Kam kráčíš, konzole snů…

Pro začátek bych měl možná vysvětlit, proč jsem se vůbec pustil do článku s tímto námětem, jelikož nechci vyvolat již několikrát omílanou diskusi, která bude proti sobě striktně stavět konzole a PC. Možná, že by se samotní konzolisté mohli nad tímto článkem zamyslet a přemýšlet, jestli na něm něco je. Budu mluvit především k příznivcům PS2, protože právě tato konzole nyní neotřesitelně vládne trhu a vypadá to, že to tak zůstane. Já jsem odjakživa oceňoval konzole pro jejich praktičnost a samozřejmě pro hry, které se na těchto strojích s postupem času dostaly na podobnou úroveň jako hry počítačové a některé převratné tituly musely hardcore pécéčkářům ukázat, že doby, kdy na konzolích byly samé hry typu Street Fighter, Mortal Kombat a Mercs či Wrestling, jsou ty tam. Ano, mluvím o hrách jako jsou: Metal Gear Solid (PS), Final Fantasy (PS), Shenmue (Dreamcast), Xenogears (PS), Vagrant Story (PS) a třeba i Soul Reaver (PS, Dreamcast). Řada z těchto titulů byla s větším či menším úspěchem přepracována na PC, ale hratelnost nikdy nedosáhla stejné úrovně jako verze konzolové. Praktičnost konzolí spočívala (záměrně používám minulý čas, viz níže) v jejich několikrát nižší ceně oproti drahým PC. Dalším neocenitelným plusem byla stoprocentní kompatibilita a plynulost her. To je samozřejmě dáno uzavřeným formátem, který je na druhou stranu oproti PC neměnitelný a podléhá tak nezastavitelně zkáze času. Tyto dva faktory byly pro mne hlavním argumentem, proč hrát hry na konzolích a ne na PC.

Nyní mi dovolte malou rekapitulaci. Před šesti lety vstoupila na trh Sony s Playstationem. Vpadla do relativně klidné hladiny konkurenčních bojů mezi Segou a Nintendem jako balvan a získala na 5 let konzolový trh, který ovládá dodnes zhruba z 80%. Do konzolí vnesla peníze, reklamu, technologii a udělala z Playstationa životní styl, který zasáhl zejména západní státy a Japonsko. I odpůrci Sony musejí uznat, že firma dokonale ovládla kouzlo propagace. S přílivem kapitálu, který do trhu nalila Sony, se konzolový svět značně zkomercializoval, což dodnes není po chuti příznivcům Nintenda a Segy (divize hardwaru). Navíc se značně prodražil vývoj her. Doby, kdy na jednom projektu pracovalo deset lidí, jsou nenávratně ztracené a dnes si žádný programátorský tým nemůže dovolit udělat hru bez animací, prezentace a mimo současný styl, protože by jim ji žádný distributor nevydal. Toto samozřejmě neshazuji pouze na Sony, ta se do tohoto kolotoče přidala a přispěla na něj. Navíc peníze přinesly i spoustu dobrého (FFVIII, MGS, …). Co se nestalo! V letech 1999 až 2000 se reklamní politice Sony podařilo ještě ojedinělejší vítězství s PS2. Ani Microsoftu se s Xboxem nepodařil podobný boom a dnes má jejich konzole před vypuštěním nemalé problémy, protože je mnohem větší zájem o konkurenční konzoli GameCube (Nintendo). Navíc se šušká o startovní ceně Xboxu, která snad bude $350, což u nás bude… raději se neptejte kolik. Problémy Microsoftu a Nintenda s dodržením slíbených dat na vypuštění konzolí vcelku nahrávají PS2 a její prodejní čísla rostou jako o život. Doposud se prodalo přes 16 milionů PS2 po celém světě! To mi připomíná, že MS sliboval konzoli, která je dnes okleštěná tak o třetinu svého původního výkonu, místo dvaceti her v den vypuštění jich bude kdo ví kolik, online bude Xbox až za rok a datum vydaní není pro všechny regiony stejné, jak původně sliboval. To jsem vyjmenoval všechny sliby, kterými nás MS ještě donedávna krmil.

