Recenze: Escape From Paradise City – pouliční řádění znovu na PC

Objednejte si na shop.doupe.cz
Escape From Paradise City  PC: 880 Kč

Platforma: PC
Typ hry: Akční RPG
Multiplayer: Ano
Minimální konfigurace: Procesor 2 GHz, 512 MB RAM, 64MB grafická karta, 1,5 GB na HDD
Doporučená konfigurace: Procesor 2,5 GHz, 1 GB RAM, 128MB grafická karta, 1,5 GB na HDD
Testovací konfigurace: Core 2 Duo E6750 2,67 GHz, 2 GB RAM, Gefroce 8800 GTS 320 MB
Výrobce: Sirius Games (http://www.siriusgames.biz/)
Vydavatel: CDV (http://www.cdv.de/)
Distributor v ČR: Hypermax (http://www.hypermax.cz/)
Homepage: http://www.paradisecity-thegame.com

Vývojáři ze Sirius Games se nenechali zlomit kritikou své vůbec první hry Gangland a rozhodli se vše zkusit ještě jednou. Dalo by se říci, že Paradise City je samostatné pokračování Ganglandu, ale tvůrci tomu tak nechtěli. Vzali starý systém, nejvíce kritizované chyby opravili, vylepšili technické zpracování a hru vydávají pod novým názvem.

  
Už nemůže, chudák * Kam to bude? * Pusťte mu žilou

S kýmpak, s kým?

Vlastní příběh není složitý a propracovaný. V městečku Paradise City se začnou dít nepěkné věci, které nemohou ujít pozornosti organizace NSA. Do oblasti proto posílá tři darebáky s příslibem vymazání jejich zločinů ze záznamu, pokud budou spolupracovat. Konkrétně jde o skvělého střelce Nicholase Portera, specialistku na boj zblízka Angelu Vargas a vynikajícího stratéga, ale mizerného zabijáka Borise Chekova.

Pokud na vás některý z nich udělal dojem díky charakteristikám, musím vás zklamat. Paradise City není klasickým akčním RPG, ve kterém si vyberete postavu a projdete s ní celou hrou. Hrdinové se střídají po kapitolách (těch je 16), a tím se mění samotný styl hraní. S Nicholasem ovládajícím skvěle střelné zbraně projdete misemi jako nůž máslem, nic pro vás nebude problém. Klidně se postavíte několikanásobné přesile a hravě si s ní poradíte. S Angelou je to podobné, pouze nablízko – mezi její oblíbené zbraně patří všemožné boxery a nože. Nejtěžší částí hry je moment, kdy se vám do rukou dostane tlusťoch Boris. Je rovněž vlastníkem pistole, ale netrefil by s ní ani vrata od stodoly z metrové vzdálenosti.

  
Bez bílého praporu to nepůjde * Na přechodu mám přednost * Že by svatozář?

Po prvním spuštění vás zarazí funkce přepnutí kamery z klasického ptačího pohledu typického pro strategie za rameno postavy. Pohled shora je přehlednější, za ramenem postavy si zase více užijete bojů a budete si připadat jak v third person akci. Alfou a omegou celé hry jsou čtvrti. Každá kapitola se odehrává v jiné části města a vaším úkolem je vždy jejich ovládnutí. Nejprve musíte zneškodnit odpor, poté si to rozdat s bossem a čtvrť je vaše. Zpočátku to půjde snadno, ale postupem času to sami nezvládnete.

Je to strategie...

Tím se dostáváme se ke strategické části. Čtvrti se mezi sebou liší službami, jež nabízejí. V některé z nich najdete bar, hotel, v jiné obchod se zbraněmi, trenéra atd. Hotel je jednou z nejdůležitějších budov, vydělává vám peníze. Žádný z hotelů není bezedný a poskytne jen přesně určenou částku. Trenér vás naučí novým dovednostem a v baru si můžete najmout gorilu. Nebojte se, nebude vás chránit opravdový lidoop, jen podobně vyhlížející chlapík :). Bodyguard rozlišuje dva základní povely, jdi tam a následuj mě, přičemž nejvíce ho využijete, když se vám do rukou dostane Boris. Taková typická mise potom vypadá následovně – napadnete nepřítele, stáhnete se za roh a necháte špinavou práci na své gorile. Na vámi zabraném území si za nemalý obnos získáte absolutní respekt. Pouze s ním se můžete pustit do trénování gangsterů. Na výběr máte ze stejných, jací proti vám bojují v řadách nepřítele. Velikou nevýhodou je fakt, že v každé čtvrti nevytrénujete více jak 5 gangsterů. Dochází tak k situacím, kdy všech pět pošlete proti přesile na jistou smrt a hned naklikáváte nové.

  
Roco proti přesile * Zlobivá holka * Prosím kapky do nosu

... nebo RPG?

