Recenze: Castlevania: Portrait of Ruin – upíři se vracejí

Platforma: NDS
Žánr: akční adventura
Multiplayer: ano (2 hráči)
Výrobce: Konami
Vydavatel: Konami
Distributor v ČR: Conquest (www.conquest.cz)

Sága pokračuje. Castlavania se po menší odmlce dočkává dalšího pokračování – to nese podtitutul Portrait of Ruin a snad nikoho nepřekvapí, že se také v něm bude vše točit kolem upírů. Tentokrát to ale bude jiné. A nejen tím, že je hra zasazena do druhé světové války (celá série se ostatně odehrává v neuvěřitelném rozmezí takřka tisíce let), nabízí opět o chlup povedenější grafiku a spoustu nových výzev v podobě těžkých misí. Děkovné dopisy směřujte na adresu hlavních hrdinů. Jak napovídá plurál v předchozí větě, na veškeré herní činnosti budete mít po ruce pomocníka.

   

I přes zasazení děje do období vlády Třetí říše nebudete ve hře bojovat proti nacistům, ale proti klasickému protivníkovi – Drákulovi, na jehož hradu se celé dobrodružství začíná. Hned na začátku budete ohromeni obrovskou rozlehlostí hrací plochy. Míra překvapení se bude stupňovat spolu s odehranými minutami – Drákulův hrad je pouze úvodním, snad nejprostnějším místem. Zavítáte do několika známých měst (jedno silně připomíná Prahu – a dost o naše hlavní město možná skutečně jde) anebo třeba do Egypta. Míra rozdílnosti mezi jednotlivými lokacemi je opravdu impozantní. Navíc potěší fakt, že autoři každé z měst zpracovali s neuvěřitelným citem pro detail (proto si mohu dovolit tvrzení, že blíže nespecifikované město jako by z oka vypadlo Praze – už na první pohled mi ji připomíná a při bližším zkoumání se pocit „tohle už jsem někde viděl“ jen prohlubuje) a také se jim povedlo vystihnout moment, kdy je zapotřebí změnit aktuální místo dění. Nikde nebudete déle, než je nezbytně nutné, a přitom si všech míst náležitě užijete a prozkoumáte je do nejmenších detailů.

Přesun mezi jednotlivými lokacemi samozřejmě neprobíhá prostřednictvím žádných dopravních prostředků – to by se autoři vydali úplně jinou cestou, než jakou Castlevania již 20 let své existence kráčí. Velkou roli tak zde sehrávají bájné obrazy, které spojují Drákulovo sídlo s okolním světem. Jsou vlastně obdobou bran ve Star Gate – každý vede jinam; na jiné místo, za jinými zážitky.

  

Přítomnost více hrdinů není novinkou v pravém slova smyslu – už před mnoha lety jsme na výběr dostali v Castlevania: The New Generation. Tentokrát se však do boje aktivně zapojí oba z hrdinů – a vy se nějak budete muset vypořádat s tím, že namísto jednoho bijce je zapotřebí manipulovat hned se dvěma. Nemusím snad ani dodávat, jak moc je dvojnásobný počet ovladatelných postav pro hratelnost přínosný. Mizí hluché pasáže a naopak se stupňují ty akční. Z prostého důvodu: každý z nabízených borců vyniká v něčem jiném; jsou to protiklady, jejichž přednosti musíte vhodně kombinovat, jinak nedosáhnete cíle.

První z hrdinů je zástupcem mužského pohlaví. Jde o pokračovatele rodu Belmontů, který je znám svými anti-upírovskými schopnostmi. Jonathan si zakládá na své vypracované postavě a v bojích dává přednost síle… prostě klasik, a nejen po ránu. Druhým a zároveň posledním členem týmu je křehká mladá dívčina Charlotte. Absenci zkušeností a slabý fyzický fond dohání díky magii. Její kouzla jsou často účinnější než Jonathanovy pěsti.

   

Ovládání hrdinů je maximálně jednoduché a intuitivní. Vystačíte si se třemi tlačítky – prostřednictvím X vyměníte aktuálně ovládanou postavu, tlačítkem A přivoláte druhého hrdinu na pomoc (při boji / v rámci řešení některého z úkolů) a pomocí R aktivujete jeho speciální schopnosti. Na míru dvěma hrdinům nebylo upraveno pouze ovládání, ale také hratelnost celkově. Žádný z úkolů nezvládnete sami – musíte neustále kombinovat schopnosti obou postav. Obdobně fungují i souboje. Prakticky žádného z nepřátel nezvládnete bez dopomoci.

Silnou zbraní Castlevanie byly odjakživa nepřátelé. Portrait of Ruin v tradici pokračuje, a dokonce ji ještě vylepšuje. Děsivost nepřátel je na maximu, jejich detailní zpracování bere dech. Novinkou je pak fakt, že protivníci tentokrát reagují i na to, se kterým z hrdinům se proti nim vydáte. Třeba egyptská královna: Jonathana dokáže znehybnit kouzlem lásky, ovšem u Charlotte nepochodí. Každý z nepřátel se může pochlubit jak unikátní vizáží, tak i několika schopnostmi. V praxi to znamená další nápor na vaši makovici – musíte pro každého nepřítele vymyslet zvláštní taktiku. Motivací v dalším hraní vám budou nové zbraně pro Jonathnana (jejich výčet by nám zabral pěkných pár minut, takže se budete muset spokojit s konstatováním, že je jich opravdu hodně) a stálý přísun nových kouzel pro Charlotte. Přítomen je i tradiční RPG systém. Své postavy si v průběhu hraní vylepšujete a za každý krok získáváte odměnu. Hratelnost je jak se patří atraktivní a návyková.

Světlé stránky hry

Slušivá grafika 2 hratelné postavy Jednoduché ovládání Atraktivní hratelnost

Temné stránky hry

Multiplayer

Kvalita nové Castlavanie asi nikoho nepřekvapí. Tak jako můžeme každoročně vsadit libovolně vysokou částku na vítěze Slavíka, můžeme bez váhání strčit celou vrchní půlku těla do ohně za to, že se budeme u Castlevanie bavit. Portrait of Ruin není výjimkou; ať už se budeme soustředit na krystalicky čistou hratelnost, nově vylepšenou o kooperaci dvou hrdinů, grafiku (o té sice nebyla řeč - stačí se ale podívat na okolní obrázky a je jasné, že i tentokrát se je na co dívat), zvuky, příběh… všechno bychom mohli jen a jen chválit. Takže neváhejte. Kupte a hrajte, ať už jste fanoušky série či nikoliv. Litovat nebudete; snad jen pokud byste čekali kooperativní multiplayer, k němuž přítomnost dvou hrdinů přímo vybízí. Ne že by hra více hráčů chyběla zcela; jen je zde pouze v ryze tradiční formě, kterou jsme již viděli minule - žádná kooperace se nekoná.

Grafika: 9/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 9/10

Skvělé pokračování báječné série, které s přehledem uspokojí tužby každého hráče.

Celkové hodnocení: 8,7/10