Na první pohled
Psát první dojmy na hru, jakou je Korea je totiž stejné jako snažit se šestiletému dítěti vybrat vysokou školu. Korea totiž není hrou na pár chvil - "přijít, spustit, vyhrát", ale její kouzlo objevíte až časem s postupným pronikáním do místy komplikovaného interface hry. Jestli bych vám měl zprostředkovat svůj "první dojem", pak by to byla skutečnost, že jsem asi největší blbec, který hru testoval, neboť projít první tutorialový vlak s pěti nepřáteli mi zabralo minimálně půl hodiny.
Nevím, jestli jsem ukázkový příklad toho, jací jsou novináři hnůj a póvl, nicméně obávám se (a ve skrytu duše doufám), že nikoliv. Myslím, že jsme tímto hned na úvod narazili asi na největší slabinu hry. Zezačátku vám totiž spousta věcí připadne moc komplikovaná. Co naplat, že po pár desítkách minut a absolvování tutorialu pochopíte, že ono to vlastně není vůbec složité, chce to však trochu více trpělivosti. A tu dnešní "průměrný hráč" upřímně řečeno postrádá.
Všechna vozítka ve hře najdete takřka stejně detailní jak na těchto obrázcích
Zprvu vám možná přijde nepochopitelné ovládání kamery, označování více jednotek, provádění akcí, přenášení bezvládných těl, ale když chvíli počkáte než vám vše přejde do krve, pochopíte, že to ani jinak udělat nešlo. Každičké tlačítko má svůj význam, který by těžko šlo nějakým způsobem zjednodušit případně sloučit do jediného.
Ehm, o čem to vlastně je?
Jak jistě víte, Korea: Forgotten Conflict je hra koncepčně podobná slavným španělským Commandos, což konkrétně ve hře pocítíte tak, že ovládáte podobnou skupinku specialistů, kteří jsou vysláni za nebezpečným posláním hluboko do nepřátelského území jako ve španělské strategii. Váš tým čítá podle potřeby jednu a více postav, které se plně podřizují vašemu velení. Tedy podřizují - jednou ze zajímavých možností hry je dát svému vojákovi do ruky zbraň nebo ho posadit ke kulometu a pomocí speciálního tlačítka mu zadat, aby střílel na vše živé, co nemá tu správnou uniformu, což se dá velice dobře využít, když potřebujete někde "krýt záda". Nejenže se pak nemusíte starat o dalšího člena své skupinky, ale navíc ještě máte větší klid na plnění dalších ožehavých podúkolů.
Ale to jsme odbočili, vraťme se k členům vašeho komanda. Ač jsou jejich povolání poměrně specifikovaná, neznamená to, že by nikdo jiný kromě rangera nezvedl pušku a jediná funkce Korejce by spočívala v převlékání kabátů. Dokonce i když nemáte v týmu medičku, tak můžete využít na zemi ležící lékárničky. Sice výsledek ani zdaleka nebude ideální, ale bude to stále lepší než nic. Takhle se mi podařilo z chodící mrtvoly po vypotřebení čtyř lékárniček udělat "pouze" zraněného vojáka, kdežto jediné zástupkyni něžného pohlaví - bývalé zdravotní sestře Sarah - by stačila jedna KPZka k úplnému vyléčení.
Přenášení mrtvol je namáhavá, mnohdy však užitečná práce * V džípu se povezete pravděpodobně nejčastěji * Nepřátele si můžete nechat zvýraznit
V týmu dále máte jednoho fešného Korejce, který krom většiny základních střeleckých dovedností zvládá taktéž v severokorejské uniformě procházet mezi nepřáteli nepoznán (ovšem jen do chvíle než klasické záklaďáky vystřídají bystří důstojníci, kteří jej odhalí). Nesmíme zapomenout ani na experta s výbušninami, který krom manipulace s nimi zvládá i odhalovat a zneškodňovat miny. Jako posledního jsem si nechal Indiána Nighthawka, jehož určitě oceníte pro jeho skvělé střelecké schopnosti a práci s odstřelovačkou.
Do střehu!
Když už jsme u těch zbraní, další z mnoha zvláštností Koreje je míření. Není to jen o tom "přepnout na zbraň a vystřelit". Hra jde v tomto trošku více do hloubky, a tak střely od boku nebudou s železnou pravidelností končit mezi očima nebohé oběti. Pokud chcete někoho opravdu trefit, musíte nejprve dobře zamířit. To se děje tak, že kurzor myši přesunete nad svůj cíl, chvíli počkáte (mezitím můžete sledovat, jak roste procento pravděpodobnosti zásahu) a až teprve dosáhne maxima, vystřelíte. Jednoduché a přitom velice zábavné a realistické.
