Platforma: PC
Typ hry: Realtime strategie
Multiplayer: až 8 hráčů přes LAN, hra přes Internet
Minimální konfigurace: P 1,5GHz, 512 MB RAM, 970 MB na HDD, 64 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: P 2 GHz, 512 MB RAM, 2 GB na HDD, 128 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Athlon 1800+, 512 MB RAM, 2+ GB na HDD, GeForce 4 Ti
Výrobce hry: GSC Game World (http://www.gsc-game.com/)
Distributor hry: Ubisoft (http://www.ubi.com/)
Distribuce v Česku: Playman (http://www.playman.cz)
Homepage: www.alexander-thegame.com
Tenkrát poprvé
Milý deníčku. Podařilo se mi získat RTS podle velkofilmu. Navíc to není Battle for Middle-Earth, která je podle stárnoucího Pána Prstenů, ale Alexander podle čerstvého hitu našich kin. Zběžně si prohlížím tenoučký manuál a začíná ve mně hlodat červík pochybností. Že by to nebyla až taková výhra? Vše vypadá tak nějak lacině, narychlo poskládané. A navíc mě maminka učila, že jmenované se píše jako jedno slovo (ne „j menované“, ještě navíc na dvou řádcích). Zaháním červíka k jablkům a instaluji hru.
Překrásná grafika in-game animací * Tomuhle se říká bitva, jen protivníků by mělo být podle historie více * Jsem se s tím nějak flákal, trvalo mi to moc dlouho
Už to frčí, giga na disku je pryč a hra stále nikde. Ha, ptá se na rozlišení a detaily. Poučen z dřívějších zkušeností nastavuji nejprve nejvyšší. 1280x1024 je akorát pro můj monitor. A už svištíme do hry. Ale co to? Nahrávání nějak trvá, pak se objevují loga výrobců, všechno je ale 1024x768. Intro je veškeré žádné, jen se znovu dívám na nahrávací obrazovku a zaposlouchávám se do hudby. Super bojové rytmy, jen by to chtělo drobnou změnu. V menu rychle kontroluji nastavení a poprvé uvažuji nad vypnutím hudby. Už se začíná opakovat - a to ji poslouchám necelých pět minut!
Nastavení je velkým překvapením. Jen se podívej sám, deníčku můj, nikde nejde nastavit rychlost hry. Grafické rozlišení, tři úrovně stínů, kvalita animací, hlasitost zvuku a hudby, rychlost scroolingu a friendly fire, to je vše. Ještě možnost vypnout hudbu, která paradoxně působí pouze ve hře, takže pokud přepneš do jiného okna, máš ji zpět. Po krátké konzultaci manuálu zjišťuji, že ten je nanic, protože podle něj je nabídka nastavení naprosto odlišná. No což, loupežníčkové, tak si pojedeme nastavenou rychlostí hry, určitě to má nějaký důvod. O nastavení klávesnice není třeba mluvit, člověk si přeci musí s každou novou strategií zvykat, ne?
Veliký Alexandr?
I vrhnul jsem se do první (a ze začátku jediné dostupné) kampaně, nazvané nápaditě Alexandr Veliký. Ha, konečně se mění rozlišení na nastavené a sleduji první in-game video. Má tohle být opravdu Alexandr? Nenahrál jsem si omylem Age of Empires, ještě k tomu první díl? A proč se mi to tak nechutně seká? Jen co Alexandr promluvil, bylo mi jasné, že jsem si hru nespletl. Tohle mohli vydat jedině Žabožrouti z Ubisoftu. Alexandr je asi Francouz, ještě navíc z Mentu (jako že de Ment). Má potřebu všem ukázat, kdo je tady jako hrdina.
Historicky naučné následky bitvy, krásně jim ten text sedí * Ano, opravdu se dá vypnout hudba, není to špatný nápad * Tohle vypadá skoro jako nepřátelská přesila, moje jednotky se schovaly do lesa
A hnedle tu máme první hrdinský úkol, záchranu vesnice. V ní je pár nepřátelských vojáků, já mám na povel několik desítek mužů, zkusíme frontální útok. Co to, sakra, néééé, to je trotl, kde je to tlačítko?
