Typ hry: FPS
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: procesor 550 MHz, 128 MB RAM, 32 MB 3D grafická karta, Windows 95 a vyšší
Doporučená konfigurace: procesor 1 GHz, 256 MB RAM, 64 MB 3D grafická karta, Windows 95 a vyšší
Testovací konfigurace: procesor 1,4 GHz, 256 MB RAM, 64 MB 3D grafická karta
Výrobce: N-Fusion (www.n-fusion.com)
Vydavatel: Infogrames (www.infogrames.com)
Vydavatel v ČR: zatím není rozhodnuto
Homepage: http://www.n-fusion.com/nFusion/vietnam.html
Demoverze: http://www.3dgamers.com/games/lineofsight/ (168 MB)
"Nikdo není dokonalý," tvrdí Jiří Krampol ve své každotýdenní přehlídce (ne)vědomosti národa. Bohužel stejné pravidlo zatím platí pro věci neživé, a to konkrétně akční střílečky zaobírající se vietnamským konfliktem. Nevím, čím je to způsobeno, snad nějakou nevolí vyšších mocností, každopádně zatím obě střílečky, jež si daly za úkol zprostředkovat tuto válku hráčům, obsahovaly v dnešní době naprosto zbytečné chyby.
Naši vyhráli!
Jenže bohužel nejsou chyby jako chyby. Zatímco v českém výtvoru jinak skvělé kvality, chyby jen trochu snižovaly výsledný dojem z hraní, ve Vietnamu tvoří většinu hry. Line of Sight tak Vietcong nejenže nepřekonává, ba ani ke kvalitám Vietcongu nedohlédne. V průběhu hraní se ve mně vystřídalo několik pocitů od "nedočkavé vzrušení" poté co mi šéfredaktor barvitě vylíčil, jak se ve hře pěkně vlní tráva, přes "mírnou nervozitu" z toho, že ta tráva bude asi na dlouhou dobu jediné pozitivum hry a po několika dalších marných pokusech o zmrtvýchvstání mého pomalu a jistě klesajícího dojmu ze hry jsem dospěl do stádia "proč zrovna já to musím recenzovat?!".
Tak - jaký je plán akce? * AUUU! To bolí!
Možná byly veškeré mé námitky ovlivněny zkušenostmi z hraní Vietcongu, nicméně výsledkem srovnání obou her by bylo skóre 5:0 převedeno do fotbalové terminologie. Vietnam zkrátka a dobře vypadá jako hodně nedodělaná verze Vietcongu. Když jsem kritizoval bugy v díle českých tvůrců ani ve snu mě nenapadlo, že v nějaké nové hře budu muset snášet chyby několikrát trapnější.
Ahoj Vietname!
Ale začněme pěkně po pořádku. Už od prvních chvil je vidět, že autoři se s navozením atmosféry příliš nepárali, jednoduše posbírali pár autentických záběrů z televize, najali si člověka s drsňáckým hlasem, který odvykládá jakous takous zápletku první mise a nechali na hráči, ať si to nějak v hlavě přebere.
Což o to, zrovna první úkol je jeden z originálnějších, helikoptéra s vámi se zřítila a vy jakožto neohrožený hrdina vyskočivší z vrtulníku ještě před pádem musíte zjistit, co se stalo se zbylými pasažéry, respektive zda-li má armáda vyslat do oblasti jednotku záchranářskou či pohřební.
A tak si do ruky vezmete základní pistolku a vyrazíte zkoumat místní krajinu. Odehrajete první misi, druhou a budete se vcelku bavit. U třetí mise se pravděpodobně na chvíli zastavíte, neboť se odehrává v noci, kterou plně vystihuje přívlastek temná. Hra ovšem neumožňuje nastavit si jas, kontrast či úroveň zesvětlení, a tak pokud nemáte kvalitní monitor, pravděpodobně budete dlouho mžourat do monitoru ve snaze rozeznat skálu od volného prostoru. Hlavním důvodem, proč se o tom zmiňuji, však je, že tímto úkolem pomalu končí jakákoli variabilita, co se provedení misí týče.
