Jak jsem hrál Gran Turismo 3

Hru k recenzi zapůjčila firma:

Tento článek by možná vydal za recenzi, ale jelikož GT3 je hra na několik měsíců, nemohu si ji dovolit recenzovat po ubohých dvou dnech hraní. Tolik vysvětlení, proč se článek tolik podobá recenzi a recenzí není.

Bylo to asi takhle: Přiběhl jsem domů, zapnul jsem Playstationa (samozřejmě 2) a s napětím jsem očekával, co se z této hry, o které se pořád mluví, vyklube. Přivítalo mne milé intro, které bylo velmi podobné úvodu staršího bratra GT2, samozřejmě ve vyšší kvalitě, využívající výhody pramenící z MPEG2 a DVD. Chvilku jsem brouzdal po menu a zkoumal co je nového. Zajímalo mne, jestli se na GT3 něco podstatně změnilo, ale nenašel jsem žádné podstatné změny. Ani se nedivím. Ono překonat až na grafiku téměř dokonalé GT2 není nic lehkého ani pro samotné Polyphony Digital (pro ostatní je to zjevně nemožné, ale k tomu později). Vrhl jsem se tedy k prodejci aut a po důkladném zvážení jsem koupil „slabší“ Mazdu MX-5. Na řidičské licence jsem se pro začátek vykašlal a hurá do prvního závodu, pro začátečníky. Krátký loading, stisknout start a…

… probral jsem se tak po půl minutě a pochopil, že GT3 vlastně nemělo žádné intro v pravém slova smyslu. Polyphony Digital si žádnou doprovodnou animaci dělat nemuseli. Pokud jste totiž někde viděli GT3 za výlohou a koukali na pěkné intro, pak věřte, že hra vypadá naprosto stejně, možná ještě o chlup lépe. Jak je to možné? Snadno: celý úvod je sestaven z dobře prostříhaných záběrů různých závodů GT3, které jsou opravdu na mnohem vyšší úrovni, než si dokážete představit. Bavme se teď chvíli konkrétně o modelech automobilů, kvalitě textur, pozadí, ale především o světle a stínu. Nevím kde přesně začít, protože jsem ještě nabyt dojmy, ale pokusím se (je-li to vůbec možné) popsat, co mě všechno padlo do oka během prvních pár vteřin závodění. Kvalita modelů jednotlivých automobilů je nesrovnatelná s žádnou podobnou hrou, se kterou jsem měl šanci se setkat. Každý vůz má přes pět tisíc polygonů, které jsou pokryté texturou ve vysokém rozlišení, používají pravděpodobně filtering, protože i při detailním záběru zůstává struktura nerozmazaná a ostrá jako z dálky (něco podobného jsem doposud viděl pouze u MGS2). Neuvěřitelná detailnost: viděl jsem dokonce brzdové čelisti skrz ozdobnou výplň na kolech. Podlažní textura je zatím neostřejší jakou jsem u PS2 měl možnost vidět a pokud k tomu přidám fakt, že jsem nezahlédl jedinou známku dokreslování prostředí ani v hranicích obzoru, tak to celkem jasně znamená, že tu dnes stojíme před technicky nejvyspělejší hrou na PS2. Další příjemné překvapení je v rychlosti a plynulosti. Hra běží rychlostí 60 obrázků za sekundu a při této ďábelské jízdě GT3 ani v jednom případě neškobrtlo, stále plynulé. A teď se dostáváme k té nejsladší pasáži. Stíny, světelné zdroje a odrazy. Stíny nejsou statické, takže od aut vybíhají opačným směrem vzhledem k pozici slunce respektive silného zdroje světla (lampy, reflektory, atd.). Stín nemusí být jen jeden, ale viděl jsem jich jednou hned pět nebo šest a kmitaly přesně podle toho, okolo kolika osvětlení jsem právě projížděl. Každý stín dopadající na silnici (ať už je to stín mostu, transparentu, budovy nebo 3D stromu) se přesně v původním tvaru přelívá přes karoserii automobilu a věřte, že po této stránce dosahuje GT3 pomyslné laťky reality. Po tomto všem už pro mne nebylo překvapením vidět reálný odraz okolí (včetně aut, slunce, nebe, tribun, a dalších) v každém skle, každého auta. Třešnička na dort? Oslňující slunce. Dokážete si teď představit, jak vypadá závod večer, ale ještě lépe v zapadajícím slunci? Nejimpresivnější je zážitek z jízdy po zmoklé silnici se zapnutými světly. Mokrý povrch odráží světla až oči přecházejí. Málem jsem zapomněl na hezký efekt rozpáleného asfaltu a stoupajícího rozvlněného vzduchu.

Zvukově je GT3 vylepšeno o různé povrchy, po kterých se svižné vozy prohánějí (dlažba, silnice, štěrk, atd.). Všechny zvuky jsou nahrány znovu, ve vyšší kvalitě. Pokud Vás předjíždí více aut, slyšíte zvuky každého z nich, ne jen jednoho jako v minulém díle. O hudební kulisu se tentokrát stará víc než čtyři nebo kolik skladeb jako ve druhém díle, je jich okolo dvaceti a skladby jsou téměř výhradně rocková záležitost. To mi celkem vyhovuje, takže i zde získává GT3 kladný bod.

K hratelnosti nemám co dodat. Co bylo dobré dřív nemusí se měnit, Polyphony Digital prostě napravili jedinou špatnou věc na GT2; grafiku a udělali to japonští hoši přímo mistrovsky. Přidali několik nových tratí k těm starým dobrým z GT2, které samozřejmě převedli do enginu GT3. Nechybí ani rallye a je tu pár rychlejších okruhů pro americky laděné fanoušky. Nejlepší zpráva nakonec. GT3 je možné hrát až v šesti hráčích při propojení konzolí IEEE kabelem. Potřebujete pouze snést na jedno místo tři televize a tři PS2. Klasicky je možná hra dvou hráčů na jedné obrazovce.

Co dodat závěrem? Jsem si naprosto jist, že GT3 je nejlepší závodní hrou na PS2 a ostatních formátech (PC nevyjímaje) a za tím si stojím. Komu se nelíbí GT3, nemá buď rád auta a závody nebo je to blázen. GT3 překonalo všechny mé představy. Přiznávám, že nic není dokonalé, ale GT3 je dokonalosti o hodně blíž než konkurence.