Po dvouměsíční odmlce (dvojčíslo na konci července a absenci srpnového čísla) tu máme konečně další číslo Gamestaru, pyšnící se číslem 33. Pojďme se podívat, co v něm naleznete.
Jak možná již víte, došlo přibližně před čtyřmi měsíci ke změně na postu šéfredaktora časopisu – stal se jím Ivan Šiler, kterého si většina z vás pamatuje jako šéfredaktora dnes již neexistující české mutace PC Gameru. Jak už to v podobných případech bývá, došlo v krátké době k obměně velké části redakce – v tiráži tak můžeme najít několik jmen, která se objevovala i v PC Gameru. Patrný je i posun stylu časopisu, který se opět blíží již zmiňovanému PC Gameru.
Na první pohled vám padne do očí grafická úprava časopisu, která značně připomíná styl používaný v PC Gameru. Velké titulky, ještě větší obrázky, prázdná místa na okrajích stránek, relativně malý podíl textu. Někomu se tento styl může líbit, jinému nemusí. Pravdou je, že většinou si čtenáři po čase zvyknou a při dalších změnách dřívější styl obhajují.
Další znatelnou změnou je nárůst podílu novinek a preview na úkor recenzí a návodů. Čísla hovoří jasně – zatímco v první polovině letošního roku jedno stostránkové číslo obsahovalo 35-40 stran recenzí a průměrně kolem 15 stran novinek a preview, poslední číslo (také 100 stran) obsahuje recenze na 29 stranách (v tom jsou započítány i dvě úvodní strany pro recenze a jedna strana s recenzí hry pro PS2), kdežto celkový počet stran v rubrikách Extra, Novinky a Preview se zvýšil na 22. Zarážející je také poměrně malý počet recenzí (8+1), což lze ovšem přičíst poprázdninovému hernímu suchu.
Také další aspekty ukazují na pozvolné přiklánění se ke koncepci PC Gameru a opouštění zásad, které odlišovaly Gamestar od konkurenčních časopisů – rozdělení recenzí podle žánrů, absence recenzí pro konzole, absence „neherních“ rubrik (hudba, film, Internet, …), příručka Extra atd. Opět jen čas (a zájem/nezájem čtenářů) ukáže, jestli je to krok kupředu či zpět.
Celým číslem (obdobně jako několika minulými) se také táhne někdy až úporná snaha vypadat seriózně, objektivně a vážně – některým čtenářům se to může jevit jako posun ke sterilitě. Každopádně je zřetelné cílení na dospělého čtenáře, což může odradit velkou část čtenářské obce, která je u nás tvořena především mladšími čtenáři. Na příkladech odjinud (Level, koneckonců i bývalý Gamestar) je ale vidět, že lze udělat časopis přístupný mladším i starším, zkušeným i začátečníkům, aniž by se některé skupině podbízel či ji naopak zatracoval.
Rozeberme si nyní jednotlivé rubriky časopisu (a CD) podrobněji.
Obálka: vcelku podařená, dostatečně přehledná, upoutá na první pohled. Podstatné informace (hra čísla, plná hra, dema na CD atd.) zde jsou, možná by nezaškodil obsáhlejší výčet recenzí. Jak je vidět na podtitulku, i Gamestar už zasáhla móda „přípodotků“ k názvu, a protože není první, nejprodávanější, nejrozsáhlejší ani nejlepší, je aspoň multikulturní.
Obsah: na dvou stranách, přičemž celou jednu stranu zabírá obrázek hry čísla (Commandos 2). Mírně nepřehledné je rozdělení obsahu na recenze a zbytek – přimlouval bych se za opětovné spojení. Také vyčlenění článku o Strongholdu (není na první pohled poznat, zda se jedná o recenzi či jen preview) a Max Payne (který je v recenzích uveden ještě jednou) je poněkud matoucí.
Editorial: nese se už několik čísle v duchu vysvětlování změn a ujišťování, že redakci chodí většinou kladné ohlasy a že připomínky čtenářů neberou na lehkou váhu. Pokud ovšem vezmeme v úvahu typickou českou vlastnost (ozvat se jen tehdy, pokud se něco nelíbí, zatímco chválení není příliš časté) a přihlédneme k poměru kladných a záporných ohlasů na Internetu (jak na webu Gamestaru, tak na diskusních serverech typu Mageo atd.), můžeme dojít k závěru, že to s těmi kladnými ohlasy není zas až tak slavné.
Extra: rozšířený popis tří připravovaných her, vesměs dychtivě očekávaných titulů. Na první pohled není jasné, jestli se jedná o recenze, informace od výrobců her, poznatky z hraní dema či pouze o souhrn informací získaných např. z Internetu. Otázkou zůstává, proč je tato rubrika vyčleněna na začátek časopisu. Možná by neškodilo rubriku vhodně přejmenovat (např. „Chystá se“) nebo aspoň někde uvést, co vlastně tato rubrika obsahuje. Nebo že by to byla náhrada za zrušenou (resp. „z technických důvodů pozastavenou“) stejnojmennou příručku, která byla nejdříve přesunuta na CD a poté úplně zrušena?