Budiž tma! * Tou helikoptérou jsem měl původně odletět, tak zas nebude dovolená :-(
Ubohý nepřítel se po střele zabořil do skály * Očima snipera
|
Není tunel jako tunel
Vietcong i Line of Sight: Vietnam jsou si v mnohém podobné, mají stejný arzenál nebo třeba podobné úkoly misí, avšak v jednom se liší jako den a noc, a to zpracováním obávaných vetcongských tunelů. Zatímco ve Vietcongu z nich opravdu šel strach a v spleti chodbiček plných pastí jen málokdo neztratil svůj orientační smysl, v Line of Sight je tato část hry celkem jednoduchá. Není, kde se ztratit, nemusíte chodit po kolenou a světla je všude dost.:-)
 
Vietcong * Line of Sight
|
Moderní partyzáni
Pardon, zapomněl jsem na všemi vojáky nenáviděné tunely Vietcongu. I na ty samozřejmě tvůrci mysleli. Ovšem jejich provedení mi na dlouhou chvíli vyrazilo dech. Když už jsem začal hledat klávesu pro zapínání baterky s údivem jsem zjistil, že žádné světelné zařízení není potřeba, neboť příslušníci partyzánské organizace jsou značně technologicky na výši. Nejenže obávané těsné tunely spíše připomínají vstup do nějakého rozlehlého chrámu, Vietnamci si navíc v tunelech normálně svítí!
Ne, opravdu jsem se nezbláznil, nic jsem nepil a očka mi ještě celkem dobře slouží - ve hře normálně vejdete do zabahněného tunelu a můžete se kochat výdobytky moderní techniky. Na stropech jsou připevněna světla, chodby jsou pěkně prostorné a když se dostanete do nějaké místnosti, tak abyste si vzali dalekohled k pozorování toho, co se děje na druhé straně.
Znám pěkné údolíčko
Zpátky k nakousnuté variabilitě. Zbytek hry se totiž nese v duchu naprostého stereotypu. Ať už se mise jmenuje A, B nebo C, a úkol je jakýkoli, vaše poslání spočívá v tom, že sledujete kompas a jdete ohraničeným prostorem vstříc desítkám nepřátelsky naladěných vietnamských soudruhů. Až dojdete na místo určení, splníte úkol (tj. někoho nebo něco zlikvidujete) a vydáte se STEJNOU cestou nazpátek, což není zrovna nejzajímavější. Poprvé to možná autorům odpustíte, ale když se to stane asi podesáté, tak už rezignujete. Největší "zábava" na tom je, že na relativně vyčištěné cestě zpátky potkáte mnohdy ještě více nepřátel než původně.
Maminka mě poslala pro bambus * Slečna průvodkyně
Dalším hřebíčkem do rakve Line of Sight je neuvěřitelná monotvárnost prostředí. Dá se říct, že v prvních dvou misích poznáte po vizuální stránce vše, co hra nabízí a dále už se zpracování okolí opakuje. Klasická scéna ze hry pak vypadá takto: "Údolí, po stranách ohraničené nepropustnými texturami (ty však občas prosvítají, což vede k mylnému dojmu, že se tudy dá projít), toto údolí se sice postupně větví, ale samozřejmě vy můžete jít pouze onou jednou zamýšlenou cestou (volnost pohybu zjevně je pro autory sprosté slovo:-)". Může to být první nebo dvanáctá mise, vypadá to skoro stejně. Tedy pokud zrovna není zmiňovaná noční směna - to zase pro změnu nevidíte vůbec nic.
Bude nás víc, nebudem se bát vlka nic
Pravděpodobně z důvodu, aby vás tímto hra příliš nenudila, vám autoři pro zabavení dali k dispozici parťáka, který s vámi projde většinou misí. K jeho inteligenci: není to zas tak strašné, na druhou stranu divil bych se kdyby zvládl spočítat kolik nábojů má v zásobníku. Váš spolubojovník vás celkem obstojně sleduje, nicméně v okamžiku, kdy se dostanete do nějakých stísněných prostor, vyvstává velký problém, lépe řečeno PROBLÉM. To jsem si takhle jednou hezky kosil protivníky na břehu jedné Vietnamské bystřiny, když v tom jsem si uvědomil, že mi něco chybí. "No jasně, můj parťák je pryč." Ne, naštěstí se neutopil, pouze se problémem ukázala býti jedna chaloupka s místním domorodcem, kterého můj společník nebyl schopen obejít při cestě ke dveřím. A tak jsem se musel vrátit přes půl levelu a nebohého vojáka pomalým navedením po krůčcích vyvést z této "pasti". Mimochodem pro zajímavost - napotřetí se to konečně povedlo.;-)
Kde je tady nejblizší hospoda? * Ve hře lze přepnout mezi pohled mezi FPS a tombraiderovkou
Naštěstí, jak jsem později zjistil, hra umožňuje mezi vojáky libovolně přepínat, takže podobné problémy většinou můžete jednoduše obejít. Druhou "devizou" je možnost vypnout tzv. friendly fire, čili v překladu, když bude stát váš společník za vámi, uvidí nepřítele a zrovna náhodou se ocitnete na přímce mezi oběma protivníky, budete mít jistotu, že jestliže zemřete, nebude to americkou kulkou. V opačném případě je totiž takovéto nebezpečí velice aktuální.