Deníčku, to snad není možné. Každá jednotka se pohybuje svojí maximální rychlostí a Alexandr má koně. Možnost pohybovat se ve formaci tady není, stejně jako nastavení pohybu podle nejpomalejšího. Asi budu muset hrdinu hlídat. Druhý pokus na první misi, to už se mi dlouho nestalo. Úžasný rozhovor na začátku jde naštěstí přeskočit, takže buduji dvě skupiny – armádu a Alexandra. Tramtadá, armáda se táhne jako po opici, náš heroj pěkně za ní.
Útok! Teda útěk!
Vzhůru do prvního souboje, veškeré možnosti formací jdou stranou, prostě je řežte, co to dá. Co to, sakra, néééé, to je trotl, kde je to tlačítko? Alexandr se nám sám vydal do útoku. Už při jeho rozjezdu mi bylo jasné, že se žene do záhuby, ale zkusil jsem mu nastavit obranný režim. Snad se na některé z kliknutí vrátí na původní místo. Tak ne, rozhodl se, že bude lepší bojovat za vlast a z boje už jej nevytáhnu. Třetí pokus na laťku ve výšce první mise. Zatímco se hra nahrávala, vyrazil jsem vařit čajík. Vracím se právě včas, abych viděl, jak moje armáda doráží zbytky protivníků z vesnice, co si sami přišli pod nůž. Asi se rozhodli, že nebudou na početní přesilu čekat a raději se vydají na popravu. První úkol mise splněn, vesnice osvobozena, aniž by ji vůbec moje jednotky viděly.
Baf! Moje jednotky zase vylezly z úkrytů a okolo se válí jen mrtvoly * Velitelský pohled kamsi do Afriky, hlavně je vidět fog-of-war * Hrneme se ve vlnách, prostě protivníka smeteme
Hmm, čeká mě další in-game animačka. Alexandr se přesouvá na předem připravené místo rozhovoru a vůbec si nevšímá, že je to zrovna na dostřel od dvou nepřátelských lučištníků. Úspěšně končí rozhovor s polovinou životů a pak je oba sám zneškodní. No dobře, nechtěl se jimi zřejmě zabývat během důležitého jednání. Čeho jsem si povšimnul již prvně, se projevilo znovu. Opravdu kamera zoomuje k hrdinům, kteří poté vypadají ještě ošklivěji a je vidět jejich umělé zasazení do okolí. To je ale jediný projev možnosti přiblížení, na výběr jsou normálně pouze dva pohledy – středně daleko a daleko. Jejich užitečnost začínám chápat později v misi. Bližší z nich je totiž z větší části zastíněn minimapou (jde zmenšit tak, že na ní není nic vidět, nebo že není vidět vůbec) a formacemi jednotek.
Že by ale menu ovládání jednotek bylo nějaké extra užitečné se říci nedá. Příkazy jednotkám nezadáte, jenom vyberete jejich bojový styl (obranný, normální a agresivní), který má vliv na jejich rozestavení ve formaci. To je sice pěkné, ale za pochodu vybrané rozestavení beztak neudrží a pokud se jen přiblíží nepřítel, tak agresivní i normální vyběhnou bezhlavě z formace na něj (většinou do pasti).
Bojové (de)formace
Oh deníčku, pokud si myslíš, že obranný styl pomůže, tak jsi na omylu. V něm se sice jednotky ani nehnou, ale tím pádem nepomáhají ani jednotkám ve vlastní formaci. A pokud se do nich pustí lučištníci, tak se klidně nechají zmasakrovat na místě. Jeden si holt nevybere; v tomhle je hra perfektně vyvážená. Abych nezapomněl, ještě jde zvolit rozestupy ve formaci a samotné formace ze shluků tvořit. Každá formace má 36, 72, nebo sto jednotlivců jednoho typu. Pokud si ještě pamatuješ na Cossacks, tak je ti jasné, o čem píšu.
