Opičí ostrov pod hladinou?

Počátkem devadesátých let nastaly kresleným adventurám zlaté časy. Tenkrát se ještě nejednalo o žádné vysokorozpočtové projekty, důležité byly dobré nápady a z nich plynoucí kvalitní zábava. Během krátké doby se na herním trhu vyprofilovaly dvě nejvýznamnější společnosti produkující tento žánr - Sierra-on-line a dnešní Lucas Arts (tenkrát ještě LucasFilm). A právě tehdy vyrukoval LucasFilm s pilotním dílem ze své nejúspěšnější adventurní série - Tajemstvím opičího ostrova, po roce následovaný LeChuckovou pomstou. První dvě opičárny se nesly v klasickém duchu point'n'click adventur - zkrátka jste šmejdili kurzorem po obrazovce a hledali, co by se dalo vzít-použít-zkombinovat-zničit. A že to nebyla bezduchá zábava pro nějaké ořezávátka může potvrdit většina starších a pokročilých hráčů. Pokračování třetí - Prokletí Opičího ostrova - už vypadalo trochu jak od Disneyho, ale pořád si dokázalo zachovat půvab předchozích dvou dílů, plus stejnou porci opravdu vtipných dialogů a kvalitních puzzlů. Sérii Monkey Islandů bude už navždy náležet čestné místo v galerii herní slávy. Nemusím tedy asi nikomu dlouze vysvětlovat, jak moc jsem se těšil na čtvrté pokračování, nazvané Útěk z Opičího ostrova. Navnazený haldami shlédnutých screenshotů spouštím demo a příběh se nám rozjíždí… Jenže co to? Trojrozměrné postavičky zasazené do předrenderovaného prostředí působí jaksi uměle, animace jsou často velmi nepřirozené, dokonce ani pozadí exteriérů už není tak detailní jako dřív. Úplná katastrofa ale přichází, když poprvé přebíráte ovládání Guybrushe do svých rukou. Myš můžete zahodit, protože ji náš hrdina zcela ignoruje. Zbývá joystick a klávesnice. Toporné ovládání prostřednictvím cirka patnácti kláves vyvede z míry nejednoho flegmatika, nicméně to pořád není důvod k zatracení hry. Poutavý příběh může ještě všechno zachránit.

Jak se tedy věci mají tentokrát? Na konci třetího dílu náš bukanýr-amatér Guybrush Threepwood sprovodí ze světa ducha zlého piráta LeChucka (jako ostatně pokaždé) a spokojeně odjíždí se svou novomanželkou Elaine na líbánky. Escape from Monkey Island začíná jejich návratem na Melee Island. Na ostrově se toho od jejich odjezdu hodně změnilo. Guvernérka Elaine byla prohlášena za mrtvou a za jejího nástupce se vydává záhadný Charles L. Charles. K dovršení všeho se jejich sídlo pokouší na příkaz města zdemolovat podivné individuum s katapultem. Prekérní situace, není-liž pravda ? Nebojte se, na její vyřešení vám postačí pár minut.

Ano, demo je bohužel příliš krátké na to, abych si troufl hodnotit scénář, ovšem jednu věc z něj vypozorovat lze. Obsah dialogů a úroveň hádanek. A zdá se, že i tady šla kvalita dolů. Vím, bláznivé úkoly a ztřeštěné výměny názorů provázejí Opičí ostrovy od počátku, ale ne v takovéhle infantilní podobě. Celé to vyznívá asi tak, jako by někdo vydával pořad Tele-tele za nástupce České sody. Je tady sice ono důvěrně známé prostředí z Monkey Islandů, nechybí dokonce ani staří kumpáni z předchozích dobrodružství. Chybí ale něco jiného. Atmosféra.

Teď je asi ten pravý čas říct, že Lucas Arts nevydali jedno, ale hned tři dema na EFMI. Maximální instalace (120 MB) obsahuje intro, hudbu a namluvené dialogy, v typické instalaci (60 MB) chybí intro a minimální instalace (30 MB) musela vzít zavděk pouze hudebním doprovodem. Recenzované demo je odehráno z minimální instalace. Asi si řeknete - jak může posuzovat atmosféru, když neviděl intro a neslyšel dabing ? Můžu. Na atmosféru hry mají audiovizulální efekty bezpochyby velký vliv. Dokážu si představit, že intro je dokonale vyrenderované a postavičky skvěle namluvené. K čemu ale to všechno, když hra samotná je… jak jen to říct… - taková unylá, až skoro nudná. Nechci teď nikoho unavovat nářky, že starý dobrý Secret of Monkey Island zabíral čtyři diskety, žádné velké intro ani namluvené dialogy se nekonaly, a přesto od prvního okamžiku chytil a nepustil. Chápu, že vývoj zastavit nelze a hru je časem potřeba obléct do nového slušivějšího kabátu. To se nakonec stalo už v předchozím díle (Curse of Monkey Island), který oproti prvním dvěma disponoval fantasticky animovanou SVGA grafikou a výborným ozvučením s brilantním dabingem. Co se mi tenkrát hlavně zpočátku moc nelíbilo, bylo přepracované ovládání, ale nakonec jsem musel uznat, že lišta plná textových příkazů a ikon, zabírající celou spodní třetinu obrazovky, už vyšla z módy v době svého vzniku, takže přechod k interface ala Sierra-on-line (interaktivní kurzor + výběr akcí pravým tlačítkem myši) rozhodně nebyl na škodu. Jestli budu časem stejně smýšlet i o současném ovládání, ví jen pánbůh. Teď vím jistě jen jedno - že plnou verzi Escape from Monkey Island budu očekávat ne s nekritickým nadšením, ale s pochybnostmi a nedůvěrou. Jenom z úcty k předchozím dílům a dlouholeté tradici Lucas Artu si nedovolím zatratit Útěk z Opičího ostrova předem.