Je lepší začít hrát na konzoli nebo PC?

Když jsem začal poprvé přemýšlet nad tímto tématem, musel jsem se usmát. Sám reprezentuji (nejen na Doupěti) typického konzolového hráče. Mou domácností prošlo osmibitové Nintendo i Sega, stejně tak jsem hrál na šestnáctibitech těchto dvou velikánů, následovala Amiga CD 32, Atari Jaguár, Saturn, PlayStation, DreamCast i PS2. Nicméně dlouho před NESem a Master Systémem jsem hrál na stařičkém ZX Spectru a C64. A vůbec první noc jsem probděl u Wolfensteina 3D na PC. V dnešní době hraji prakticky každou významnější hru na obou platformách. Takže v mém případě šlo skutečně o poněkud chaotická léta, během kterých jsem se potácel z jedné virtuální zkušenosti do druhé. Celý svůj život jsem zastával názor, že v podstatě nezáleží na platformě (šel bych tak daleko, že nezáleží ani na tom, zda otevíráte bránu ven ze svého všedního života hraním hry, sledováním filmu nebo četbou knihy – i když proti hraní hry jsou ty další jmenované činnosti nehezky pasivní), nýbrž vždy a pouze na hře. Kvalita příběhu (či adrenalinového zážitku na virtuálním válečném poli nebo silnici), snadnost ovládání a vzhled, to jsou ty vlastnosti, které vás donutí strávit s tou či onou hrou více času, než jste vůbec původně plánovali. Nicméně normální člověk má v dnešní době nezbytnou povinnost rozhodnout se, kterým ze dvou hlavních herních proudů se nechá unést.

I když v důsledku je hraní hry stejná záležitost na počítačích i konzolích, jistě všichni uznáte, že konzolový hráč vypadá a působí docela jinak, než ten počítačový. Většinou totiž hraje docela jiný styl her a žije tedy docela jiný styl života (tady začíná zapovězené území debaty o hraní her jako životním stylu, na kterém by bylo možné najít spousty překvapivých objevů týkajících se většiny z nás). Osobně mám takový pocit, že počítačový hráč si mnohem více uvědomuje své okolí a počítač, který jej spojuje s jeho virtuálním egem. Je to logicky dáno především rozhraním PC, které nutí hráče, aby se postaral o instalaci a bezproblémový chod hry, stejně jako o pečlivé nastavení technických parametrů, ladících s jeho hardware. V tomto bodě jsou na tom bez diskuse lépe konzolisté, kteří zkrátka usednou před magickou televizní obrazovku (která většinou bývá mnohem větší, než monitor počítače a umožňuje tak poněkud snadnější „průchod branou do světa za zrcadlem“), zapnou tlačítko „power“ a jsou uvnitř.

Možná i proto je většina počítačových hráčů tak nějak uhlazenějších, většinou mají dobře rozvinutou schopnost komunikace (Internet je v tomto směru nenahraditelným pomocníkem, nicméně kdybyste viděli ukázku z hraní Final Fantasy XI po Internetu, pochopili byste, že období konzolí nepřipojených k síti velmi brzy skončí) a také se chovají poněkud umírněněji. Oproti tomu setkání konzolových hráčů často vypadá jako nějaký slet čarodějnic, protože tito lidé rádi podléhají image svých oblíbených herních hrdinů a o všech těch strhujících „pařbách“ jsou schopni debatovat (většinou velmi emotivně a hlasitě) nekonečné hodiny. Jinými slovy, hraní na konzolích člověka dokáže snadněji pohltit. Hraní na PC vyžaduje určitý technický nadhled a nemá to kouzlo bezprostřednosti.

Pokud se rozhodujete, že začnete s hraním her, pak byste měli zvážit, jaký herní styl vám více vyhovuje. I když se žánry docela hodně prolínají napříč systémy, stále platí, že nejlépe si zapřemýšlíte u strategií na PC a nejlépe se uvolníte u hi-tech akčních her na (moderních!) konzolích. Také je nepopiratelnou pravdou, že konzolový hráč si hru dovede mnohem lépe vychutnat a mnohem více si jí váží. Je to dáno tím, že na PC jsou k dispozici tuny starších levných her (často velmi dobrých) a navíc každý měsíc vychází alespoň tři ne-tak-staré na obalech našich herních časopisů. Konzolový hráč má situaci poněkud obtížnější – musí pečlivěji vybírat, protože starší hry už většinou nesežene a nové jsou drahé. Taky jich není tolik, protože zatímco PC je stále jedna platforma s měnící se konfigurací, konzole navzájem kompatibilní nejsou. Proto má začínající počítačový hráč na výběr z tisíců titulů a mnohem snadněji hru zavrhne, zvláště pokud při jejím výběru šlápne vedle.

Připadá mi, že hraní na PC klade mnohem více nároků na hráče, než je tomu u konzole a přitom se v posledních letech stále častěji přesvědčujeme, že odměna tomu není úměrná, ba právě naopak. Je to samozřejmě také prostými čísly, protože vydání libovolné hry se více vyplatí pro konzoli, než PC. Jinými slovy, žijeme v době, kdy většina kvalitních herních titulů vychází na konzole a pokud se nějaké hře na PC skutečně zadaří, předělají stejně i tu pro domácí videoherní systémy. Oproti tomu nejlepší konzolové pecky se na počítačích objevují jen vzácně – jde spíše o výjimku potvrzující pravidlo.

Těšme se na okamžik, kdy emulátory budou na takové úrovni, že budeme moci hrát všichni na všech systémech všechno a do té doby přemýšlejte, zda chcete hrát (počítače) nebo žít jinde (konzole). Osobně si rád zahraji StarCrafta, ale za nejlepší požitek považuji zhasnutí světel v místnosti a otevírání brány do úplně jiného světa za pomoci velkoplošné obrazovky a dunící soustavy reproduktorů.

• okamžitý start hraní
• snadnost obsluhy
• silnější atmosféra v případě slušného technického zázemí
• předchozí bod může znamenat všechno, pokud vám chybí fantazie
• pořízení konzole je jednorázová investice, pokud jde o hardware

Proti:

• prozatím téměř nulové využití internetu
• předchozí bod může znamenat všechno, pokud máte lidi raději než hry

• hraní samo moc předností nemá, ale s PC se dá dělat spousta jiných zajímavých věcí
• především Internet se vším co k tomu patří (multiplayer, patche, fanouškovské stránky, Doupě)
• nepřeberná (a nezvládnutelná) nabídka starších titulů

Proti:

• komplikovaná obsluha
• nutnost investování do průběžného vylepšování hardware
• zoufalé konflikty některého software a hardware

„Pokud chcete začít hrát hry, tak to prostě udělejte a to co nejdříve. Jako ve všem ostatním v životě i zde platí, že nejlepší cesta je ta nejjednodušší. Pokud to takhle budete brát, pak se konzole přímo nabízejí.“

Martin Zavřel