Horní část se opravdu do boje nezapojí, má pauzu na ukazování zbraní * Protivník si osvojil kamikadze taktiku, jenže tady to neslaví úspěchy * A teďka se moje armáda rozplazí a nakope jim...
Cossacks připomíná i ekonomická část, ke které se Alexandr dostal vzápětí. Napochodoval, tedy spíše nahrnul, jsem se s armádou na sever, kde bylo prý příhodné místo pro základnu. Pomineme strategický faktor, že je napadnutelné ze všech stran, a začneme stavět. Hop, máme tady budovu produkující dělníky, šup, a jsou tady domečky. Populační limit se zvýšil a pouhý pohled na nová čísla říká, že tady budeme bojovat s hodně velkými armádami. Jeden domek pro stovku lidí. Postavíme ještě mlýn s dolem a hnedle máme o ekonomický rozvoj postaráno. A to i přesto, že se nahoře objevuje hnedle pět surovin. Hmm, důl je možno rozšiřovat a posílat do něj více lidí. Kde jen já to viděl? No jasně, Cossacks. Proto se není třeba pozastavit ani nad kasárnami a diplomatickým centrem.
Snad jen výroba jednotek je zvláštní. Buď daný typ nevyrábíš, nebo vyrábíš do nekonečna. Abys věděl, deníčku, tak je asi nejlepší vyrábět všechny typy v dané stavbě dostupné najednou. Všechny mohou vycházet současně, takže v dobách blahobytu stačí nechat všude maximum. Jen ať pak nejsi překvapen tím počtem, co se ti ukáže, pokud se dlouho nevracíš do města. Zatímco jsem zkoumal okolí, nahromadila se mi taková armáda, že jsem si troufal i do útoku. Alexandrovi jsem nechal hlídání města, takže se o něj nebudu muset starat na cizím území. V následující bitvě o město jsem zničil protivníkovy jednotky už jen pouhou početní převahou, přesto se mi zdá, že moji vojáci nějak podezřele málo umírají. Po vzoru Cossacks je možno budovu zničit pouze střelci, ostatní přihlížejí, jak šípy a kameny z praků ničí kamenné zdi. Už jen to samé v druhém městě a máme vyhráno.
Táhneš se jak lejno v utěrce
Přesun byl zdlouhavý a nešel nijak zrychlit. Teď po konci mise ale už chápu záměr autorů. Výsledkem mise jsou zkušenosti za tři položky. První z nich je právě čas, který se porovná s autory stanoveným a podle toho získám body. Možná byli tvůrci pouze líní přepočítávat dynamicky jejich čas a tak zavrhli volbu rychlosti. Abych nezapomněl, tak další body je možno získat za splnění úkolů a procento zničených nepřátel v misi. Na počátku další mise máte možnost rozložit zkušenosti mezi speciální schopnosti vašich hrdinů; nikomu nevadí, že v minulé misi někteří klidně ani nebyli - zkušenosti dostat mohou. Každý z hlavních bijců má tři dovednosti, které většinou zlepšují i statistiky okolním jednotkám. Obecně se spíše vyplatí držet hrdiny kousek za prvními řadami, než je pouštět do nějakých soubojů. Přeci jen, smrt Alexandra nebo některého z jeho pomocníků utne misi tipec.
To by člověk nevěřil, jak je počítač na skirmish schopný * Tady už je jasně vidět, že těžce nestíhám i přes pomalé tempo. Tak příště ze začátku více hal * Historický úvod, znalci typografie trnou nad rozložením slov
Pokud se budeš dívat na kampaň, tak si ekonomické stránky moc neužiješ. Hlavně tedy ze začátku. Většinou jde pouze o sbírání posil cestou za nějakým cílem, případně pak rychlé mise, kdy máš na začátku dostatek jednotek a prostě bojuješ jednu ze slavných bitev. Tyto mise mají autory stanovené časy jako pět minut a opravdu často stačí pouze označit veškeré jednotky a poslat je vhodným směrem. Klasická taktika rozděl a panuj, funguje i zde.
