Metal Gear Solid – co je to vlastně akční adventura?

Žánr: Akční adventure
Memory Card: 1 blok
Dual Shock: ano
Multiplayer: Ne
Výrobce: Konami
Distributor: Sony

Tak předně si musíme ujasnit, že akční adventure v tomto případě rozhodně neznamená žádnou Tomb Raiderovku, a ani nejde o klon typu Nightmare Creatures (utíkej, zabíjej a nepřehlédni dveře) nebo Soul Reaver (Lara převlečená za upíra). Jde o zcela revoluční odvětví žánru, o hru, díky které vznikl nový pojem: akční „stealth“ hra. Tímhle souslovím se myslí hra, která je sice o nošení pořádně nabušených zbraní, nicméně mnohem více se v ní vyplatí zneškodňovat protivníky bez výstřelu, případně jedním s tlumičem či v nejlepším případě se kolem protivníka prostě proplížit. Stejně si ale myslím, že popisovat styl MGS je víceméně zbytečnost, protože si nedovedu představit žádného alespoň částečně vnímajícího člověka, který by stejným dechem jako PS neřekl i MGS. Nejspíš jste tuhle hru už všichni hráli, hrajete a zbožňujete, takže se nebudu tvářit jako že chci něco odhalovat a raději se rovnou vrhnu na jednotlivé složky i hru jako celek.

Tak především je potřeba si říct, že snad doposud žádná hra nevyužívá tak rafinovaně a naplno svůj vlastní engine (což také něco vypovídá o jeho kvalitě, že). V roli tajného agenta Solid Snakea infiltrujete ještě tajnější americkou základnu, sloužící jako skladiště demontovaných jaderných hlavic a zároveň jako testovací středisko pro nové zbraně. Svoji postavu sledujete zezadu, ale je tady rozdíl oproti Tomb Raiderovi, spočívající v tom, že MGS má kameru umístěnou výš (pro nezbytný lepší přehled). To hlavní je však naprosto inovativní „pružnost“ kamery, což v praxi znamená, že obraz se velice často a neočekávaně naklání a mění úhly záběru, jak to doposud nebylo k vidění v žádné jiné hře. Abych to neprotahoval, práce kamery je jedním z nejefektivnějších aspektů hry a na poli videoher prostě nemá konkurenci. U filmů bychom ji možná našli, ale pouze u Matrixe nebo novějších filmů Johna Woo.

Další velice filmovou složkou je hudební a zvukový doprovod. Pokud jde o zvuky, jsou na slušné, řekl bych dnes již standardní úrovni. Hudba technicky také, nicméně na několika místech z tohoto průměru velice výrazně odbočí a dokáže vám, že nejen Final Fantasy má místo hudby orchestrální symfonii. Titulní song „The Best Is Yet To Come“ považuji za ten nejlepší, co byl doposud pro hru napsán.

Někdy touhle dobou už začíná být jasné, že hra MGS působí víceméně jako film. To je pravda a kromě tun filmových animací k tomu obrovskou měrou přispívá i absolutně bezkonkurenční dabing, který je na takové úrovni, že když hra poprvé vyšla s tímto ozvučením v angličtině, bylo rozhodnuto o jejím zpětném předělání pro Japonsko s tímto dabingem a japonskými titulky. Možná si teď říkáte, že nejde o natolik důležitý aspekt hry, ale věřte mi, že pokud si MGS zahrajete (dohrajete), už nikdy nezapomenete hlasy jeho aktérů.

A jak se to hraje? Kupodivu výborně. Hideo Kojima, tvůrce MGS, už má za sebou několik dílů této série na starších konzolách, a proto vybrousil jednotlivé herní aspekty do dokonalosti. Ačkoliv plížení se mezi několika náhodně se pohybujícími nepřáteli by mohlo znít jako pracná a frustrující záležitost, díky radaru a skvělému ovládání tomu tak rozhodně není. Navíc zábavu zvyšuje opravdu gigantický arzenál té nejpestřejší škály zbraní a fakt, že v každé části hry vás čeká něco nového, nová překážka, nový originální nápad.

Zmíněný vysloveně filmový ráz MGS pak doplňuje opravdu chytlavý a napínavý příběh, který také patří k tomu nejpropracovanějšímu, s čím jsem se u hry setkal. Dokonalé špiónské drama, o kterém by si mohly všechny thrillery včetně kompletní Bondovské série nechat jen zdát, se časem zvrhne do prudké akční horské dráhy, srovnatelné snad jen s filmovou Skálou, se stejně hlubokým humanistickým podtextem, jako měl např. Terminátor 2.

Pokud jsem vás ještě nenaladil na koupi PlayStationu a MGS, či pokud už snad PS máte a MGS ne, pak zřejmě nevládnete znalostí českého jazyka a potom nechápu, proč čtete tuto recenzi. A mimochodem, díky MGS jsem přesvědčil svoji přítelkyni, aby začala brát hry vážně – a to už něco znamená, věřte mi.