Project CARS 3: ryzí arkáda se špetkou simulace | Recenze

Závodní série Project Cars si díky svým dvěma dílům z předchozí dekády získala oblibu hlavně pro důraz na realističnost a nesmlouvavý jízdný model. Vývojáři ze Slightly Mad Studios však hráčům připravili nemilé překvapení, když oznámili koncepci třetího dílu, která se posouvá směrem k arkádovému závodění. Jak se tento nečekaný přerod uznávané série vyvedl a neztratí tím Project Cars 3 svojí jedinečnou identitu?

V minulých dílech jste viděli...

Všechny závodní simulátory kladoucí důraz na realistický jízdní model s sebou přináší jeden výrazný handicap v podobě úzkého zaměření. Ať už jste zastánci arkád nebo simulací, z pohledu vývojářů je třeba si přiznat, že masový mainstream závodních her neleží na žádné ze stran tohoto spektra, ale někde mezi, spíše blíže k arkádě. Těžko říct, jaké kroky vývojáře vedly k tak výraznému odklonu od původní filozofie, každopádně Project Cars 3 je určeno pro úplně jiné hráče než předchozí dva díly a je vysoce pravděpodobné, že tímto krokem dojde k totální obměně hráčské komunity.

Project Cars 3 již není synonymem pro závodní simulaci

Vývojáři již dlouho před vydáním titulu hráče uklidňovali, že stran jízdního modelu není žádný důvod k obavám, jelikož novinka bude umožňovat tak široké spektrum nastavení, že si vybere jak začátečník, tak veterán. My však již nyní víme, že pravda je někde úplně jinde. Láska k závodním vozům zůstává, příklon k reálnému ježdění nikoli.

Project Cars 3 je v rámci neoblíbeného škatulkování arkádovou závodní hrou s mírným důrazem na realistický jízdní model. Zapomeňte na opotřebení pneumatik, stejně tak jako na nutnost tankovat palivo. Starost si protentokrát nemusíte dělat ani s poškozením vozu či studováním každého jednoho okruhu před samotným závodem.

Spoustu hráčů tím ztratí, ještě větší ale pravděpodobně získá

Nyní si hráči pohodlně vystačí s gamepadem a trochou toho základního závodního umu. Project Cars 3 je totiž prvním dílem série, který si lze pohodlně zahrát na gamepadu. Ne snad že by to jednička či dvojka neumožňovala, ale jen málokdo se k takovému kroku odhodlal a pokud ano, jistě bude souhlasit, že šlo o sebevraždu. Protentokrát tak odpadá nutnost vlastnit závodní volant a ocelové nervy, jde totiž o publiku nejpřístupnější díl celé série. Jak vývojáři slibovali, hra umožňuje vlastní přizpůsobení obtížnosti a jízdního modelu na základě aktivace či deaktivace nejrůznějších asistentů. Možnosti jsou však tak omezené, že uspokojí sotva casual hráče.

Sliby chyby

Sliby o široké personifikaci tak vzaly za své, a i po deaktivaci veškerých jízdních asistentů je Project Cars 3 silnou arkádou, která se svými předchůdci nemá nic společného. Titul se tak drží trendu jízdního modelu okruhových závodních arkád s důrazem na základní fyzické zákonitosti jako nabídl například NFS Shift či loňský Grid. Poměr simulace a arkádového pojetí by se dal číselně vyjádřit 15:85.

Zajezdit si můžete se stovkami vozů

Tak trochu zklamáním je potom umělá inteligence počítačem ovládaných závodníků. Ti jsou často až přehnaně agresivní a dopouští se někdy až sebevražedných manévrů. Nastavení agresivity i celkové obtížnosti je pochopitelně možné, bohužel nikoli prostřednictvím číselného posuvníku, ale skokově v rámci kategorizace (medium, hard…).

Pro fanoušky série se jistě jedná o děsivé zjištění a na rovinu potvrzujeme, že pro ně rozhodně třetí díl určen není. Naopak radovat se mohou všichni ti, kterým přišly předchozí díly nehratelné. Project Cars 3 totiž představuje jednu z nejlépe ovladatelných závodních her na gamepadu. Tuto skutečnost vývojářům zkrátka upřít nemůžeme.