Nejvíce si zřejmě stavby užiješ v jednotlivých misích, skirmish modu, nebo multiplayeru. Zde však opět zarazí nemožnost změny rychlosti hry, přestože o žádný čas nejde. Všechno je tak velmi rozvleklé a čekání na přesun armád je smrtící. Navíc zde oceníte hlavně sílu obléhacích zařízení, neboť věže jsou proti obyčejným smrtelníkům velmi silné. Časté je, že věž jedním zásahem zničí i pár desítek jednotek. Jenže obléhací mechanismy mají svoji zvláštní rychlost pohybu, která je paradoxně větší, než běžných jednotek. Takže místo hrdinů, které si můžete normálně kupovat a díky tomu mohou i zemřít, se musíte starat zase o stroje.
Všechno špatné je k něčemu horší
Asi máš teď o hře poměrně špatné mínění, deníčku? Ono zase není úplně vše tak zlé, jenom většina. Alexandr se už od čtvrté mise uklidní a občas jezdí pomaleji. Animace vody vypadá opravdu dobře (snad možná příliš leskle), a fog-of-war má opravdu vzhled parádní mlhy. A ovládat tisícové armády má jistě taky něco do sebe. Jenže jejich ovládání hra spíše komplikuje, než by jej ulehčovala. Každá jednotka má svůj popis, kde se o ní dozvíš vše potřebné; jenže v počtu se síla jedné jednotky ztratí. Zvuky bitev jsou poměrně slušné, dabing taky, zase ale neuslyšíš hlášení o útoku na tvé pozice. Počítačoví protivníci jsou poměrně chytří, často tě nalákají do pasti, ale to je dáno také ovladatelností vlastních jednotek.
| Světlé stránky hry |
- Možnost tisícových armád stojících ve formacích
- Poměrně schopný počítačový protivník
- Hudba lze vypnout
- Existence českého manuálů
|
| Temné stránky hry |
- Nemožnost rozumně ovládat tisícové armády
- Jednotky se nedrží pohromadě
- Hudba hraje při taskování bez ohledu na zapnuto/vypnuto
- Neskutečně zdlouhavé a rozvleklé
- Občasné historické nepřesnosti
- Obsah manuálu a chyby v něm
|
Multiplayer je zatím poměrně opuštěný, narazit na netu na někoho je spíš náhoda. A i tak je průběh her poměrně klasický. Kdo lépe vytvoří základnu, má lepší výchozí pozici k útoku, po cestě už člověk mnoho rozhodnutí neudělá (i když rozvleklost hry dává dostatek času). Jediné, co opravdu potěší, je automatické přidělování nově vzniklých dělníků, takže se člověk může soustředit na komunikaci s protivníkem v době válečných přesunů. Ani volba různých národů hru moc nevytrhne. Takže hlavní je správně naplánovat stavbu budov a čas útoku. Zbytek už hra udělá sama.
Tohle je mohutná armáda jdoucí na Gordický uzel * A tohle z ní dostanete na misi * I v nočních můrách uvidíte tento obrázek, hra pro změnu nahrává
Prostě narychlo spíchnutá hra podle filmu se nezapře. Navíc engine Cossacks už má nejlepší časy za sebou a své mouchy. Žádné změny na něm však nenajdeš. Peníze se musí točit, vypovídá o tom i sekce bonus v hlavním menu, kde můžeš shlédnout pár krátkých ukázek z filmu a nechat se nalákat do kina. Snad jindy, deníčku můj, snad jindy.
Grafika: 7/10
Hudba: 3/10
Zvuk: 7/10
Hratelnost: 4/10
Ovladatelnost: 3/10
Strategie z jiné doby, bohužel dávno minulé; hlavně svým zpracováním patří do minulosti - stejně jako Alexandr. Prostě klasická hra podle filmu, bohužel.
Celkové hodnocení: 4/10