Left Alive: právoplatně opuštěný (recenze)

Moc jsem si toho o Left Alive před začátkem hraní nezjišťoval. Oproti ostatním titulům od Square Enixu docela zapadá a pracovalo na něm menší studio jménem Ilinx. Tito vývojáři se podepsali například pod některými díly strategické série Disgaea, ale nikdy se jim nepodařilo udělat díru do světa. Left Alive v tomto ohledu bohužel nebude výjimka. Po pár hodinách hraní jsem si dohledal, co to má vlastně být a vypadalo to, že hraji asi něco jiného. I když hra vyšla jen pro PC a PlayStation 4, hráči na ostatních platformách o nic nepřišli, protože většina slibů, které vývojáři pronášeli před vydáním, nemá s Left Alive nic společného.  

Styl se hře nezapře, bohužel ten jediný nedokáže situaci zachránit

Pojďme se ale nejdříve podívat, o co tady vlastně jde. Left Alive se odehrává ve stejném světě jako série Front Mission, která odstartovala už v devadesátých letech na prvním PlayStationu. Její poslední díly ale sbíraly dosti mizerná hodnocení, takže se ani nedivím, že vývojáři chtěli přijít s něčím jiným. Tyto hry tedy sdílí stejný svět a je to vidět při prvním pohledu na nepřátele. Klasické vojáky totiž doprovázejí Wanzerové, což je zdejší název pro obří bojové roboty. Během hraní si také budete moci roli pilota vyzkoušet na vlastní kůži, ale ovládání mecha bohužel není o nic lepší než ostatní aspekty hry.  

Celkově vám pod rukama projdou tři postavy, každá s vlastním příběhem a odlišnými prioritami. Sice se během některých rozhovorů můžete rozhodovat za ně, ale na výsledný děj to má minimální vliv. Vždy vás doprovází zdejší umělá inteligence Koshka, která je po chvíli neuvěřitelně otravná. Pokaždé, když jste blízko nepřítele, vás na to musí upozornit, takže slýcháte stále tu samou hlášku dokola a pokud jde toto hlášení nějak vypnout, tak je to někde hodně dobře skryté.  

Po úvodním filmečku to nevypadá zase tak špatně, ale jakmile se dostanete přímo do hry, okamžitě pocítíte, že tady něco nehraje. Už prvních pár chvil, kdy vám nápovědy našeptávají, co dělá které tlačítko, je dost neohrabaných. Zdejší ovládací schéma totiž vůbec neodpovídá tomu, na co jsme zvyklí z ostatních titulů tohoto typu. Postava se při pohybu podivně škube, a i když je tady systém krytí, je lepší si prostě přikleknout u překážky. Když se totiž s postavou přilepíte do krytu, tak kamera zmateně létá kolem. Navíc není žádnou výjimkou, že vás nepřátelé vidí i na místech, kde byste měli být skryti před jejich zraky. To na druhou stranu platí pouze v případě, když už si všimli vaší přítomnosti. Pokud není spuštěný alarm, tak si vás všimnou jedině pokud jim vlezete přímo pod nos. Jakmile se tak ale stane, bez ochranného obleku jdete k zemi velmi rychle. 

Pokud se pustíte do této hry, tak se celkově připravte na to, že budete umírat každou chvíli. Na každou konfrontaci s nepříteli asi nejlépe funguje metoda pokus – omyl. Jde o stealth hru, takže byste se měli snažit držet při zemi, ale občas to zkrátka nevyjde. Nábojů a vybavení není zrovna moc a na odstranění jednoho nepřítele je potřeba přehnané množství munice. Navíc ani není zaručené, že ze zabitých nepřátel něco získáte. Tady neexistuje nic takového, že byste si mohli vzít jejich zbraň. Ta prostě magicky zmizí a je jen dílem náhody, jestli z nich tentokrát vypadne trocha nábojů nebo odejdete s prázdnou. 

Lokace jsou zajímavé, dění v nich už ale nikoliv

Navíc stačí jen menší převaha a už můžete načítat poslední checkpoint. Když už jsem u toho, nemůžu si odpustit poznámku ohledně rozmístění míst, kde se hra ukládá. Sice si můžete hru ukládat sami, ale pouze na místech k tomu určených, která jsou navíc skrývaná v ústraních. Pokud tedy nějaké takové minete, není nic neobvyklého, že si budete muset projít poslední tři nepřátelské oblasti znovu. 

Občas je tady ale ještě jedna možnost. Umělá inteligence nepřátel je totiž tak špatná, že v některých částech můžete jednoduše proběhnout kolem a než se spustí palba, už jste dávno v bezpečí. V tomto ohledu je ale obtížnost dost nevyvážená. Některými oblastmi projedete jako nůž máslem, jinde zase strávíte dlouhé chvíle, protože nepřátel je spousta a vypořádají se s vámi během chvilky. Vesměs je to hlavně o tom najít tu správnou cestu. Po několika neúspěšných pokusech se dostanete k tomu správnému přístupu. Ve většině situací existuje cesta, kde bez problému projdete bez jediného výstřelu, jen je potřeba ji najít. Na druhou stranu jsou tady ale momenty, kdy vás hra tlačí do akce a ta jí opravdu moc nejde.  

Jelikož si Left Alive tak trochu hraje na survival, tak tady jsou určité prvky, které ale můžete s klidem ignorovat. Všechny postavy mají omezenou nosnost, takže je třeba na to dávat pozor, ale stane se jen zřídkakdy, že byste měli přebytek věcí. Všechno si navíc můžete uskladnit v krabicích, které vás doprovází skrz celou hrou. Dále pak třeba takový crafting, který na vás vyskakuje na každém rohu, není zase tak podstatný. Z nasbíraných materiálů si můžete vyrábět vybavení, ale osobně jsem si většinou vystačil s plechovkami na odlákání pozornosti nepřátel a několik druhů granátů a pastí jen zabíralo místo v inventáři.  

Občas k průchodu oblastí vlastně nepotřebujete vůbec nic. Docela se mi osvědčilo alespoň párkrát zkusit jednoduše proběhnout skrz nepřátelskou oblast. Sice se to nepovedlo vždy, ale i tak je úspěšnost větší, než jsem čekal. Než začnou vojáci střílet, tak se s klidem dostanete do bezpečí. 

Hra má povedené filmečky, klasická grafika bohužel nenadchne

Dalším problémem Left Alive je to, že se nejen špatně hraje, ale také špatně vypadá. Docela na něj sedí popis, že vypadá jako titul z minulé generace konzolí. Hrany objektů nejsou ostré, některé textury jsou rozmazané a efekty tomu také moc nepřidávají. Jediná část hry, která se mi na pohled líbila, jsou cut-scény. Tak nějak nechápu, že vývojáři zablokovali možnost dělat screenshoty zrovna v nejlépe vypadající části hry. Ať se snažíte, jak chcete, tak z filmečků jednoduše nezachytíte ani snímek.