NBA 2K Playgrounds 2: a zase vedle! (recenze)

Jak můžete poznat z číslovky v názvu, tohle je druhý pokus studia Saber Interactive přinést na PC a konzole basketball v ne úplně tradičním podání. Zatímco ostatní studia, která pracují na sportovních hrách, se s každým dalším ročníkem snaží čím dál více přiblížit realitě, NBA Playgrounds na to jdou přesně obráceně. Arkádová hratelnost je to, co by vás k tomuto titulu mělo nalákat. Podobně to vypadalo i při oznámení prvního dílu. Jak už ale nyní dobře víme, nedopadl vůbec dobře v recenzích a ani mezi hráči se nedočkal moc velké popularity. Zkrátka se z něj stala jedna velká nevyužitá šance. S druhým dílem jsem měl za to, že do toho vývojáři pořádně šlápnou a z problémů prvního dílu se poučí. Bohužel to úplně nevyšlo. 

Než se vrhneme na problémy hry, tak se pojďme podívat na pozitiva. Když si k NBA 2K Playgrounds 2 sednete poprvé, během chvíle přijde pocit, že máte vše pod kontrolou. Ovládání je jednoduché, hra je rychlá tak akorát, abyste se v ní neztráceli a po pár hrách už na hřišti předvádíte jeden tríček za druhým. Na složitější parádičky sice budete muset trošku potrénovat, ale pokud vezmu pouze hratelnost jako takovou, nemám k ní žádné výhrady. Přesně tohle bych od arkádového basketballu očekával. Vývojáři si ale sami sobě naházeli tolik klacků, že problémy těžce převažují nad pozitivy.  

Hratelnost je svižná a zábavná. Bohužel ne bez problémů.

Jedním z největších problémů, které s tímto titulem mám, je, že nezáleží na tom, jak hrajete, ale hlavně za koho hrajete. NBA 2K Playgrounds 2 obsahuje licencované hráče a týmy z obou konferencí, takže pokud ligu sledujete, jistě tady svého oblíbence najdete. Raději, než na jména byste ale měli koukat na statistiky. Rozdíly mezi jednotlivými hráči jsou tady totiž obrovské. Můžete hodit dokonale na koš, ale pokud má zrovna vaše postavička menší skill v hodu, tak má menší šanci na skórování. Možná si říkáte, že přeci není nic neobvyklého na tom, že jsou mezi hráči rozdíly ve schopnostech. Tady to ale může vypadá i tak, že s jedním hráčem máte 40% šanci na bod, zatímco s jiným vystřelíte na 80 %. Každý hráč sice ještě má vlastní level, který se hraním zvyšuje, ale statistiky moc rychle nerostou, takže se stále vyplatí poohlédnout se po někom lepším.  Můžete se snažit, jak chcete, ale během zápasu to nijak neovlivníte. Nakonec váš osud rozhodne procentuální šance.  

Nejhorší jsou momenty ve hře, kdy sami běžíte na koš, obranu jste nechali za zády, nikdo neblokuje. Krásně si vyskočíte a připravujete se na parádní dunk se zhoupnutím na obruči. Ani tak jasný koš ale nedáte, a to jen a jen z toho důvodu, že jste na úspěch měli jen 70% šanci a zrovna vám štěstí nepřálo. Chápu, že nikdy nemůžete mít jistotu, že míč do koše skutečně spadne, ale v takových podmínkách nad tím opravdu zůstává rozum stát.  

Arény jsou opravdu pestré a skvěle odpovídají arkádové nátuře hry.

Prvky, které jsem popsal v předchozím odstavci stále nejsou nic strašného. Řekli byste si, že si co nejdříve seženete lepší hráče, abyste měli větší šanci na vítězství. Dostat se k nim ale není vůbec snadné. Tady přichází neslavná politika mikrotransakcí a lootboxů, které dle mého NBA 2K Playground 2 naprosto zabíjejí. Nové hráče tady dostáváte z balíčků karet, a i když jich pár dostanete na začátku hry, ke kompletaci soupisky všech týmů stále zbývá zdlouhavá cesta. Sice si můžete specificky koupit hráče, kterého chcete, ale budete na něj šetřit nesmyslně dlouho. To samé se týká i dalších balíčků. V těch nejlevnějších najdete jen slabé hráče, ale na ty dražší s dobrými hráči budete opět dlouho šetřit. Samozřejmě nesmí chybět druhá měna, kterou můžete získat za reálné peníze a za ni si pak nakoupit speciální balíčky.  

Z balíčků ale nemusíte dostat pouze hráče. Každou postavičku si totiž můžete převléct do několika druhů oblečení, které opět získáte jen skrze otevírání balíčků. A pokud máte zrovna smůlu, místo hráče dostanete jen pár penízků.  

Mikrotransakce nechybí ani zde a jsou stejně ubíjející, jak čekáte.

Pokud se do hry chystáte sami, připravíte se o pořádnou porci zábavy. Celkově je hra hlavně o multiplayeru. Hraje se 2 vs 2 a můžete hrát jak s dalšími třemi kamarády, tak i s umělou inteligencí. Samozřejmě nechybí ani online multiplayer. Můžete dokonce hrát i kompetitivní zápasy a poměřit síly s ostatními hráči v celosvětovém žebříčku. Krom klasických zápasů a online hraní je tady i NBA Season. Od té ale nečekejte žádné zázraky. Příběhové módy, které do sportovních her před pár lety přibyly jako velká novinka, tady nenajdete. Je to zkrátka jeden zápas za druhým. I tady můžete hrát v týmů s dalším hráčem, nebo vám pomůže umělá inteligence.  

Krom toho je tu ještě mód, kde trénujete házení trojek. Tady záleží na tom, jestli stisknete tlačítko v tu pravou chvíli. Opět ale záleží hlavně na tom, jaký hráč je zrovna na place. S některými hráči můžete stisknout tlačítko v tu nepřesnější chvíli, ale ani tak se nepřehoupnete přes 40% šanci na skórování. A to je vše. Od druhého dílu jsem také čekal, že vývojáři potenciál hry využijí mnohem více. Nejen svojí hratelností, ale i stylizací vybízí k tomu, že byste si v ní mohli zahrát nějaké šílenější módy. Nic takového ale bohužel nepřišlo.