Jsem obrovský fanoušek Dooma. První dva jsem odehrál nepočítaně... zkrátka mockrát. Třetí Doom se mi líbil natolik, že jsem se podíval i na ten film s Dwayne ''The Rock'' Johnsonem. No a Doom z roku 2016 jsem si koupil i na Nintendo Switch, aby mi zábava v pekle neunikla na cestách. Brutální zabíjení démonů se mi prostě líbí a Doom Eternal očekávám s netajeným nadšením.
Když nás Cenega pozvala, abychom si Doom Eternal osobně vyzkoušeli, los padl tak nějak na mě. V redakci je holt známé, že já jsem ten pravý masochista. Vlastně tak velký masochista, že si nejen užívám Doom, ale dokonce si ho užívám natolik, abych kvůli této možnosti letěl až do Varšavy. Event se totiž odehrál v sídle polské Cenegy před cca 10 dny.
Let do neznámých končin
Odlet do Varšavy se naplánoval na 7:05, takže na letišti jsem musel být přibližně 2 hodiny dopředu. Jenomže z mé zapadlé obce takhle ráno nic nejede. Musel jsem tedy použít taxík. Můj tip padl na Bolt. Z mých zkušeností je cenově nejdostupnější. Jen je mnohem rizikovější na to, aby takhle ráno někdo jezdil.
Měl jsem velké štěstí. Jeden z řidičů byl zrovna kousek ode mě. Oba jsme měli radost. On právě mířil do Prahy, takže si za cestu aspoň něco vydělal. Já se zase dostal na letiště včas a zaplatil 600 Kč, což není na ranní odvoz vůbec špatné. Na letišti mě trochu překvapilo, že už tam byla hromada lidí. Ale samozřejmě v porovnání s odpoledním provozem bylo v podstatě poloprázdné.
Jelikož jsem se nepodíval dopředu na letenku, musel jsem doslova projít půlkou letiště, abych se dostal ke správnému Terminalu. Cestou jsem si všiml emailu, že za chvíli bude sraz všech, co jedou. Bylo celkem úsměvné, že jsem místo setkání nemohl najít a musel jsem to řešit ranním telefonátem... a pak zjistím, že stojím takových 5 metrů vedle. Ale na mou obranu, byl jsem tam jako druhý!
Letadlo s vrtulemi nás po ránu hezky rozesmálo. Do Varšavy snad nic jiného nelétá!
Lidé postupně chodili. Vedle zástupkyně ze Cenegy postupně dorazili kluci a holky z Re-Play, Score, Games.cz, Hrej.cz, ale také z Xzone a JRC. Byli jsme vlastně celkem fajn parta, jelikož všichni hrajeme hry, téma konverzace vůbec nestálo. Ale je pravda, že téma číslo 1 bylo, zda ve Varšavě bude nebo nebude snídaně. Někteří si mysleli, že je to marné a rovnou si snídani koupili. Já si svou zapomněl doma a věřil jsem, že nás polská Cenega nakrmí.
Neskrývaný smích vzbudilo letadlo s vrtulemi – já mu říkám vrtuláček. A do Varšavy asi nic jiného nelétá! Je podobné jako běžné letadlo, jen mnohem menší, hlučnější a pomalejší. Každopádně usadili jsme se rychle a ani předletová příprava netrvala dlouho. Hodinový let (který by běžným letadlem trval tak 20 minut) uběhl rychle. Chvilku jsem si užíval výhled a následná změna tlaku způsobila, že jsem usnul jako medvěd.
Varšavská mise
Při přistávání jsem se pokochal tím, že kolem varšavského letiště jsou všude pole, což je vlastně docela krásný výhled. Na varšavském letišti jsme se zdrželi jen chvilku. Po spoustě vtipů na Polsko jsme nasedli do taxíku a jeli do sídla polské Cenegy, které bylo přibližně 10 minut cesty od letiště. Nemohu asi úplně kritizovat Varšavu, jelikož jsem neviděl centrum, přesto ta malá část města nevypadala nejvábněji a zvlášť nádherná byla malinká skládka naproti kancelářskému objektu, kam jsme měli namířeno.
Snídaně nakonec byla a k tomu jsme viděli nový trailer
Krátce předtím, než jsme přišli do kanceláří Cenegy, jsme měli malou zastávku v kavárně. Zde nakupovali ti, kteří to nevydrželi a báli se, že snídaně nakonec fakt nebude. Já stále věřil a nic si nekoupil. A rozhodnutí to bylo správné!
Prohlédnout si počítač ve tvaru plasma gunu byla tak trochu povinnost
Když jsme konečně dorazili do kanceláří Cenegy, jako první nás zaujala místnost plná jídla a pití. Nechyběla zde Cola, Fanta, Sprite, Redbull, káva, obložené chlebíčky, slané croissanty, toasty, brambůrky, sušenky, lízátka a krowky (karamelky). Vedle toho běžel pořád dokola nejnovější trailer na Doom Eternal, který si od té doby pamatuji nazpaměť. No jednalo se asi o nejšťastnější moment dne.
Následně nás seznámili s plánem. Nejdříve budeme hrát, poté budeme znovu hrát, ale tentokrát budeme mít povolené i nahrávání. A tím pro nás event skončí. No nebylo by to Polsko, kdyby nepřišly nějaké komplikace.