Jednotky se neshlukují do početných skupin jako v Commandos ale operují více samostatně * Taktický mód v akci - více o něm povíme až v recenzi * Všimněte si všech detailů a stínů
| Korejská válka (1950-53)
Korejská válka byla stejně jako konflikt ve Vietnamu střetem mezi komunistickým a kapitalistickým viděním světa. Jakožto první velký konflikt po druhé světové válce předznamenal dalších čtyřicet let studené války v bipolárně rozděleném světě. Za vše mohl právě konec druhé světové války, za níž byla Korea dílem osvobozena s pomocí Číny Stalinovými vojsky (severní část), zatímco v Jižní Koreji vypuzovali Japonce spojenci. V těsné blízkosti vedle sebe tak vznikly státy, které byly loutkami v rukou mocností, jež je osvobodily.
25.června 1950 došlo k tomu, co se celkem dalo očekávat. Vojska Severní Koreje překročila hranici a zaútočila na svého jižního souseda. Po posvěcení Radou Bezpečnosti OSN se na pomoc Jihokorejcům vydala armáda spojeneckých jednotek (většinou Američanů). Těm se podařilo nejen agresora vytlačit z napadeného území, ale také zahnat až k severním hranicím s Čínou. Bylo dobyto hlavní město Severní Koreje (Pchjongjang) a situace směřoval pro spojence ke zdárnému konci. Do věci se však zapojili SSSR a Čína, která vyslala do oblasti více než milión svých jednotek. Výsledkem byl naprostý obrat v boji a teď to byli zase Američané, kdo musel ustupovat. Číňané se dostali i do Soulu a až přísun dalších spojeneckých jednotek dokázal zastavit komunistický postup. Po dalších vyčerpávajících bojích se nakonec fronta vrátila tam, kde začala, tedy na 38. rovnoběžku.
Korejská válka byl výjimečný konflikt, který možná upadá v zapomnění ale faktem je, že nechybělo málo a mohlo dojít ke třetí světové válce. Američtí prezidenti v průběhu bojů mnohokrát zvažovali možné použití jaderných zbraní, ale naštěstí jaderné kufříky zůstaly ležet na svých místech a konflikt se vyřešil konvečními metodami. Oba korejské státy se však ještě stále s touto válkou nevyrovnaly a jejich vztahy jsou (zvláště v poslední době) velice napjaté.
Další informace: www.valka.cz |
Jednou z deviz hry je i počet zbraní a vůbec různých předmětů určených k odlákání či likvidaci nepřátel. Jako první bych zcela nepochybně uvedl vrhací nůž, který v rukou zkušeného vojáka představuje naprosto úžasnou zbraň. Je tichý, rychlý a nemusíte se k protivníkovi přiblížit ani na pět metrů. Stačí jen hodit, počkat až se nepřátelský voják skácí k zemi, vypáčit z něj nůž, očistit jej a pokračovat v cestě.
Samozřejmě ale dojde i na klasickou dýku na podřezávání nic netušících protivníků ze zálohy, pistole, pušky (jsme přece v padesátých letech!), samopaly, raketomety a mnoho dalšího. Co se nebojových prostředků týče, oblíbené jsou erotické časopisy, alkohol, cigarety či pro levicově orientované Severokorejce a Číňany správně rudou komunistickou literaturu (aneb při čtení proletářských básní se nejlépe umírá). Nechybějí ani různé dopravní prostředky. Obyčejný džíp dokáže řídit každý, a tak si mnohdy můžete zkrátit cestu po silnici. Dojde však i na ohromující tank, se kterým jde všechno hned trochu lépe (bohužel jen na chvíli, protože pak se zase musíte vydat po svých).
Ze Soulu do Soulu a zase zpátky
Plnohodnotných misí na vás čeká v plné hře rovných deset. Asi vám hlavou prolétla myšlenka "to je málo", ale když vezmete v úvahu fakt, že autoři slibované čtyři až pět hodin potřebné v průměru na dohrání každé mise dodrželi, dostáváme se v konečném součtu k velice zajímavým číslům. Nehrál jsem samozřejmě všechny levely, ale jen prostým nahlédnutím do většiny z nich a pokusu o dohrání jedné nemohu nic jiného než s proklamovanou životností souhlasit.
Hra začíná po obsazení většiny poloostrova komunistickými vojsky, o čemž vás zpraví velice působivé intro (zvláště nápad s posunováním hranic na mapě se mi velice líbil). Postupně však projdete celou válkou až k návratu na značky na 38. rovnoběžce (viz rámeček).
Korea sice nelpí úplně na dějinách reálného konfliktu, ale většina misí je založena na nějaké historické události. Autoři si ji však poupravili tak, aby jim zapadala do hry. Jednou budete muset vyhodit do vzduchu velkou přehradu, abyste tak zastavili nepřátelskou armádu, jindy musíte unést sovětského poradce ze střežené vesnice, potřetí zase zavítáte do jihokorejské metropole Soulu, kde se před vašima očima odehrává nelítostný boj desítek vojáků v uličkách města.
