Středoškolačky mají těžký život. Zvlášť, když v den jejich narozenin začne zombie apokalypsa a musí se s tím vypořádat. Motorovou pilou.
Lollipop Chainsaw je poklesle pubertální a hloupoučká hra. A to myslím výhradně v dobrém! Bizarní ujetost o osmnáctileté středoškolské roztleskávačce, která je jen tak mimochodem i lovkyní nemrtvých, k ničemu jinému ani nesměřuje. Prostě si představte takový mix vulgárně násilného bečka ve stylu Rodriguezova Od soumraku do úsvitu, s lehkým nádechem Buffy od Josse Whedona a šplíchancem japonského Highschool of the Dead. Záměrně přehnané, záměrně brutální, záměrně pubertální a hlavně záměrně zábavné. Pokud vás nepobaví představa scény, kdy sedíte za volantem kombajnu a přejíždíte desítky zombíků za doprovodu téhle diskotékové vykopávky, Lollipop Chainsaw pro vás není.
Lollipop Chainsaw má na svědomí japonské studio Grasshopper Manufacture a jeden z největších vývojářských úchylů, Suda 51 (tentokrát tedy hlavně v roli producenta).
Lollipop Chainsaw je poklesle pubertální a hloupoučká hra. A to myslím výhradně v dobrém!
Jestliře jste hráli něco z tria Killer 7, No More Heroes, či Shadows of the Damned, dokážete si představit hlavní plusy a mínusy hry. Ano, Lollipop Chainsaw je svou stylovostí nesmírně osvěžující zážitek, ale zároveň se jedná o herně nevybroušený kus.
Hra v základu představuje klasickou third person rubačku ve stylu God of War, Devil May Cry, nebo Bayonetta. Hlavní hrdinka Juliet se musí probít celkem sedmi úrovněmi, které vás zavedou do fiktivní střední školy San Romero a blízkého okolí. Lineární průchod koridorovými levely tvůrci zpestřují různými minihrami, ať už jde o zmiňované masakrování zombíků kombajnem, zombie baseball anebo třeba zachraňování přeživších studentů (doporučuji snažit se zachránit všechny).
Úrovně oscilují od neskutečně zábavných, jako je například herna ve tvaru obřího automatu, po zbytečně roztahané – dobrým příkladem je farma. Nicméně vždy mají tvůrci v záloze nějaký nápad a naštěstí tentokrát neměli nutkavou potřebu vše zopakovat třikrát, jako v Shadows of the Damned. Může za to i o něco kratší herní doba: 6 až 7 hodin na první dohrání.
Bij a řež
Tvůrci příliš nešťourali do pevných základů žánru, takže lividujete protivníky, hledáte bonusy (zlatá lízátka) a sbíráte herní měnu (zároveň padá i ze zmasakrovaných protivníků), za kterou si na checkpointech lze zlepšit statistiky hrdinky (život, síla, dosah…) a koupit nová komba. Pochopitelně nechybí ani vedlejší sortiment: artworky, hudba a bonusové oblečky pro Juliet. Prostě herně Lollipop Chainsaw moc nepřekvapí.
To už za zmínku víc stojí soubojový systém, který staví na silných a slabých úderech ve stylu No More Heroes. Juliet se musí vypořádat se žravými zombíky dvěma hlavními zbraněmi: motorovou pilou a svým atletickým tělem. Pom pomy (takové ty střapaté věci roztleskávaček) a akrobatickými pohyby si pěkně seřadíte stádečko k zombíků k sobě a následně je elegantně naporcujete motorovou pilou. Zpočátku vás to bude nutit primárně provádět nedobrovolnou chirurgii pilou, protože jinak živé mrtvé nezničíte, ale rozhodně nepodceňujte sílu pom pomů.
Souboje v Lollipop Chainsaw vypadají neskutečně elegantně, brutálně i sexy (aby ne, s tak krátkou sukýnkou...), nicméně na špičku žánru (Devil May Cry, Bayonetta) jim něco chybí. Na začátku je to hlavně malý počet komb, které si musíte docela draho nakupovat – pořádný masakr začne až po pár hodinách.
Od ucha k uchu
Po pravdě, bez svého ujetého humoru by Lollipop Chainsaw představovala sotva průměrnou řežbu, jenže právě ta bizarnost tu je a vystřeluje zážitek nad všechny ty vyleštěné, ale uniformě nudné válečně akce.
Bizarnost vystřeluje zážitek nad všechny ty vyleštěné, ale uniformě nudné válečně akce
Juliet je roztomile přitroublá puberťačka, ještě vtipnější je její přítel Nick. Tedy jeho hlava, která se celou dobu houpe hrdince u pasu a cedí vtipné hlášky (občas i pomůže).
Speciální kapitolou jsou samotní zombíci a hlavně bossové, kteří jsou stylizovaní podle různých hudebních žánrů – punková zombie, hippie zombie, metalový viking zombie… Všechno jsou to taková klišé, ale tvůrci se za ně nestydí.
Naopak si je ohýbají podle své potřeby. Občas se nějakým vtípkem netrefí, jindy jen kroutíte hlavou, jak je tohle mohlo napadnout, nicméně já jsem se po celou dobu hraní bavil, jak už dlouho ne.
Nad standardní akce hru vyzdvihuje i audiovizuální zpracování. Na grafice tedy je docela vidět, že tvůrci neměli zrovna rozpočet jak na Call of Duty (pravda, na něm to taky není vidět), nicméně to zdařile zakrývají cel-shade filtry a světelnými efekty. Pochvalu si zaslouží skvělý dabing postav a hlavně špičkově vybraný soundtrack, který kromě vlastní hudby zahrnuje i spoustu licencovaných písniček od umělců jako Skrillex, Dragonforce, Atari Teenage Riot, či Dead or Alive.
Lollipop Chainsaw má prostě styl. Pro hru mluví i fakt, že je o nějakou stovku levnější, než běžné konzolové hry. Pokud se vám tituly z produkce Grasshopper Manufacture líbí, berte. Je to herní béčko, ale neskutečně zábavné.