Strategické videohry jsou jedním z žánrů, který svůj původ odvozuje z her starších než výpočetní technika. Svým způsobem jsou strategie jedněmi z nejstarších her a zařadíte mezi ně například šachy. V komplexnější podobě se nyní vyskytují například v podobě stolních her s miniaturami, jakou je oblíbený Warhammer Fantasy Battles či jeho sci-fi varianta Warhammer 40,000.
Není však nutné jen válčit, existuje mnoho více či méně mírumilovných strategií, jež se zaměřují především na budování či podnikání. Jimi se zde zabývat nebudeme – dostanou své místo v budoucnu – předmětem tohoto průvodce budou strategie více či méně zaměřené na boj a válčení.
| Seriál Průvodce herními žánry vycházel ve spolupráci s redakcí Doupě.cz v časopise Computer. Cílem není podat vyčerpávající pohled na historii toho kterého herního žánru a na všechny hry, které aspoň trochu stojí za zmínku. Spíše vysvětluje, čím se ten který typ her odlišuje od ostatních a stručně zmiňuje několik vybraných her, jež by v případě zájmu o daný žánr neměly ujít vaší pozornosti. Pokud tedy hodláte do fascinujícího světa počítačových her zlákat někoho nového, tato série článků vám budiž dobrou pomůckou. |
Začalo to bojem o koření
Typickými znaky strategií v jejich klasické podobě je shromažďování surovin, stavění základen, výroba jednotek, výzkum a boj s protivníkem. To se může dít buď tahově, kdy se jednotliví hráči (třeba i zastupovaní umělou inteligencí počítače) střídají, nebo v reálném čase, kdy se všechny akce dějí současně. Druhý způsob je častější a oblíbenější – snad proto se pod pojmem strategie většině hráčů vybaví zkratka RTS, tj. real-time strategy.
Hry se samozřejmě různí podle toho, jaké aspekty akcentují nebo naopak potlačují. V některých hrách se vůbec nesetkáte s budováním a naopak se musíte vypořádat s náročnějším mikromanagementem jednotek; někde jste nuceni vybalancovat hospodářství těžbou mnoha surovin a sladěním náročné produkce, jinde si vystačíte s jednou či dvěma surovinami a jednoduchým stromem staveb a technologií. Na své si tedy může přijít každý.
Strategické hry se podařilo značně zpopularizovat v roce 1992, kdy vyšla Dune II. Zatímco první díl této hry na motivy románů Franka Herberta byl ještě jakýmsi žánrovým mixem, druhá Duna byla klasickou real-time strategií, z níž více či méně vychází mnoho pozdějších titulů.
Ovládací interface se stal východiskem do budoucna, přestože sama Duna příliš uživatelské přívětivosti z dnešního pohledu neměla: jednotky bylo nutné označovat po jedné, navíc jste museli nejdřív kliknout na to, co mají dělat, a až poté na cíl (dnes obvykle stačí pravé myšítko a jednotka ví, co po ní chcete).
Tři slavní
Dunou se inspirovaly zejména dvě slavné série, s nimiž se setkáváme dodnes; tyto série současně představují dva hlavní proudy v klasickém pojetí RTS. Command & Conquer z roku 1995 je Duně blíže (vyvíjelo jej stejné studio, Westwood), bere si z ní jak jednoduchou podobu těžení, tak i systém stavění: nejdříve zadáte příkaz ke stavbě v panelu a pak už hotovou budovu rovnou umístíte. Série se dočkala mnohých pokračování v celkem třech víceméně nezávislých sériích: Tiberian, Red Alert a Generals. Slavná a nezapomenutelná jsou také hraná příběhová videa v kampani. Mimochodem, první Command & Conquer i Red Alert si můžete stáhnout zadarmo.
Command & Conquer * Command & Conquer 4
Odlišnou cestou se vydala další dnes již legendární společnost Blizzard ve svém titulu Warcraft: Orcs & Humans ze stejného období. Blizzard hru zkomplikoval nutností stavět budovy u cest (od toho v pozdějších hrách upustil), ale především pojal stavbu a těžbu nově. Ve hře bylo nutné využít dělníků, kteří nosili zlato z dolů a dřevo z pokácených stromů a stavěli budovy přímo v herním prostředí (bylo tedy možné zabránit dokončení stavby jejím předčasným zničením). Navíc suroviny, jež měl hráč k dispozici, byly snadno vyčerpatelné, což jej mělo k postupnému expandování a zřizování dalších základen.
Warcraft * Warcarft 3
Zmiňované hry byly zaměřeny především na boj, nicméně objevovaly se i tituly, v nichž bylo nutné více se zaměřit na ekonomiku. V roce 1997 vycházejí Age of Empires a dočkávají se extrémně kladného přijetí, jež zajistí hře vedle několika pokračování i trvalé místo v pomyslné síni slávy. Původně se hra zaměřovala na vývoj civilizací v době kamenné až železné, ale později se série přesunula i do novějších období včetně kolonizace Nového světa apod. Hra vyžadovala zvládnutí více druhů surovin a zajištění civilizačního růstu, čímž byla nezřídka považovaná za kombinaci Warcraftu a Civilizace.
