Outlive – vydařený klon Starcrafu

Žánr: strategie
Minimum: Pentium 166 MHz, 32 MB RAM, 400 MB HDD, 4x CD-ROM, 2 MB VGA, DirectX 7.0, Windows 95/98/ME
Doporučeno: Pentium II 300 MHz, 128 MB RAM, 600 MB HD, 16x CD-ROM, 8 MB VGA, DirectX 7.0, Windows 95/98/ME
3D: ne
Multiplayer: ano
Jazyk: angličtina
Domovská stránka: http://www.talonsoft.com/outlive/, http://www.continuum.com.br/htms/outlive.htm.
Výrobce: Continuum Entertainment (http://www.continuum.com.br/).
Distributor: Take 2 Interactive (http://www.take2games.net/), TalonSoft (http://www.talonsoft.com/).

Je možné, aby kopie byla lepší než originál? Je možné, aby neznámá firmička svou prvotinou překonala opěvovanou perlu od Blizzardu, byť tři roky starou? Jakkoli se to zdá nepravděpodobné, je tomu tak. Outlive není jen bezduchou kopií Starcraftu, ale výbornou hrou, které kromě originality nic podstatného neschází.

První pohled bývá tím nejlepším a nejsprávnějším. Aspoň se to tvrdí o lidech, o hledání řešení problémů a jistě i u spousty dalších věcí. Na hodnocení her však první pohled většinou není ten správný a rozhodně se vyplatí vyslat také pohled druhý a třetí, popř. ještě další.

Velmi dobře je to vidět i u hry Outlive. Podobnost se Starcraftem je tak zřejmá a na první pohled viditelná, že mnohý hráč (recenzenta nevyjímaje) odběhne zkontrolovat kalendář, jestli se působením nějaké záhadné časové smyčky neocitnul v roce 1998. Poté si protře oči a znovu zkontroluje nápis na obrazovce, CD i obalu hry. Ne, opravdu tam není napsáno Starcraft, ale Outlive…

„No to je jasné!“, vykřikne potom. „Další datadisk ke Starcraftu, že o tom nic nevím?“ Nicméně i tento spásný nápad se posléze ukazuje nesprávným. Ne, nejedná se o žádný datadisk, ale o plnohodnotnou hru, které nemá se Starcraftem nic společného (samozřejmě kromě základního principu, podobného příběhu, prakticky stejného vzhledu, obdobných jednotek, prostředí atd.). A dokonce ji ani nemá na svědomí Blizzard, ale doposud neznámá brazilská firmička Continuum Entertainment, jejíž je Outlive prvotinou.

„Ale docela se vytáhli, kluci jedni brazilští…“, řekne si náš hráč poté, co se ponoří do hry, seznámí se s příběhem i ovládáním a začne odhalovat všechna vylepšení a dobré nápady, jimiž je Outlive doslova prošpikován. Na Starcraft během chvilky zapomene, Outlive jej tak vtáhne do hry, že docela zapomene na své předsevzetí, že hloupé kopie úspěšných her již nikdy hrát nebude. A udělá dobře…

Outlive totiž není pouze prostoduchý klon Starcraftu, jak se vám váš první pohled pokouší tvrdit. Je to výborná real-timová strategie se sci-fi prostředím, slušnou grafikou a spoustou vylepšení, ale především s výbornou hratelností. Většinu vylepšení jste již určitě někde viděli, ale teprve v Outlive jsou všechna pohromadě a spolu výrazně vylepšují klasický koncept real-timových strategií. Zdá se, že konkurence bude mít co dělat, aby Outlive překonala… Ale vezměme to popořadě.