Boj probíhá klasicky jako v každém RPG – spatříte nepřítele, označíte jej a postava sama útočí. Během boje používáte různé dovednosti lišící se postavou, za kterou právě hrajete. Klasický systém získávání zkušeností není nutné hráči popisovat. Po přechodu na novou úroveň postavy získáte body, sloužící k vylepšení hlavních atributů (síla, výdrž…). Po jejich rozdělení dostáváte další body do vývojového stromu trochu podobnému tomu ze Zaklínače. V něm si zvolíte specializaci a vybíráte z různých dovedností. Je tu ale jeden malý háček. Abyste nově získané dovednosti mohli používat, musíte si zajít k trenérovi a ten vás je pěkně za peníze naučí. Každá z postav má kromě klasických schopností ještě speciální typu rychlého odvozu po mapě autem, skenu oblasti radarem, přivolání zdravotníka a dalších. RPG systém se prostě povedl.

Za zabíjení nepřátel nezískáváte jen již zmíněné zkušenosti, ale každého zabitého můžete také obrat o obsah kapes. Ve většině případů naleznete pouze samé peníze, které se jistě hodí, ale na škodu by nebyly ani zbraně a jiné předměty. Štěstí se na vás však usměje zřídkakdy a na samé bankovky si rychle zvyknete. Lepší zbraně a vybavení tak pořídíte pouze v místních obchodech. Peníze tak hrají ve hře důležitou roli a není nic horšího, než jejich vyhazování oknem. Jestliže hotely ještě vydělávají, nic se neděje, ale pokud je úplně vyždímáte, jste nahraní. Ve většině případů následuje načtení poslední uložené pozice.

Samotné hraní

Po celou hru se budete pohybovat ve městě žijícím vlastním životem. Po ulicích chodí obyčejní lidé, v postranních uličkách narazíte na pochybné existence a členy gangů. Na silnicích jezdí auta a je zajímavé, že vás tamní řidiči nikdy nepřejedou. Dočkáte se také střídaní dne a noci. Animace a pohyby postav vypadají dobře, každá postava se hýbe trochu jinak. Necháte-li tlustého Borise chvíli bez povšimnutí, začne se drbat na pozadí a očichávat se, zda to tak mohutně páchne skutečně on.

  
Hodná gorilka, tady máš banán * Holohlavá zmoklá slepice * Velíme k útoku

Prvních pár hodin vás hra bude bavit, zabíraní čtvrtí a jejich správa je přeci výborný a dobře zpracovaný nápad. S přibývajícím časem se ale bavíte čím dál méně, až hra spadne do naprostého stereotypu. Co může být zábavného na po stopadesáté stejným způsobem zabrané čtvrti, trénování gangsterů a podnikání dalších útoků? Stereotyp se časem snaží zmírnit kapitoly, ve kterých máte někoho chránit a zároveň postupovat dál v zabírání. Jako skvělý příklad uvedu misi s Rocem, což je pomatený mafián se stejným smýšlením jako vy. Po zabrání první ze čtvrtí mi vrtalo hlavou, proč Roco běhá stalé dál, nečeká na mě a vůbec mi nepomáhá. Třešničkou na dortu byl jeho útok na nepřátelském území proti obrovské přesile. Samozřejmě zemřel a následovalo nahrání uložené pozice. Chování toho ztřeštěnce jsem zpočátku bral jako nevysvětlitelnou chybu a pustil se znovu do hraní, ale i při opakování byla jeho cesta i s chováním totožná. Bál jsem se nejhoršího a vběhnutí proti přesile na sebe nenechalo dlouho čekat. Buď se jedná o špatnou umělou inteligenci nebo s prominutím o přiblblý skript. Ona všeobecně inteligence nepřátel i spojenců není na vysoké úrovni. Pravda, projdete-li kolem nich dost blízko nebo je napadnete, reagují, dokonce se snaží utéci, ale to je tak všechno. O nějaké spolupráci nemůže být řeč.

Světlé stránky hry

RPG systém Zvuky, hudba a dabing postav

Temné stránky hry

Časem strašlivý stereotyp Strategická část Nevyvážená obtížnost

Vizuální stránka nepatří mezi nejlepší, ale neurazí. Záleží na tom, s jakou kamerou hrajete. Z ptačí perspektivy vypadá žijící město k světu, z pohledu třetí osoby už je to horší a na hře je vidět, že se nejedná o žádný AAA titul. Zvukové efekty zbraní, aut, ale i dabing postav jsou na dobré úrovni. Hudba se také povedla a hru perfektně dokresluje, časem však omrzí, stejně jako celý titul.

Grafika: 7/10
Hudba: 8/10
Zvuky: 8/10
Hratelnost: 5/10

Zlepšení oproti Ganglandu znát je, ale to málo nestačí, aby se hra vykopala z průměru. Escape from Paradise City začne brzy nudit a vedle otřesné strategické části ho sráží do kolen i nevyvážená obtížnost. Bohužel na tom nic nezmění skvěle propracovaný RPG systém, se kterým tvůrci museli strávit spoustu času. Zbývá jen doufat, že do třetice všeho dobrého, ale i zlého se to příště konečně povede.

Celkové hodnocení: 6,5/10