Copak to asi vezou? * Nádraží si užijete ve více levelech * Po těch trubkách se dá i chodit!
Každá mapa je vypiplaná do nejmenších detailů a každá přináší úplně jiné prostředí. Kupříkladu zmiňovaný Soul, jež se chlubí mimo jiné největším počtem zpracovávaných objektů ve hře, má díky probíhajícím bitvám naprosto skvělou atmosféru. Střelba se ozývá odevšad a na mapě je naprosto přesně vidět, kudy fronta přešla, a kterým místům se vyhnula. Člověk by místo plnění úkolů mise raději se zatajeným dechem sledoval, jak dopadnou jednotlivé přestřelky vojáků v polozbořených budovách.
Deus Ex se vrací?
Když se ale konečně odpoutáte od té "nádhery" (válka nikdy nemůže být nádherná) a porozhlédnete se kolem, zjistíte, že vás nikdo nikam netlačí. Nikde není vytyčená cesta, jejíž jednotlivými wayponty musíte jako v orientačním běhu projít. Kupříkladu mise, u které jsem strávil nejvíce času se odehrávala na ostrově, pro který by sedělo označení "bez hranic". Úkolem bylo odpálit několik vytyčených objektů, ovšem nikde nebylo psáno, jak to udělat, kde začít a kudy jít.
Možných cest a řešení úkolů je hned několik, jen k hlavní rádiové stanici, kterou musíte umlčet jako první, vedou tři použitelné vchody. Stejně tak je jen na vás, zda-li zvolíte metodu postupu "po nás potopa" anebo raději neslyšně a bez zbytečných ztrát projdete tam, kam potřebujete a pak se po splnění úkolů stejně nepozorovaně vrátíte zpět. Variant je mnoho a nadmíru propracovaný engine přímo vybízí k zkoušení dalších a dalších řešení.
Kdepak Half-Life, Korea je náš vzor
Nelze psát cokoli o Koreji a nezmínit se ani slůvkem o grafice. Asi vás budeme už docela nudit, ale Korea vypadá jedním slovem fantasticky. Od detailně zpracovaných postav přes textury po animace nejrůznějších pohybů, které jako by vypadly z ukázkových demoverzí studií motion-capturingu. Nádhera, pardon NÁDHERA. Hluboká poklona patří všem z Plastic Reality Technologies, protože to, co vytvořili je naprostý světový unikát. Kdyby něco podobného vyrobili hoši od Valve či Carmackova smečka, povídá si o tom celý svět, takto můžeme alespoň vám sdělit, že mezi strategiemi Korea nemá konkurenci. A neříkám to z nějakého přehnaného vlasteneckého pocitu případně kvůli zvyšování národního sebevědomí, berte to jako objektivní fakt.
Sněžení je jednou z posledních implantovaných vlastností hry * Do převážné většiny budov můžete vejít
V 1024x768 s plnými stíny a antialiasingem vypadá Korea přímo božsky, avšak největší legrace je, že i když vypnete úplně všechny uhlazovátka, stínování apod. a nakopnete svého stárnoucího Durona 800 s ATI Radeonem 9000, Korea se vám nejenže spustí bez cukání, navíc výsledný obraz vypadá tak dobře, jak zatím snad žádná jiná hra. Když jsem si po návratu ze studia Plastiků pro srovnání pustil demoverzi Commandos 3, přišlo mi, že jsem se přesunul o pár let zpět v čase. Sportovní terminologii řečeno: Česká republika - Španělsko 3:0.
My chceme finální verzi!
V současné chvíli mají před sebou vývojáři posledních pár dní na dokončení hry a doladění posledních nedostatků. Finální verze by měla v České republice kompletně v češtině vyjít podle posledních oficiálního vyjádření Cenegy 24. října. Pokud však chcete po našich zážitcích sami na vlastní kůži otestovat, co s vámi Korea udělá, a nevydržíte čekat tak dlouho, máte možnost! Na čtyřech počítačích na Invexu totiž poběží nejaktuálnější verze hry, kterou si bude moci zahrát každý návštěvník brněnského výstaviště.
Co se nás týče, už se nemůžeme dočkat až nám do redakce konečně dorazí finální verze. Pak asi o Doupěti 40 až 50 hodin nikdo neuslyší.:-)
Homepage hry: http://www.koreaforgottenconflict.com/
Výrobce hry: Plastic Reality Technologies
Distributor hry: Cenega Publishing
Distribuce v ČR: Cenega Czech
Předpokládané datum vydání: 24. října 2003