Jak jsem hrál Ground Control

Pole, jež se strategickým nazývá, skýtá pro autory počítačových her mnoho úhlů seberealizace. Pánové ze švédského Massive Entertainment se k věci postavili zcela nekompromisně a rázovitě. Byť jejich podoba bitevní vřavy se v mnohém podobá již předvedenému, stále nabízí něco nového – hudbou počínaje, taktikou ve hře potřebnou konče.

Hru v její finální demoverzi jsem si nainstaloval a během krátké chvilky vyplněné svědomitým zavíráním Outlooku a SETI@home dokonce u spustil. Přivítalo mě menu samotné hry. Zběžně jsem si jej prošel odshora dolů a odleva doprava, nastavil potřebné klávesy (resp. přizpůsobil jejich umístění fyziognomických možnostem své levé i pravé ruky) a přečetl pár rad do života, jimiž mě demo v krátkých intervalech častovalo. Díky svým sklonům k bojácnosti a opatrnosti jsem se vydal cestou menšího zla – podstoupil jsem tutorial, který mě uvedl do problematiky velení ozbrojeným jednotkám.

Hru již od začátku jejího trvání provázela nikoliv diskrétní informace, že se nebude ve hře vůbec budovat. Žádná nesmyslná těžba nerostů či ropy nebo jakéhokoliv jiného zdroje kreditů či plativa, takže ani žádná správa budov. Přístup netradiční vcelku – tento přístup mi přesně připomíná hru SWAT – žádné rozmýšlení předem, žádné plánování, jen surová podoba bitvy. Každý level začíná "vyloděním" jednotek v té které části mapy. Úkoly se úroveň od úrovně různí, nicméně díky celkové povaze hry (tedy NEbojová strategie) je akční rádius vašich možností notně omezen na "ubraň", "zbourej či zneškodni" a "infiltruj nepřátelskou bázi". Po umístění jednotek si jistě všimnete, že srdcem vašich jednotek je jakýsi obrněný transportér – nazývá se Command APC a je třeba ho uchránit za každou cenu. Mimo toho, že má od hry primárně nastavenu prioritu nejvyšší, je i výkonnou jednotkou v bitevní vřavě. Mezi jeho oblíbené jednotky bude zcela určitě patřit schopnost regenerovat ostatní přátelské jednotky – postavíte-li APC v rozumném dosahu ke svým bojovým jednotkám, jejich energie a zdraví se začnou docela brzy vracet k původním hodnotám. Stejný účinek má fialový blesk z APC vycházející i na lehké či těžké tanky a vlastně jsem během dema nezaregistroval, že by nebylo možno některou jednotku vyléčit.

Možná je to vlastnost zbytečná, ale musíme mít stále na paměti, že se ve hře nenachází žádné budovy, kde byste mohli načerpat sílu nebo vyrobit jednotky náhradní. Ačkoliv to v očích kovaných stratégů vypadá na obrovské mínus, v praxi je tato vlastnost k nezaplacení. Asi právě proto je podmínkou vítězství přežití tohoto elementu na bitevním poli. Nevím, do jaké míry sahají možnosti Řádu Nového Úsvitu, za který se mi nepodařilo v demu hrát; celou bitvu jsem totiž sledoval z pohledu megakorporace Crayven.

Příběh hry nesnese kritická měřítka, která se na tuto součást hraní v dnešních dobách vztahují – uznejte sami, že souboj dvou velkých společenstev o planetku Krig 7B nepatří mezi ty nejbarvitější story v počítačové historii (mimo toho, že to až příliš připomíná souboj Atreidů, Ordosanů a Harkonnenů o planetu Arakkis, anžto Dune). Budeme si muset zvyknout, že v oblastech strategií je prakticky každé téma již pomalu ale jistě vyčerpané. Jedinou cestou, jak se zviditelnit tak potom pro autory je technické zpracování. Vzhledem k tomu, že to se v Massive Enterainment povedlo, zaslouží si tento článek další podnadpis…