Novinky: tradičně rozsáhlé, tradičně nepřehledné. Obrovské titulky, obrovské obrázky, podivné členění článků na stránce, různé barevné podklady – to vše přispívá k dojmu přeplácanosti a nepřehlednosti. Nejlépe o tom svědčí fakt, že na první pohled můžete zcela klidně přehlédnout reklamu na straně 17 či 19.
Preview měsíce: jak jinak nazvat třístránkové povídání o hře Stronghold? Informace o hře získané přímo v sídle vývojářské společnosti, mnoho velkých obrázků (zabírajících odhadem asi 60% plochy článku), chybějící informace, o jaký typ článku se jedná (stejně jako u rubriky Extra – je zajímavé, že stránky rubrik Preview i Recenze jsou již označeny decentním popisem v horní části). Článek samotný má poměrně velkou informační hodnotu – je otázkou, nakolik obsahuje pouze informace od vývojářů a jaký podíl jsou poznatky autora. Podle jména autora je pravděpodobné, že článek je převzat z rodičovského německého Gamestaru.
Preview: tentokrát pouze tři, na necelých šesti stránkách. Vcelku kvalitně napsané články se slušnou informační hodnotou, překvapivě i s rozumnou velikostí obrázků.
Recenze: měly by být jádrem každého čísla. Pokud pomineme již zmiňovaný malý rozsah a fakt, že recenze nejsou rozděleny podle žánrů (i když v horní části stránky je žánr uveden), nelze mít zásadní připomínky. Rubrice vévodí šestistránková recenze na hru čísla (Commandos 2), také vytvořena německým autorem. Zbytek recenzí je z domácí dílny a potvrzuje vcelku vysokou kvalitu, kterými se recenze v Gamestaru chlubí již od počátku vydávání časopisu. Trochu zarazí poměrně vysoké průměrné hodnocení her (78%), naopak pochválit můžeme jak vložené rámečky Je – Není, tak další doplňující informace (např. rámeček s tipy pro hraní titulu Max Payne na slabších konfiguracích a doprovodná výkonnostní tabulka – škoda jen, že se obdobné informace nevyskytují i v dalších recenzích). Zajímavé je, že recenze nejsou řazeny podle žádného na první pohled viditelného systému (podle žánrů, hodnocení či např. podle abecedy) a že Independence War 2 dostal vyšší hodnocení než hra čísla. Zrušení bodového hodnocení jednotlivých aspektů hry (grafika, zvuk, hratelnost, obtížnost) lze hodnotit kladně, naopak škálování hodnocení po jednom procentu je trochu nesmyslné – podle mého názoru stačí bohatě po pěti procentech. Úvodní dvě stránky před recenzemi (druhý editorial, představení redakce, popis systému hodnocení a redakční desatero) mi připadají v tomto rozsahu zbytečné.
Dopisy čtenářů: na celých čtyřech stranách, opět se zde zdůrazňuje vcelku kladná odezva čtenářů. Vzhledem k tomu, že je zde pouze sedm dopisů (dopisy i odpovědi redakce jsou poměrně rozsáhlé) a že zde najdeme vesměs pochvalné dopisy (kritika v nich obsažená – pokud tam vůbec je - je jemná a mírná), vyvstává znovu otázka o poměru zastoupení kladných a záporných ohlasů. Je jasné, že v takovémto přechodném období bude reakcí čtenářů více než je běžné, přesto se mi čtyři strany jeví jako zbytečný přepych (zvlášť když se z odpovědí redakce moc konkrétního nedozvím). Pokud je dopisů velké množství, rád si je přečtu na CD nebo na Internetu, ale nezaplácával bych jimi (v takovém rozsahu) vzácný prostor v časopise.
Hudba, Multimédia: nechci polemizovat o úrovni článků v těchto rubrikách, ale podle mého názoru takové rubriky do časopisu o počítačových hrách prostě nepatří. Spousta čtenářů je nečte a raději by přivítala více informací o hrách samotných.
On-line: vcelku pěkný článek o internetových hrách. Škoda jen, že více než popisu samotných her se článek věnuje technickému zpracování aplikací na jednotlivých herních serverech. Také výběr titulů (pouze tři české) a celková stručnost budí dojem, že si autor mohl dát s vyhledáváním informací na Internetu poněkud víc práce.
Hardware: rozsáhlý, přehledný a velmi dobře zpracovaný test myší pro počítačové hráče. Článek je opět převzat z německého Gamestaru, čemuž možná odpovídá i výběr testovaných produktů. Každopádně je to zajímavé srovnání dvanácti myší, vesměs s rozšířenými technologiemi (vibrace, optika, bezdrátové připojení atd.).