Zápletka, prezentovaná úvodním intrem a doplňovaná brífinky před misemi (včetně několika vložených renderovaných filmových sekvencí), je klasická a mírně obehraná. V nedaleké budoucnosti (kolem roku 2035) jsou nerostné suroviny na Zemi vyčerpané, nadnárodní korporace ovládají většinu planety a kromě bujícího terorismu hrozí i přelidnění. Světová rada se rozhodne k zásadnímu kroku – přesunutí těžby surovin do vesmíru, konkrétně na Titan, největší měsíc Saturnu. Tak vznikl vesmírný program Outlive, na jehož úspěchu závisí budoucnost lidstva. V drsných podmínkách však mohou přežít pouze speciální roboti, popř. geneticky upravení lidé. Do toho všeho přichází útok největší a nejmocnější teroristické organizace, Armády svobody…

Přestože v Outlive můžete hrát pouze za dvě strany (lidi a roboti), nabízejí se hned tři tažení – třetí je kombinovaná (k dispozici máte jednotky i budovy obou stran). Celkově je ve hře (včetně tajných misí) necelých 40 misí, přičemž autoři doporučují hrát jednotlivá tažení postupně – lépe si tak vychutnáte celý příběh plný dějových zvratů. Nesmíme zapomenout ani na pěkně provedený tutorial, který začátečníky seznámí se základními principy hry a s ovládáním.

Kromě hlavní linie misí pro jednoho hráče je zde dnes již standardní skirmish a multiplayer pro všechny možné varianty (přímé propojení kabelem, modem, LAN přes IPX a Internet přes TCP/IP, maximálně 16 hráčů). Zajímavou možností je kooperativní spolupráce dvou hráčů v rámci celé kampaně. Nechybí ani praktický a jednoduše pochopitelný editor vlastních misí. Kvalita multiplayerových map je trošku kolísavá, kromě výborně navržených map zde naleznete i mírně podprůměrné. Perličkou jsou tři speciální mapy – no řekněte, zahráli jste si již v nějaké real-timové strategii klasického Pacmana?

Náplň misí je různorodá. Kromě klasického schématu vytěž – postav – vyrob – ubraň se – zaútoč – znič je ve hře velké množství misí, ve kterých plníte speciální úkoly – eskort důležité osoby, záchrana zajatých spolubojovníků, špionážní akce atd. Vše se odehrává v prostředí futuristicky zpracovaného města, plného opuštěných ulic, pobořených budov, vraků dopravních prostředků a volně se pohybujících mutantů. Poměrně pestrá kolekce úkolů přispívá k výborné zábavě a hratelnosti a zabraňuje tak jednotvárnosti a nudě. Například jedna z nejlepších misí vypadá na první pohled nehratelně – s malou jednotkou se máte probít městem, plným nepřátelských jednotek. Logováním se do těch správných terminálů však dokážete nejen vypnout laserové zábrany, ale i napojit se na nepřátelské radary (čímž se vám odkryje další část města) a dokonce převzít kontrolu nad nepřátelskými roboty, s jejichž pomocí si dokážete cestu pročistit.

Základem většiny klasických real-time strategií je těžba surovin, které se přeměňují na peníze. Ani Outlive není výjimkou. Těžba železa a uranu je základním kamenem této hry. V počátečních misích je surovin relativně dost, ale později bude obsazení a následné ubránění ložisek surovin jedním z podmínek úspěchu. Zajímavé je, že v okolí ložisek uranu panuje poměrně značná radioaktivita, která většině jednotek příliš neprospívá. Dobrým nápadem (který už byl v několika hrách použit) je možnost recyklace vraků vlastních i nepřátelských jednotek. Kromě peněz potřebujete také energii – tu v Outlive získáte pomocí elektráren. K dispozici máte větrné, solární a jaderné. Na jejich výkon má vliv i počasí a umístění – např. na kopci má větrná elektrárna mnohem větší výkon než v údolí.

Budov i jednotek je na první pohled relativně málo, ale jak jsme už několikrát zjistili, první pohled klame. To, co činí Outlive tak variabilní, je výzkum. K dispozici máte velmi široký technologický strom a je jen na vás, jaké vylepšení budov či jednotek zadáte vědcům k výzkumu. Ten samozřejmě stojí nejen čas, ale i peníze, takže se musíte dobře rozmyslet, abyste neplýtvali kredity na zbytečné vynálezy. Kdo se nechce výzkumu věnovat, může si zapnout automatický výzkum a vědci sami volí další postup. K dispozic jsou jak vylepšení budov (např. výkonnější elektrárny, samočinná těžící zařízení atd.), tak vylepšení bojových i ostatních jednotek (včetně takových chuťovek, jako je neviditelnost, odsávání energie, dočasná nezranitelnost či možnost „přesvědčit“ nepřátelské jednotky, aby se přidaly na vaši stranu).