Na bitevní pole pohlížíte pod úhlem, jaký si sami zvolíte. Do vínku vám byla totiž dána možnost pohybovat se jako u většiny strategií nezávisle na konkrétní akci. To samozřejmě revoluční není, mnohem potěšující je možnost nastavit si libovolnou výši pohledu kamery spolu s úhlem a dalšími atributy. Díky tomu je možné se z nebeských výšin snést zcela na zemi a odtud pozorovat až z šokující blízkosti ty, které vás zblízka zajímají. Nicméně doporučuji se problémy jednotlivých jednotek nezabývat. Není možné se pohybovat separátně s jedním členem čety; autoři se zřejmě chytili přirovnání "jako jeden muž", případně "jeden za všechny, všichni za jednoho". Snad vás tedy alespoň potěší, že jednotky mohou separátně umírat.

Tato dokonalá volnost má několik rovin spokojenosti či nespokojenosti. Občas se stane, že se orientace na mapě stává nepřehlednou, neboť si kamera díky zapomenutí myši jednoduše řečeno trošku "ujede". Při přesunu velkého počtu jednotek se nejen že objevují čáry spojující jednotky se svým cílem, ale v případě spatření nepřítele i střely (což vypadá zatraceně hezky v případě aerodynů… vzdušných jednotek – jejich střely jsou jak dva hadi, kteří se k sobě vinou jak k Aesculopově holi :)), což může hru zpomalit. Já jsem ji hrál na 640*480, neboť si o výkonu svého počítače nedělám valné iluze, ale dlužno dodat, že jsem až na boje mohl plně vychutnávat jakousi plynulost hry.

Kapitolou smotnou pro sebe je hudba a zvuky obecně. Hudba vychází z toho nejlepšího, co jsem kdy v hrách slyšel. Jak již možná z několika mých článků mohlo prosáknout, patřím spíše k těm hráčům, pro které je ideální hudební kulisou ke hře poctivá orchestrální hudba (dle duchu skladby, chorálů a použití alternativních nástrojů mi hudba nejvíce připomínala tvorbu Hanse Zimmera - hudba ve hře je velice podobná filmu Skála). Nejinak je tomu i zde. V menu příjemně podupává nádherná válečná melodie za pravidelných rytmů válečných bubínků a vše se ve vás obrací k myšlence vrhnout se střemhlav do boje. Marše jako vyšitá. Se zvuky je to už ale rozpačitější – na jedné straně oceníte to, že jsou zvuky kvalitně nahrané a přesně v duchu hry; trnem v oku vám ale asi bude neustálé hlášení ženského robota , jenž vám bude líčit vše, co se děje, takže prakticky svým hlasem dokáže hudbu během hry i několikrát přehlušit. Neustálé povídání o tom, že nepřátelská jednotka zaútočila na tu a tu vaši jednotku, že vaše jednotka zasáhla tu a tu jednotku soupeřovu nebo informace o tom, že vy či nepřítel jste přišli o jednotku, uslyšíte v jednom kuse, nebudete-li se svým tuctem špinavců schování někde, kde se vám může o nepřátelích jen zdát. Vodopád za chvilku monotónně se opakujících slov brzy omrzí, ale nevypnete ho, protože bez něj by to nebylo ono…

Další informace, které nevychází přímo z této hry, byly k přečtení již dříve, a to v několika podobách. To všechno, to byly střípky, které skládají ucelenější pohled na Ground Control. Plná verze je od 23. května venku, takže doufejme, že se plné recenze psolu s popisem jednotek včetně jejich jednotek brzy dočkáme. Do té doby přeji příjemné bojování minimálně s tímto demem (stáhnout se dá odsud a k vypálení je jako tradičně na VypalCD).

(zajímá-li vás cokoliv ohledně Ground Control, podívejte se na domovskou stránku hry)