Platforma: PC
Typ hry: akční RPG
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: procesor 450 MHz, 128 MB RAM, 2,5 GB na HDD, 3D grafická karta podporující rozlišení alespoň 640x480
Testovací konfigurace: procesor 1,4 GHz, 256 MB RAM, 3,5 GB na HDD, 64 MB 3D grafická karta
Výrobce: Larian Studios (www.larian.com)
Distributor hry: CDV (www.cdv.de)
Distribuce v ČR: Cenega (www.cenega.cz)
Je docela zajímavé sledovat postupný vývoj počítačových her. Vezměte si třeba zmiňované Diablo. Když vyšlo, milióny hráčů zasedly k počítačům a neodešly od nich do chvíle, dokud neprošly všemi šestnácti patry příšerami až po strop naplněného podzemí. Geniální nápad Blizzardů zapříčinil vznik nového herního žánru a uznejte, že i vy si čas od času vzpomenete na bezesné noci strávené v katakombách či boj s králem kostlivců.
Je tudíž logické, že se každá nová podobná hra srovnává s Diablem a mnohý titul je záhy po shlédnutí odsouzen se slovy: "Nehrajte to a vraťte se ke klasice." Hra, která dnes chce uspět na tomto poli se musí nejen zakladateli žánru vyrovnat, ale také ho ve všech směrech pokořit. A to se podařilo zatím jen několika titulům. Tím prvním bylo pokračování této slavné hry, které však letos na jaře předalo žezlo nad všemi akčními RPG dlouho očekávanému Dungeon Siege, jež si odnesl od herních kritiků nejvyšší hodnocení. Pokud ale můžu mluvit za sebe, ač jsem se na tuto hru těšil, po zhruba deseti hodinách jsem ji znuděně odložil. Nevím, ale nějak mě znechutilo stereotypní x-hodinové zabíjení nepřátel v lineárním světě a navíc se spíše než o RPG jednalo o real-timovou strategii.
Každopádně Divine Divinity tak trochu Dungeon Siege ignoruje a spíše se snaží dovést k dokonalosti původní koncept akčních RPG. To poznáte už z prvních kroků ve světě Rivellion. Charakteristická grafika, klasický inventář a jednoduchý systém vývoje postavy patří do standardní výzbroje podobných her. Divine Divinity ale v žádném případě nezůstává jen u toho.
Hra nabízí poslední dobou je čím dál populárnější příběh nepříběh. O co se jedná? V podstatě o to, že se hlavní hrdina probouzí z komatu/dvěstěletého spánku/kocoviny a jaksi nemá ani potuchy, co se aktuálně ve světě děje. Jediné co ví, že se něco pořádně po...kazilo a že pravděpodobně na něm bude, aby dal zase věci dohromady. Postupně se před ním otevírají problémy současné společnosti počínaje obtěžujícími orky na zahrádce ubohých civilistů a konče až příliš vysokou koncentrací jedovatých pavouků na metr čtvereční v blízkém lesíku.
Kouzlo hry jednoznačně spočívá v její rozsáhlosti. Zezačátku budete jen zírat a nevědět, kam dříve skočit a ani později se hra nezvrhne v lineární řežbu. Příčinou je Svět s velkým S na začátku. Hned od prvních chvil vás nikdo nijak neomezuje a naopak máte volnou ruku ve vašem počínání. Nechce se vám do blízkého dungeonu? Nemusíte, můžete místo toho prozkoumat okolnosti vraždy v první vesničce. A pokud v sobě necítíte detektivní vášeň, jednoduše zkusíte něco jiného.
Her, které vám v rámci možností dovolují chodit, kam si zamanete, opravdu mnoho neexistuje. Zapomeňte na jednosměrné ulice v Dungeon Siege, teprve po několika hodinách v Divine Divinity pochopíte, co je naprostá volnost. Nikde žádné zábrany, jen kilometry a kilometry neprobádaného prostoru.
Systém questů tuto volnost ještě znásobuje. Na vaše ramena vám totiž hra naloží tolik úkolů, že je skoro nemožné všechny splnit. A tak si opět můžete vybírat, do čeho se zrovna pustíte. Vybít doupě plné trolů nebo vyřešit záhadu ztrácení dobytka z farem chudých agrárníků? Potěšující je, že úkoly rozhodně nejsou vytvářené metodou "cut and paste", ale naopak do nich tvůrci vložili mnoho zajímavých nápadů. Kromě klasických doručovacích misí budete řešit vraždy nebo hledat léky pro zraněné či nemocné lidi. Dojde i na různé záškodnické mise, které vás zavedou hluboko do nepřátelského území a nebudete ušetřeni ani zachraňovacích úkolů. A samozřejmě celou hrou je protkána jemná nitka příběhu, kterou však budete jen velmi pomalu rozmotávat.
