Moto GP 3 – Nejlepší jízda na dvou kolech?

Multiplayer: ano
Paměťová karta: 42 KB
Analogové ovládání: všechna tlačítka
Vibrace: ano
Externí podpora: multitap
Výrobce: Namco
Vydavatel: SCEE
Orientační cena: 1 490 Kč
Homepage: www.playstation.com

Dokolečka dokola

Moto GP je ukázkovou hrou svého žánru; virtuální replikou skutečného závodního podniku, která se jako její předloha rok co rok vrací, aby přinesla víceméně totéž, jen v podání o něco nadupanějších strojů. Trojka v názvu tažného ptáka od Namca sice vypovídá o tom, že to s tím "rok co rok" ještě nebude tak horké, jako v případě zajetých formulkových sérií od EA či Sony, ale i bez toho výrazně pomrkává po očekávání potencionálních zájemců. Trojka je svým způsobem už sama o sobě určitou zárukou kvality (béčka se většinou třetích dílů nedožijí) a zároveň signálem o tom, co od hry s ní v názvu čekat. Víceméně to samé, co minule. Nejsme totiž v žánru, kde by se věci posouvaly jinak než postupnou, pomalou evolucí v několika málo dílčích věcech, v nichž evoluce něco dělat může.

 

A než na skromné "řádění" evoluce dojde řeč, nechme pro těch pár případných zájemců, nemajících s předchozími díly žádné zkušenosti, zanotovat už notně obehraný refrén série, potažmo celého žánru. Kostru celé hry jako obvykle tvoří šampionát královské kubatury "pětilitrů" (jiná kubatura tu opět chybí), v jehož rámci se podíváte postupně na všechny tratě, které jsou ve hře k mání. Ty jsou, stejně jako jezdci, motorky i stáje pochopitelně licencované a jejich součet dává dohromady už solidní číslo 15 (včetně Brněnského okruhu!), což je o něco málo víc než minule, ale pořád ještě není sbírka tratí v oficiální hře šampionátu kompletní, což je trochu škoda.

Struktura šampionátu samotného je rovněž víceméně klasická; po výchozím nastavení obtížnosti (tři úrovně), typu hraní (arkáda nebo simulace) a počtu kol už následuje známý kolotoč jednotlivých podniků, z nichž se každý skládá z jednoho dne volných jízd, kvalifikace a pochopitelně bodovaného závodu samotného. Prostě klasika, kterou není třeba dál rozebírat.

 

Mezi dalšími módy byste rovněž nějaké překvapení hledali jen těžko a z té okoukané nabídky v podobě voleb Time Trial, Arcade či Multiplayer (až pro čtyři hráče, žel bez podpory i.linku; přičemž ve dvou můžete absolvovat celý šampionát!) stojí za vypíchnutí jen režim "Challenges". Ten se, jako v minulém dílu, sestává z celé řady relativně (na daný typ hry) rozličných úkolů, ze jejichž splnění dostáváte nějaké ty bonusy (helmy, motorky...) a podporujete tak i svou ješitnost v tom, jak jste dobří. Čeká jich vás tu rovná stovka a každý má tři stupně obtížnosti, takže se tu dá na docela solidní dobu vytvrdnout. Poslední herní mód "Legends", v němž můžete "překvapivě" vyhrát pár legend seriálu Motot GP, sice za vypíchnutí nestojí (stejný jako minule, navíc je celkem nudný), ale zmínit ho musím.

Oral jsem, oral...

Tak, refrén máme za sebou a můžeme se konečně mrknout na ty nenápadné změny pod kapotou a na kapotě. S povděkem lze nejvíce kvitovat především opětné zkvalitnění už tak dost kvalitního jízdního modelu a především prohloubení simulační stránky hry. Díky zmíněné zlepšené fyzice jízdy, možnosti konečně jezdit z pohledu zpoza řidítek a především pak možnosti brzdit nezávisle přední i zadní brzdou je pocit z řízení "pětilitrů" velmi autentický. Autentický a zvládnutelný, protože plně analogové ovládání, na rozdíl od takového Riding Spirits, představuje takřka dokonalý kompromis mezi realističností a jednoduchostí. Na jednu stranu se s náklonem v zatáčkách nějak zvláště zatěžovat nemusíte, ale bez precizní práce s analogovým plynem se neobejdete. Výsledný pocit z jízdy, po zvládnutí základů, je tak vysoce uspokojivý.

