Judgment: z právníka detektivem (recenze)

Pokud jste hráli některý z dílů série Yakuza, tak v Judgmentu budete jako doma. Je to totiž spin-off k této sérii. A jestli jste s ní náhodou nikdy do styku nepřišli, tak jste na tom úplně stejně jako já. I když moc dobře vím, že Yakuza je celkově vychvalovaná především kvůli výbornému příběhu, tak jsem se k ní stále nedostal. Poprvé jsem ji tedy nakousl s Judgmentem. Zprvu jsem měl trochu strach, abych chápal všechny souvislosti, ale do této hry se můžete pustit bez jakýchkoliv znalostí o sérii Yakuza.  

Svět Judgmentu je propracovaný a atmosféra opravdu hutná

Všechno je pěkně vysvětlené a příběh se rozjíždí pozvolna. V hlavní roli je Takajuki Jagami, což je bývalý advokát. Po jednom z jeho případů se ale rozhodl, že s tím skončí, protože i když se mu podařilo prokázat nevinu jeho klienta, opak byl pravdou. Nyní tedy funguje jakožto soukromý detektiv, který bere vše, za co dostane dobře zaplaceno. Jeho kolegou je Masaharu Kajtó, který dříve býval členem mafiánské rodiny Macugane. Protože se spolu znají už od doby, co Yagami přišel do Kamuroča, tak to nyní táhnou společně.

Samozřejmě za těch pár desítek hodin, co vám hra zabere, narazíte na spoustu dalších postav. Hlavně ty zapojené do hlavní dějové linky jsou výborně napsané a stejné kvality má i jejich dabing. Pokud by vás pak zajímalo, jak se vývojáři vypořádali s kauzou ohledně Pierra Takiho, který propůjčil tvář i hlas Hamurovi, tak je to naprosto bez problémů. I když se na scéně objevuje docela často, tak vůbec není poznat, že na jeho místě byl původně někdo jiný.  

Celé to začne řádně nabírat na obrátkách, když se hlavní hrdina zaplete do případu zahrnujícího vraždy členů Jakuzy z konkurenčních klanů. Všechno to z počátku vypadá, že si mezi sebou jednotlivé rodiny jen chtějí vyřídit účty, ale postupně začnete odhalovat, že to jde mnohem hlouběji. Nebudu to tady více rozepisovat, protože jestli byste si Judgment měli zahrát jen kvůli jediné věci, tak je to právě příběh. Jeho zpracování je celkově výborné. Navíc to skvěle dokresluje zdejší atmosféra. Zkrátka se cítíte, jako byste skutečně byli v ulicích Tokia. Abyste měli ještě o něco lepší zážitek, tak doporučuji mít hru v japonském dabingu.  

Občas si ale vývojáři řeknou, že si musíte od hlavní příběhové linky odpočinout a začnou vám do cesty házet vedlejší případy. Ne, že by tam neměly co dělat, ale zkrátka to vytrhává z děje, obzvlášť když je to takhle dvakrát za sebou. I když se tedy jedná o vedlejší mise, musíte je splnit, abyste se dostali dál v příběhu. 

Jak poznáte, že jste narazili zrovna na tuhle pasáž? Je to jednoduché. Veškeré vedlejší úkoly nemají nadabované dialogy. Postavy na začátku věty vždy prohodí maximálně jedno slovo, někdy ani to ne. Vím, že u japonských her to ani v dnešní době není nic výjimečného, ale zkrátka to shazuje kvalitu celkového zážitku. Trochu také ruší záseky, které jsem zaznamenal před každou cut-scénou. To si prostě jen tak běžíte a najednou zamrzne obrazovka. Po chvíli hraní už mi bylo jasné, že to není žádná chyba, ale jen jsem narazil na další z filmečků, které jsou mimochodem velmi povedené. 

Styl hra rozhodně má, a přesně vykresluje prostředí i místní zvyky

Abych vedlejšímu obsahu ale jen nekřivdil, tak musím uznat, že je ho tady opravdu hodně. Vedlejší případy jsou většinou krátké a odlehčené mise. Přátelské služby se ale na druhou stranu vyplatí vyhledávat. V Kamuroču se nachází spousta postav, pro které plníte úkoly a za to si zvyšujete level přátelství. Můžete se tak dostat k novým věcem a odemykají se tím i nové možnosti. A pokud si chcete zkrátka jen zablbnout, je tady celá řada miniher. Některé to sice s ovládáním nemají zrovna dobře vyřešené, ale dokáži na nějakou chvíli zabavit.  

Mise by se celkově daly rozdělit do několika kategorií. Krom těch klasických jako je styl “běž a zmlať všechny” jsou tady například sledovačky. Ty mě sice moc nebraly, ale třeba takové honičky přes celé Kamuročo za to stojí. V rámci hlavní příběhové linky ale byli vývojáři daleko kreativnější.  

O prozkoumávání města se tady moc mluvit nedá. I když se podíváte do jiných oblastí, tak se valná většina hry odehrává v tokijské čtvrti Kamuročo. Má docela malou rozlohu. Rozhodně nečekejte nějaké velké město jako například ve Sleeping Dogs, které mi Judgment svojí atmosférou velmi připomíná. 

Vedle příběhu jsou další důležitou částí hry soubojové sekvence. Jagami je zdatný bojovník. Jeho otec ho dobře vytrénoval v bojových uměních, takže nemá problém si poradit s přesilou. Během boje můžete přepínat mezi dvěma styly, přičemž styl lva je lepší v souboji jeden na jednoho. Jeřáb je pak účinný na skupinky.

V soubojích se také nabíjí ukazatel, který umožňuje provádět speciální údery a komba. Bohužel je to ale dost stereotypní a také není nic příjemného, když se bojuje v interiérech. Vzhledem k tomu, že na to dojde docela často bych čekal, že si vývojáři dali záležet na vyladění kamery, ale bohužel tomu tak není. Ovládání kamery je celkově jeden z větších problémů Judgmentu. Občas se zkrátka zamotáte ani nevíte jak, a právě v interiérech na to dochází nejčastěji.  

Všechny filmečky jsou skvěle nadabované a působí velmi kvalitně

Judgment je do jisté míry také RPG. Za veškeré aktivity dostáváte body zkušeností, které následně můžete investovat do jednoho ze tří stromů schopností. Zatímco jeden je zaměřený na pasivní vlastnosti, v dalším si můžete odemknout nové útoky a komba. Třetí pak zahrnuje spíše drobná vylepšení, které ale kolikrát dokáží hraní dost zpříjemnit. Například schopnost, kdy vám ovladač začne vibrovat, pokud při vyšetřování namíříte blízko k důležitému objektu, je velmi nápomocný.

V tomto režimu se přepnete do FPS pohledu a musíte najít vše, co vám pomůže při řešení případu. Občas ale jde o naprosté maličkosti a pokud něco náhodou minete, můžete s ním strávit pár zdlouhavých minut.  

Hra rozhodně nevybočuje ze standardů série Yakuza, tudíž je na co koukat

Graficky se Judgment drží standardů série Yakuza. Běží na Dragon Enginu, který vývojáři využívají od šestého dílu a je hlavně o osobních preferencích, jestli vám jeho styl sedne. Nečekejte žádné realistické zpracování, ale o nějak výrazné stylizaci se také mluvit nedá. Za mě je každopádně grafická stránka naprosto bezproblémová. Jestli bych k něčemu měl výtku, tak je to to spíše fyzika. Objekty na ulicích sice vypadají hezky, ale když do nich naběhnete, tak se chovají jako by byly z papíru. O věrohodném zpracování se tudíž mluvit nedá.