Sliby, očekávání a realita - jádro tohoto článku. Abych nekritizoval pouze MS a Nintendo, chci se dostat k tomu, co je PS2 a co Sony slibovala. Měl to být nový interaktivní zábavný systém, který již nebude sloužit jen na hraní her. Jistě, PS2 není jen na hraní her; dokáže přehrávat DVD filmy, audio disky a staré hry z PS. Slibovaný HDD k PS2 je sice na cestě (do Evropy začátkem roku 2002) a bude mít kapacitu, která je dnes standardní - 40 GB. Horší je to s cenou disku, která je $150 a to je při přepočtu na koruny částka za disk nesnesitelná (uznejte že zhruba 6000,- Kč za Seagate je příliš). Online síť se začne v Evropě testovat v listopadu nebo prosinci tohoto roku, takže se snad konečně dočkáme i slibované internetové zábavy. Naneštěstí začaly prosakovat zprávy, že přístup do sítě bude za poplatek. Pokud se k této částce přidá poplatek za online hraní (jako je tomu u PC s Ultimou Online a Everquestem – doufám, že se s EQ nemýlím), tak už se rozhodně nejedná o zábavu pro širší veřejnost. Dalším klopýtnutím na cestě k dokonalosti je kvalita her. Za tu krátkou dobu, co jsem s PS2 strávil (zas tak málo to tedy není) jsem se setkal se třemi hrami, které měly s plynulostí větší či menší problémy (Red Faction, MDK2, NHL 2001). Uznejte, že to je pro konzoli vcelku nešťastné, pokud nám programátoři nejsou schopni dodat plynulou hru, navíc ji stačí odladit na jediném typu hardwaru. Teď by se dalo polemizovat, čí je to chyba. Programátora nebo výrobce? Kdo dodal nedostatečnou dokumentaci nebo odfláknul ladění? Tento problém bych taky bez povšimnutí minul s domněním, že to vyléčí čas a zkušenosti. Ale PS2 neklopýtla jen jedinkrát, vzpomeňte loňský článek o RGB kabelu a DVD filmech. A nekonečné problémy s anti-alliasingem trvají dodnes. Pouze s tím rozdílem, že nevíme, kdo za to může.

Zdaleka největší problém je cena našeho miláčka, která se pohybuje v rozmezí 16 000 – 18 000 ,- Kč za konzoli. Tak a teď si vážení čtenáři připravte kalkulačku a počítejte se mnou. PS2 cca 18 000 - 20 000 ,- Kč. Do ceny započítávám nezbytnou paměťovou kartu za 1800 – 2000,- Kč. Výsledná cena je včetně DPH. Teď se dostávám k nejchoulostivější části. Byl bych rád, kdyby tato čísla vedla spíše k zamyšlení a debatě nad konzolemi a PC. Nechci situaci vyhrocovat ani jedním směrem, proto svůj názor přidám až ke konci článku. Záměrně do ceny nezahrnuji monitor a televizi, jelikož ceny těchto video zařízení jsou podle mne přibližně stejné (kvalitní nový 17" monitor nebo lepší televize cca 12 000 – 15 000,- Kč, na tom bychom se mohli shodnout). Samozřejmě většina z nás má doma televizi, otázkou je, jestli k takové televizi má cenu kupovat PS2 nebo jakoukoli jinou konzoli nové generace. Uvedu dvě různé sestavy, kdy ta první podle mě bezpodmínečně PS2 sestřeluje a druhá se konzoli velmi přibližuje, i když v jistých aspektech bude zaostávat (např. rychlost paměti).