 

Kapota vypadá stejně naleštěně jako vždycky, ale obdobně jako v reálu i zde platí, že pokud neznáte dobře loňský model, drobných a především "aerodynamických"změn na tom letošním si nejspíš nevšimnete. Celé je to o něco málo hladší, místy detailnější, ale především stále stejně skvěle vypadající, jako před rokem. Přičemž medvědí službu působivosti vizáže Moto GP 3 nadále dělá hlavně naprosto dokonalé snímkování (50 fps). A samozřejmě fantasticky vypadající replaye, které díky výborné práci kamery nemají daleko ke skutečným záběrům z televize.

 

Žel při zaorávání osvědčených sazenic do osvědčené půdy se i tentokrát Namcu připletl pod ruku nějaký ten plevel a tak nám ani letos nekvete jen pšenka. Hudba je nadále stejně šíleně průměrná a bezvýrazná jako minule a tudíž i stejně zbytečná (nota bene nejde-li zapnout jen pro replay, ale musíte ji buď poslouchat všude nebo nikde). Fyzikální model by, navzdory nepopiratelným kvalitám, potřeboval především v rámci kolizí trochu vyladit. Obzvláště ty pády při vyjetí mimo trať působí místy poněkud dost přehnaně. A nebylo by na škodu trochu více zapracovat na struktuře šampionátu. Přeci jenom ti, kdož neznají trať, by měli mít možnost trochu si na ní potrénovat. Jasně, jsou tu páteční volné tréninky, jenže během nich stačí párkrát spadnout (na nové trati při testování možností průjezdů žádný problém) a z ničehož nic tím pro vás trénink končí. Zničená motorka. Ovšem ukazatel poškození (a tudíž signál pro vás, co si můžete dovolit) nikde, což neplatí jen pro trénink, ale i kvalifikaci a závod. Na druhou stranu je pravda, že trénovat můžete v rámci "Arcade" módu, ale to je trochu nekoncepční.

Světlé stránky hry

oficiální licence na všechno perfektní ovládání velmi solidní jízdní model fantastické replaye režim "Chalenge"

Temné stránky hry

Mínusy: nic moc AI průměrný soundtrack stále je zastoupena jen nejsilnější kubatura

Zatím tedy víceméně mrňavý plevel. Poněkud více ovšem povyrostl, pro Namco typický, ale šíleně zastaralý, model závodění, kdy prostě jako v Ridge Racerovi dojíždíte pravidelně kousek po kousku celé závodní pole. Ti, kteří v kvalifikaci jezdí jako bozi a vy jen horko těžko překonáváte čas alespoň toho posledního, jsou v závodě samotném poměrně velcí žabaři. Znají jen svou stopu, na vzájemné souboje kašlou a na rovinkách (nikoliv při dobržďování!) jsou pravidelně pomalejší než vy. Prostě inteligence moc nepobrali a tak před vás Namco místo osobních soubojů se soupeři staví spíše souboj s celým pelotonem. Neříkám, že to místy nepotěší, ale právě tahle oblast mohla a měla být "zoraná" mnohem víc.

Třikrát a dost?

Evoluce nám tak po relativně krátkém zažívacím cyklu vyplivla poměrně očekávatelný výsledek. Vysoce kvalitní a profesionálně odvedený kus práce, který ovšem bezesporu ustojí ještě několikeré projití jejím zažívacím traktem. Moto GP 3 si svou skupinku fandů určitě najde a tak není sebemenší důvod, proč by si v Namcu měli říkat třikrát a dost. Prostor k dalšímu zušlechťování pomocí orání a hnojení tu není malý, tak proč ne (už jen kvůli on-line podpoře rozhodně ano:)). Proč nadále nezlepšovat něco, co je na PS2 nejlepší jízdou na dvou kolech a společně s Moto GP od Climaxu na Xboxu tvoří v současnosti celkově to nejlepší, co může viditelně omezený subžánr s dvoukolkami v hlavní roli FANOUŠKŮM nabídnout.

Grafika: 8/10
Hudba: 5/10
Zvuky: 8/10
Hratelnost: 8/10

Slovní hodnocení: Pokud si toužíte se svou PS2 hrát na Valentina Rossiho, nemáte lepší a vlastně ani jinou volbu. Nemáte-li už Moto GP2:). Vy ostatní si Moto GP 3 zařaďte do seznamu "další, co mě nemusí zajímat".

Celkem: 8/10