Kapitoly článku:
Nová konzole Nintendo Wii U není nic pro hardcore techno geeky. Výkon je zhruba na úrovni Xboxu 360 a Playstationu 3, displej na ovladači je jen rezistivní a nezvládá multitouch a moc multimediiálních možností Wii U taky nemá. Nintendo nedělalo totiž žádné multimediální domácí centrum, Nintendo vytvořilo herní konzoli. Takovou, která vám díky unikátnímu ovladači nabídne herní zážitek, který si nikde jinde nevychutnáte. Není to o výkonu, je to o hrách. V tomto ohledu tedy záleží na budoucnosti, co přinese, ovšem už teď si jsem po otestování možností a ochutnání prvních her jistý v tom, že potenciál má Wii U obrovský.

Malá a lesklá krabička
Nintendo při ohlášení Wii U na loňské E3 zcela ignorovalo samotnou konzoli a ostatně i v průběhu prezentací Wii U byla vždy někde upozaděna.
Nintendo nedělalo žádné multimediální domácí centrum, Nintendo vytvořilo herní konzoli
Je to docela škoda, protože na pohled se jedná o tvarově jednoduchou, ale sympaticky malou škatuli. S rozměry 267x172x45 mm je jen o něco větší než Wii (215x157x44 mm) a je výrazně menší než oba současní konkurenti – to mám na mysli Xbox 360 Slim a Playstation 3 Ultra Slim (či jak se té aktuální revizi říká).

Pravda, srovnání s PS3 není fér, protože Wii U pohání externí napájecí zdroj, který je zhruba o čtvrtinu větší než u Wii (X360 Slim má adaptér větší). I tak mě kompaktní rozměry při prvním seznámení s konzolí mile překvapily. Když už jsem u toho, Nintendo vsadilo na lesklé plasty, na kterých je vidět hned každý otisk prstu a prach. Rozhodně to tedy platí pro černou variantu, kterou mám k dispozici. Na druhou stranu, konzole není handheld a asi nebudete mít moc potřebu na ni šahat. Horší je to u ovladače, který pokrývá na horní straně ten samý plast, ale k tomu později.

Konzole je tentokrát primárně určena k horizontálnímu položení – odpovídají tomu popisy a logo. Pokud však chcete, není problém si Wii U postavit vertikálně, protože balení Premium verze obsahuje dvojici plastových stojánků. Na spodní straně Wii U najdete dva plastové výstupky, kam stojánky patří.

Čelní strana Wii U je velmi podobná Wii. Najdete tu slot-in mechaniku na nová speciální 12cm média, na které se prý vejde až 25 GB dat. Mechaniku doplňuje tlačítko na zapnutí přístroje a druhé na vysunutí disku z mechaniky. Obě doplňují stavové LEDKy. Červená/modrá indikuje zapnutí Wii U a bílá zase značí, že je v mechanice disk. LEDky svítí poměrně intenzivně, ale jsou alespoň dostatečně malé.
Na čelní straně je i červené tlačítko pro synchronizaci ovladačů. U Wii bylo schované pod krytkou, tentokrát tam najdete dvojici USB 2.0 konektorů a slot na SD kartu. Další dvojice USB konektorů je na zadní straně Wii U, kde ji doplňuje HDMI výstup, AV Multi výstup (stejný jak u Wii), konektor pro napájení, další pro Sesnsor Bar a to je vše.

O chlazení se starají průduchy na zadní a boční straně přístroje, vzadu se ukrývá 4cm aktivní větrák. Ten se točí ve vyšších otáčkách, takže je v tichu slyšet šumění. Poměrně hlasitě "vrká" i mechanika při načítání. Ani jedno však nečiní problém při hraní, což se nedalo říct o původním Xboxu 360 a i PS3 dokázala občas při zatížení roztočit větrák až otravně hlasitě.
Tajemné vnitřnosti
Nintendo si poměrně úzkostlivě chrání konkrétní hardwarové specifikace, takže oficiálně víme jen to, že uvnitř se ukrývá tříjádrový procesor IBM PowerPC 750, AMD Radeon GPU a 2 GB RAM, přičemž 1 GB je rezervován pro operační systém. Nedávno se objevilo tvrzení, že CPU, běží na 1,24 GHz a GPU na 550 MHz, ale nejedná se o potvrzená čísla. Ostatně na herním webu jsou nám poměrně ukradená. Wii U dokáže nabídnout obraz až v rozlišení 1080p, přičemž testované launchové hry se dají vizuální kvalitou přirovnat k tomu, co nabízí X360 a PS3.

Pokud vám na grafice záleží, může to být kardinální problém a důvod, proč si novou konzoli nepořídit. Ovšem jak ukázal úspěch NDS i Wii, asi až tak zásadní překážku grafika nepředstavuje. Důležité jsou samotné hry a tam se musí potenciál teprve ukázat. Díky hlavnímu lákadlu, ovladači jménem GamePad, je vysoký.

Uvnitř Wii U se ještě schovává Wi-Fi modul a interní flash paměť. U Basic verze se jedná o 8 GB, u Premium je to 32 GB. Zdá se, že je paměť však poměrně pomalá, protože instalace 1 GB dat (demo Fifa 13) trvala kolem 9 minut. I když možná je to softwarový problém, těžko říct.
GamePad – staré jméno, nové triky
Tablet zkřížený s klasickým joypaden, neboli GamePad. Jde o placku s rozměry 260x135x23 mm (na nejužším místě), která na první pohled zaujme rozměrným displejem. Má uhlopříčku 15,7 cm, rozlišení 854×480, poměr stran 16:9 a jemnost 158 ppi. Displej je rezistivní, nemá multitouch a dá se ovládat prsty či stylusem ukrytým v horní části ovladače. Žádný hi-tech to není, ale obraz je čistý, barvy věrné a dotyky fungují dle předpokladu.

Displej doplňují klasické ovládací prvky – 2 analogové páčky (nejsou v osmiúhelníkovém výřezu, chvála!), 4 akční tlačítka v klasickém Nintendo rozložení (A,B,X,Y), systémová tlačítka + a – (v podstatě Start a Select). Pochopitelně nechybí ani kvalitní nedělený d-pad.
GamePad je velmi příjemně ergonomicky tvarovaný a skvěle se drží
Zdvih tlačítek je vyšší, stisk měkký a příjemný. Menší zdvih mají tlačítka R, L, ZR a ZL, tedy ta ovládaná ukazováčky a prostředníčky. Nemilým překvapením je fakt, že triggery jsou pouze digitální, což může být problém u některých her (hlavně závodních).

Pod displejem je velké kulaté Home tlačítko, které vás vrátí do menu a zabliká, když dostanete zprávu. Funkci tlačítka Power asi netřeba vysvětlovat, zajímavější je TV – po jeho stisknutí se na displeji objeví jednoduchý ovladač k televizi, který bez problémů funguje i při vypnuté konzoli. Dobrá vychytávka.