My Hero One's Justice 2: hledání symbolu míru | Recenze

Za poslední roky se k nám dostává stále více herních adaptací úspěšných japonských manga a anime sérií. Z poslední doby to byl například Dragon Ball Z: Kakarot, nový díl One Piece: Pirate Warriors nebo Jump Force. Nejedná se ale jen o legendární značky, které jsou na trhu dlouhé desítky let. Jedním z nováčků je série Boku no Hero Academia, ze které My Hero One‘s Justice vychází.

Podobně jako například v Narutově sérii Ultimate Ninja Storm se jedná o bojovku v podobném slova smyslu. Pohybujete ve 3D prostředí a každá z hratelných postav má odlišné útoky. V některých arénách se můžete i probourat do dalších prostor, pokud se vám povede protivníka odpálit do toho správného místo.

Když útočíte nebo naopak dostáváte poškození, naplňuje se vám ukazatel PLUS ULTRA. Má celkem 3 stupně, přičemž jeden spotřebuje základní kombo útok. Na speciální útok už jsou potřeba dva a jeho provedení není tak jednoduché. Sice stačí stisknout dvojici tlačítek, ale je velmi jednoduché se jim vyhnout. Proto je potřeba všechno dobře načasovat. Také samozřejmě záleží za koho hrajete a proti komu stojíte.

Výběr pro všechny

Zahrajete si za více než 30 postav. Pokud znáte příběh z mangy nebo anime, nebudete se tady ztrácet. Všechny postavy se totiž v dějové lince už objevili v obou případech. V soupisce najdete valnou většinu žáků třídy 1-A a hrdinů, kteří měli co do činění s událostmi prvních 4 anime sérií. Nechybí tedy například trojice nejlepších žáků akademie nebo sám Allmight.

Po stránce příběhu hra začíná se ságou jakuzy, kdy mají naši hlavní představitelé zachránit malou Eri z rukou mafiánského bose Overhaula. Symbol míru tedy už padl a momentálně je hrdinou číslo jedna Endeavor, za kterého si také můžete zahrát. V případě, že děj už znáte, slouží zdejší Story mód jako menší rekapitulace. Neznalým hráčům toho ale moc neřekne.

Vyprávění probíhá jen skrz komiksové bubliny, které doprovází dabing postav. Samozřejmě často dochází na souboje, ale v mnoha případech je tam očividně vývojáři nacpali jen proto, aby hráč stále jen neseděl a nekoukal na mírně rozpohybované obrázky. Postavy se do sebe totiž pouští naprosto bez důvodně a do příběhu to vůbec nezapadá a některé kapitoly jsou jen o tom, že sledujete dialog. Story mód působí spíše tak, že byl udělaný jen proto, aby si vývojáři mohli odškrtnout, že ho mají. V tomhle výše zmiňovaný Naruto rozhodně vede.

Naštěstí to ale není vše, co se obsahu týče. Hned další položka v menu je Mission mód, ve kterém vedete svoji vlastní hrdinskou agenturu. Zprvu máte k dispozici jen pár hrdinů se základními atributy. Plněním misí je můžete vylepšovat, dokupovat další za vydělané peníze a získat další vylepšení, která vám pomohou v boji.

Občas jsou mise i docela náročné. V rámci jedné z nich totiž dochází na více soubojů a vaše zdraví se mezi každým z nich nedoplňuje. Nejlepší strategií tedy je nenechat protivníka, aby se vůbec pohnul a co nejrychleji ho vyřídit.

Do bojů každopádně nevstupujete sami. Tady si opět tvůrci vypůjčili mechaniku z Narutovy Ultimate Ninja Storm série. Můžete si zvolit ještě dvojici pomocníků, které povoláváte do boje, pokud je jejich ukazatel dostatečně nabitý. K tomu vám asistují i u nejsilnější verze speciálního útoku, který spotřebuje 3 stupně PLUS ULTRA. Při správném složení týmu se vám pak přehraje i speciální animace.

Příběh unaví, souboje zabaví

Další herní mód už jsou pak variace na volné souboje. Arcade funguje na podobném principu jako věže z Mortal Kombatu, kdy je před vás postavena řada protivníků a jednoho po druhém je potřeba zrubat. Ve Free battle pak máte naprostou volnost a je vhodný pro hraní ve dvou na jedné konzoli. Samozřejmě nechybí ani trénink, ve kterém se v klidu můžete naučit pohyby každé hratelné postavy.

I když to může znít tak, že je obsahu hodně, opak je pravdou. Můžete strávit desítky hodin odemykáním všech věcí, ale stále jen bezhlavě mlátíte další a další postavičky. Naříkám, že by to tak v ostatních bojovkách nebylo, ale tady je to stále to samé dokola bez ohledu na to, jaký herní režim zvolíte. 

Pokud od toho chcete jít seriózněji, pusťte se do online multiplayeru. Kromě klasických zápasů jsou k dispozici i rankedy, ve kterých poměřujete vaše bojové umění s hráči z celého světa. Bohužel se ale někdy stane, že se některý z hráčů odpojí a lagování během boje také není nic příjemného.

Za všechny zmiňované činnosti si odemykáte nejrůznější předměty a obleky pro každou z postav. V tomhle ohledu je nutné uznat, že vývojáři rozhodně netroškařili. Není žádnou výjimkou, že jeden hrdina má 10 obleků, které k tomu ještě můžete upravovat několika druhy doplňků. Většina žáků tak má k dispozici třeba jejich hrdinský oblek i školní uniformu. Jen je trochu škoda, že i když se některé obleky prezentují jako úplně odlišné, jsou změněny jen jejich barvy. Pak trochu zamrzí, že po odemčení nového jste dostali to samé v bledě modrém.

Alespoň, že na pohled to všechno vypadá velmi dobře. Oproti anime hrám, které vycházely na minulých generacích, je vidět, že si na grafické stránce dávají japonská studia mnohem více záležet. Animace už nejsou kostrbaté a efekty v soubojích pěkně zapadají do celkové stylizace značky Boku no Hero Academia.

To stejné platí i pro optimalizaci. Na PlayStationu 4 hra běží naprosto bez problému. Také ani není důvod, proč by neměla. Anime stylizace přeci jen nepatří mezi ty nejnáročnější na výkon. Jen si vývojáři mohli odpustit neustálé načítání. Ať už chcete udělat cokoliv, vždy vás alespoň na pár vteřin čeká černá obrazovka s tancující čibi postavičkou. 

Druhý díl My Hero One‘s Justice je dobrou bojovkou, jen je zkrátka určená jen pro fanoušky mangy nebo anime. Pokud ani jednu z forem předlohy hráč nezná, hra mu nic moc nenabídne a stane se tou nejprůměrnější bojovkou. V tomhle ohledu žánr bojových her nabízí mnohem lepší kandidáty.