Budovy jsou pro obě strany podobné a prakticky rovnocenné, mnohem větší rozdíl je v jednotkách. Kromě standardních budovacích, těžících, průzkumných a transportních jednotek máte k dispozici pozemní i letecké bojové jednotky. Poměrně malý počet druhů jednotek (kolem 20 pro každou stranu) vás na druhou stranu nutí využívat pokud možno všechny jejich možnosti. Díky přednostem a slabinám jednotlivých druhů jednotek se prakticky nestává, že by jedna jednotka byla jasně nejvýhodnější a hráč by vyráběl pouze ji.

Kromě výroby jednotek (a již zmíněného „přesvědčování“) máte ještě jednu možnost, jak jednotky získat – koupit si je. Zajímavé je, že cena jednotek značně kolísá v závislosti na stavu trhu, který je společný pro všechny hráče. Dalším vylepšením je špionáž – můžete odkrývat neprozkoumané území, zjišťovat pozici nepřátelských jednotek, krást technologie či provést sabotáž nepřátelské budovy. Vrcholem špionážních možností je zničení nepřátelské jaderné střely.

Důležitou roli hraje také diplomacie. I ve hře pro jednoho hráče můžete s ostatními stranami uzavřít spojenectví (mnohdy podpořené finančním dárkem) nebo aspoň neutralitu. Kromě toho, že máte o nepřítele méně (popř. o spojence více), můžete si také v alianci pomocí špionáže vyměňovat technologie. Samozřejmě velkého uplatnění dojde diplomacie především v multiplayerových bitvách.

Velkým plusem hry je ovládání. Kromě klasického ovládání, které je dnes již víceméně standardem, nabízí Outlive i několik vylepšení. Hru můžete kdykoli pozastavit, ale i v tomto stavu můžete jednotkám zadávat příkazy (dokonce několik za sebou), které po spuštění vykonají. K obvyklým příkazům přibyl průzkum (jednotka se sama vydá zkoumat území) a obtěžování (jednotka bleskově zaútočí na nepřátelskou jednotku a poté se na chvíli stáhne). Každé jednotce lze nastavit mez poškození, po jejímž překročení se stáhne z boje, a míru pomoci ostatním jednotkám (tyto dva parametry se dají globálně nastavit v továrně, která dané jednotky vyrábí). Lze také nastavovat globální waypointy platné pro všechny jednotky – v kombinaci s určením místa, kde se vyrobené jednotky shromažďují, tak můžete dosáhnout např. stálého přísunu jednotek na místo boje).

Technické zpracování hry je na velmi dobré úrovni. Pěkně prokreslená grafika (rozlišení až 1024x768) je značně podobná grafice Starcraftu, což můžete chápat jako klad i zápor. Jednotky i budovy jsou pěkně provedené a jasně od sebe rozeznatelné. Velmi dobře jsou zpracovány boje a hlavně výbuchy. Zvuková stránka je standardní – hudba ani zvuky nijak zvlášť nezaujmou, ale také nezklamou. Hardwarové nároky nejsou na dnešní dobu nijak závratné, k čemuž přispívá jistě i to, že Outlive je čistě dvourozměrná strategie. Zvlášť musím pochválit umělou inteligenci nepřátelských jednotek. Ta je velmi dobře navržena a zaručuji vám, že s počítačovými oponenty budete mít téměř tolik práce, jako s živými protihráči. Zdá se, že vývojáři již přišli na to, jak překonat asi nejvýraznější slabinu klasických real-timových strategií – vítězství šlo relativně snadno dosáhnout tak, že jste se po nějakou dobu úspěšně bránili nepřátelským útokům, následně vybudovali obrovskou armádu a nepřátele smetli z povrchu zemského. Zde se budete muset dost ohánět, abyste se ubránili, a ani útok na dobře opevněné nepřátelské pozice není vždy jednoznačnou záležitostí.

Přes absenci originality, ohraný děj a několik malých mušek se jedná o velmi kvalitní hru, která potěší srdce nejednoho stratéga a zajistí mu mnoho probdělých nocí.