Pokémoni, malá monstra, která musíte pochytat. Jenže ona se neschovávají za ledničkou, ale jsou rozprostřena po kraji Sinnoh.
Kapitoly článku:
Pokémoni nejdříve pronikli na displaye handheldů a poté se vydali do celého širého světa – na obrazovky televizí, do knížek, vzali na sebe podobu plyšových zvířátek a hlavně se nálepky s nimi dostaly do žvýkaček. Odtud se pak dostali do povědomí celých národů, jelikož si děti začaly dělat své armády malých monster.
Cílem jejich snažení bylo chytit všech 151 Pokémonů a jejich skalpy nalepit do pracně vedených alb. Dodnes najdete znalce, kteří dokáží všechny Pokémony vyjmenovat a ještě ke každému z nich doplnit speciální schopnost.
Není problém strávit dvě stě hodin sháněním kompletního Pokédexu
Pominu-li lehkou iracionalitou tohoto chování, musím smeknout před mozky, jež tento fenomén vymyslely. Všechny nestvůrky totiž mají osobní kouzlo, stejně jako je fantaskně kouzelný i jejich svět. Problém však nastal ve chvíli, kdy hry, seriál a další předměty s Pokémony začaly vydělávat tolik, že se pokračování stalo nevyhnutelným. Nejdříve se doplnili další potvůrky a potom zase další... Až se tvůrci nakonec dostali k číslu 493 – přesně tolik Pokémonů může obsahovat váš Pokédex na konci Pokémon Platinum.
S takto vysokým číslem však musí logicky přijít i spousta problémů. Prvním z nich je fakt, že ne všichni Pokémoni jsou extrémně zajímaví a tím, kolik jich nakonec je, se nutně musí opakovat. Proto je mezi nimi asi 20, co vypadají jako motýli, dalších 10, co mají vzhled jako přerostlý vysavač a snad 50, kteří oplývají krásou divně zbarvené krysy. Tento fakt je však při takto obrovských číslech relativně odpustitelný a rozhodně nejde o věc, kterou bych tvůrcům mlátil o hlavu hned při první schůzce.
Lov na krtka
Větší nevýhodu ale vidím ve faktu, že ve hře samotné se vyskytuje pouhých sto padesát Pokémonů a rozhodně to nejsou ti nejzajímavější. Sice se zde vyskytuje několik klasicky profláklých, jako je Pikachu, Raichu, Ghastly a z nových pak nemůžu nevzpomenout Giratinu, která vévodí krabičce, ale celkově je zdejší Pokémoní repertoár z řady těch slabších. A tím nemyslím statisticky, ale právě s ohledem na zajímavost a zábavnost. Holt, jak pravil můj kolega Martin Boček: „Prvním 151 Pokémonům se nic nevyrovná.“
TIP: Poctivě si projděte každé město a promluvte s každým jeho obyvatelem. Občas vám jen tak něco dají, či vám nabídnou výměnu Pokémonů (v důlním městě jde kupříkladu získat vcelku obtížně chytitelná Abra.)
Pokud však chcete do svojí sbírky doplnit i zbytek Pokémonů, můžete. Sice to znamená složité vyměňování s ostatními hráči, ale co byste pro své příšerky neudělali. Faktem však je, že zrovna vyměňování potvůrek je velice zábavné a handrkování se o vzácné kousky je mnohdy plné adrenalinu.
Všechny nestvůrky mají osobní kouzlo
Bohužel však s nástupem moderních technologií ztrácí část svého kouzla – byly to krásné časy, když bylo Wi-Fi ještě v plenkách a vy jste museli kvůli výměně jednoho Pokémona oběhnout dvacet kamarádů a jednoho zatvrzelého nepřítele.
Jak jste již asi uhodli, od verze Pearl/Diamond můžete Pokémony měnit i přes internet a obtížný úkol se stává o hodně snadnějším. Stále však není problém strávit sháněním kompletního Pokédexu přes dvě stě hodin. Přes internet se pak můžete s ostatními hráči zabavit díky systému online výzev a zajímavých miniher.
TIP: Šetřete si speciální Pokébally na vzácné Pokémony – a myslím tím opravdu vzácné, klidně i legendární.
Z mého zkoušení vyplynulo, že se jedná o vcelku solidní zábavu, která dokáže zajímavě okořenit tradiční hratelnost Pokémonů. Prodloužení herní doby pak nahrává i vcelku vysoká obtížnost úkolů dostupných v tomto módu.
Osamělý trenér
Pokud pro vás ale chytání kapesních příšerek vždy znamenalo osamělý boj, nemusíte se bát ani u této verze. Jádro hratelnosti totiž spočívá právě v putování po světě Sinnoh a bojování s ostatními trenéry, stejně jako tomu bylo v předchozích verzích. Vaším cílem, mimo obligátního „Chyťte je všechny,“ je stát se nejlepším trenérem v daném regionu a pokud možno zabránit Teamu Galactic v jeho ďábelských plánech. Příběh na první pohled vhodný pouze do pohádky pro děti, na druhý však překvapivě bohatý.
Zezačátku musíte sice přežít neskutečně stupidní dialogy, ale postupem času se situace obrací a vy se naopak můžete ponořit do velmi zajímavých diskuzí, které vysvětlují i některá prázdná místa Pokémoního univerza. Obzvláště zajímavé je objasnění a vůbec existence oblasti s názvem Distortion World – v něm je všechno naopak a je to poznat zejména na grafice. Možnost chodit hlavou dolů nemáte v kdejaké hře a dokonce i v hratelnosti přinese hádankový svět žádané osvěžení.