Díky alternativním verzím je připravena stovka závodních okruhů

Slightly Mad Studios si dali za cíl vytvořit co možná nejvěrnější závodní hru ovladatelnou na gamepadu, a to se skutečně podařilo. Vzhledem k původním slibům o široké personifikaci jízdního modelu tak jistě zamrzí možnost totální absence opotřebování pneumatik či nutnost navštěvovat boxy. Ve své podstatě tyto prvky nebývají součástí arkádových závodů, zrovna u Project Cars bych si ale volitelnou aktivaci dokázal představit.

Odlehčenější, ale tuctovější

Co se samotného singleplayerového herního obsahu týče, Project Cars 3 nabízí klasiku v podobě volného závodění a režimu kariéry. Ta představuje sérii deseti šampionátů napříč jednotlivými kategoriemi. Přestože je pestrá a nabízí opravdu velkou variabilitu, trpí klasickým neduhem arkádových závodních kariér v podobě stereotypního sledu se sebou nikterak souvisejících eventů. Vývojáři se naštěstí snaží vše vynahradit alespoň různými variantami závodů v podobě hot lap či sestřelováním obodovaných tabulí, to však nic nemění na skutečnosti, že kariéra opravdu představuje neprovázanou sérii rychle se střídajících podniků.

Titul umí vypadat skutečně hezky

Režim volného závodění asi netřeba nikterak přibližovat. Zvolit můžete jakoukoli ze stovky tratí (nechybí Brno) a prohánět se na ní jedním z dvou stovek vozů. Volit lze pochopitelně také počet kol nebo čas, kdy se bude závod odehrávat a za jakých klimatických podmínek. Stále je tak dostupné dynamické počasí, oproti Project Cars 2 však hodně osekané na elementární možnosti. Pryč je tak nadšení, které hráčům vývojáři připravili v roce 2017.

Ve svém jádru je grafická stránka hry zastaralá a místy i tragická

Součástí je pochopitelně také multiplayer a návykový režim RIVALS představující denní, týdenní či měsíční online výzvy založené na principu hot lap. Co však chybí jsou online ligy apod. A kdo by si snad chtěl zajezdit ve split-screenu má rovněž smůlu.

WTF?

Co ovšem titul sráží nejvíce, paradoxně není odklon od původní filozofie, ale technická a grafická stránka hry. V tomto ohledu je Project Cars 3 neskutečným zklamáním. Není zvykem, že by nový díl konkrétní série znamenal grafický downgrade, zde tomu tak ale skutečně je. Grafická prezentace je místy až hanebná.

Vývojáři si sice dali záležet na modelech jednotlivých vozů, ty se však prohání po odporných tratích z minulé generace konzolí. Okolí tratí je naprosto otřesné, hru navíc sužují nejrůznější technické problémy a bugy. Běžným koloritem jsou tak problikávající nebo dokonce chybějící textury, nefungující odlesky na kapotě vozů či podivně zubaté hrany. Stejně odpudivě působí i samotné kokpity vozů či podivně rozmazané okolí jednotlivých tratí.

Kéž by došlo k nápravě, jednalo by se pak o výtečnou arkádu s prvky simulace

Hra má navíc nepochopitelný problém zejména s vlastními přizpůsobenými vozy. Právě ty se často neukazují v samotné nabídce nebo během závodů neodráží okolní prostředí. Jak technická, tak grafická stránka Project Cars 3 je tak v katastrofálním stavu a představuje největší slabinu celé hry.

A je to ve finále velká škoda, protože nový koncept rozhodně nedopadl tak špatně, jak by se původně dalo očekávat. Titul hodně prořídl a stal se více tuctovým, i tak ovšem nabízí zábavné závodění, a to zejména díky vydařenému jízdnímu modelu naroubovaném na ovládání gamepadem. Hráči prvních dvou dílů a milovníci závodních simulátorů by však rozhodně měli sáhnout jinam. Project Cars 3 je totiž alternativou k NFS Shift či loňskému Gridu. Závěrem dodejme, že titul byl recenzován na konzolích Xbox One S a PS4 Pro.