Mad Max je kult, který má kolem sebe doteď početnou základnu fanoušků. I značkou nepolíbení však přiběhli letos do kina na velkolepý návrat jménem Zběsilá jízda, který vrátil sérii zašlou slávu a vlastně nastolil akční laťku dalším letošním filmům. Proto jsme velmi netrpělivě vyhlíželi i herní projekt od schopných kluků ze studia Avalanche, kteří se pustili do sandboxového Maxe, jenž si bude půjčovat z licence, ale přitom jí nebude svazován. A jak to dopadlo? Inu, tak napůl.
Vzhůru do pustiny
Ujasněme si něco hned za začátku. Mad Max je velmi dobrá akce, která perfektně využívá licence a nabízí přitom dostatečnou volnost a vlastní pohled na věc. Bohužel jsme se nedočkali hry perfektní, a to především ze dvou hlavních důvodů, o kterých se dozvíte níže.
Prvním je samotný příběh, který je naprosto obyčejný, klišovitý a ničím nevybočující z řady. Max má svůj věrný vůz, dostatek paliva a odhodlání dostat se přes pláně pustoty někam dál, do světlé budoucnosti. Něco se ale zvrtne a náš hrdina je obrán o vše a nechán na pospas osudu v pustině. Nebyl by to však Max, kdyby nevyvázl živý a nestoupil na cestu pomsty. Nyní, za pomoci nových spojenců, je třeba získat nabušený vůz, pomstít se a splnit si to, k čemu jste šli od samého začátku.
Příběh měl být jedním z nosných pilířů hry, bohužel však jde „pouze“ o to, co jsme čekali
Jak tedy vidíte, příběh je zcela fádní a nenabízí žádné zajímavé zvraty, originální zápletky ani jiné osvěžení, které by hra právě zatraceně potřebovala. Příběh měl být jedním z nosných pilířů hry, bohužel však jde „pouze“ o to, co jsme čekali. Nic víc, nic míň.
Naštěstí další prvky již zapadají do atmosféry a značky skvěle. Max je borec, který pro tvrdé slovo nejde daleko a jeho chování i přístup k událostem je právě takový, jaký by měl být. Brutální, nekompromisní a cílevědomý. To se odráží nejen ve vztahu k ostatním, ale především bitkách, které jsou jako přes kopírák vypůjčeny ze série Batman Arkham s lehkou příměsí Shadow of Mordor. To hře rozhodně nemáme za zlé, systém je to velmi jednoduchý a propracovaný, Max ale navíc přidává do vínku jsou pověstnou brutalitu. Lámou se kosti, střílí se brokovnicí do ksichtu a hra se vůbec nebojí využít agresi post-apokalyptického světa, za což tleskáme.
Bohužel v bitkách chybí propracovanost a různorodost komb z her, ze kterých si Max půjčuje, což časem zamrzí, naštěstí se na to alespoň perfektně kouká. Navíc na pěsti a další osobní zbraně, na které narazíte, budete muset spoléhat jako nikdy, jelikož ze střelných zbraní třímá Max pouze brokovnici. A nábojů je sakra málo.Je vidět, že tvůrci chtěli vsadit hlavně na osobní střety tělo na tělo, nikoliv přestřelky.
Magnum Opus
To váš věrný ocelový oř, to už je jiná pohádka. Stěžejním bodem hry je Magnum Opus, vozidlo, které se snažíte postavit a po celou hru vylepšit do takové míry, abyste přežili dalekou cestu. Vůz je středem pozornosti celé hry, jelikož v něm strávíte většinu času. A musíme uznat, že zpracování vozidla, jeho ovladatelnost a celkové začlenění do hry bylo do puntíku promyšleno. Souboje ve vozech jsou agresivní, frenetické a vizuálně přitažlivé. Navíc postupně vůz vylepšujete, přidáváte rozličné zbraně (harpuna, výbušné tyče, plamenomety), takže vždy zkoušíte něco nového. Kéž by taková pozornost byla věnována i pěstním soubojům.
Vylepšovat můžete kromě svého vozu i Maxe samotného, od vzhledu a oblečení až po dodatečné zbraně, brnění a schopnosti. U tajemného poutníka si pak můžete dle nasbíraných bodů vylepšit některé oblasti jako výdrž, síla a jiné, takže nechybí ani lehký závan RPG.
Poušť, kam se podíváš
A co bude mít Max vůbec na práci? Mimo příběhových misí je vám k dispozici celý otevřený svět pustiny, rozdělený do několika oblastí. Mapa je to dostatečně velká a členitá, bohužel však strádá stejným nedostatkem jako většina post-apokalyptických her. Kvůli svému zasazení tu nenajdete moc různorodých prostředí a povětšinou budete civět do vyprahlé pouště. Vývojáři se snažili místa trochu oddělit, takže rozhodně počítejte s jinou barevnou paletou či trochu pozměněnými stavbami, ve své podstatě je to ale vše na jedno brdo.
Naštěstí je tu několik výrazných plusů. Nejen, že hra skvěle vystihuje atmosféru a výtvarný styl Šíleného Maxe, navíc dokáže uhranout samotným grafickým zpracováním. To je totiž výborné a především modely postav a západy slunce vám utkví v paměti. Když se pak přežene bouře, která je tu zcela nepředvídatelná, či vzduchem začne poletovat různé smetí, pak pochopíte sílu hry. Škoda, že obtížnost tu není nijak vysoká a pocit nebezpečí se tak velmi rychle vytrací s tím, jak Max nabírá na síle.
Po celé mapě jsou roztroušeny základny nepřátelských klanů, které můžete zabírat a celý svět je doslova napěchován rozličnými staveními
Druhým výrazným nedostatkem, o kterém jsme se zmínili na začátku recenze, je rozmanitost úkolů. Po celé mapě jsou roztroušeny základny nepřátelských klanů, které můžete zabírat, horkovzdušné balóny vám odemykají body rychlocestování a celý svět je doslova napěchován rozličnými staveními, vraky a dalšími zajímavými místy, které schovávají cenný loot a především součástky. Právě ty jsou hlavní měnou ve hře, za co kupujete vše v dosahu, takže se vyplatí prošmejdit každý kout mapy.
Problém je, že úkoly a mise jsou extrémně podobné a v zásadě po celou dobu jen někam jezdíte, někoho či něco hledáte, a pak se vracíte na místo určení. Rozhodně bychom uvítali zpestření v podobě stealth misí, nečekaných zvratů uprostřed questu či výletů do hororových území pustiny. Nic z toho vás ale nečeká, a to je obrovská škoda.
[gamebox Mad Max:28782]
Mad Max rozhodně není jen pro fanoušky předlohy a Šíleného Maxe. Pro ně jde o povinnost a konečně pořádné využití licence, která výsledný projekt nijak nesvazuje. Pro všechny ostatní jde o dobrou akční adventuru s otevřeným světem a post-apo tématikou, která silně sází na souboje ve vozech. Rozhodně není bez chyb, pestřejší paletu misí a různorodé prostředí bychom velmi uvítali, i tak jsme ale více než spokojeni.
PS: Zkuste si během jízdy pustit soundtrack z nového filmu a nebudete litovat.