Platforma: PC
Typ hry: Akce z pohledu třetí osoby
Minimální konfigurace: Procesor 1,5 GHz, 512 MB RAM, 128MB grafická karta, 2,5 GB na HDD
Testovací konfigurace: AMD Sempron 2800+, 2×512 MB RAM, GF 7600 GT 256 MB
Výrobce: Plastic Reality Technologies (www.preality.com)
Distributor v ČR: Cenega Czech (www.cenega.cz)
Homepage: www.elmatador.net
Předobjednat hru na shop.Doupe.cz
Přizpůsob se, nebo zemři. Jednoduché poselství platí nejen v drogovém obchodě v Kolumbii, který nezávisle na „zvýšeném důrazu států na boj proti obchodu s narkotiky“, dále nerušeně funguje, ale také v El Matadorovi – české akční hře, která se právě okolo jihoamerického drogového průmyslu točí. Umírat sice nemusíte, ale pokud nepřijmete pravidla hry, asi ji po chvíli znechuceně odhodíte.
Vzhůru pro kokain!
Proč? Autoři možná slibovali spoustu zajímavých věcí, od stealth pasáží po velké taktické přestřelky s narkobarony. Ve výsledku je však El Matador „jen“ svižnou lineární akcí, v níž hráč prochází pestrobarevnými úrovněmi až po vrch naplněnými gangstery všech druhů. Místnost, v níž se nic neděje, je stejně řídkým úkazem jako absence bouračky v Televizních novinách, a předznamenává buď velkou přestřelku o pár metrů dál, nebo nutnost otočit se, protože jste se asi v zápalu boje vydali vystřílenou úrovní zpět. Vyhovuje? Skvělé, dobře se pobavíte. Nezamlouvá se vám? Pak nechoďte do džungle.
Kolo se nám polamálo… * Fotka z dovolené. Poslední * Na památky bohužel čas není. Průvodkyně navíc nepochopitelně utekla
Respektive džungle… Ano, hra se odehrává v Kolumbii, ale firemní Typhoon engine více sedí interiérům a omezeným venkovním prostranstvím. Dočkáte se tedy spíše pobíhání po různých továrnách, v kanálech, úzkých uličkách či obřích skladech. Pouze jedna z misí se odehrává částečně v pralese, ale ten v zásadě potvrzuje základní slogany jako linearita, úzké cestičky, hezké detaily.
Kdo jsem?
Že ještě nebyla řeč o příběhu? Je k tomu důvod – dějová linie je totiž celkově nijaká. Už samotný úvod, kdy vás hra vrhne do víru akce, aniž by vám řekla kdo, kde, jak a hlavně proč, jasně dokumentuje převahu činů nad slovy. Později se sice dozvíte, že jste agent DEA (protidrogové policie), který je vyslán na pomoc kolumbijským specialistům, ale na Oscara to rozhodně není. Vaši kolegové v týmu sice mají jména a lehce načrtnuty charaktery, nicméně čtyři věty v manuálu jsou maximem, co o nich člověk může říct. Z toho důvodu se vás jeden či dva zvraty v ději dotknou stejně silně jako zpráva o potopené lodi v Karibiku.
Působivá hra stínů * Za tohle chcete tři tisíce? Vždyť je to zašpiněný od krve! * Někdo tu udělal pěkný bordel
Totéž se dá říct o vašich nepřátelích. Místo abyste se je marně snažili dopadnout, a bojovali proti zkorumpované policii a mafiánským nohsledům, fungujete jako robot, který na začátku dostane hezkou fotku velezlouna, z nějž musí do konce mise (tradičně po menší honičce či vyplenění dvou domů plných nepřátel) vyrobit mrtvého velezlouna. Nic víc, nic míň.
V průběhu zásahů často nebudete sami, ale v týmu ostřílených policistů. Své kolegy však nemůžete ovládat, což je problém číslo jedna. Problém číslo dva představuje jejich nápadná neschopnost, kdy s průběhem mise jeden po druhém umírá a dělá z Matadora opět one-man show. Na druhou stranu přítomnost dalších policistů alespoň zpočátku tento fakt dovedně zastírá a zlepšuje atmosféru.
Stří-lej-te po-----ma-----lu
Akce je obecně svižná, nepřátel i zbraní dostatek, a tak se vše docela dobře hraje. Prostředí se často mění, a jelikož se vše hezky hýbe i na slabších sestavách, El Matador může být zajímavou možností pro ty z vás, kdo hledají nenáročné akční rozptýlení.
