Recenze deskové hry Borderlands: Mr. Torgue a jeho aréna drsňáctví. Chléb a zběsilé hry

Desková hra ● Cena: 2 879 Kč ● Počet hráčů: 1-4 ● Doporučený věk: 14+  ● Hrací doba: 120 minut ● Vydavatel: Blackfire

Jaro letošního roku se neslo ve znamení hned několika titulů s licencí počítačových her. Přinesli jsme vám recenzi na Skyrim, Cyberpunk a nyní se pod drobnohled dostává také Borderlands, které – stejně jako předchozí tituly – na český trh přináší společnost Blackfire.

Borderlands: Mr. Torgue a jeho aréna drsňáctví je kooperativní kampaňová hra. Slovo kampaňová ale berte trochu s rezervou. V krabici najdete knihu scénářů, která přináší 12 propojených misí, příběhu je tady ale poskrovnu. Zkrátka a jasně se ocitnete v soubojové aréně, kde budete muset bavit Mr. Torgua a jeho publikum. A pokud možno přitom nezemřít.

Neprojdete přitom lineárně všech 12 misí, váš postup bude záviset na tom, jestli vyhrajete, nebo dostanete nakládačku. I v případě neúspěchu nicméně postoupíte do další arény, jen třeba budete mít nějaké postihy, případně na vás bude čekat obtížnější mise. Tento systém se mi líbil a také díky němu odpadl častý neduh kampaňových her, a sice, že vás po čase přestanou bavit a ze zážitkového hraní se stane jen hraní mechanické s přáním to všechno už KONEČNĚ dohrát.

Borderlands jsou určeny pro 1-4 hráče. V každé misi hrajete za 4 postavy, takže když se vás u stolu sejde méně, budete si muset zbylé postavy nějak rozdělit. To není úplně nejšťastnější řešení, protože ne vždy se zadaří sejít se ve čtyřech. Ovládat dvě postavy zaráz je v této hře poměrně obtížné a ne každý to zvládne. Nemyslím teď ani tak pravidlově jako spíš herně. Postavy totiž musí spolupracovat a často je třeba naplánovat tah krok po kroku. Ve třech se jedna z postav stane takovým pátým kolem u vozu, které si hráči mezi sebou přehazují (navíc si k ní nevytvoříte takový vztah jako k vlastní postavě). V jednom hráči vlastně vůbec nevím, jak to může dobře fungovat.

Když už je řeč o postavách, bylo by fér si je představit. Pro hráče předlohy to ostatně budou staří známí. V krabici na vás čeká trpasličí ostrostřelec Salvador, zloděj Mordechaj s jeho opeřeným kamarádem Krvoletkou, siréna Amara a střelkyně Moza, která se umí proměnit v mecha. Styl hraní se za každou postavu trochu liší, v průběhu hry stále více a více, protože postavy si stejně jako ve videohře můžete vylepšovat na stromu schopností. Například Salvadora můžete naučit přesněji mířit, nebo zacílit útok na více postav. Mordechaj zase může naučit Krvoletku clonit ve výhledu nebo krást předměty. Před každou partií si vyberete jednu ze tří různě zaměřených karet a na té si budete odemykat další schopnosti. A že to mnohdy bude těžké rozhodování.

Své postavy si do akce můžete náležitě vybavit. V arénách můžete najít nejrůznější vybavení, jako jsou štíty či moduly, spoustu typů zbraní, lékárničky a také peníze, za něž si mezi misemi nakupujete další vybavení. Ze zabitých nepřátel pak budete losovat žetonky lootu, kde si můžete vytáhnout všechno výše zmíněné.

Úkoly v jednotlivých arénách jsou celkem různorodé. Zatímco někdy bude stačit zkrátka povraždit všechny nepřátele, jindy budete muset zapínat konzole nebo lákat vědecké subjekty do laboratoře. Každopádně si užijete spoustu boje. Každé kolo se skládá z aktivací hráčů a nepřátel, přičemž obě jsou svými mechanismy inovativní.

Hráčské postavy mají v základu tři barevné ikony – červená je nejhorší, žlutá je průměrná a zelená nejlepší. Tyto ikony vám určují sílu akcí – například o kolik polí se můžete pohnout, jakými kostkami budete házet při útoku a konečně také reprezentují vaše životy. Pokud budete v bojích zraněni, tyto symboly se vám postupně snižují. Jakmile budete mít všechny 3 symboly červené a měli byste dostat další zásah, zemřete.

Zajímavý je také systém aktivace nepřátel. Ti se do akce dostanou po odehrání tahů všech hráčů. Jejich chování určuje tzv. karta hlášení. Primárním cílem všech nepřátel je hráč se světlem, které mezi postavami během hraní postupně přechází (podmínkou přesunu světla může být třeba to, že zabijete nepřítele). Pokud není v dosahu, jdou nepřátelé po tom, kdo má nejvíce červených ikon, tedy zároveň nejméně životů. Karta rozkazu může do akce povolat také další posily. Repertoár nepřátel je poměrně pestrý, narazíte například na Goliáše, Herní kritiky nebo mé oblíbené Sebevražedné Psychouše. Nepřátelé se dělí na ty základní a na minibosse. Tedy ne že by to byli zrovna malí a slabí bossové, ale na závěr celé kampaně vás čeká opravdový boss. Každý typ nepřátele má své specifické schopnosti a útoky.

Borderlands se na první pohled tváří jako jednoduchá vymlacovačka, ovšem velmi rychle pochopíte, že s hurá akcí tady těžko pochodíte. Své kroky budete muset pečlivě plánovat, při postupu hrou spolupracovat a hrát efektivně. Nepřátelé totiž nejsou žádní nazdárci a v kombinaci se svými vysokými počty vám dokážou pořádně zatopit. Obtížnost zvyšují také nepříliš dobře sestavená pravidla, která řadu situací neřeší, především timing akcí, a vy tak jejich řešení budete vymýšlet za pochodu. Ve finále pak zjistíte, že je to celé úmorné a unavující.

Produkční kvalita hry je na vysoké úrovni, figurky jsou pěkné a detailní, jenom bych měla výtku k tomu, že některé druhy psychoušů od sebe jdou hůře rozeznat. Tím spíš, že mají všechny figurky nepřátel stejnou barvu. Velkou pochvalu si zaslouží překlad, jenž přetéká řadou parádních hlášek, které si budete pamatovat ještě dlouho po dohrání. Hra stojí něco kolem 3 000 korun, což není zrovna malá částka, na druhou stranu v krabici najdete dost obsahu a nějakou dobu vám hraní vydrží.

Borderland se podařilo převést ducha i hratelnost předlohy na stůl. Poněkud kostrbatá pravidla sráží zážitek z hraní a dokážou člověku přidělat vrásky na čele, navíc se úplně nejedná o odpočinkovou beer and pretzel hru, kde prostě hodíte hromadou kostek a zabijete hromadu nepřátel. Hromady nepřátel tady sice budete zabíjet taky, ale musíte u toho přemýšlet.