Vybírání vlastní postavy je bohužel standardní, což znamená tři typy postav (válečník, mág a zloděj) a pouhopouhé čtyři vlastnosti, do kterých můžete investovat své těžce vydřené zkušenostní bodíky. Kromě zlepšení jednotlivých vlastností si po přejití na vyšší úroveň můžete vybrat i speciální dovednost. U mágů jsou to hlavně kouzla a věci spojené s magií, válečník může zlepšit schopnosti bojovat s určitým typem zbraně a zloděj se naučí nepozorovaně se přiblížit k nepříteli.
Problém je, že nezáleží na zvoleném povolání. V průběhu hry tak můžete ze svého avatara vytvořit úzce specializovaného neohroženého bojovníka stejně tak dobře jako hybridní postavu, která zvládne mávat se sekerou, kouzlit i otevírat zamčené truhly. Pak ani nepřekvapí, že mág se může klidně do bojů vrhat v kroužkované zbroji a mírně imbecilní válečník studovat magii. Myslím, že zejména ortodoxní fandové fantasy tím nebudou zrovna dvakrát nadšeni, i když mě osobně tato kombinace nevadí.
Některé schopnosti stojí za zmínku. Kupříkladu dovednost, kterou jsem sám pro sebe nazval "mastičkářstvím", vám umožní pobíhat po lese a sbírat rostlinky. Ovšem ne kvůli tomu, abyste si je vzápětí vlepili do herbáře, ale pro výrobu léčivých a dalších elixírů. A tak se po návštěvě potvorami prolezlého sklepení nemusíte shánět po místním léčiteli, ale jednoduše si zajdete do blízkého hájku a lektvary si připravíte sami. Zajímavé je rovněž umění pokládání pastí. Pak už jen stačí navést na ně nic netušící oběť...
Naproti tomu nabídka kouzel se mi zdála poněkud chudší. Několik útočných kouzel, pár ochran a to je zhruba vše. Ne, ještě jsem zapomněl na vyvolávací kouzla. Jakýsi druh prasete vám v boji moc nepomůže, ale hned druhá možnost - kostlivec se dá s přivřenýma očima považovat za slušnou pomoc. Bohužel užití společníků v boji značně snižuje jejich inteligence. Ta je hluboce pod bodem mrazu, neboť vytvořené příšery většinou bojují v prostoru cca deset metrů od místa jejich vyvolání a dál se nehnou ani na krok, takže můžete zapomenout na to, že byste se svou nepřemožitelnou armádou prošli celým podzemím.
Nepřátel na vás čeká víc než dost, zabojujete si na povrchu zemském i v hlubokém podzemí, ale přesto se mi na Divine Divinity nejvíce líbilo, že se většinou neztrácíte v dvacetipatrových jeskyních, kde v pátém patře zapomenete, proč jste vlastně dovnitř vstoupili. Hra se nezvrhává v pouhou neustálou řež, ale neustále jste ve spojení s vnějším světem.
Prostředí není jen plné nepřátel, ale cestou potkáte i spoustu zajímavých spojenců. Pravda, občas to vypadá HODNĚ nepravděpodobně - to když doslova na frontové linii potkáte matku, která vás úpěnlivě prosí, abyste jí našel syna, který si šel někam hrát. Nejenže samotná matka proběhne zázrakem obléhanou silnicí, ale když cestou za záchranou synka potkáte deset trolů, těžko uvěříte, že nezbednou ratolest ještě někdy potkáte v celku.
Nelogičností je ve hře víc. Naprosto mě dostala situace, kdy jsem s vypětím všech sil doběhl ke kasárnám s pěti nabroušenými skřety v zádech a voják na stráži mě spražil zvoláním: "Hej mladej, na co máš tu zbraň?". :-) Méně úsměvné jsou situace, kdy díky trapné chybě programu ani po desátém pokusu nevyšplháte po schodech při útěku před smečkou zombií. V akčních RPG jde často o vteřiny a zbytečné chyby jen snižují prožitek z hraní.
| Světlé stránky hry |
- volnost pohybu
- spousta úkolů
- zajímavé schopnosti
- nezvrhává se jen v boj
|
| Temné stránky hry |
- chyba v ovládání
- nelogické reakce postav
- minimální využitelnost vyvolávacích kouzel
- žádné revoluční zlepšení
- chybí multiplayer
|
Celkově je Divine Divinity velice kvalitní titul. Nepředstavuje sice kdovíjakou revoluci v žánru, ale jedná se o propracovanou záležitost, která vás na nějaký čas přiková k počítači. Narozdíl od mnohých podobných her není založen jen na neustálých bitvách a přináší do žánru opravdovou volnost pohybu. A proto pokud zrovna nemáte co hrát a v krvi vám koluje RPG faktor, po dnešku víte, kam se máte obrátit.
Grafika: 8/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 8/10
Kvalitní a propracovaný nástupce Diabla, který popostrčil žánr zase o kousek dál.
Celkové hodnocení: 8/10