Pomodlíte se dopředu? * Jak to dělal ten Max Payne * Zas jsi nevypnul plyn?!
|
Síň nenaplněných snů - www.elmatador.info
Zatímco u ostatních her jsou fanouškovské weby studnici bonusového obsahu, v případě El Matadora lze mluvit o dokumentaci nakonec nerealizovaných nápadů. Na fansite www.elmatador.info se například dozvíte o tom, že hra měla být taktickou stealth akcí. Protivníci vás údajně začnou po spuštění alarmu systematicky vyhledávat. Ve skutečnosti je však „alarm“ ve hře zapnut permanentně a protivníci systematicky usazeni po úrovních čekají, až je jeden po druhém zlikvidujete. |
K likvidaci nepřátel dostanete pestrý arzenál, zahrnující jak jednoduché pistole či uziny, tak tradiční kalašnikovy, M16ky či brokovnice. Nechybí ale různé speciální průrazné pušky, granátomety, raketomety či rotační kulomet (špatná zpráva pro milovníky brutality – pouze v omezeném množství). K čistění prostor využijete i granáty, jejichž vrh ovládáte prostředním tlačítkem myši. Díky tomu můžete oba typy útoků plynule kombinovat.
Pokud ani obojí na nepřátele nezabere, je tu bullet-time. Jeho zařazení není nikterak vysvětleno, zkrátka Victor (hlavní hrdina) je takový drsňák, že dokáže během letu za zpomalení času vyprázdnit do nepřítele klidně i celý zásobník a ještě pak pomalu a ladně dokončit kotoul. Bullet-time je samozřejmě časově omezený, takže se s ním vyplatí šetřit. Dobíjí se sice automaticky, ale rozhodně ne přímo úměrně stoupajícímu počtu nepřátel.
Navíc, protivníci jsou rovněž ostřílení hoši a nezdají se být použitím zpomaleného času nikterak rozhozeni. Pálí ostošest a jelikož jsou také hodně přesní, občas vám nepříjemně zatopí zpomalenému času navzdory. Jinak jsou to však celkem přízemní hoši. S taktikou si hlavu nelámou, zkrátka až jim dá neviditelná ruka zdrojového kódu pokyn, vyběhnou na stanovené místo a začnou po vás pálit hned, jak se jim dostanete do zorného pole. Aspoň že mají šestý smysl a většinou přesně ví, odkud přijdete a jsou skvěle nachystaní.
Drsný, ale respektovaný šéf * Škoda, že vám hra nenapoví, odkud na vás někdo střílí * I když jste venku, volnost nečekejte
Max Payne vs. Matador
Je jasné, že hra bude častokrát srovnávána s Maxem Paynem. Je třeba připomenout, že zážitek finského akčního zázraku tvořilo několik různých prvků. Skvělý, originálním způsobem podaný příběh. Atmosféra boje člověka, který prakticky ztratil vše, co pro něj mělo smysl. Emoce a bolest, když ztrácí ještě něco dalšího. A toto vše obalovala strhující a nespoutaná akce okořeněná bullet-timem. El Matador nabízí z vyjmenovaných pouze akci, pod níž zeje prázdnota.
Přidejte desítky nejrůznějších chybiček (počínaje problémy už v samotném tutorialu a konče náhodnými ukončeními mise), které dokazují, že tým neměl na doladění dostatek času, a na druhé straně rovnice vám vyjde, že El Matador nemá cenu s finským klenotem dlouze srovnávat.
Krása v Brně
Mezi přednosti brněnského titulu lze rozhodně počítat grafiku. Až na výjimky se vám dostane nadprůměrné podívané včetně povedených měkkých stínů a propracovaných prostředí. Detailní objekty jsme obdivovali už u předchozího titulu tvůrců (Korea: Forgotten Conglict – zájemci jej mohou sehnat spolu s dvanáctým číslem papírového Doupěte), v Matadorovi jsou ještě o třídu výš. Skvěle zpracované vozíky, auta či čluny jsou však pouze grafickým pozlátkem, ani jedno ve hře nemůžete přímo ovládat.
| Světlé stránky hry |
- Adrenalinová akce
- Spousta nejrůznějších zbraní
- Zajímavá prostředí
- Nadprůměrná grafika
|
| Temné stránky hry |
- Slabý příběh
- Spousta chyb
- Hra se omezuje na běhání a střílení
- Krátká životnost
|
Celkově brněnská hra na nejvyšší příčky nemá. Sice s Maxem Paynem soutěží o co nejmenší životnost (dohrajete ji za 5-6 hodin), má hezkou grafiku i solidní pojetí akce, bohužel však postrádá cokoliv dalšího. Je to „jen“ zběsilá střelnice umístěna do povedených prostředí.
Grafika: 8/10
Zvuk: 7/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 6/10
Pěkná a svižná lineární akce, která nabízí bohužel pouze zmiňovanou krásu a střelbu. Pokud hledáte cokoliv dalšího, zde svou herní nirvánu nenajdete.
Celkové hodnocení: 6,5/10