Vzhůru do pekla
Když jsme se usadili a prohlédli si krásné dárky, co pro nás byly připraveny (viz obrázek), zvedli jsme se z místa, abychom si prohlédl počítač ve tvaru plasma gunu. Následně jsme se usadili znovu a poslechli si krátkou instruktáž: Teď hrajte 3 hodiny, pak vám dáme vědět, až budeme moci nahrávat. Nahrávat můžete hodinu, ale použít můžete jen 15 minut záběrů. Další významnou instrukcí bylo, že tento build hry padá a musíme to zapnout na Nightmare. Obtížnost si můžeme snížit až po zapnutí – nebo přijmout výzvu!
Každý malý dáreček potěší
Před hraním jsme se znovu podívali na poslední trailer Doom Eternal, který jsme předtím viděli mnohokrát při snídani. Pak jsme pustili hru. Já si řekl, že se výzvy nebojím a Nightmaru jsem se nezalekl. A byla to panečku jízda. Dojmy z hraní vychází zejména z této fáze, kdy hranice mezi životem a smrtí byla strašně tenká. Kolem mě přijalo výzvu víc lidí a nejeden člověk zklamaně vydechl při osmé smrti.
Do hraní jsem se tak dostal, že mě úplně minula informace, že se vedle podává pizza. Byl jsem doslova vtažen peklem. Celé demo jsem na Nightmare nedohrál, ale dostal jsem se docela daleko. V jedné části jsem po 10 úmrtí obtížnost o trošku snížil. Krátce poté jsme mohli začít nahrávat. Byl zákaz nahrávat první misi, tak jsem začal nahrávat od mise druhé.
Když hodinka nahrávání skončila, já ještě hrál. Ano, trochu mi vynadali, že jsem nahrávání záznamů docela přejel. Na to jsem v té chvíli jaksi nemyslel, hra mě prostě bavila. Poté následovala fáze sběru harddisků se záznamy. Záznamy přetáhli ze svých harddisků na naše, které jsme si přinesli. No a zde nastala komplikace.
Česká skupina si hraní Doom Eternal užívala
Postupně si nás volali a zpracovávali naše záznamy. Já následně dostal informaci, že můj videozáznam je nějaký rozbitý. Udělal pouze jednou za 15 vteřin screenshot, takže mé záznamy jsou zcela nepoužitelné. Ale mohou mi získat ještě čas a posadit mě na 30 minut opět k počítači. Tak jsem to přijal. Hrál jsem dalších 30 minut, tentokrát na jednoduché obtížnosti, abych toho nahrál co nejvíc, v místnosti jsem byl zcela sám a v pekle strávil ze všech účastníků nejdelší dobu.
Hurá domů!
Zde trable neskončily. Jelikož se mé záznamy museli ještě přenést, musela na mě čekat celá naše skupina. V tuto chvíli jsem zjistil, že mě úplně minula informace o pizze. Jako správný bandita jsem tajně ukradl pár dílků pizzy, která byla připravena pro další skupinu novinářů. Nesuďte mě, měl jsem hlad.
Pizza mě téměř minula, naštěstí jsem si trochu nakradl od jiné skupinky
Záznamy se nakonec úspěšně přenesly na disk. Sláva, mise splněna! No dobrá, další komplikace ještě přišly. Nicméně nyní jsme mohli jet. Měl jsem vlastně štěstí. Dooma jsem si zahrál nejdéle a při čekání na data si popovídal se zástupci Bethesdy. Na rozhovor to není, ale jsem vždy rád, když si popovídám s lidmi z branže.
I přes mé zdržení jsme na letišti byli s velikým předstihem. Využili jsme tento čas k diskuzi o tom, jak se nám Doom Eternal líbil a postupně se bavili o všem možném včetně seriálového Zaklínače a vysoké kvalitě sběratelské edice Fallout 76 a že doufáme, že sběratelská edice Doom Eternal dosáhne stejně vysoké kvality. Kristýna z Cenegy nás ještě pozvala na hamburger a pivo, což bylo hodně příjemné.
Před odletem jsme zjistili, že se odkládá Cyberpunk 2077, což vzbudilo další diskuzi. Ale ta nakonec skončila poté, co jsme zjistili, že nás i zpátky veze vrtuláček. Let zpátky se pak táhl ve víru hloupých vtipů, já zase usnul a na letišti jsme se s úsměvem na tváři rozprchli domů.
Komplikace pokračují i doma
Cesta domů byla naštěstí v pořádku. Je pravda, že ranní cesta do práce byla náročná... na druhou stranu jsem byl povzbuzen nadšením ze skvělého herního zážitku. S kolegy proběhla nejedna diskuze na téma Doom Eternal a den uběhl celkem rychle. Doma to bylo tvrdší.
Zpracování článků proběhlo vlastně bez problémů. V případě videa jsem ale zjistil, že má rozbitý zvuk. Takže mé složité získávání záznamů se ve výsledku projevilo tak, že záznamy z hraní jsou nepoužitelné. Řekl jsem si, že alespoň pořídím screenshoty, ale v tu chvíli harddisk kleknul. Během celé neděle jsem bojoval a vyhrál – harddisk je mrtvý, ale video jsem zachránil. Sice s rozbitým zvukem, ale screenshoty z videa jsou fajn a vytvořil jsem díky nim galerii, která je k vidění výše.
Rozhodně jsem rád, že jsem se podobné akce zúčastnil. Varšavu jsem neviděl, skoro jsem neměl pizzu, ale prožil jsem další skvělý zážitek. Rozhodně se těším, až si Doom Eternal zahraji zase doma a doufám, že mě redakce po všech těch komplikacích zase někam pošle.