Realita či Matrix?
Ovšem to "nejlepší" jsem si nechal na konec. Naprostou třešničkou na dortu jsou herní režimy. Na první pohled je skvělé, že hra nabízí na věc jak arkádový pohled, tak realistický. Bohužel ač to zní všelijak, po dohrání musím říct, že realistický je moc frustrující, kdežto arkáda je moc nudná.
Je skvělé, že stejně jako v reálu vás po zvolení první možnosti zabije i jediná kulka, jenže až vás "jediná" střela zabije podruhé, potřetí, počtvrté...popatnácté zjistíte, že to až zas taková sranda není. Zvláště když nepřátelé takřka splývají se zemí a nezřídka se stává, že stojíte Vietnamci na hlavě, a přesto jej nevidíte. Realistický Vietnam je tak pro silné povahy nebo hráče, kterým nevadí, že nejčastější činnost ve hře bude save a load. Navíc s onou reálností to není zase tak žhavé. Kulky sice zabíjí, na druhou stranu se dá bez problému vyšplhat na kolmou hladkou skálu ala James Bond. A nejen to, ve hře se vyskytuje tolik nelogičností, že jakýkoli pocit reálna je fuč dřív než dokončíte prvních pár úkolů.
I v noci se odstřelovačka vyplatí * RATATATATA!
Naproti tomu arkáda je zase o pár let ve vývoji FPS zpět. Zvláště u válečné hry dost divně vypadá hrdina značky Terminátor, se kterým deset ran nic neudělá. Sice si můžete zvýšit obtížnost hry, ale tím se pouze zlepší odolnost nepřátel, takže protivníka neskolí ani tři přesné zásahy odstřelovačkou do hlavy, což vypadá v praxi dost divně.
Proto prosím příště milý autoři, raději jeden režim ale pořádný a zábavný!
Máme vše, co rychlá ruka ráčí
Na druhou stranu Line of Sight není zas tak úplně špatný a má i své lepší stránky. Jednou z nich je bezesporu rozsáhlý arzenál zbraní. Najdete zde snad vše, co se ve Vietnamu objevilo - brokovnice, pistole, odstřelovačky, M-16ku, kalašnikova, raketomety, granáty, miny či výbušniny. Bohužel musím říct, že jejich celková využitelnost je dosti pochybná, neboť celou hru jsem prošel v podstatě jen s AK 47 a po ostatních jsem ani nevzdechl.
Grafika je velice povedená... * ...celkové její hodnocení však sráží hrozné bugy
"Jseš nějakej bledej..."
I grafika není vůbec špatná. Hra obsahuje vcelku reálně vyhlížející model pohupování se křovin ve větru a vůbec celkové zpracování lesního porostu je velice kvalitní. Plusové body si zaslouží také povedené znázornění noční bouřky, ale bohužel ne vše si zachovává takovouto úroveň. Některé efekty jsou jako z let devadesátých minulého století. Při běhu šikmo postava běží dopředu, ale zároveň se posunuje do strany, když zlézá skály, normálně šlape do vzduchu a o tom jaké eskapády provádějí mrtví protivníci ani nemluvě (levitace ve vzduchu je jedním z lehčích prohřešků vůči fyzice).
| Světlé stránky hry |
- spousta zbraní
- vlnící se tráva
- vcelku povedená grafika
- smrt jednou kulkou
|
| Temné stránky hry |
- dva zbytečně moc radikální (a nehratelné) režimy
- stereotypní úkoly
- monotónní prostředí
- některé zbraně vůbec nevyužijete
- AI (pokud se tomu tak dá říkat)
- chyby v enginu
|
Letíme směr Hanoj?
Bohužel asi chápete, že vám Vietnam: Line of Sight nemohu doporučit. Hra patří už od počátku do říše průměrných, avšak mnohé chyby, stereotyp a hlavně nezábavné režimy ji stahují do hlubin podprůměru. Snad jen pokud máte rádi výzvy, nastavte si obtížnost hry na hard a realistic a až ji po několika měsících dohrajete dohrajete, můžete se do diskuse pod článkem chlubit svým výsledkem. Jinak hru znechuceně odhodíte po několika minutách.
Grafika: 7/10
Hudba a zvuky: 7/10
Hratelnost: 3/10
Podprůměrná akce z Vietnamu nabízí málo důvodů ke koupi. Pokud ještě můžete, vraťte se zpátky k Vietcongu!
Celkové hodnocení: 3/10