Táhneš
Tímto se také dostáváme k tomu, že strategie mohou být i velmi náročné a ne vždy realtimové. Už v roce 1991 vyšla Civilization, která byla komplexní, tahová a úplně jiná než tradiční strategie. Postupně se dočkala několika pokračování, přičemž aktuální je nejen Civilization V, ale i konzolová verze Civilization Revolution. Základem v těchto hrách jsou národy, které provedete od počátků až do kosmického věku, přičemž je na vás, jakou z několika cest k vítězství zvolíte – kulturní rozmach, dobytí vesmíru, politiku nebo třeba vojenské podmanění celé planety.
Civilization * Civilization V
Na pomezí mezi tahovým a real-timovým pojetím stojí několik her hodných pozornosti. Z koncepce Age of Empires a Civilizace vycházel například výjimečný titul Rise of Nations, kde jste na světové mapě pohybovali armádami a plánovali útoky na cizí území i obranu vlastní říše.
Samotné boje pak probíhaly v podobě klasické RTS ne nepodobné právě Age of Empires. Na tomto místě je také potřeba zmínit vynikající sérii Settlers: roztomilá strategie klade velký důraz na ekonomiku a menší na boje; o jejím fenomenálním úspěchu svědčí i loňský sedmý díl.
Empire: Total War * Shogun 2: Total War
Ještě trochu jinak pojali žánr tvůrci série Total War. Tu započali na dalekém výhodě u titulu Shogun, aby se přes Řím v Rome a středověk v Medieval a Medieval II dostali až k hrám Empire a Napoleon. Brzy očekávaný Shogun 2 nás zase vrátí zpět do Japonska. Série si získala slávu pro svoji osobitou a povedenou kombinaci tahového managementu území a zdrojů na globální mapě a real-time boji obrovských armád v úchvatném 3D prostředí.
Včera, dnes a zítra
Je tedy vidět, že pro vývojáře i hráče nejsou atraktivní jen smyšlená fantasy nebo sci-fi prostředí, zvlášť když jedno z nejatraktivnějších témat nabízí naše nedávná historie. Řeč je samozřejmě o druhé světové válce, která je pro válečné strategie skvělým dějištěm. Z her z tohoto období rozhodně stojí za to vyzdvihnout Sudden Strike – na první pohled běžnou RTS, která však obsahuje mnoho historických reálií a komplexních mechanizmů, jež si musíte pro úspěch osvojit.
Doupě kuriozit Karel Kališ, šéfredaktor herního magazínu Doupě.cz, o herních bizarnostech  Většina strategií vám pro komandování pod myš přisune tanky, rytíře, možná ještě malé chlupaté příšerky z Alpha Centauri. Prostě nudu nadívanou nudou a sypanou nudnými vločkami. V Impossible Creatures je tomu jinak. Jistě, samotné principy jsou podle etalonu RTS her, ale tento nedostatek invence si tvůrci vynahradili u jednotek. A vlastně taky ne, protože veškerou kreativitu nechali na vás! Díky kombinaci DNA zvířat si můžete vytvořit zrůdičku (prakticky) podle vašich představ. Chcete do armády zabijáckou tygro-piraňu nebo mohutného želvo-slona? Může být. Ráj pro všechny, kdo se při bouři rádi smějí šíleným smíchem. MUHAHAHA! |
Avšak i pokud se necítíte jako mocný vojevůdce, můžete v žánru strategií najít hry akorát sobě na míru. V některých strategiích ovládáte jen hrstku specializovaných jednotek a snažíte se s nimi uspět proti mnohem silnějšímu nepříteli v duchu partyzánských akcí. Z prostředí druhé světové války pochází Commandos, v nichž jste se zhostili elitního týmu operujícího v týlu nepřítele. Přímo z této hry pak vychází Desperados, jež jsou zasazeni do atraktivního prostředí divokého západu. Oblíbeným titulem bývala Jagged Alliance, strategie s týmem žoldáků operujících na smyšleném ostrově.
Commandos * Jagged Alliance 2
Dnes se oblibě těší zejména rychlejší a akčnější strategie těžící z aktuálních událostí, odehrávající se v blízké/alternativní budoucnosti a umožňující atraktivní hru více hráčů. Příkladem je World in Conflict. Hra se nezabývá stavbou či těžbou surovin, namísto toho se soustředí na taktický boj omezeného množství jednotek, které jde zvolna doplňovat. Na podobném principu funguje i EndWar, u nějž je lákadlem komplexní, a přitom jednoduchý systém ovládání hlasovými příkazy.
Strategie jsou také, pro někoho možná překvapivě, oblíbeným žánrem v progamingu, tedy v profesionálním hraní na bohatě dotovaných soutěžích. Hraje se například Warcraft 3 či (stále ještě!) StarCraft z roku 1998 – ten ovšem už má svého nástupce v podobě StarCraft II. Klíčem k úspěchu těchto her jsou diametrálně odlišné herní frakce, které jsou však vzájemně brilantně vyvážené.