Persian Wars – nevšední strategie

Žánr: realtime strategie
Minimální konfigurace: procesor Pentium II 200 MHz, 32 MB paměti, 4MB grafická karta, 4x CD-ROM, DirectX 8, Windows 9x
Doporučená konfigurace: procesor Pentium II 266 MHz, 64 MB paměti, 8MB grafická karta, 8x CD-ROM, DirectX 8, Windows 9x
3D akcelerace: ne
Multiplayer: ano (TCP/IP)
Jazyk: angličtina
Domovská stránka: http://persianwars.cryogame.com/.
Výrobce: Cryo Interactive (http://www.cryo-interactive.com/)
Distributor: Cryo Interactive (http://www.cryo-interactive.com/)

Lákalo vás někdy stát se hrdinou starověkých bájí? Máte rádi pohádky tisíce a jedné noci, dobrodružství námořníka Sindibáda a jiné kouzelné příběhy z dob Perské říše? Pokud ano, je tato hra pro vás jako dělaná. I když, mohlo by to být lepší….

Je zvláštní, jaké mám štěstí na hry od francouzského Crya. Téměř přesně před rokem jsem zde recenzoval Black Moon Chronicles, od té doby se mi poštěstilo hrát ještě Fausta a Odyssey. Možná je to tím, že se jedná o adventury či strategie, které nikdo jiný nechce, protože všichni hrají 3D střílečky, simulátory a sportovní hry. Možná je to také tím, že uvedené hry (a s výjimkou Atlantis všechny ostatní hry od Crya) jsou považovány za „druhou ligu“. Třeba je to tím, že Cryo dělá samé netradiční a „divné“ hry, se kterými se nikdo nechce mořit. Anebo je to prostě jen náhoda.

Buď jak buď, dnes se ode mne dočkáte recenze na další titul od Crya, realtimovou strategii Persian Wars. V záplavě nudných kopií Dune 2 (Warcraftu, C&C atd.) je to jakés takés osvěžení, osvěžujícího vánku se však dočkáte spíše v oblasti koncepce a zpracování než hratelnosti a zábavy.

Hra Persian Wars je založena na enginu, který Cryo poprvé představil v již zmiňované hře Black Moon Chronicles. Obě hry jsou si tak podobné jako vejce vejci – drobné rozdíly jdou na vrub spíše opravám chyb než nějakému posunu v konceptu hry. I zde se tedy dočkáte dvou map – strategické, kde pohybujete svými skupinami jednotek v (pseudo)tahovém režimu, a bojové, kde se v reálném čase mlátíte hlava nehlava s nepřátelskými jednotkami.

Příběh obsažený ve hře je poměrně zajímavý a točí se kolem prstenu krále Šalamouna. Prsten se řízením osudu dostane na Zemi a protože v sobě skrývá velkou moc, strhne se o něj bitva mezi příslušníky tří ras – pouštních beduínů, sličných Amazonek a nemrtvých ghoulů. Mezi těmito třemi stranami elegantně proplouvá hlavní hrdina Sindibád, uzavírá a vzápětí porušuje dohody tak, aby pokud možno přežil a prsten získal pro sebe.

Příběh je značně nelineární, k jednomu cíli vede více cest a děj se mění podle vašich rozhodnutí. Teoreticky by bylo možné hrát hru vícekrát a pokoušet se dostat se k cíli různými způsoby – díky nekvalitnímu zpracování a nedostatečné zábavnosti to pravděpodobně mnoho hráčů neudělá. Podle mého soudu se Persian Wars nezařadí mezi tituly, které mají své obdivovatele a které jsou hrány stále dokola.

Pomineme-li bonusovou kampaň Orientální dobrodružství, ve kterém máte za úkol zachránit princeznu Amazonek, je celá hra tvořena jedinou dlouhou kampaní Šalamounův prsten, obsahující boj o již zmiňovaný artefakt. V rámci tutorialu přesvědčíte beduíny, že právě vy jste ten pravý vůdce pro jejich vojáky, a pak se již pouštíte do lehčích či těžších bitev nejen proti ghoulům a Amazonkám, ale i proti beduínům samotným (poté, co je zradíte a přejdete na nepřátelskou stranu).

Celá kampaň je tvořena jednotlivými misemi a ukládání hry je možné pouze mezi těmito misemi. V rámci jedné mise můžete v klidu postavit či vylepšit své budovy a vytrénovat jednotky. Poté se svou jednotkou na strategické mapě přesunete k jednotce nepřítele, hra se přepne do režimu boje a začíná koření každé války – bitva. Ta již probíhá v reálném čase, jak je tomu zvykem ve většině dnešních strategií.

Zde naplno vynikne první z velkých nešvarů této hry – nepřehlednost a neovladatelnost. Ačkoli můžete jednotky seskupovat a ovládat po skupinách, ačkoli můžete používat klasické příkazy jako „chraň jednotku“ či „hlídej pozici“, stejně se většinou bitva zvrhne v zuřivé klikání na chuchvalec jednotek, ve kterém marně hledáte svého hrdinu a ostatní jednotky. Hra se sice dá zapauzovat a příkazy jednotkám můžete dávat i v režimu pauzy, moc to však nepomůže. Kdo dá na udržování formací, obchvaty a podobné taktické chuťovky, bude asi zklamán.

Umělá inteligence vlastních i nepřátelských jednotek je další slabinou hry. Pokud nechcete každou vteřinu hru pauzovat a dávat všem svým jednotkám neustále rozkazy, připravte se na to, že všechny vaše jednotky zaútočí na nepřítele najednou, přičemž jak na Potvoru ty nejslabší se dostanou vpřed a budou vymazány z povrchu zemského. Naštěstí nepřítel také není z nejchytřejších, takže pokud máte početní převahu či silnější jednotky, v bitvě „všichni proti všem“ dost často zvítězíte…

Ačkoli děj je nelineární a hra je zpestřována změnami plynoucími z dějových zvratů a změn spojenců (dostáváte k dispozici další typy jednotek, popř. bojujete proti bývalým spojencům), po odehrání několika misí se neubráníte pocitu opakování a nudy. Do konce vydrží jen opravdu otrlí jedinci či zarytí stratégové, pro které je pokoření takové hry povinností.

Ačkoli většina her od Crya se u nás dočkala české lokalizace, Persian Wars jsou výjimkou – a nutno dodat, že při kvalitách titulu a předpokládané prodejnosti zřejmě oprávněnou. Doufejme, že v případě Atlantis 3 bude zase všechno při starém…

Konečný verdikt není moc povzbuzující. Slibný pokus o netradiční zpracování a zboření mýtu, že realtime strategie nelze dělat jinak, než před lety vymysleli tvůrcové Dune 2, je bohužel znehodnocen spoustou chyb a průměrnou hratelností.