Jak na…: velmi pěkně zpracovaný článek o problematice budování domácí sítě. Na dvou stranách najdete mnoho důležitých informací, které určitě budete potřebovat, pokud se do dobrodružství spojování několika počítačů do sítě pustíte.
ČKD: bez komentáře.
Návody: rubrika se ve skutečnosti jmenuje Tipy, triky, taktiky. Najdete zde jak rozsáhlý a pěkně zpracovaný návod na hru měsíce minulého čísla Alone in the Dark 4, tak několik tipů pro MechCommander 2 a přehledné tabulky run a receptů pro datadisk Diablo 2: Lord of Destruction. Návodů by mohlo být více, kvalita je ale slušná.
Obsah CD: zde asi není co zkazit, přesto si dvě drobné výtky neodpustím: rozsah čtyř stran se mi jeví jako zbytečně velký, umístění až na konci časopisu je zase nelogické – mnohem rozumnější je umístění obsahu CD hned za obsahem čísla na začátku časopisu – tam ho budou čtenáři hledat nejdříve.
CD1: Engine je průměrný, graficky nevýrazný a místy i nepřehledný. Obsahově se jedná o standardní cover CD, najdete zde jak demoverze (pouze šest, celkem 370 MB), tak patche, videa, trainery a sharewarové programy. Rubrika Češtiny je tentokrát prázdná. Databáze cheatů, návodů a internetových odkazů je určitě praktická, bohužel některé návody na CD chybí (např. Civilization: Call to Power nebo Gabriel Knight 3). Zajímavé je, že všechny soubory na CD v adresáři Návody mají datum z roku 1999 – návody na novější hry zde asi nenajdete. Na druhou stranu potěší návod na hru Blood 2, která je na CD2. Jako největší nedostatek ale považuji absenci databáze článků v časopise (a dem na CD). Hlavní menu nefunguje – obsahuje pouze prázdné položky (testováno na třech různých počítačích), takže z hlavní obrazovky nelze např. nainstalovat DirectX, WinZip či Media Player, dokonce ani spustit diskmag Realtime (ten nejde spustit ani z úvodní obrazovky). Perličkou je adresář Xtra na CD, kde je umístěna brožura k Settlers 4 ve formátu PDF (ta samá, co byla na CD 30 – tedy před třemi měsíci…).
CD2: Průměrná hororová střílečka Blood 2: The Chosen. Citujme z Gamestaru 1/99 (hodnocení 60%, zde srovnáváno s tituly Half Life a Sin): „V konečném zúčtování tak díky obrovské konkurenci zaujme jen absolutní fandy 3D akcí, kterým nesmí chybět jediný zářez na pažbě, případně jedince, kteří netuší, jak skvělý a morbidní byl první díl“.
Ve světle rozsáhlých změn se jedná celkově o mírně nadprůměrné číslo. Doufejme, že nová redakce vezme v potaz názory široké čtenářské obce (určitě by se např. hodila anketa) a že nový Gamestar dopadne podstatně lépe než PC Gamer.
Obsah Gamestaru 33 (10/2001)
Extra: X-Isle, Command & Conquer: Renegade, Rally Trophy
Preview: Stronghold, Project Ego, Jedi Knight 2: Jedi Outcast, Arx Fatalis
Recenze PC: Commandos 2, Max Payne, Shogun Total War: The Mongol Invasion, Mechcommander 2, Star Trek: Deep Space Nine – Dominion Wars, Dragon Riders: Chronicles of Pern, Independence War 2: Edge of Chaos, Kdo chce bít milionáře
Recenze PS2: Time Crisis 2
On-line: Hrajeme si na webu
Hardware: Myšky na hraní
Jak na… Domácí síť
Návody: Alone in the Dark 4, Mechcommander 2, Diablo 2: Lord of Destruction
Obsah CD1
Dema: Alien vs. Predator 2, IL-2 Sturmovik, Max Payne, Rally Championship Xtreme, Ablaze Ball, Star Monkey
Patche: Arcanum v1.0.7.0, Age Of Empires 2: The Conquerors Expansion 1.0B, Diablo II: Lord of Destruction v1.09, Baldurs Gate II: Throne of Bhaal v26498, Gangsters 2 v1.06, Startopia v1.0.1, Tropico v1.04, Operation Flashpoint Upgrade 1, Sudden Strike Forever
CD Star: CD Bremse, DVD Genie
Videa: Commandos 2, SWAT 3
Programy: 3D Mark 2001, Detonator XP Win95/98/Me (21.81), Detonator XP Win2000/XP(21.81), WinAmp 2.76, skiny a vizualizační plug-iny pro WinAmp
Trainery: Evil Death: Hail to the King, Diablo II: Lord of Destruction, Star Monkey, Smuglers
Obsah CD2
Plná hra: Blood 2: The Chosen