Klávesnice a myš – tak by vypadal výčet ovládacích zařízení, kdyby nebylo her. Co všechno jsme mohli držet v rukou, to se pokusil zmapovat nejnovější díl videoherní přednášky.
Ačkoliv tento týden patří plně informacím přicházejícím z veletrhu E3, pokusím se na chvíli přesměrovat pozornost na začátek měsíce. Ve čtvrtek 6. června se konal čtvrtý díl videoherní přednášky Press Start jako již tradičně v pražském Bio Oko. Toto kino poznáte podle retro kabrioletu v hledišti a i když je samo o sobě hravé dost, tentokrát jej organizátoři navíc olemovali herními automaty z dob minulých. Téma akce se točilo kolem ovládání.
Ovladače, kam se podíváš
Jako první měl obecenstvo pro sebe Michal Rybka, bývalý redaktor Levelu a sběratel herních konzolí. Rozhodl se udělat průřez historií i dalším vývojem herních ovladačů, z nichž naprostá většina jmenovaných měla jednoho společného jmenovatele: podivnost.
Nemohly chybět historické milníky na poli gamepadů, joysticků, volantů a dalších peripetií, ale nejzajímavější byly samozřejmě přešlapy herních návrhářů, které z dnešního pohledu vypadají směšně. Většinou se firmy pouštěly do různých experimentů až na pokraji svých sil, takže nebýt těžkých období, nikdo by slepé cestičky v tvorbě ovladačů nevyšlapal a možná bychom dnes stále ovládali hry na neergonomických dvoutlačítkových kvádrech.
Za ty nejbizarnější kousky uvedu pár zástupců. Masážní ovladač zad, který si obleče jeden nehráč před obrazovkou a druhý ovládá hru pouze intenzitou předávané masáže. Japonský ne-ovladač k hentai hrám, do kterého si hráč sedne a poté mu slouží jako honící pomůcka při cutscénách; evidentně je dimenzovaný na Japonce nejen marketingově, ale i velikostně. Michalova věta „Bůh obklopil Japonsko mořem z nějakého důvodu” to vystihuje více než trefně. Z podobného soudku zmíním ještě trenažer pro masáž prostaty. Ten poznáte spolehlivě.
Ovladače nepatří pouze hrám
Na nadcházející trendy navázal ve své přednášce i Andrej Boleslavský, ale před ním se mikrofon zastavil ještě v současnosti u pana doktora Štěpána Černého. Operace dnes nejenže nevypadají jako v internetem oblíbené hře Surgeon Simulator, ale díky novým přístupům ani nemusí být potřeba otevírat pacienta. MuDr. Černý pracuje na oddělení chirurgie v nemocnici Na Františku a jako jedna z prvních nemocnic v Česku používají k operacím srdce speciálního robota.
Tento operační přístroj se ovládá dvěma páčkami podobně jako dnešní konzole a uvnitř pacienta operují pouze dvě malá ramena. S trochou zručnosti se dá přístroj použít například k protahování nitě uchem jehly nebo k přípravě pizzy, což jsou také příklady, jak se chirurgové s přístrojem učí. Pro hráče bylo důležité zjištění, že doktorům bez dřívější zkušenosti s hraním trvalo zvyknout si na přístroj mnohem déle a syn Černý junior by s trochou znalostí neměl mít při operaci problém. Že by další generace chirurgů mohla vyrůst z hráčů?
Nebýt těžkých období, nikdo by slepé cestičky v tvorbě ovladačů nevyšlapal a možná bychom dnes stále ovládali hry na neergonomických dvoutlačítkových kvádrech.
U poslední přednášky byla forma povýšená na obsah. Andrej mě neskutečně strhnul svým způsobem ovládání přednášky. Ovládací prvky? Máchnutí rukama a kop. Celá prezentace byla neskutečně reaktivní, při každém výskoku připlul na obrazovku další slajd a pro zapnutí nebo vypnutí zvuku stačilo kopnout vzduchem směrem k snímači. Kinect si o podobná využití přímo říká a pokud toho chopí více lidí, bude to jenom ku prospěchu.