editor scénářů) a posléze též vynikající druhý díl „Jagged Alliance 2“, který si rychle získal spoustu příznivců po celém světě. Jen si zkuste trošku projít Internet, třeba pomocí Altavisty a uvidíte, kolik odkazů najdete. Dokonce jsem při náhodném prohlížení různých stránek o JA2 zabloudil i do Ruska. (Najednou koukám – azbuka.). Samozřejmě, že recenzi najdete i na Doupěti.
Závěrem bych rád poznamenal, že se jedná o skvělé a výjimečné hry, ať už je to kterýkoli díl. Ale jen ten, kdo ještě pamatuje ten první, ví, jaká byla atmosféra, když ještě člověk přesně nevěděl co má očekávat. Můžeme jen tiše závidět. (Ale jenom trošku).