Prostá čísla by nikomu nestačila, proto přidám malý komentář, který vysvětlí, co a jak jsem volil. Proč jsem přistoupil k AMD je prosté. Jednoduše řečeno, patřím k příznivcům této značky z důvodu, který se dá snadno napsat takto: Cenu/výkon. Nehodlám platit 2x vyšší částku za procesor, který má podobný výkon (u P4 snad i vyšší). O testech a srovnáních si můžete na Doupěti najít hromadu článků, které jsou určitě odbornější. Kolem dokola je asi jedno, jestli do PC dáme Intel nebo AMD. Základní desku od Abitu jsem vybral, protože s Thundebirdy dosahuje jedny z nejlepších výsledků a Abit je známý svou náklonností k overclockerům, takže si můžete své PC vyladit a zvýšit o pár procent celkový výkon. Navíc deska KG7 prý bude fungovat i s Palominy (nové procesory od AMD), ale není samozřejmě jediná. DVD-ROMku a grafickou kartu s TV výstupem jsem vybral proto, abych setřel výhodu PS2 - DVD filmy.

PS2 Killer: Tato sestava i s klávesnicí, myší a skříní přesahuje cenu 33 000, -Kč. Nicméně si myslím, že bez větší ztráty výkonu by se cena dala o takových 5 000 -7 000,- Kč snížit na desce, graf. kartě, disku a možná i procesor by mohl o 400 MHz zpomalit. Cena 26 000, - Kč za víceúčelové zařízení schopné pracovat bez komplikací s internetem, přehrávat filmy, hudbu a dělat miliony jiných operací je dobrá cena, navíc hry dosahují o dost vyšší technické úrovně než na PS2 (ale kdo dnes naplno zatíží GeForce2 Pro). I když to stále není důvod nekoupit si PS2, vyvstává v mé hlavě obrovský otazník, proč stojí PS2 prokletých 18 000,- Kč i s příslušenstvím. Odpověď je jednoduchá: Sony prostě teď nemá konkurenci, která by byla schopná PS2 ohrozit. Můžeme jen doufat, že Nintendo s Microsoftem potlačí cenu pod PS2 a tak i Sony bude nucena cenu konečně polidštit. Kam se zatraceně poděla ta normální cena za konzoli: 9 000,- Kč? Můžu si jen zoufat a smutně hledět do výkladní skříně doufaje, že snad jednou, snad jednou to bude lepší… Nebo mohu popadnout 18 000 a nejít si pro PS2, ale pro PC za cenu oné konzole a zjistím, že mám nejen skvělý stroj podobného výkonu jako PS2 (v některých aspektech lepší, v jiných horší), ale navíc mám všechny ty výhody, které jsem popsal. Není to hrůza? Kritizuji neskutečnou cenu PS2, která dělá dost špatné jméno konzolím vůbec. Naopak si vzpomeňte na lidovou cenu Dreamcastu, která byla na počátku 11 000,- a rok po vydání dokonce 8 000,- Kč.

Mnozí z vás by jistě namítli, že konzole jsou prostě lepší, protože jejich architektura pracuje úplně jinak než ta počítačová a měli by částečnou pravdu. Jiní by namítli, že ukázkové PC sestavy jsou zbytečně přestřelené a možná by také měli pravdu (mimochodem PS2 killer se hodně podobá sestavě, kterou bych si chtěl pořídit a za každou připomínku bych byl velice vděčný). Základem rozhodování jsou vždy hry. Já mám oblíbený žánr na každé z těchto platforem. Na konzolích nedám dopustit na japonské RPG s dojemným a propracovaným příběhem, mistrovskou grafikou a omračující animací, o které se PC ani nesnilo. Počítače mají zase mé oblíbené strategie od Blizzardů a Westwoodů, které na televizní obrazovce nikdy nedosáhnou požadovaného rozlišení a ovladatelnosti. Tím chci říct, že výběr vaší budoucí mašinky by měl především korespondovat s vaším stylem a proto není zas až tak důležité, co si pořídíte, ale důležitý je váš styl her. PC i konzole se vyvíjí stejnou rychlostí, hnány hráčskou nenasytností a penězi, které v poslední době herní průmysl vydělává, a střídavě se v prvenství předhánějí. Nikdo nepřijde zkrátka pokud si zahraje právě tu hru, která se mu nejvíc líbí.