V dnešním článku, věnovaném tomuto fenoménu moderní kultury, se budeme do hloubky zabývat jedním z nejdůležitějších aspektů hry, kterým je umělá inteligence protivníků. Povíme si o tom, jak reagují na napadení konvenčními i poněkud originálnějšími metodami a jak vypadá jejich vzájemná spolupráce. Odhalíme i nějaká ta tajemství.
V dnešním článku, věnovaném tomuto fenoménu moderní kultury, se budeme do hloubky zabývat jedním z nejdůležitějších aspektů hry, kterým je umělá inteligence protivníků. Povíme si o tom, jak reagují na napadení konvenčními i poněkud originálnějšími metodami a jak vypadá jejich vzájemná spolupráce. Odhalíme i nějaká ta tajemství.
Jelikož se sám Metal Gear Solid 2 (dále jen MGS2) prezentuje jako „taktická špionážní akce“, spočívá většina vaší snahy v pokusech o vyhnutí se kontaktu s nepřáteli. Aby to byla zábava, musí tito disponovat určitým stupněm nevyzpytatelnosti, což je u počítačem řízené postavy vždy obtížné. Nepřátelé v MGS2 však dosahují maximální věrohodnosti za pomoci dvou stejně významných věcí: tou první jsou geniální scénáře jejich pohybu a chování, druhé potom dětinské detaily (kterými je hra proslulá), způsobující poněkud živější a bohatší projev dané postavy. Abych to vysvětlil, uvedu příklad. První bod zahrnuje hlídku na vysuté lávce, která je hodně dlouhá a komplikovaná (má několik pater, oddělených žebříky). Tato hlídka obchází pomalu po celé délce lávky (pokud se dostane na vyšší úroveň, prodlouží se její dohled), občas se zastaví a rozhlédne se na všechny strany a potom pokračuje dál. Vždy po nějaké době ohlásí do vysílačky, že je všechno v pořádku. V případě, že se hlídka neohlásí (to znamená, pokud jste ji uspali, zabili nebo uklouzla po výkalech mořských racků a spadla z lávky), nastupuje pátrací četa, která se přiřítí na místo minimálně ve třech lidech a bleskově, se zbraněmi připravenými k výstřelu, jej propátrá. Z tohoto důvodu není dost dobře možné hrát hru stylem „všechny zneškodním, všechno vyčistím“. Když se nad tím zamyslíte, je tohle všechno docela jednoduchý skript, nicméně jeho působivost je veliká.
Druhým bodem, souvisejícím s detaily, je například neuvěřitelně propracovaná animace všech pohybů vojáka, od samotné chůze až po výměnu zásobníku ve zbrani, uchopení vysílačky nebo zívání a protahování se (to poslední je tak reálné, že při pohledu na ospalého vojáka skutečně máte chuť jít sami spát, zvlášť, když vás hra popichuje sdělením, že už jste hráli dost dlouho). Jenže s těmi detaily je to ještě divočejší: pokud vás stráž uvidí, zahájí buďto palbu, nebo začne přivolávat posily (pokud rozstřelíte vysílačku v rukou nepřítele než začne volat, nic se nestane, jestliže už začal mluvit a zabili jste ho, ozve se z vysílačky podrážděné „no tak, co se stalo“ a následuje pátrací oddíl), či se vzdá, pokud jste získali moment překvapení výskokem ze stínu a podobně. Pokud na nepřítele míříte a on se vzdává, mění se jeho chování podle toho, kam mu míříte (citlivější partie znamenají větší nervozitu a cukání se). Absolutním vrcholem je pak reakce nepřítele, pokud na něj v okamžiku jeho vzdávání se namíříte protiletadlovou raketu Stinger – protivník začne řvát a pomočí se.
Samozřejmostí je reakce na zranění, odpovídající zraněnému místu (rychlejší uspání při zásahu šipkou blízko tepny, okamžitá smrt při ráně do hlavy nebo srdce). Je ovšem docela zážitek pozorovat protivníka s prostřelenou končetinou, jak stojí na jedné noze – vzhledem k úrovni animace postav. Vzácnější už je způsob rozlišení jednotlivých nepřátel. Jak možná víte, uspořádala Konami před vydáním MGS2 akci „Vaše jméno v MGS2“, jejímž cílem bylo získat údaje fanoušků hry, jako je jméno a krevní skupina. Tyto údaje pak byly využity na psí známky jednotlivých vojáků ve hře, které můžete sbírat a procházet.
Ještě k té detailnosti, navozující dojem reálnosti chování. Pokud protivníka držíte v šachu namířenou zbraní a ta je prázdná (nemáte ani jeden náboj) a stisknete spoušť, potom protivník začne jednat okamžitě, jak uslyší cvaknutí prázdné komory. Opět jde o jednoduchou věc z pohledu programátora, nicméně drobnosti tvoří velkolepé dílo. Všimněte si také vynikající interakce jednotlivých postav – pokud porazíte nepřítele v těsném prostoru, padne tak, že se skutečně složí podle aktuálních možností – to znamená, že v úzkém výklenku zůstane sedět, s pokrčenýma nohama, místo aby se natáhl „jak dlouhý, tak široký“, jako na otevřeném prostranství (přičemž tato poloha by v úzkém prostoru znamenala zmizení částí jeho těla do zdí, jako v tuctech jiných her). Stejně tak jen ztěží pozorujete nějaké kolize polygonů, když táhnete zneškodněné tělo pryč. Pokud jej táhnete za nohy, plandají ruce tak, jak mají a hlava může narážet a poskakovat na nerovné ploše. Dokonale jsou zpracované i situace, kdy jednoho protivníka svrhnete přes zábradlí a on spadne na druhého o úroveň níže (kterého tím omráčí).
Mimochodem, pokud postříkáte omráčenou stráž hasicím přístrojem, probudí se rychleji.
Také jsem se velice bavil, když jsem z úkrytu vystřelil na protivníka, který mne neviděl a on se pak otočil a začal nadávat kolegovi, aniž by spustil poplach a přivolal posily.
O chování stráží před nalezeným plakátem s vyobrazením krásné ženy již bylo psáno v povídání o hratelném demu (které je součástí hry ZOE), nicméně v plné verzi dostanete pro tyto účely pornografický časopis, který můžete nechat na zemi, aby protivníka odlákal a zaměstnal, nebo jej můžete držet a ukázat se mu – následuje reakce „uh, co to vidím“ a teprve posléze vyhlášení poplachu.
Celkově patří protivníci v MGS2 k tomu nejzábavnějšímu a nejpropracovanějšímu, co mohou současné hry nabídnout. Doufejme, že si z toho vezmou budoucí hry ponaučení a nepřátelé už nebudou jen nabíhat do vašich zaměřovačů s divokou palbou (něco načal už Half-Life, ale MGS2 je mnohem bohatší a zajímavější – na chování nepřátel). V případě MGS2 poskytují protivníci zábavu na dlouhé hodiny (zvláště pokud budete chtít získat všechny psí známky), aniž by udělali něco, čím by dali najevo svoji umělost (neplatí pro nejlehčí obtížnosti hry, kde mají velice omezený dohled).
Raději si na MGS2 nachystejte zásoby jídla a pití, protože hraní s nepřátelskými strážemi vás jen tak neomrzí.